Převládající ekonomický model, často označovaný jako neoliberalismus nebo volné tržní hospodářství, je založen na předpokladu nekonečného růstu na konečné planetě. Co ale, když se tu dopouštíme zásadní logické chyby?
Co když kapitalismus a tržní ekonomika nejsou siamskými dvojčaty, jak nám to předhazují klasické učebnice ekonomie? Takové kacířské rozlišení se může na první pohled jevit jako absurdní – koneckonců jejich dvojjedinost je považována za něco jako ekonomický přírodní zákon. Právě v tom však spočívá klíč k základnímu poznání: pouze pokud pochopíme, že kapitalismus napadl tržní ekonomiku jako parazit, můžeme jedno od druhého oddělit. Chirurgický řez, které obrací ekonomické myšlení naruby – a možná představuje naši jedinou šanci na cestě k budoucnosti, ve které stojí za to žít.
Tržní ekonomiku lze chápat jako organickou síť vzájemných závislostí, v níž dodavatelé a odběratelé vyjednávají podmínky výměny v dynamicky se měnícím prostředí plného napětí. Tvoří základní kostru ekonomického jednání, jakousi ekonomickou gramatiku společnosti. Do tohoto systému jsme však vložili kapitalismus – peněžní a finanční systém, který je sice považován za neutrální prvek, ale postupem času se vyvinul v parazitický subsystém. Působí jako metastatická síla, která zevnitř napadá a kolonizuje okolní ekonomické struktury a toxicky ji transformuje k obrazu svému.
Vzorec M-C-M‘, který je základem kapitalismu – přeměna peněz (M) prostřednictvím komodifikace (C) pracovní výkonnosti a fyzických zdrojů na více peněz (M‘) – vyvolává neustálou řetězovou reakci: M-C-M‘-C-M“-… M‘ přitom směřuje k nekonečnu. Je to jako sněhová koule, která se změní v lavinu: to, co začíná jako malá kulička, se díky exponenciálnímu růstu peněžního majetku rozrůstá vše pohlcující hmoty, která ve formě absurdní nerovnosti pronikne do celé společnosti. Tato zdánlivě abstraktní formule má konkrétní dopady: svazuje aktéry tržní ekonomiky do korzetu abnormálních aktivit a podrobuje je logice akumulace kapitálu, která se při životě udržuje jen mechanismem úroků a úroků z úroků.
Morbidní na tomto subsystému je jeho neviditelnost. Zatímco ekonomie chválí peníze jako neutrální médium, ve skutečnosti vedou velmi aktivní život. Působí jako jed nerovnosti, který se nepozorovaně šíří do všech úrovní tržní ekonomiky: zdola nahoru, shora dolů, zevnitř ven a zase zpět. Vytváří mocenské vztahy, které vyvolávají zvláštní klam: bohatí a mocní se jeví jako tvůrci systému, přitom jsou pouze jeho privilegovanými metastázami, symptomy strukturální patologie. Jakmile jsou tito nově povýšení jedinci systémem vyzdviženi k vrcholu, stávají se jeho horlivými strážci. Brání mechanismy, které je učinily velkými, s vehemencí závislých, kteří chrání svůj přísun drogy. Paradoxně je systém proměňuje v idoly: ti, kterým systém nahrává, nejsou vnímáni jako děti štěstěny a prospěcháři toxického řádu, ale jsou uctíváni jako zářné vzory, které napodobují poražení systému. Tak vzniká dokonalá iluze: to, co funguje jako systémová sebezáchova, je idealizováno jako vědomá tvůrčí vůle. Ale i jejich ochranný reflex je jen další reakcí biochemického cyklu kapitálu.
V takovém systému nejsou ekologické a sociální nerovnosti považovány za chyby, ale za nezbytné externality. Zaměření na hrubý domácí produkt jako na ústředního ukazatele pokroku však zakrývá zásadní zvrácenost: výroba pro spotřebu je kanibalizována výrobou pro zisk. Možnost dosáhnout přebytku bez vlastního úsilí zakrývá pohled na to, co se opravdu počítá: lidské blaho, sociální spravedlnost a integritu ekosystémů, na nichž jsme životně závislí. Tržní ekonomika se tak stává rukojmím svého vlastního subsystému – ekonomickým Uroborosem, požírajícího sebe sama.
Andreas Bangemann je šéfredaktorem německého online magazínu „Humane Wirtschaft“, ve kterém se zabývá alternativními ekonomickými přístupy. Od roku 2004 řídí Silvio-Gesell-Tagungsstätte u Wuppertalu – konferenční centrum věnované měnové reformě a transformačním tématům. V magazínu „Humane Wirtschaft“ publikuje od roku 2006 v duchu Silvia Gesella články kritizující současný mainstreamový finanční systém, zaměřuje se na etiku peněz, pozemkovou reformu a udržitelnou ekonomiku bez růstové orientace. Bangemann je také pravidelným přispěvatelem deníku Frankfurter Rundschau.
