Jaderné elektrárny jsou opět vnímány pozitivně. Tématem se zabývá nová studie a to i s ohledem na historii. Její výsledky představují vystřízlivění.
Domácí i zahraniční za energetiku zodpovědní politici opět stále častěji prohlašují, že nové typy jaderných elektráren jsou skutečnou a levnější budoucností zásobování elektřinou. Fanny Böseová jim však svou aktuální doktorandskou prací zasadila ránu: při online prezentaci své disertační práce „Long-Term Development of the Nuclear Power System: A Socio-Techno-Ecological Analysis of Technology, Narratives and Sustainability Gaps” (Dlouhodobý rozvoj jaderného energetického systému: sociálně-technicko-ekologická analýza technologie, narativů a mezer v udržitelnosti) jasně uvedla: „Tyto představy mají k realitě daleko!”
K takové publikaci bychom měli přistupovat s náležitou skepsí – kdyby nevznikla právě v BASE, Federálním úřadu pro bezpečnost jaderného odpadu, tedy jaderném dozorovém úřadu podřízeném Spolkovému ministerstvu životního prostředí. A jeho šéf, spolkový ministr životního prostředí Carsten Schneider, nedávno k návrhům své kolegyně ze spolkové vlády Katheriny Reicheové?I v samotném Německu velmi kontroverzně vnímaná ministryně hospodářství a energetiky, zejména pro její postoje, jdoucí nezakrytě na ruku fosilní a atomové lobby. ohledně nových jaderných elektráren řekl: „Tyto malé reaktory jsou velkým mýtem. Hodně se o nich mluví, ale jejich realizace selhává.“
Studie vyhlídky na levné malé reaktory vyvrací
Pro pořádek si připomeňme: na konci roku 2025 musela kanadská vláda vyvrátit tvrzení Markuse Södera?Bavorský předseda vlády za CSU, který byl před mnoha lety velkým zastáncem zelené energie a obnovitelných zdrojů, než začal zastávat extrémně konzervativní pozice, a to nejen v energetice., který veřejnosti tvrdil, že tam funguje „malý modulární reaktor“ (SMR), který by mohl být vzorem i pro německé energetické hospodářství. V zemi severního souseda USA však žádný takový SMR projekt neexistuje, pouze vágní představa.
Ekonomka Fanny Böseová na toto téma nyní vrhla světlo: ačkoli se stále očekává, že malé modulární reaktory jadernou energii zlevní, jejich elektrický výkon je nižší než 300 MW. „Problémem je především nevýhoda v nákladech oproti stávajícím technologiím: tuto nevýhodu by musely nejprve vykompenzovat.“
„Teprve od 3 000 reaktorů se stejnou konstrukcí je SMR stejně drahý jako dnešní jaderné elektrárny. To vám možná dá představu o tom, o jakých rozměrech se tu vůbec pohybujeme.“ zdůraznila Böseová. Protože dodnes existují pouze jednotky realizovaných SMR: dva v Rusku a jeden v Číně. Americká společnost NuScale, která se sama označuje za „globálního lídra v oblasti jaderné technologie SMR“, má podle vědkyně „finanční potíže. Jsme tedy velmi daleko“ od čísla 3 000.
Jaderný paradox: opakování známých technologických konceptů ještě neznamená reálný boom
Druhou, často zmiňovanou jadernou technologií je takzvaná „plutoniová ekonomika“: reaktory, které si samy vyrobí palivo. Tři taková zařízení jsou v provozu v Rusku a jedno v Číně. Böseová však poznamenává, že tento koncept pochází již ze 70. let, a označila ho za „sbírku scénářů“, která kupodivu stále ještě koluje. Dosud však „jejich finanční výhoda zůstává čistě hypotetická“; i lehkovodní reaktory jsou stále levnější.
Ve své doktorandské práci na základě rozsáhlých analýz dat také poukazuje na to, že ambiciózní plány rozvoje jaderné energie nebyly novým fenoménem v reakci na změnu klimatu, ale představovaly od 70. let 20. století opakující se vzorec.
Zaměstnankyně BASE byla rovněž dotázána, proč jsou tyto nové jaderné nápady přesto stále znovu předkládány veřejnosti. Její odpověď: „To je paradox jaderné energie.“ Různé energetické organizace „se po dlouhá léta drží svých starých scénářů a udržují při životě žít nerealistická očekávání“. Odvolala se přitom mimo jiné na scénáře Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), Mezinárodní energetické agentury (IEA) nebo Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Elektřina z nových jaderných elektráren by byla v současné době příliš drahá.
Od 80. let 20. století výstavba jaderných elektráren stejně stagnuje; instalovaný výkon jaderných elektráren klesl z přibližně 105 000 MW (1990) na přibližně 95 000 MW (2020). Nové jaderné elektrárny se téměř nikde nebudují, s výjimkou zemí jako Čína nebo Rusko, kde náklady hradí stát. A těch několik jaderných elektráren na bázi lehkovodních reaktorů, které se v současné době staví v západních zemích, je „značně předražených a jejich výstavba trvá mnohem déle, než se očekávalo“. Jen jeden z příkladů, které Böseová uvádí: Flamanville-3 v sousední Francii. Jaderná elektrárna měla původně stát 4,3 miliardy dolarů, v současné době se hovoří o 25 miliardách dolarů.
Stavba trvala 17 let, přičemž původně bylo plánováno pouhých 4,5 roku. A pak je tu ještě jeden argument proti novým jaderným elektrárnám: cena elektřiny. Zatímco v 50. letech 20. století byla cena jaderné elektřiny 42 $/MWh, v roce 2022 už megawatthodina stála 180 $. A to v této ceně ještě nejsou zahrnuty ani náklady na demontáž jaderných elektráren ani na konečná úložiště jaderného odpadu. Oproti tomu se solární a větrná energie vyrábí za méně než 60 $/MWh s nadále rychle klesající cenou, vysvětlila Fanny Böseová. Proto označila „předpoklady výrazně nižších nákladů na jadernou energii, než máme dnes, za nereálné“.
Vědkyně požaduje „kritickou diskusi“ o rozvoji jaderné energie
Vědkyně během tří let práce na studii zjistila, že „stále existují očekávání ohledně dlouhodobě dostupných technologií, ale energetické scénáře jsou ve vědě abstraktním pojmem, jsou to jen předpoklady a narativy“. Nebo se dokonce jedná o pouhé „projekce odborníků na základě aktuálně zadaných plánů a politických záměrů“, dodala Böseová při představení výsledků svého výzkumu.
Na závěr se Fanny Böseová ještě jednou vrátila k paradoxu jaderné energetiky: „Hypotetické a velmi optimistické předpoklady“ některých mezinárodních organizací s ambiciózními scénáři rozvoje stojí dodnes „v silném kontrastu s realitou“, ale v reálném světě se přesto nadále používají. Její požadavek proto zní: „Potřebujeme kritickou diskusi a pokud možno akceptování jejích výsledků,“, aby bylo možné přijímat správná rozhodnutí v oblasti energetické politiky.
Pozn. PQ: Rovněž Spolkový úřad pro bezpečnost a likvidaci jaderného odpadu německou vládu upozorňuje: „U SMR existuje celá řada nevyřešených bezpečnostních otázek. Tato zařízení produkují vysoce radioaktivní odpad, který vyžaduje hlubinné koncové geologické úložiště. Malé modulární reaktory produkují nové typy radioaktivního odpadu, pro který v současné době neexistuje žádné řešení likvidace.“
