Větší. Krásnější. Jedinečné. Donald Trump chce, aby Amerika na mistrovství světa zazářila. Ještě před úvodním hvizdem se však ukazují ošklivé stránky jeho země.
Donald Trump se vlastně obával, že přijde o největší sportovní událost světa. Když v roce 2018 získaly USA, Kanada a Mexiko právo na společné pořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2026, postěžoval si, že kvůli omezení počtu funkčních období „u toho nebude“. Jeho politický comeback v roce 2024 mu však přinesl nejen druhé prezidentské období, ale také hlavní roli na největší sportovní události planety.
Po návratu do Bílého domu neztrácel Trump, který se hlásí k tomu, že je sportovní fanoušek a mistr v sebeprezentaci, ani chvilku a turnaj si okamžitě přivlastnil. V Oválné pracovně od té doby stojí lesklá replika poháru mistrovství světa, která dokonale ladí s jeho zálibou ve zlatých dekoracích. Mistrovství světa, „the big one“, jak jej prezident nazývá, bude „nejúspěšnějším mistrovstvím světa v historii“, slíbil loni na podzim ve svém obvyklém superlativním stylu.
Ale ještě než se roztočil první míč po zeleném trávníku, působí letošní mistrovství světa ve fotbale spíš jako turnaj v krizovém režimu.
Ceny vstupenek jsou astronomické, poptávka zaostává za očekáváním. Mnoho hotelů je obsazeno jen z poloviny. Ani v pulzujících městech jako New York nebo Los Angeles se nedaří vyvolat nadšení. Někteří zahraniční návštěvníci se bojí vyrazit do USA, jiní jsou kvůli zákazům vstupu už předem vyloučeni. Mnoho fanoušků se obává policejních razií v okolí stadionů. A nad tím vším visí válka v Íránu – vyvolaná samotným hostitelem.
V Trumpově Americe se i samotný vstup do země stává politickým tématem
Není to zdaleka první mistrovství světa, které zastínily politické konflikty. Vladimír Putin využil turnaj v roce 2018 po anexi Krymu k sbližovací show na globální scéně. Mistrovství světa 2022 v Kataru se odehrálo ve stínu mnoha úmrtí zahraničních dělníků při stavbě stadionů. Je však pravděpodobné, že ještě nikdy před zahájením turnaje nevyvolala hostitelská země tolik kontroverzí jako tentokrát.
Trump ve svém druhém funkčním období vytvořil atmosféru mezinárodního napětí, která se jen těžko slučuje s ideálem jednoty a mezinárodního porozumění, na němž je založena FIFA. Jsou tu zákazy vstupu do země a každodenní nenávistné výpady proti migrantům. Jsou tu sankční cla a ostré útoky proti dlouholetým spojencům. Na začátku roku se dokonce krátce mluvilo o evropském bojkotu poté, co Trump požadoval převzetí Grónska. Přesto prezident FIFA Gianni Infantino, který je v Bílém domě častým hostem ujistil: „Na mistrovství světa bude v Kanadě, Mexiku a Spojených státech vítán každý.“
Věta, která nezestárla zrovna nejlépe.
Pro mnoho zahraničních fanoušků se mistrovství světa v USA už teď jeví jako trnitá cesta. Pouhé dva dny před začátkem turnaje byl známému somálskému rozhodčímu Omaru Artanovi odepřen vstup do země. Irácký útočník Aymen Hussein byl při příletu do Chicaga několik hodin vyslýchán. Reprezentace Senegalu a Uzbekistánu musely na cestě do svých tréninkových kempů podstoupit obzvláště přísné bezpečnostní kontroly.
Mnozí reprezentanti Curaçaa znají svůj ostrov jen z dovolené
Írán v úterý oznámil, že mu byly zrušeny kvóty na vstupenky na tři zápasy ve skupině v USA. A také pro fanoušky z Haiti, Senegalu a Pobřeží slonoviny je návštěva mistrovství světa kvůli pozastavení vydávání turistických víz prakticky nemožná.
Když byl Trump ve středu dotázán na tuto kritiku, prohlásil, že jeho vláda zajistí, aby do země přicházeli pouze „ti správní lidé“. Pestrý fotbalový svátek se prostě do Trumpovy Ameriky za ostnatým drátem moc nehodí.
Ironií je, že se 48 týmy, 104 zápasy a 16 hostitelskými městy bude mistrovství světa v roce 2026 největším v historii. Zároveň se však mnoho fanoušků obává, že právě tento gigantický turnaj bude charakterizován spíše uzavřeností než otevřeností. Zvlášť když napětí nekončí u pasové kontroly.
Mezi největší obavy spojené s tímto turnajem patří to, že se návštěvníci zápasu nebo fanouškovské akce mohou náhle ocitnout v hledáčku imigrační služby ICE. Zejména u zápasů jihoamerických týmů, které mají v USA obrovskou fanouškovskou základnu, narůstají obavy z razií namířených proti lidem bez platných pobytových dokladů. Amnesty International ve své zprávě „Humanity Must Win“ varuje před možnou „krizí v oblasti lidských práv“ během mistrovství světa. Organizace poukazuje na „děsivou hrozbu“ představovanou Trumpovou diskriminační imigrační politikou, hromadnými zatýkáním a svévolným zadržováním ze strany ICE.
Pro mnoho fanoušků už dávno nejde jen o to, zda jejich tým vyhraje. Jde spíše o to, zda se vůbec mohou bez obav vydat na stadion.
Válka, nehorázně vysoké ceny vstupenek a mistrovství světa, o které se téměř nikdo nezajímá
Největší zkouškou mistrovství světa ve fotbale je však konflikt mezi hostitelskými USA a účastníkem turnaje Íránem. K něčemu takovému na mistrovství světa dosud nikdy nedošlo. Kdyby turnaj nebyl v rukou Trumpa, pravděpodobně by se již dávno vedly debaty o tom, zda by za těchto okolností nemělo být hostitelské zemi odebráno právo na pořádání turnaje. Místo toho se diskuse soustředila především na jinou otázku: smí se íránská reprezentace vůbec turnaje zúčastnit? Smí.
Z bezpečnostních důvodů však tým bez váhání přesunul své soustředění z Arizony do Mexika. Na turnaji jsou zastoupeny i další země dotčené tímto konfliktem, mezi nimiž jsou Irák, Katar a Saúdská Arábie. Od začátku dubna sice oficiálně platí příměří, napětí se však v posledních dnech kvůli novým vzájemným útokům opět vyostřilo. Konflikt bude pravděpodobně viset jako stín nad celým turnajem – a to tím spíše, pokud by v vyřazovací fázi došlo k souboji mezi USA a Íránem.
Trumpův nový ministr pro vnitřní bezpečnost Markwayne Mullin přirovnal úkol zajistit bezpečnost mistrovství světa k zajištění bezpečnosti „78 Super Bowlů“ najednou. Již několik měsíců se objevují varování před možnými teroristickými útoky. Někteří bezpečnostní experti považují za zranitelné především velké fanouškovské zóny a akce s veřejným promítáním, protože je mnohem obtížnější je kontrolovat než samotná stadiony. A jako by toho nebylo dost, americké úřady se mezitím zabývají také důsledky epidemie eboly v Demokratické republice Kongo. Národní tým této země cestuje na své skupinové zápasy z Houstonu přes Atlantu až do Guadalajary.
Vzhledem k tomu všemu nikoho nepřekvapí, že nadšení v hostitelských USA, je spíše mírné. Podle aktuálního průzkumu 54 % Američanů uvádí, že o mistrovství světa „nemá vůbec žádný zájem“. Ti, kteří se o turnaj přesto zajímají, často odradí jeho cena.
I místa vysoko pod střechou stadionu stojí běžně mezi 400 a 600 americkými dolary. Mnoho fanoušků navíc hlásí chaotické přidělování vstupenek a horší místa, než jaká si původně rezervovali. Na sekundárním trhu dosáhly ceny díky „dynamickému cenovému modelu“ FIFA mezitím obzvláště absurdních výšek. Na platformách jako StubHub se za finále již požaduje více než 8000 dolarů za nejlevnější vstupenky. Nejdražší nabídky se pohybují nad 84 000 dolarů. Dokonce i Trump se ukázal být šokován. Když byl osloven ohledně vstupenek na první zápas amerického týmu, které stojí kolem 1000 dolarů, odpověděl: „Rád bych tam byl. Ale upřímně řečeno, tolik bych ani já nedal.“
Může světový šampionát zachránit aspoň fotbal?
Když se mistrovství světa v roce 1994 naposledy konalo ve Spojených státech, byl tam fotbal ještě považován za exotický okrajový fenomén. Sport, který miloval celý svět, ale USA ho z velké části ignorovaly. Ve Spojených státech se tento sport dodnes nazývá „soccer“. Turnaj tehdy skončil jedním z nejslavnějších neproměněných pokutových kopů v historii mistrovství světa, když italský Roberto Baggio ve finále přestřelil branku. Od té doby se toho hodně změnilo. Fotbal se v USA už dávno dostal do hlavního proudu. Tento sport hraje stále více dětí. Major League Soccer, která byla založena po mistrovství světa v roce 1994, se etablovala. A americké ženy vyhrály čtyři tituly mistryň světa a staly se nejúspěšnějším národním týmem své generace.
Co však zbude z mistrovství světa, které už před svým zahájením nese takovou politickou zátěž?
Politici vždy využívali mistrovství světa k tomu, aby se sami nebo svou zemi prezentovali v lepším světle. Britský premiér Harold Wilson se po zisku titulu Anglie v roce 1966 vyhříval v národní euforii. Argentinská vojenská junta využila vítězství na mistrovství světa v roce 1978 jako propagandistický nástroj. Putin doufal, že v roce 2018 turnajem vylepší image Ruska. Trump se nejspíš zařadí do této tradice a bude komentovat každou kontroverzi kolem her prostřednictvím své sociální sítě Truth Social.
Propojení politiky a fotbalu má však své meze. To, co nakonec zůstane v paměti, jsou scény z hřiště. Legendární driblink Johana Cruyffa z roku 1974. Maradonova „Boží ruka“ z roku 1986. Zidanův úder hlavou ve finále v roce 2006. I kontroverzní mistrovství světa v Kataru se dnes spojuje pouze s jedním obrazem: Lionel Messi, který po jednom z nejspektakulárnějších finále v historii fotbalu zvedá pohár k noční obloze nad Lusailem.
Největší předností fotbalu vždy bylo, že dokáže na 90 minut přimět lidi zapomenout na všechno ostatní. Trumpova největší obava asi bude, že se mu nakonec stane právě to.
