Lint Barrageová je profesorkou klimatické ekonomie na ETH v Curychu. Zabývá se modelováním globálních nákladů spojených se změnou klimatu a přínosů ekologických opatření. Vysvětluje, jak daleko je svět vzdálen od optimálního stavu, koho dopady zasáhnou nejvíce a jaké skryté náklady nás čekají.
Watson: Paní Barrageová, jste vědkyní a každý den se zabýváte klimatickými scénáři. Překvapilo vás toto historické léto?
Že bude tepleji, víme už dlouho. Když vypouštíme skleníkové plyny do atmosféry, Země se otepluje. Nepřekvapilo mě to tedy, ale přesto jsem šokována. Zažít takové extrémy i u nás ve Švýcarsku, to s člověkem zamává.
Ve svém výzkumu modelujete globální ekonomiku, změnu klimatu a globální cykly CO2. Jaký je účel těchto modelů?
Chceme z ekonomického hlediska shrnout hlavní náklady a přínosy klimatických změn a klimatické politiky. Za tímto účelem propojujeme výzkumy různých oborů. Cílem je mít k dispozici nástroj, který nám transparentně ukáže náklady a který nám dokáže říci, co se změní, pokud přijmeme jiné předpoklady budoucnosti. Jak se nám daří v souvislosti s klimatickými změnami? A v neposlední řadě: jak jsme na tom vůbec s klimatickou politikou?
A jak na tom tedy jsme?
Jedno vidíme zcela jasně: svět toho nedělá dost. Ve srovnání s náklady, které způsobuje změna klimatu, by z ekonomického hlediska bylo mnohem výhodnější a levnější, kdybychom naše emise snížili v mnohem větší míře. Jsme v tomto ohledu velmi daleko od optimálního stavu – a také velmi daleko od splnění klimatických cílů, které si vlastně svět stanovil.
Ve srovnání s náklady, které způsobuje změna klimatu, by z ekonomického hlediska bylo mnohem výhodnější a levnější, kdybychom naše emise snížili v větší míře.
Lze vyčíslit, kolik globální ekonomiku stojí změna klimatu?
Ano. Náš model naznačuje, že do konce století dojde k poklesu globálního hrubého národního produktu o přibližně 5 % – ročně. Možná to nezní jako moc…
Ale?
Pandemie koronaviru nás za jeden rok stála 3 % globálního hrubého národního produktu. Z čistě ekonomického hlediska tedy roční dopad bude výrazně vyšší než dopad celé pandemie. A tato roční hodnota má na dlouhodobý růst ještě jeden nepřímý dopad: pokud budeme méně produktivní a budeme mít nižší příjmy, budeme méně investovat, což povede k tomu, že ekonomika poroste méně i v dalších letech.
Jsou zde zahrnuta i opatření států proti změně klimatu?
Ano, modely vycházejí z předpokladu, že ochrana klimatu bude i nadále posilována, avšak stejným tempem jako doposud. K těmto výsledkům je však třeba dodat, že právě pracujeme na „aktualizaci“ našich modelů. Objevilo se totiž mnoho nových vědeckých poznatků a odhadované náklady by mohly být ještě vyšší, než se dosud předpokládalo.
Jaké „updaty“ se u těchto modelů provádějí?
Svět se mění každým dnem. Právě zapracováváme tři konkrétní vývojové trendy. Za prvé, náklady spojené se změnou klimatu jsou vyšší, než se dosud předpokládalo. Průměrná výše nákladů vypočítaná na základě nejrůznějších studií se výrazně zvýšila. Za druhé, náklady na čisté energie klesají rychleji, než se očekávalo. A za třetí, porodnost klesá výrazněji, než se dříve předpokládalo.
Které země nebo regiony pocítí tyto náklady nejvíce?
Ty, kde panují obzvlášť vysoké teploty a jsou obzvlášť chudé. Tam se nejedná o ekonomický problém, ale o zásadní humanitární krizi. Jsou to země v subsaharské Africe, ale také Indie a Pákistán. Tam se vše spojuje: horko, částečně i povodně, závislost na zemědělství a malá ochrana před přírodními katastrofami.
Jaké náklady to přinese Švýcarsku?
Myslím, že je důležité si uvědomit, že ve Švýcarsku existuje řada dobře známých nákladů a rizik. Patří k nim například zvýšená úmrtnost v důsledku veder nebo pokles výnosů ze sklizní. Existuje však také mnoho aspektů, o nichž se v médiích moc nemluví a které veřejnost zatím příliš nezná.
„V tomto případě nemluvíme o ekonomickém problému, ale o zásadní humanitární krizi.“
Například?
Z výzkumů například víme, že když panují vedra, dochází k většímu počtu nehod. Nebo výkonnost žáků a studentů: při větším horku se toho za rok naučí méně. Klesá produktivita pracující populace. A z výzkumu v oblasti zdraví se stále častěji dozvídáme, že vedro vede k vyšším nákladům a častějším hospitalizacím i u zdravých mladých lidí nebo malých dětí – nejen u starších osob. To jsou všechno věci, kterých si možná vědomě nevšímáme, ale které už tu jsou: v datech a ve statistikách.
Existují další náklady spojené se změnou klimatu, které se týkají konkrétně Švýcarska?
Mnoho lidí má možná pocit, že jsme zde relativně v bezpečí. Ano, Švýcarsko je stabilní zemí, ale jsme extrémně propojeni se světem. Z ekonomického hlediska existuje řada nepřímých dopadů, které se nás dotýkají už jen proto, že Švýcarsko je silně propojená země.
Jaké dopady máte na mysli?
Pokud dojde v důsledku klimatických změn k narušení dodavatelských řetězců, bude to mít dopad i na nás. Migrační tlak poroste. Klimatické změny ovlivní výrobu energie, poptávku po energii i její cenu a mohou vyvolat výkyvy na finančních trzích. To vše jsou nepřímé, poněkud skryté mechanismy, které mohou negativně ovlivnit hospodářský výkon.
Zmiňujete finanční trhy – což není první místo, kde by člověk očekával dopady klimatických změn. Jaká rizika tam existují?
Existují například studie, které ukazují, že některé obce v USA, které jsou vystaveny vyšším klimatickým rizikům, již nyní musí platit více, když si půjčují peníze na trzích. Totéž platí pro firmy, které budou klimatickými změnami zasaženy ve větší míře. Zároveň na mnoha místech rostou náklady na pojištění. To znamená, že trhy pomalu začínají tato specifická rizika zohledňovat ve svých cenách.
Přesto však panuje pocit, že právě ve finančním světě se mnoho rizik stále podceňuje.
Ano, pravděpodobně je v současné době řada aktiv nadhodnocena, protože ještě nezohledňují klimatická rizika, což zase zvyšuje riziko vzniku bubliny. Klasickým příkladem jsou ceny nemovitostí. To platí zejména pro regiony, kde lidé, kteří svou poptávkou dosud tyto ceny určovali, nejsou o klimatické změně dobře informováni nebo v ni nevěří. To je v USA dobře doloženo. Pokud v takových rizikových regionech existuje bublina, která jednou praskne, může to samozřejmě mít dopad na banky a finanční trhy.
Mnozí hovoří o tom, že bychom se nyní měli soustředit spíše na přizpůsobení se klimatickým změnám než na jejich prevenci. Co na to říkáte?
Považuji to za falešnou dichotomii. Co tím myslím: pro mě vůbec nedává smysl nahlížet na to jako na scénář typu „buď, anebo“. Musíme udělat více jak v oblasti snižování emisí, tak v oblasti přizpůsobení se změnám klimatu, protože obojí dává ekonomický smysl a v konečném důsledku to snižuje náklady. Přece bychom také neřekli: přestaňme s prevencí rakoviny a prostě vložme více peněz do léků na chemoterapii.
Ochrana klimatu pro mnoho lidí ve Švýcarsku znamená: snižování emisí CO2 prostřednictvím nákupu emisních certifikátů v zahraničí. Ministr pro energetiku a životní prostředí Albert Rösti tak navrhuje, aby se snížení emisí potřebná k dosažení klimatického cíle ve větší míře nakupovala od jiných zemí ve formě zahraničních certifikátů. Co si myslíte o účinnosti tohoto nástroje?
Obecně má velký smysl snižovat emise nejprve tam, kde je to levnější – bez ohledu na to, kde na světě to je. Máme omezené veřejné prostředky na ochranu klimatu a prostřednictvím certifikátů lze z globálního hlediska ušetřit více CO2, pokud tyto prostředky cíleně vynaložíme tam, kde dosáhnou největšího snížení emisí na jeden frank.
Jinými slovy: dává tedy větší smysl, když CO2 vypouštíme tady u nás a platíme za to, protože díky tomu můžeme ekonomicky efektivněji vyrábět?
Ano. To však neznamená, že tomu tak je vždy a že tímto způsobem už nebyly promarněny peníze. Je třeba jednotlivé projekty a iniciativy pečlivě posoudit.
Co může Švýcarsko z globálního hlediska pro klima udělat?
Nejsilnějším nástrojem, který Švýcarsko má, je inovace. To se někdy dostatečně nezohledňuje. Naše země sama o sobě produkuje jen malou část globálních emisí. Pokud však budeme dále rozvíjet čisté technologie a tyto technologie pomohou jinde hospodařit efektivněji a pokrýt zvýšenou poptávku po energii, můžeme tím pro klima udělat mnohem více, než kdybychom se soustředili pouze na sebe. A zároveň to samozřejmě podporuje i naši konkurenceschopnost.
To tedy znamená: méně dotací na solární panely a více na inovace?
Ne. Jsem zastánkyní toho, aby se každé opatření posuzovalo a hodnotilo samostatně. V této věci nelze vůbec nic paušalizovat. Věřím však, že u některých dotací bychom s těmi samými penězi mohli jinde dosáhnout většího účinku.
Lint Barrageová je mimořádnou profesorkou energetického a klimatického hospodářství na ETH v Curychu. Vystudovala ekonomii a environmentální vědy na University of Chicago a ekonomii na Yale University, kde také získala doktorát. Výzkum Lint Barrageové se zabývá makroekonomickými a fiskálními dopady klimatické a energetické transformace a rolí nových energetických technologií v této souvislosti.
