Když byl ještě Joe Biden prezidentem, podepsal zákon o snižování inflace (Inflation Reduction Act) – dosud největší federální iniciativu na podporu čisté energie. Energetická transformace byla v plném proudu, finanční sektor mobilizoval své zdroje k financování solárních a větrných projektů a panovalo přesvědčení, že snahy o snížení emisí způsobujících oteplování planety by mohly vést ke zpomalení globálního oteplování.
To už ale neplatí. Nedávno publikovaný článek popisuje rychle se zhoršující dopady klimatických změn, které překvapily i mnohé vědce, kteří se těmito jevy zabývají celý život. Nyní bijí na poplach čím dál tím naléhavějším jazykem.
Hladina moří stoupá a ledovce tají – a nyní se rozvířila debata o tom, nakolik se tempo globálního oteplování zrychluje. Nová studie zveřejněná v březnu dochází k závěru, že i po zohlednění dalších jevů, jako jsou sopečné erupce, sluneční záření a přirozené výkyvy, se tempo globálního oteplování od roku 2015 – tedy za pouhých 10 let – ještě zrychlilo.
„Tempo oteplování je naprosto bezprecedentní,“ říká mi Katharine Hayhoe, vedoucí vědecká pracovnice organizace Nature Conservancy a profesorka na Texas Tech University. „Jedno je jisté: když k tomu v dávné minulosti docházelo, na planetě nežilo osm miliard lidí.“
Proč se člověk na dnešní změnu klimatu nedokáže přizpůsobit?
Za celou dobu existence života na Zemi bylo největším teplotním skokem pravděpodobně tání „sněhové koule“ (Snowball Earth), kdy se CO2 hromadil po dobu milionů let; v době dobře zdokumentovaného živočišného života patří mezi největší skleníkové katastrofy konec permu (permské vymírání), kde nárůst CO2 probíhal tisíce let, zatímco nejznámější „rychlá“ uhlíková analogie je paleocenní–eocenní teplotní maximum (PETM), ale i zde probíhala změna teplot kolem 20 tisíc let. Jakákoliv změna klimatu v minulosti se odehrávala v rozmezí minimálně desítek tisíc až milionů let, přesto měla na život na Zemi drastické dopady (ztrátu až 90 % druhů ap.). I samotná lidská civilizace trvá zlomek této doby (cca. 5500 let). Současné člověkem způsobené globální oteplení se probíhá, se neustále se zrychlujícím tempem, od počátků průmyslové revoluce, tedy od začátku 18. století.
Pozn. PQ
Kam směřujeme?
Teprve nedávno mnoho klimatologů revidovalo některé ze svých nejhorších scénářů směrem dolů.
V letech po uzavření Pařížské dohody o změně klimatu z roku 2015 se téměř všechny země světa zavázaly ke snížení svých emisí. Dokonce i Čína, která je stále největším znečišťovatelem na Zemi, se pustila do ambiciózního úsilí o nahrazení fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie.
V důsledku toho se vynořil konsenzus: ačkoli se možná nepodaří omezit globální oteplování na 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní – což byl cíl, jenž byl kdysi heslem klimatických aktivistů – udržení hranice na 2 stupních by mohlo být v dosahu. Tento scénář by znamenal, že se podaří předejít alespoň některým nejhorším dopadům změny klimatu.
Poté se však Donald Trump vrátil do Oválné pracovny. Na domácí půdě prezident zrušil předpisy, jejichž cílem bylo omezit emise způsobující globální oteplování, aktivně bránil rozvoji větrné a solární energetiky a využil federální prostředky k podpoře těžby uhlí, ropy a zemního plynu.
V zahraničí pak Trumpova administrativa využila prudce rostoucí vývoz amerického zemního plynu jako vyjednávací prostředek, oznámila plány na převzetí venezuelského ropného průmyslu a rozpoutala válku s Íránem, která vyvolala energetickou krizi a v důsledku narušení globálního trhu donutila některé země k návratu ke spalování uhlí.
Zatímco jiné země, včetně Číny?Obnovitelné zdroje tvořily v roce 2025 již třetinu čínského HDP, jak uvádí web Carbon Breif; pozn. PQ., pokračují v úsilí o omezení využívání fosilních paliv, je stále jasnější, že Trumpova politika vážně ohrozí schopnost světa zpomalit tempo globálního oteplování.
Dlouhodobý pohled
Často se říká, že změna klimatu je nejvážnějším dlouhodobým problémem ve světě, který se soustředí na krátkodobé krize.
Po většinu 20. století vědci varovali, že neustálé spalování fosilních paliv povede k prudkému nárůstu globálních teplot. Teploty však zpočátku stoupaly jen pozvolna, a to i přesto, že každým rokem vypouštíme stále více skleníkových plynů. Mnohé z nejhorších dopadů se proto zdály vzdálené a zvládnutelné.
Globální oteplování ale už není žádným vzdáleným problémem. Dnes jsme svědky toho, jak řada systémů naší planety vysílá varovné signály.
Oceány se oteplují stále rychleji. Ledovce tají stále rychleji. Hladina moří stoupá stále rychleji. Suchá období, vlny veder i bouře jsou stále intenzivnější. A existují náznaky, že některé z globálních bodů zlomu, včetně drastických změn v oceánských proudech, bychom mohli překročit již v blízké budoucnosti.
Teplota na Zemi již vzrostla o téměř 1,5 stupně a zdá se, že do konce století, ne-li dříve, překročí hranici 2 stupňů. Analytici z Wall Streetu předpokládají oteplení o nejméně 3 stupně, což by vedlo k tomu, že některé části světa by se staly neobyvatelnými a došlo by k obrovským ekonomickým ztrátám.
„Naše civilizace se vyvinula teprve během posledních 6 000 až 8 000 let, kdy bylo klima stabilní, a proto nejsme na takové otřesy, jaké dnes zažíváme, vůbec připraveni“ uvedla Hayhoe. „Lidské systémy jsou schopny se do určité míry přizpůsobit. Ale pak se, v určitém okamžiku, zlomí.“
