Od Thiela po Stérina financují oligarchové programy, omezující svobodu. Nová pravice se sice svobodou ohání, ale ve skutečnosti má na mysli porobu. Příspěvek socioložky Hilke Brockmannové pro německý deník Frankfurter Rundschau.
Kdo se v dnešní době snaží orientovat v politice, snadno ztratí přehled. Každý chce stát na správné straně historie. Kde však leží hranice, když se morální gesta prolínají s politickým pokrytectvím?
V Íránu vládne režim, který střílí do demonstrantů. Popravuje lidi, upírá ženám práva a podporuje teroristické skupiny. Znamená to snad, že válka USA a Izraele, která je vedena v rozporu s mezinárodním právem, je proto legitimní? Samozřejmě že ne. Kdo uznává právo pouze tehdy, když to vyhovuje jeho vlastním přesvědčením, nebrání žádné hodnoty, ale pouze své zájmy – převlečené za morálku.
Ve Francii financuje krajně pravicový miliardář Pierre-Édouard Stérin spřízněné influencery a kampaně. Jeho program je protimuslimský, radikálně tržně orientovaný a zaměřený proti potratům. Ti, kdo jinak při každé regulaci vzývají volný trh, nemají vůbec žádný problém s tím, když nějaký superboháč svým majetkem narušuje veřejnou debatu. A co křesťanská láska k bližnímu? Ta zjevně končí tam, kde lidé hledají ochranu nebo kde ženy chtějí svobodně rozhodovat o svém vlastním těle.
Nová pravice: stará nesvoboda v novém hávu
V Římě vystupuje Peter Thiel jako prorok nové pravice. Spoluzakladatel společnosti Palantir a miliardář z PayPalu útočí na EU a OSN a vykresluje Gretu Thunbergovou jako antikristku. Pozoruhodnější než rozruch kolem něho je však ironie: ty samé kruhy, které všude cítí „woke cenzuru“ a „spiknutí“, vytvářejí své vlastní mýty – jen v elegantnějším balení a s nesrovnatelně lepším financováním.
Nová pravice hovoří o svobodě, ale míní tím nadvládu. Hovoří o pořádku, ale míní tím poslušnost. Hovoří o tradici, ale míní tím podrobení všech, kteří nezapadají do jejího úzkoprsého pojetí společnosti. Ženy se mají podřídit, menšiny se mají chovat skromně a slabší mají znát své místo. To není žádný nový začátek. Je to stará nesvoboda v novém hávu.
Před jakými „antikristy“ se nás snaží varovat? Před světem, ve kterém si mnozí mohou svobodně rozhodnout, jak a kde chtějí žít? Před řádem, v němž je moc udělována pouze na dobu určitou?
Ať už jde o mulláha, křesťanského fundamentalistu nebo libertariánského oligarchu – všichni chtějí vyměnit svobodu většiny za moc menšiny. Neměli bychom jim věřit ani jejich slogany, ani jejich pobouření.
Hilke Brockmannová je německá socioložka a demografka, působící jako profesorka sociologie na Constructor University v Brémách a výzkumně spojená mimo jiné s Harvardskou universitou. Ve své práci se zaměřuje na sociální nerovnosti, štěstí a subjektivní blahobyt i na otázky moci a ideologie elit. Její výzkum propojuje klasickou sociologii s datovou analýzou a sleduje, jak ekonomické a politické struktury ovlivňují každodenní život i hodnotové orientace společnosti.
