Na větrné energii se dá vydělat. Ideologie hnutí MAGA se však o ekonomickou rentabilitu nezajímá. To dokládá vzestup a pád větrné energetické společnosti Ørsted.
Ørsted je zřejmě nejpokrokovější energetickou společností na světě.
Dánský koncern vydělával po celá desetiletí peníze na ropě a plynu. Až se v roce 2009 vedení rozhodlo k radikální změně kurzu: společnost se má zaměřit především na obnovitelné zdroje energie. Za pouhých deset let se společnosti Ørsted podařilo stát se světovým lídrem v oblasti větrné energie na moři?Na poli tzv. offshore větrných elektráren.. Zároveň zcela ukončila své aktivity v oblasti ropy a plynu a snížila své emise CO2 o celých 98 %. V roce 2018 šéf britské pobočky hrdě oznámil, že Ørsted je „nejrychleji rostoucí energetickou společností na světě a zároveň i tou nejziskovější.“
Situace se však mezitím obrátila. Dnes se společnosti daří tak špatně, že do roku 2027 hodlá propustit čtvrtinu svých zaměstnanců. Proměnlivá historie společnosti Ørsted ukazuje, že o firemním úspěchu zdaleka nerozhodují jen racionální ekonomické faktory. Ale také – a to dnes možná více než kdy jindy – ideologická dogmata. Nebo třeba skotská golfová hřiště.
Půjde plynárenská společnost na klimatickou konferenci?
Historie společnosti Ørsted začíná v době, kdy ještě ani samotné Dánsko nebylo poháněno větrnou energií a bioenergií, ale dovezenou ropou. Na počátku 70. let 20. století získávala země 90 % své energie z ropy, z čehož 90 % pocházelo z konfliktem zmítaného Blízkého východu. Tato závislost dělala dánskému ministerstvu obchodu starosti. Proto byla 27. března 1972 založena společnost, která se dnes jmenuje Ørsted. Státní podnik „Dansk Olie og Naturgas“ (DONG) má za úkol těžit domácí ložiska ropy a zemního plynu v Severním moři.
Brzy se ukáže, že to byl dobrý nápad. Na podzim roku 1973 arabské země zastavují dodávky ropy na Západ, čímž končí i hospodářský zázrak v západních průmyslových zemích. Aby nedošlo k další ropné krizi, společnost DONG v následujících letech těží ropu a plyn v Severním moři a buduje dánskou plynovou síť. S úspěchem, protože již v roce 1984 se Dánsko stává čistým vývozcem, tedy produkuje více plynu, než do samo spotřebuje.
Ropa a zemní plyn patří k energetickým zdrojům, které nejvíce poškozují klima. Proto se společnost DONG na konci roku 2009 dostala do hledáčku hnutí za ochranu klimatu. V prosinci téhož roku se v Kodani koná klimatická konference OSN COP15, na které má vzniknout celosvětově závazná klimatická dohoda. Společnost DONG je jako „klimatický partner“ summitu v popředí dění.
Na ochránce životního prostředí neudělá tato marketingová akce příliš velký dojem. V roce 2008 pocházelo 87 % energie společnosti DONG z ropy, plynu a uhlí. Ekologické portfolio vypadá jinak. I v Německu čelí společnost kritice, protože zde chtěla postavit několik uhelných elektráren. Představenstvo si klade otázku: jak udržitelné jsou miliardové investice do technologií, které stále více lidí odmítá?
Ve finále šlo o míru růstu, ne o lední medvědy
Zatímco společnost DONG v roce 2009 stále vydělává hlavně na ropě a plynu, základy pro její proměnu v průkopníka v oblasti klimatu jsou již dávno položeny. V pozadí se totiž stává první společností, která v průmyslovém měřítku vyvíjí a provozuje pobřežní větrné turbíny.
Tuto odbornost využívá od roku 2010 k nejradikálnější transformaci, jakou energetický sektor kdy zažil. Firma došla k závěru, že fosilní paliva se již nevyplácejí. A místo toho se zaměřuje na obnovitelné zdroje energie, zejména na větrnou energii.
Zpočátku je tato změna velkou výzvou. V letech 2012 až 2016 zaznamenala společnost DONG ztráty v přepočtu asi 1,3 miliardy eur. Přesto se neochvějně drží své strategie. Staví stále více a stále větších větrných elektráren a neustále optimalizuje tuto zpočátku drahou technologii, takže se stává stále levnější. V roce 2017 prodává poslední zbytky svého zmenšujícího se ropného a plynárenského podniku. Od tohoto okamžiku se také zbavuje názvu DONG a od nynějška nese jméno dánského vědce Hanse Christiana Ørsteda.
Důvody pro důsledný přechod na větrnou energii souvisejí s ochranou životního prostředí jen nepřímo. V podnikových dokumentech na toto téma se nemluví o ledních medvědech a korálových útesech, ale o „míře růstu“, „nových trzích“ a „významném snížení nákladů“. Společnost Ørsted prostě rozpoznala ekonomickou realitu a spatřila v ní příležitost.
V každém případě se společnosti Ørsted daří. Nyní již nepůsobí především v Dánsku, ale na globální úrovni. Mezi lety 2007 a 2020 téměř zdvojnásobila svůj provozní zisk.
Jak je tedy možné, že v roce 2025 najednou přestane vykazovat zisky a cena akcií prudce klesne?
Když větrné turbíny vadí při golfu, jde už o osobní problém
Důvodem je golfové hřiště Menie Estate, které bylo vyhlášeno „nejkrásnějším golfovým hřištěm světa pro rok 2025“. Kdo si tam zahraje nebo se ubytuje v pětihvězdičkovém hotelu, může se těšit na úchvatný výhled na lesy, písečné duny a pobřeží Severního moře.
A na jedenáct větrných elektráren na moři na obzoru.
Majiteli panství Menie Estate jsou tyto větrné elektrárny trnem v oku. Jmenuje se Donald J. Trump a je pevně odhodlán zastavit výstavbu těchto „monster“. V roce 2012 hovořil před skotským parlamentem více než hodinu a půl o tom, jak by tyto „hrozné“ elektrárny údajně poškodily cestovní ruch. Na otázku ohledně důkazů odpověděl: „Já jsem ten důkaz.“
Toto vystoupení, které se odehrálo několik let před jeho prvním funkčním obdobím v úřadu prezidenta USA, je jedním z prvních Trumpových vyjádření k tématu obnovitelných zdrojů energie vůbec. V té době mu ještě nešlo o politiku, ale o estetiku. Prostě si umanul, že větrné turbíny by zkazily výhled z jeho golfového hřiště.
Trump se tedy proti těmto plánům brání soudní cestou, nejprve u skotských soudů, poté dokonce u Nejvyššího soudu Spojeného království. Nemůže je však zastavit, větrné elektrárny se staví. Po celá léta zveřejňuje desítky rozhořčených tweetů o „drahé, ptáky zabíjející a velmi ošklivé“ větrné energii ve Skotsku. Tyto příspěvky ukazují, že pro Trumpa je těchto jedenáct větrných elektráren osobní urážkou.
Když dnes brojí proti větrné energii, jde údajně o geopolitické a ekonomické zájmy. V pozadí však pravděpodobně stále doutná uražené ego muže, který před lety nedosáhl svého.
Bezdůvodné pozastavení výstavby větrné farmy uvrhlo společnost Ørsted do krize
Donald Trump se mezitím stal již podruhé prezidentem Spojených států. Hned první den svého funkčního období pozastavil vydávání povolení pro projekty větrných elektráren. A v roce 2025 pocítí i společnost Ørsted Trumpův protivítr.
V té době měla společnost z 80 % hotovou obrovskou větrnou farmu u pobřeží státu Rhode Island. Všechny základy a většina turbín tohoto projektu v hodnotě 1,5 miliardy dolarů již stály, když USA v srpnu 2025 náhle nařídily zastavení výstavby. Odůvodnění „riziky pro národní bezpečnost“ je chabé. V prosinci následují příkazy k zastavení prací dalších pěti projektů.
Pro společnost Ørsted je to katastrofa. Soudy sice později tato nařízení zruší, ale zastavení stavebních prací způsobí milionové škody. Ceny akcií se propadají na dno. Společnost oznamuje, že bude muset zrušit 2 000 pracovních míst, což odpovídá čtvrtině zaměstnanců.
Společnost se sice mezitím stabilizovala, ale zastavení stavebních prací ji přišlo draho. V únoru 2026 společnost Ørsted oznámila, že se musí restrukturalizovat a prodat aktiva v hodnotě 1,44 miliardy eur. V budoucnu se chce společnost plně soustředit na evropský trh s offshore větrnými elektrárnami.
MAGA ideologie vítězí nad ekonomickou rozvahou
Existuje mnoho různých důvodů, proč se odvětví větrné energie v současné době potýká s obtížemi. Musí se prosadit proti nekalým lobistickým praktikám mocného odvětví fosilního průmyslu. Kromě toho mu dělají potíže rostoucí náklady na stavební materiály a pracovní sílu, stejně jako vysoké úrokové sazby, abychom jmenovali jen některé problémy.
Je však třeba dodat, že společnost Ørsted měla se svými větrnými parky ve Spojených státech obzvlášť velkou smůlu.
Jiné energetické koncerny totiž právě díky svým projektům větrné energie v USA dosahují značných zisků. K tomu přitom nemusí postavit ani jedinou větrnou turbínu. Trumpova vláda chce firmám platit za to, aby se dobrovolně stáhly z plánovaných projektů. Jen francouzská společnost Total Energies díky takové dohodě získala miliardu dolarů z peněz amerických daňových poplatníků. Tyto prostředky mají nyní namísto do větrných parků směřovat do projektů v oblasti fosilních paliv.
V golfovém žargonu by se Trumpovo nové tažení proti větru dalo asi nazvat „slice“. Tak se totiž říká nepovedeným úderům, které se výrazně odchýlí doprava.
