Klimatická krize je již desítky let vědecky prokázána, přesto se politika brání přijmout potřebná a dávno známá opatření. Klimatolog Stefan Rahmstorf vysvětluje, proč ochranu klimatu nebrzdí nedostatek znalostí, ale dotace na fosilní paliva, cílené dezinformace a zkostnatělé mocenské struktury.
Již desítky let je jasné, kam směřuje klimatická krize, a přesto je její řešení na politické úrovni stále odkládáno. Jak tato blokáda funguje, názorně ukázal klimatolog Stefan Rahmstorf na bavorském klimatickém setkání frakce Zelených v bavorském zemském parlamentu.
Před asi 300 hosty v senátní síni Maximilianeum vědec z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatických změn (PIK) a hlavní autor zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) jasně řekl: Fyzika je jednoznačná, oteplování „probíhá již desítky let přesně tak, jak bylo předpovězeno“. Problémem není nedostatek znalostí, ale politické a ekonomické struktury, které systematicky brzdí jakékoliv změny.
Motor blokády: fosilní dotace
Ústřední větou přednášky je možná tato: „Dotujeme si svou vlastní zkázu.“ Rahmstorf poukazuje na globální dotace fosilních paliv ve výši přibližně sedmi bilionů dolarů ročně – částku, která relativizuje jakoukoli debatu o ochraně klimatu. Státy se zavazují k ochraně klimatu a zároveň prostřednictvím daňových úlev, výjimek a krizových opatření stabilizují ty energie, které ke globálnímu oteplování nejvíce přispívají.
Tato nerovnováha není náhodná, ale systémová: dotace zajišťují stávající mocenské a ekonomické struktury, zatímco obnovitelné řešení jsou politicky a finančně vybrzďována.
Dezinformace jako politický nástroj
Dalším tématem přednášky je role cílených dezinformací. Rahmstorf ukazuje, jak fosilní společnosti již od 70. let 20. století disponovaly velmi přesnými klimatickými modely, ale tyto poznatky nezveřejňovaly. Místo toho financovaly kampaně, které zasévaly pochybnosti a vyvolávaly dojem, že vliv člověka na klima je sporný.
Tyto vzorce fungují dodnes: zavádějící grafy, zdánliví oponenti a falešná vyváženost médií zkreslují veřejnou debatu a poskytují politické výmluvy pro nečinnost.
Politická blokáda a její důsledky
Rahmstorf se nezastavuje pouze u analýzy, ale uvádí také politické důsledky. I tam, kde jsou řešení již dlouho k dispozici, politikové váhají. Ať už jde o tepelná čerpadla, obnovitelné zdroje energie nebo jednoduchá opatření, jako je omezení rychlosti: krátkodobé zájmy a stranické politické kalkulace často brání důslednému jednání.
„Nyní je nejdůležitější velmi rychle opustit fosilní paliva,“ zdůrazňuje Rahmstorf. Klimatická politika se nazavádí kvůli nedostatku alternativ, ale kvůli odmítání změnit stávající struktury a zájmy.
Celou přednášku Stefana Rahmstorfa najdete na YouTube:
Závěr: Časové okno se rychle uzavírá
Na závěr Rahmstorf poukazuje na hlavní poselství Mezivládního panelu pro změnu klimatu: časové okno pro „životaschopnou a udržitelnou budoucnost“ se rychle uzavírá. Rozhodnutí učiněná v tomto desetiletí budou mít dopad nejen na dlouhé roky do budoucna, ale na celá tisíciletí: prostřednictvím nevratných změn v klimatickém systému, stoupající hladiny moří a překročení bodů zlomu. Klimatická krize tedy není problémem poznání, ale konfliktem mocenských struktur a priorit.
Dokud budou státy financovat fosilní energie, zatímco diskutují o obnovitelných zdrojích, rozhodující otázkou nebude, zda máme řešení, ale čí zájmy naši politikové chrání.
Stefan Rahmstorf vystudoval fyziku a fyzikální oceánografii. V roce 1990 získal doktorát na novozélandské Victoria University of Wellington a v roce 1998 se habilitoval na univerzitě v německém Kielu. Od roku 1996 pracuje v Postupimském institutu pro výzkum vlivu klimatu (PIK). Je jedním z nejcitovanějších vědců ve svém oboru na světě a je také považován za jednoho z předních německých výzkumníků klimatu. V roce 2007 byl jedním z hlavních autorů čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Stephan Rahmstorf je autorem a spoluautorem desítek článků a knih, pravidelně píše sloupek pro magazín Spiegel Online, v němž se obecně srozumitelnou formou věnuje tématům souvisejícím s klimatickou krizí. Za svou práci proti globálnímu oteplování a vědeckou činnost získal několik ocenění.
