Členky a členové klimatických hnutí, kteří byli trestně stíháni a často se dokonce stali terčem urážek, musí být rehabilitováni. Varovali totiž před vším, co se právě děje.
Téměř třetinové výpadky úrody a nouzové porážky skotu v Rakousku; sezónní pracovníci ve Falcku na hranici svých sil v důsledku vedra; nízké hladiny řek ztěžující přepravu po Rýnu a Dunaji – to jsou jen některé z mnoha zpráv z posledních týdnů z německy mluvících zemí. To, co se dozvídíme ze zpráv, však často pochází také ze zemí jako Španělsko, Itálie nebo Řecko, jejichž zemědělství trpí vlnami veder a lesními požáry ještě více. Dopad na ceny se brzy projeví u pokladen našich supermarketů.
Vzpomeňme si na klimatickou iniciativu Poslední generace, známou také jako „klimatičtí lepiči“ a médii koncernu Springer standardně označovanou za „klimatické chaoty“ – jako by to byli právě oni, kdo způsobil klimatický chaos, před nímž od ledna 2022 varovali prostřednictvím svých akcí občanské neposlušnosti. Jejich tématem byl hrozící nedostatek potravin ještě za našich životů. Mnozí je za to zesměšňovali, někteří je dokonce hrubě uráželi.
Někteří automobilisté se k nim dokonce chovali násilně, když se zase jednou přilepili k vozovce, aby připomněli, že „pokračování ve stejném duchu“ povede k nekontrolovatelným změnám, zatímco energetická, dopravní a zemědělská transformace znamená, že je možné tyto změny aktivně řídit. Policie proti nim použila bolestivé chvaty; soudy je odsoudily k pokutám a trestům odnětí svobody. Někteří byli během autosalonu IAA dokonce umístěni do bavorské preventivní vazby. Krajský soud v Postupimi v únoru připustil obžalobu z vytvoření „zločineckého spolčení“.
Okamžitá opatření, která požadovali, by byla sociálně přijatelná a snadno proveditelná: „zákon o záchraně potravin“ podle francouzského vzoru, který by velké supermarkety zavazoval darovat ještě poživatelné potraviny namísto jejich vyhazování, všeobecné omezení rychlosti na dálnicích a 9eurová měsíční jízdenka pro veřejnou městskou dopravu.
Odvolávali se na článek 20a německé ústavy, který zavazuje stát chránit přírodní zdroje života – a na právo na odpor uvedené v článku 20, odstavec 4. Někteří z nich ztratili naději. To, že jim dává za pravdu rychlý nárůst extrémních klimatických jevů, je přesně to, čemu se snažili vyhnout. Je nejvyšší čas je rehabilitovat. Rozsudky proti aktivistům je třeba zrušit – a omluva ze strany médií, která z nich udělala terče nenávisti, by byla tím nejmenším, co by se mělo stát.
