V současné době probíhá intenzivní lobbing za fosilní paliva, jehož cílem je zajistit obchodní aktivity odvětví s uhlím, ropou a plynem a s co největším ziskem je protáhnout do budoucna. Částečně s ohromujícím úspěchem, jak v rozhovoru pro server Energiezukunft vysvětluje kognitivní psycholog Christian Stöcker.
Energiezukunft: Pane Stöckere, největší překvapení ve svých přednáškách vyvoláváte mimo jiné otázkou ohledně podílu obnovitelných energií na globální výstavbě elektráren. V roce 2024 činil tento podíl opět …?
Christian Stöcker: … 92,5 %. V roce 2022 83 %, v roce 2023 86 %.
Pak jsou všichni překvapeni a kladou si otázku: proč se v německých médiích v první řadě hovoří o sporech ohledně tras elektrického vedení, přístupech k sítím, protestech proti větrným elektrárnám, výstavbě plynových elektráren a částečně také o údajné renesanci jaderné energetiky – když obnovitelné zdroje globálně fungují?
Zde hraje roli několik faktorů. Alespoň v minulosti se jednalo o politologický koncept „issue ownership“ (vlastnictví tématu). Všechny strany v Německu přenechaly téma obnovitelných energií straně Zelených, a v momentě, kdy se otevřeně řekne, že obnovitelné energie jsou budoucností, se zdá, že se dělá reklama straně, kterou jsme předtím identifikovali jako politického protivníka. A samozřejmě existují hlasité síly, které tvrdě pracují na udržení starých narativů. Nelze podceňovat, že máme co do činění s ropným a plynárenským průmyslem, který již 50 let provádí strategickou komunikaci k zajištění svých obchodních modelů, s obrovskou infrastrukturou, do které mimo jiné spadají i think tanky a nadace. To vše je velmi dobře zdokumentováno.
Oněch 92,5 %, jak říkáte, znamená, že trh už rozhodl. A pak slyšíme úlevné vydechnutí: pokud je to tak, možná se nám přece jen podaří energetickou transformaci zvládnout. Vnímáte to také tak?
Myslím, že je dobré lidem říkat, že se ve skutečnosti věci hýbou kupředu správným směrem. Protože nejúčinnější metodou těch, kteří chtějí vydělávat peníze na fosilních palivech, je v současné době neustálé podněcování naučené bezmocnosti politiků a občanů. V okamžiku, kdy dáte jasně najevo, že jejich narativy dnes již neplatí, jste překonali první překážku. To lidem opět umožní jednat. Ale: globálně je podíl fosilních energií na výrobě elektřiny stále zatraceně vysoký a klesá příliš pomalu. Pravděpodobně skončíme s globálním oteplením nejméně o 2,2 stupně. Takové oteplení nezvládneme. Je tedy důležité říkat: obnovitelné zdroje fungují. Ale stejně důležité je také říci: existují tu lidé, kteří se nám aktivně staví do cesty, aby jejich obchodní modely zůstaly naživu, a to na úkor lidstva.
Před námi tedy leží ještě dlouhá cesta. Bohužel totiž emise CO2 na celém světě stále rostou. A trh rozhodl, ale pouze v oblasti elektrické energie. Pokud k tomu připočteme vytápění a dopravu, situace vypadá jinak: v roce 2024 činil podíl obnovitelných zdrojů na primární spotřebě energie v Německu pouze 20 %.
Tady se musím ozvat. Pojem primární energie je dnes toxický, je to bojový pokřik fosilního průmyslu. Naznačuje totiž, že vše, co se nazývá „primární energie“, musíme nějakým způsobem nahradit. To je ale zásadní omyl. Ze 100 % energie, kterou vložím do spalovacího motoru, pohání auto pouze 20 %, zbytek odchází výfukem. Stejně tak je tomu u uhlí. Superúčinná uhelná elektrárna má účinnost možná 40 %, zbývajících 60 % odchází komínem. Představit řešení problému jako natolik nemožné, že se o něj ani nepokusíme – to je jen fosilní talking point, nic víc.
Ve své knize „Muži, kteří pálí svět“ ?V německém originále „Männer, die die Welt verbrennen“ jste odhalil další mýty v debatě o energii. Které z nich patří mezi vaše oblíbené?
Po zmíněné extrémně vysoké potřebě budování obnovitelných zdrojů, o které ví jen málokdo, je mým druhým nejoblíbenějším mýtem tvrzení: „Lidé energetickou transformaci vůbec nechtějí.“ To je prokazatelně naprosto nepravdivé, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Zcela jasná menšina, pouze asi čtvrtina lidí, u nás říká: chceme méně ochrany klimatu. Studie Pace z Erfurtu také ukázala, že voliči všech stran chtějí, aby strany, které volí, dělaly pro ochranu klimatu výrazně více, než dosud. Na mezinárodní úrovni existuje studie z roku 2022, publikovaná v časopise Nature, podle které 89 % respondentů chce, aby jejich vláda dělala pro ochranu klimatu více. Máme tu obrovskou většinu. Ale fosilní lobby velmi účinně se vytváří dojem, že tomu tak není. Jedná se o meta-dezinformaci, která rovněž přispívá k naučenému pocitu bezmocnosti. Realita je ale úplně někde jinde.
Zdroj: Nature: Globally representative evidence on the actual and perceived support for climate action
Jaký je váš třetí nejoblíbenější mýtus?
Vše, co se týká dezinformací o elektromobilitě. Stále je velmi populární zpochybňovat, zda je elektromobil opravdu lepší než dieselové auto. Studie však hovoří naprosto jasně: 0,005 % celosvětové těžby kovů se týká lithia. Přesto se hovoří o drancování přírody. Přitom se těží řádově více hliníku a železné rudy. Nikdo se tím nezabývá. A o každém elektromobilu, který shoří, rád informuje bulvární deník Bild. Jsme neustále obklopeni profesionálně vytvořenými dezinformacemi zaměřenými proti energetické a ekologické transformaci.
Přesto bych řekl: kdo má zájem, informace si najde. A lidé jsou zodpovědní za svá spotřebitelská a volební rozhodnutí.
Abych to ještě jednou ujasnil: nechci házet celé odvětví do jednoho pytle. Mezi deníky „Bild“ a „Welt“ na jedné straně, a mnoha dalšími německými médii na straně druhé, je obrovský rozdíl. Nicméně tvrzení, že dovážíme velké množství jaderné energie z Francie, je prokazatelně zkresleným obrazem reality. To však slyšíte i od nikterak radikálních čtenářů FAZ?Frankfurter Allgemeine Zeitung; pozn. PQ.. Nelze podceňovat, že i v ekonomických redakcích seriózních německých mediálních domů pracují lidé, kteří nechtějí akceptovat ekonomickou realitu. Ne všichni – existují fantastické reportáže o klimatické politice a technologickém vývoji, ale bohužel také takové, které zůstaly zaseknuté ve starých příbězích.
Jeden bývalý německý státník mluvil o „Bild“, „BamS?Bild am Sonntag; pozn. PQ.“ a „bedně“?Myšleno „televizi“; pozn. PQ.. Dnes by se dalo říci: Lanz, Insta, TikTok. Jak tam dostaneme těch 92,5 %?
No jo, jsem rozhodně toho názoru, že odvětví obnovitelných zdrojů energie v posledních letech postupovalo v oblasti komunikace extrémně naivně. To je bohužel třeba říci. Pokud máte co do činění s 50 let starým odvětvím v oblasti strategické komunikace a s cílem diskreditovat vaše vlastní obchodní modely, pak se musíte bránit mnohem rozhodněji, než tomu bylo doposud. To jsem také různým zástupcům tohoto odvětví v Německu řekl.
Zklamáním je také to, že například BDI?Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) je vrcholná organizace německého průmyslu a zastupuje zájmy více než 100 000 podniků s přibližně 8 miliony zaměstnanců. stále tvrdí, že obnovitelné zdroje zdražují elektřinu, což je prokazatelně nesmysl. Elektřinu zdražují poplatky za připojení k síti, daně a merit order?„Merit order“ je systém pro řazení zdrojů výroby elektřiny podle nákladů. Nejprve přijdou na řadu nejlevnější zdroje – s cílem efektivně uspokojit poptávku. Obnovitelné zdroje jsou tak většinou na prvním místě, zatímco fosilní zdroje jsou obvykle poslední, protože jsou nejdražší; určují však velkoobchodní tržní cenu.. Mnoho lidí se drží starých vyprávění. Existuje spousta intelektuální lenosti a ze zvyku šířených dezinformací. Jak se s tím vypořádat? Nemám na to jednoznačnou odpověď. Ale nakonec kapka po kapce vyhlodá i kámen. Jednou týdně píšu sloupek do časopisu Spiegel, kde částečně také sděluji německé veřejnosti věci, se kterými se – absurdně – setkává poprvé.
Můžete uvést nějaký případ?
Ano, mohu. Jeden, který také dává naději, a to téma velkokapacitních úložišť. Zajímavé je, že nadpis, který jsme tehdy zvolili, se později zcela osamostatnil. Slovní spojení „bateriové tsunami“ se stalo toposem, protože najednou se o tomto tématu začala zmiňovat i jiná média, což ukázalo, že toto tsunami se skutečně odehrává. Domnívám se, že opakované hlasité informování s odkazem na spolehlivé zdroje je pro mě nejrozumnějším způsobem, jak posunout debatu kupředu. Nechci se tím nijak vytahovat. Dříve nebo později by o tom jako první informoval někdo jiný. Ale postupně se zdá, že mnoho redakcí chce pochopit, jak funguje německý energetický systém, místo aby jen opakovaly, co nám tvrdí E.on. To však není žurnalistika.
Ano, v oblasti energetické transformace se daří: tepelné čerpadlo už předstihlo plynové vytápění. V roce 2025 se prodalo 284 000 kusů, zatímco plynového vytápění pouze 230 000.
Lidé nejsou hloupí. Když se podíváte, kdo si tuto technologii instaluje doma, zjistíte, že to nejsou takzvané zelené kolektivy ve velkých městech, ale nejvyšší podíl je v venkovských oblastech a mezi řemeslníky. Ti vědí, co jim tato technologie přináší. Zajímavé jsou také hodnoty souhlasu s energetickou transformací, měřené podle barometru energetické transformace KfW z léta 2024 a 2025. Otázka zněla: „Jak důležitá je pro vás energetická transformace?“ Na začátku kampaně proti tepelným čerpadlům v roce 2023 byl souhlas – „důležitá“ nebo „velmi důležitá“ – 88 %. V roce 2024, po kampani, to bylo 82 %, v roce 2025 hodnota opět mírně vzrostla, na 83 %. To je obrovská celonárodní většina.
Souhlas je jednoznačný. Energetická transformace by tedy měla být prosazována spíše politicky než prostřednictvím úsporných opatření jednotlivců. Existují přesto oblasti, ve kterých si myslíte, že byste mohl zlepšit svou uhlíkovou stopu?
Ano, létání, ale – bydlím v nízkoenergetickém domě s tepelným čerpadlem a fotovoltaickými panely na střeše. Máme elektromobil a elektrický skútr. Velká část mé rodiny se pohybuje na kole. Ale zmiňujete důležitý bod. Individualizace odpovědnosti za klimatickou krizi je fosilní téma. První kalkulačka CO2, kterou bylo možné najít na internetu, byla od BP. Je to tedy jejich strategie. K letecké dopravě: v listopadu jsem byl na pozvání Goetheho institutu v Bombaji. Jako vysokoškolský profesor nemůžete říct ne. Tak jsem letěl a zaplatil kompenzaci CO2. Jinak se do Indie nedostanete. Jsou věci, které jako jednotlivec nemůžete vyřešit. Nemůžete přece přestavět elektrickou síť. Co se ale dá udělat, to se také má udělat. Ale systémové problémy energetické transformace nevyřešíme tím, že se všichni přes noc staneme ctnostnými.
Christian Stöcker je německý kognitivní psycholog, novinář a autor, který se dlouhodobě věnuje tématům lidského rozhodování, digitální transformace, klimatické komunikace a společenských dopadů technologií. Působí jako profesor digitální komunikace na Hochschule für Angewandte Wissenschaften Hamburg (Vysoká škola aplikovaných věd Hamburk) a pravidelně publikuje mimo jiné v týdeníku Der Spiegel. Je autorem několika populárně-naučných knih, v nichž propojuje psychologii, data a společenské trendy. Mezi nejznámější patří Männer, die die Welt verbrennen (Muži, kteří pálí svět) v níž se zaměřuje na to, proč jako společnost selháváme tváří v tvář vědecky podloženým hrozbám, Das Experiment sind wir (Experiment jsme my), kde vysvětluje širší kontext exponenciálně se měnícího světa (technologie, klima, ekonomika) a lidské instituce i psychika na tak rychlé změny nejsou evolučně ani politicky připraveny. Další známou knihou je Die große Beschleunigung (Velké zrychlení), ve které se zabývá tím, jak a proč se svět vůbec dostal do fáze extrémní akcelerace. Stöcker své práci kombinuje empirický výzkum s analytickou publicistikou a snaží se srozumitelně vysvětlovat komplexní jevy současného světa.
