Svět vstupuje do éry, v níž se jakékoliv místo na Zemi stává strategicky důležitým. Robert D. Kaplan očekává další střety velmocí, rostoucí význam Asie a po konci války na Ukrajině i zásadní otřesy v Rusku.
Geostratég Robert D. Kaplan patří k nejvýraznějším současným americkým geopolitickým analytikům. Ve svých knihách dlouhodobě upozorňuje na regiony, jejichž význam bývá přehlížen, a na návrat klasického soupeření velmocí. V rozhovoru pro americký bezpečnostně-strategický magazín Irregular Warfare Initiative hovoří o budoucnosti Íránu, rostoucí síle Číny, strategickém významu Indie i nejistotě kolem Tchaj-wanu. Nejzásadnější předpověď však vyslovuje v souvislosti s Ukrajinou: současná válka podle něj může být pro Rusko zlomem srovnatelným s první světovou válkou pro evropské říše – a v dlouhodobém horizontu může vést až k částečnému kolapsu země.
Irregular Warfare Iniciative: Ve své nejnovější knize „Waste Land“ (Pustá země, vyšla česky v roce 2025; pozn. PQ) jste předpověděl období zvýšených globálních nepokojů a konfliktů. Vycházíte přitom z probíhající války v Perském zálivu a ze svých více než půlstoletých zkušeností v této oblasti. Jak podle vás bude vypadat situace v Íránu a v Hormuzském průlivu za pět let?
Robert Kaplan: Myslím si, že i kdyby se tato válka pro prezidenta Donalda Trumpa nakonec ukázala jako nevýhodná, i kdyby se z konvenčního hlediska ukázala jako neúspěch, jako zbytečná válka, domnívám se, že do pěti let budeme mít v Íránu nový režim. Nezapomeňte, že máte co do činění s obyvatelstvem, které má čím dál méně pitné vody a čím dál méně elektřiny. Střední třída v Íránu byla zničena; měna byla zničena. Revoluce selhala. V tomto ohledu teď ale pravděpodobně nedojde k žádnému povstání, protože Trump svou rétorikou, kromě dalších faktorů, vyvolal v Íránu jakési krátkodobé národnostní sjednocení.
Myslím si však, že několik měsíců po skončení války dojde k dalším demonstracím nebo k povstání proti režimu. Režim je velmi vyčerpaný. Nachází se v jakési brežněvovsko-černěnkovské fázi. Myslím, že v určitém okamžiku se dočkáme nového režimu, ale vůbec nejsem přesvědčen, že to bude souviset s tím, co jsme tam v posledních několika týdnech dělali.
Ve své knize „Monsoon“ z roku 2010 jste vyslovil hypotézu, že Indický oceán a oblast, kterou nazýváte „monzunová Asie“, budou mít klíčový význam pro budoucí roli USA ve světě. Myslíte si, že vaše teorie stále platí?
Ano, rozhodně. Protože právě tam se nacházejí lidé. Právě tam se soustřeďuje obyvatelstvo v širším regionu Indického oceánu: v Číně a v Indii. Směřujeme k vícepólovému světu. Čínské námořnictvo se rozrůstá, zatímco to naše stagnuje. Číňané jsou dnes ve skutečnosti mnohem většími znalci Mahana než lidé v Annapolisu či na podobných místech.
Myslím si, že ze strategického, demografického i ekonomického hlediska – pokud vůbec lze hovořit o ekonomickém či geografickém centru nebo uzlu Země – jím bude „monzunová Asie“, západní Tichomoří a širší oblast Indického oceánu.
Na počátku současného konfliktu s Íránem potopila ponorka amerického námořnictva íránskou válečnou loď IRIS Dena, když se vracela z přehlídky flotily v Indii. List The Guardian citoval bývalého náčelníka indického námořnictva, admirála Aruna Prakashe, který uvedl, že útok na loď Dena byl legální, ale přesto z mnoha hledisek „šokující“. Popisoval jej také jako „zrádný“ a „trapný“. A indický viceadmirál ve výslužbě Šekhar Sinha byl citován slovy: „Je jasné, že musíme přehodnotit bezpečnost v Indickém oceánu a monitorování pod vodní hladinou,“ řekl. „Pokud se v Indickém oceánu plaví americká ponorka tak blízko a my o tom ani nevíme, pak bychom se měli probrat.“ Myslíte si, že tento incident ovlivní vztahy mezi USA a Indií nebo povede k nějakým změnám v činnosti indického námořnictva v Indickém oceánu?
Vztahy mezi USA a Indií to přežijí. Vztahy mezi USA a Indií se točí kolem obrovských ekonomických, finančních a strategických záležitostí. Kvůli tomuto incidentu se nezhroutí. Myslím si však, že tato událost bude působit jako katalyzátor, kvůli kterému se indické námořnictvo bude stále zlepšovat. Zní to krutě, ale války jsou pro armády zdrojem cenných zkušeností. A války v Íránu, Iráku a Afghánistánu byly sice pro Spojené státy tragédií, ale zároveň posílily schopnosti našich pozemních sil právě díky získaným zkušenostem.
Tyto získané zkušenosti nám budou pomáhat v následujících letech a desetiletích, zatímco Číňané nevedli válku od střetu s Vietnamem v roce 1979; ačkoli americké námořnictvo nezažilo bitvu na úrovni flotily od bitvy v Leytském zálivu v říjnu 1944 u Filipín. Tento incident je tedy pro indické námořnictvo jakousi příležitostí k získání zkušeností v menším měřítku, která z jejich pohledu povede k pozitivním výsledkům, pokud jde o posílení jejich operačních schopností.
Jedním z lidí, s nimiž jste vedl rozhovor v knize „Monsoon“, byl tehdy nadějný ministerský předseda státu Gudžarát Naréndra Módí. Ten je nyní již více než deset let indickým premiérem. Jak se za tu dobu změnily vztahy mezi USA a Indií?
Myslím si, že Módí je skutečně prvním premiérem Indie po získání nezávislosti, který uvažuje strategicky. Premiéři z nehruovské éry, počínaje Nehruem a konče těsně před Módím, se v zásadě řídili ideologií antikolonialismu a podobně. Nebyli to strategičtí myslitelé – alespoň ne na veřejnosti.
Modi na to nemá trpělivost. Není to elitář s oxbridžským vzděláním jako Nehru a další. Uvažuje čistě strategicky a potřebuje, aby mu americké námořnictvo pomohlo vyvážit vliv Číny v Indickém oceánu, protože indické námořnictvo to samo nezvládne. Myslím, že měl na Indii neuvěřitelný vliv, a to jak v dobrém, tak ve zlém. Z hlediska geopolitického uvažování z ní udělal spíše normální zemi. Z hlediska konfliktů a napětí mezi hinduisty a muslimy z ní však také udělal spíše sektářskou zemi. Módí je tedy dvojsečný meč.
Během jeho funkčního období došlo k několika závažným incidentům na hranicích s Čínou. Jak budou podle vás z vojenského i politického hlediska vypadat dlouhodobé vztahy mezi těmito zeměmi?
No, myslím si, že pokud se vztahy USA s Čínou zlepší, povede to k tomu, že se Indie bude ve svých postojích více přiklánět ke Spojeným státům. Kdyby však USA vstoupily do vojenského konfliktu s Čínou, Indie by se vrátila k neutralitě, protože si v válečné situaci nemůže dovolit být vůči Číně nepřátelská – vzhledem ke své dlouhé společné hranici s Čínou a k tomu, jak je Indie z vojenského hlediska celkově mnohem slabší než Čína.
Ve své knize z roku 2014 „Asia’s Cauldron“ tvrdíte, že vzestup Číny přinese do regionu nové námořní konflikty. Domníváme se, že se tato teze již plně potvrdila, a to i přesto, že se několik amerických vlád snažilo na tento region znovu zaměřit pozornost Spojených států, avšak s proměnlivým úspěchem. Jak podle vás bude vypadat příští desetiletí v tomto regionu?
Trumpovo prezidentství je nevyzpytatelné a porušuje zavedené normy. Domnívám se, že na květnovém summituČlánek vyšel na IWI 27. dubna 2026; pozn. PQ. mezi Čínou a Spojenými státy pravděpodobně dojde k uzavření nějaké dohody a média to možná budou prezentovat tak, jako by napětí kolem Tchaj-wanu ustupovalo. Myslím si však, že by bylo chybou se domnívat, že nehrozí žádné nebezpečí. Vzpomeňme si, že jedním z důvodů první světové války bylo přesvědčení Němců, že Anglie nepřijde na pomoc Francii a Belgii a že se Anglie od konfliktu distancuje. Jednalo se o chybný odhad a předvídám, že k podobným chybným odhadům dojde i v budoucnu v souvislosti s Tchaj-wanem, kdy si Číňané budou myslet, že Tchaj-wanu na pomoc nepřijdeme, zatímco ve skutečnosti bychom tak učinit mohli.
Jaký je váš názor na to, zda by Trumpova vláda podpořila obranu Tchaj-wanu, či nikoli?
No, ať už vláda říká cokoli, může udělat pravý opak, protože, jak už jsem zmínil, jde o velmi nevyzpytatelnou vládu.
Napsal jste předmluvu k novému vydání knihy Jeana Lartéguyho Centurioni v edici Penguin Classics. Jedná se o kontroverzní francouzský román o zážitcích francouzských výsadkářů ve Vietnamu a Alžírsku, který klade velký důraz na potlačování povstání. Lze z této knihy nebo z francouzských zkušeností z těchto koloniálních válek vyvodit nějaké relevantní poučení pro americkou armádu?
Myslím, že ano. Lartéguy je v jistém smyslu něco jako dvojitá skotská. Není oblíbený. Má pověst, že je spojen s fašisty a podobně. Ale čte se to skvěle. Je to opravdu skvělá četba. A je to skvělá četba od někoho, kdo ví, o čem píše, kdo má opravdu zkušenosti, a proto se z ní dá poučit. Myslím, že lidé budou Lartéguyho číst ještě mnoho let, protože kdykoli se chcete opravdu fundovaně zabývat protipovstaleckým bojem, nemůžete se obejít bez jeho knih. A protipovstalecký boj, i když vyjde vždycky čas od času z módy, se stává nezbytným, protože Spojené státy se dostávají do situací, které nezamýšlely.
Ve svých knihách jste opakovaně poukazoval na země a regiony, které jsou podle vás důležité nebo jsou přehlíženy, jako například Balkán, Indický oceán, oblast Jihočínského moře a Jaderské moře. Jsou tu nějaké země nebo regiony, kterým bychom dnes měli věnovat zvýšenou pozornost, a proč?
Myslím si, že v dnešní době je potenciálně strategické každé místo na světě. Dříve se dějiny odehrávaly pouze v mírném pásmu severní polokoule. Někteří významní geografové o této skutečnosti psali již ve 40. letech minulého století. Dříve to byla hlavně Eurasie. To bylo srdce světa. Nebyla to Afrika. Nebyla to Jižní Amerika. Ale jak se svět vlivem technologií neustále zmenšuje a propojuje, žijeme všichni ve stále těsnějším a klaustrofobičtějším prostředí, kde krize na jakémkoli místě může vyvolat krizi na druhé straně zeměkoule. A to také vidíme – všechno se stává intenzivnějším, přestává být možné to ignorovat. Mám tím na mysli to, jak se všichni hádají o Gaze nebo o tom či onom. Řekl bych tedy, že na každém místě záleží. I to nejzapadlejší místo se může přes noc stát důležitým.
Mohl byste nám prozradit, na čem právě pracujete, nebo jakými výzkumnými tématy či oblastmi byste se chtěl zabývat, ale zatím jste se k nim ještě nedostal?
Ano. V listopadu mi vyjde další kniha. Jmenuje se „China Whisperers: The Voices That Have Helped Shape America’s Views of Its Chief Geopolitical Rival“ (Čínští našeptávači: Hlasy, které pomohly utvářet americký pohled na hlavního geopolitického rivala). Je to historie odborníků na Čínu sahající od 20. let minulého století až po Trumpovu administrativu. A je to tak trochu pokračování knihy, kterou jsem napsal před více než 30 lety, „The Arabists“ (Arabisté).
Tentokrát se ale jedná o odborníky na Čínu. Jde o jednotlivce, takže jsou všichni různí. U některých se ukázalo, že měli pravdu; u jiných se ukázalo, že se mýlili. Někteří byli naivní, jiní geniální. Ale navzdory všem jejich omylům tvrdím, že se nelze obejít bez odborných znalostí dané oblasti, bez specializace na danou oblast, a že zejména s tím, jak se hromadí stále více poznatků, dochází k stále větší specializaci. Nakonec nám nezbývá nic jiného, než se vrátit k našim odborníkům na Čínu, a právě o tom kniha, která v listopadu vyjde, je.
Mohl byste nám doporučit nějakou knihu, která se vám zdá obzvlášť zajímavá nebo vám přinesla nové poznatky?
No, jediný současný romanopisec, který podle mě dokáže zachytit svět a směr, kterým se ubírá, je Amitav Ghosh, indický romanopisec. Myslím, že svůj čas tráví střídavě v New Yorku a Kalkatě. Napsal trilogii nazvanou „Ibis Trilogy“ o migraci napříč Indickým oceánem v době opiových válek. Píše také o životním prostředí, ale ne z povrchního estetického hlediska, nýbrž téměř ze strategického úhlu pohledu. Pokud se zajímáte o beletrii a jste strategicky zaměřeni, nenajdete nikoho lepšího než jeho.
A co nějaká literatura faktu nebo lidé, kteří se vydali po vaší cestě hloubkové analýzy?
Takových knih je skutečně velmi mnoho. Myslím, že v roce 2005 zesnulý Colin Gray, uprostřed protipovstaleckých operací a boji proti globálnímu terorismu v podstatě řekl: „Zapomeňte na to. Budoucnost spočívá v konfliktu velmocí,“ i když se to v době vydání jeho knihy vůbec ještě nerýsovalo na obzoru. Jde o opravdu prorockou knihu, Another Bloody Century (Další krvavé století). Pojednává o 21. století a opravdu trefila hřebík na hlavičku.
Situace na Ukrajině se v mnoha ohledech jeví jako patová, ačkoli jsme byli svědky neustálého přizpůsobování a zdokonalování různých technologií. Jakým směrem se podle vás tento konflikt bude vyvíjet?
Když přemýšlím o Ukrajině, napadá mě, že tento konflikt trvá už stejně dlouho jako první světová válka. A právě první světová válka změnila 20. století, protože trvala celé čtyři dlouhé roky. Říše se zhroutily. Králové a královny odešli. Habsburská dynastie, Hohenzollernská dynastie, Osmanská říše – všechny se zhroutily. A myslím si, že tato válka bude mít nakonec podobný dopad i na Rusko. Rusko bude mít stále větší potíže s prosazováním své moci na Kavkaze, ve Střední Asii, na Sibiři a na ruském Dálném východě. Po skončení této války bychom mohli být svědky toho, jak se Putinův režim promění v něco jako „odlehčenou verzi“ bývalé Jugoslávie, která se rozpadla. Myslím si, že v dlouhodobém historickém kontextu mělo Rusko tendenci se hroutit a poté se znovu zrodit díky své velkolepé historii, literatuře, kultuře atd. Možná směřujeme k jakémusi částečnému kolapsu Ruska.
Robert D. Kaplan je geostratégem a autorem. Vyučuje geopolitiku na Foreign Policy Research Institutu ve Filadelfii. V letech 2012 až 2014 byl hlavním geopolitickým analytikem ve společnosti Stratfor, soukromé globální prognostické společnosti. V roce 2009 ho ministr obrany Robert Gates jmenoval do Rady pro obrannou politiku Pentagonu, federálního poradního výboru ministerstva obrany Spojených států. Robert D. Kaplan je autorem dvaceti čtyř bestsellerů o mezinárodních vztazích a cestování, které byly přeloženy do mnoha jazyků, mezi něž patří: „China Whisperers“, „Waste Land“, „The Loom of Time“, „The Tragic Mind“, „The Revenge of Geography“ (vyšla v roce 2012 česky pod titulem „Pomsta geografie: Co mapy vyprávějí o příštích konfliktech a boji proti osudu“), „Asia’s Cauldron“, „The Coming Anarchy“ (vyšla v roce 2003 česky pod titulem „Přicházející anarchie“) a „Balkan Ghosts“. V letech 2011 a 2012 ho časopis Foreign Policy zařadil mezi „100 nejvýznamnějších světových myslitelů“.
