Ve svém projevu na ministerstvu zahraničí nový americký prezident Joe Biden zdůraznil, že chce oživit stará spojenectví a to i s Německem. V jedné otázce však bude zřejmě v politice svého předchůdce Donalda Trumpa pokračovat.
Spojené státy s okamžitou platností zastavují podporu Saúdské Arábie ve válce proti Jemenu. USA také končí se stahováním vojenských jednotek z Německa, které zahájil Bidenův předchůdce Donald Trump.
To je – v maximální stručnosti – zpravodajská hodnota krátké řeči, kterou Joe Biden pronesl odpoledne 4. února během své návštěvy State Departmentu, amerického ministerstva zahraničních věcí. Není to ale jádro jeho projevu. Vlastním obsahem bylo: „Amerika se hlásí zpět, vrací se diplomacie.“
Chceme-li si představit, co to znamená, stačí si vybavit, co se dělo během uplynulých čtyř let. Napřed po ministrem zahraničních věcí Rexem Tillersonem, později za Mikea Pompea. Budova State Departmentu, ležící na poetické adrese „Foggy Bottom“, začínala stále více připomínat dům duchů. Zaměstnanci přicházeli na devátou a ve čtyři chodili domů, zatímco dříve běžně platilo, že se v kancelářích svítilo až do osmé, deváté nebo desáté večer.
Staří matadorové, především ti, kteří se vyznali v Rusku, byli bez okolků posláni do výslužby. Mnoho míst na velvyslanectvích po celém světě zůstalo neobsazených, nebo byla předána věrným nohsledům 45. prezidenta USA, kteří pro tuto práci neměli téměř žádné znalosti. Hodně institucionální paměti tak přišlo vniveč.
Biden ostře odsoudil zatčení Navalného
Nejednalo se o chybu, přesně tak to bylo zamýšleno. Bidenův předchůdce nikdy nezastíral, že o diplomacii a mezinárodní spolupráci nemá příliš vysoké mínění; že považuje Evropskou unii – která byla stvořena po Druhé světové válce za spoluúčasti USA – za nepřátelskou organizaci; že považuje obranné společenství NATO přinejmenším za přebytečné. Počet příležitostí, při kterých Bidenův předchůdce kritizoval ruský režim, lze přesně vyčíslit: ani jednou neshledal na Vladimíru Putinovi nic špatného.
Joe Biden nenechal během svého krátkého proslovu nikoho na pochybách, že se jako prezident chce vrátit na obvyklý transatlantický kurs. Ostrými slovy odsoudil zatčení Alexeje Navalného. Sdělil, že během telefonního rozhovoru s Putinem jasně zdůraznil, že kriminální praktiky (zatýkání opozice, vměšování do voleb v USA) nebude tolerovat.
Prezident také odsoudil vojenský puč v Myanmaru a vyzval k propuštění všech zadržených členů opozice. Jmenovitě zmínil několik spojenců, mezi jinými i „Germany“. řekl to, co vlastně říkají všichni západní šéfové vlád: že velké úlohy současnosti, především boj proti člověkem způsobenému globálnímu oteplování, lze zvládnout pouze společně.
Pro americké posluchače dodal, že mezinárodní spolupráce nemá jen morální opodstatnění, ale je i v národním zájmu Spojených států. Kdo chce například zabránit budoucím pandemiím, musí je potírat především v místě vzniku, než se stihnou rozšířit do celého světa.
Podrženo a sečteno: Biden pronesl řeč o obnově
V jednom bodě se prezident Biden zřejmě nechce odchýlit od politiky předchozí vlády – a tím je přístup k Číně. V této záležitosti zněl spíše jako jestřáb než holubice míru. Spojené státy se postaví čínské agresi a nestrpí krádeže duševního vlastnictví amerických vynálezů a objevů. Na rozdíl od svého předchůdce je však Biden toho názoru, že Amerika potřebuje v konfrontaci s Čínou spojence.
Toto zjištění vychází z ekonomického realismu: v případě Čínské lidové republiky se jedná – na rozdíl od zastaralého území bývalého Sovětského svazu – o ekonomického obra. Podle některých propočtů se již dnes jedná o největší světovou ekonomiku planety, v každém případě se jí Čína během příštích 15 let stane.
Obchodní válkou proti Pekingu, kterou 45. prezident USA rozpoutal, uškodily Spojené sáty především samy sobě. (Protože hned poté vypukla pandemie, mnozí na tuto okolnost poněkud pozapomněli.) Nic z toho Joe Biden nezmínil, ale je dost těžko představitelné, aby na to spolu se svým ministrem zahraničních věcí Tony Blinkenem přinejmenším nepomysleli.
Celkově přednesl Biden řeč o obnově. Spojené státy americké chtějí po čtyřech letech bezvládí restaurovat tradiční spojenectví. Chtějí obnovit liberální uspořádání světa, na které Bidenův předchůdce slovy i činy zaútočil. Otázkou, kterou si může pozorovatel položit, je, zda bude prostá rekonstrukce dostačující.
Svět totiž není stejný jako před čtyřmi roky. Kromě toho nyní bude každý šéf evropské vlády počítat s tím, že to, k čemu došlo v listopadu 2016, se může kdykoliv opakovat. Americký systém „checks and balances“ nedokázal zabránit tomu, aby se k moci dostal vůči liberálnímu Západu nepřátelsky naladěný demagog. Kdo zaručí, že se v r. 2024 nebo 2028 nedostane prostřednictvím systému volitelů do Bílého domu další a chytřejší demagog?
