Pro konzervativního myslitele Roberta Kagana je Trumpova Amerika „loupeživým impériem“. A varuje: důsledky pocítí samotné Spojené státy – a to drasticky.
Pane Kagane, když se Evropané a Američané před více než 20 lety přeli ohledně války v Iráku, pronesl jste větu, která obletěla celý svět: „Američané pocházejí z Marsu, Evropané z Venuše.“ Jaká slova byste zvolil pro dnešní situaci? Pocházíme z různých vesmírů?
Tuto metaforu jsem tehdy velmi rychle litoval, protože přinesla mnoho špatných kopií. V tomto ohledu to nechci přehánět, ale Trump skutečně žije ve svém vlastním vesmíru. Po druhé světové válce byla uzavřena dohoda: Spojené státy jsou nejmocnější vojenskou silou na světě, která zaručuje bezpečnost Evropy. A Evropané se mohli v podstatě soustředit na svůj hospodářský a sociální rozvoj.
Když americký prezident vydírá Evropany, aby získal Grónsko, je tato doba pryč.
Bohužel ano. Amerika již nevyužívá svou moc k udržení světového řádu, jak to dělala po 80 let, ale k jeho zničení. Liberální světový řád dominovaný USA je minulostí a již se nevrátí.
Co to znamená pro nás v Evropě?
Evropa stojí před otázkou, zda se má podřídit jednomu nebo několika dravým impériím. Dvě z nich leží na okrajích kontinentu. Evropa se může buď stát lénem těchto impérií a ztratit svou suverenitu, nebo může velmi rychle rozšířit své vojenské schopnosti a využít svůj významný ekonomický vliv v mezinárodním systému k obraně svých zájmů. Spojené státy tato loupeživá impéria vedou. A další dvě, Rusko a Čína, chtějí obnovit své historické sféry vlivu.
Donald Trump je megalonský šílenec, chce být vládcem světa.
Jak takový svět funguje?
Je nebezpečný a brutální. To dokazuje historie. Někteří označují období od roku 1815 do roku 1914 za období dlouhého míru. V té době však prakticky každé desetiletí proběhla válka, do které byly zapojeny dvě nebo více evropských velmocí. Multipolární svět nenabízí stabilitu. Je ze své podstaty nestabilní, protože velmoci mají sféry vlivu, které se překrývají. Tak nakonec na Balkáně vypukla první světová válka.
Ale proč to Trump všechno dělá? USA byly přece největším vítězem liberálního světového řádu, systém aliancí jim umožnil dominovat světu, což by samy o sobě nikdy nedokázaly.
Existují dva důvody. Trump má zájem o moc a vládu. Je to megalomanský šílenec, chce se stát vládcem světa. Jeho protějšek má uznat, že jako prezident USA je nadřazený a může si s ním dělat, co chce. Je však zřejmé, že Rusko a Čínu ovládnout nemůže. Proto se s nimi chce o svět podělit.
A druhý důvod?
To je jeho hnutí MAGA. Jeho příznivci jsou výslovně antiliberální, proti ideálům Deklarace nezávislosti, proti ústavě. Chtějí obnovit společnost, v níž jsou na vrcholu bílí křesťané a všichni ostatní znají své místo pod nimi, včetně a zejména žen. Je to válka proti nebělochům, kterou chtějí přenést i do Evropy, kterou považují za útočiště liberalismu.
S touto strategií by USA mohly velmi rychle přijít o své partnery.
Kdo vede obchodní válku proti vlastním spojencům, kdo se pokouší převzít jejich území, neměl by být překvapen, že se od něj odvrátí. Spojené státy považují za samozřejmé, že udržují základny v Evropě, odkud mohou působit na Blízkém východě. Kdo může říci, zda si USA tyto základny udrží, když si znepřátelí své spojence? Američané pravděpodobně zažijí svět, ve kterém budou všichni proti nim.
To ovšem také znamená, že samotné Spojené státy budou pravděpodobně méně bezpečné.
Rozhodně. Budou existovat konkurenční mocnosti, které budou chtít například kontrolovat strategicky důležité námořní trasy pro své vlastní účely. To je svět, na který Američané nejsou vůbec připraveni. USA budou muset na armádu vynaložit ještě více peněz.
Kanadský premiér Mark Carney navrhl vytvoření aliance středních mocností. Evropané, Kanaďané, Australané, Japonci a možná ještě pár dalších – může to fungovat?
V to velmi doufám. V jistém smyslu dosavadní americký bezpečnostní řád spojil mnoho mocností, které jinak neměly nic společného. Japonsko je stejně tak spojencem Evropy jako Spojené státy. Možná tomu tak bude i nadále, ale v budoucnu to bude spíše na ad hoc bázi, protože Amerika jako spojující prvek chybí.
A v rámci Evropy?
Evropané by se měli znovu vyzbrojit společně, nikoli jako jednotlivé národní státy. To nebude snadné, protože i v Evropě sílí pravicoví populisté. Kdyby Evropané po druhé světové válce neměli Spojené státy, museli by se už tehdy znovu vyzbrojit.
Není cesty zpět k tomu, co jsme tu měli posledních 80 let.
Pokud by nacionalistické síly v Evropě získaly převahu, hrozila by opět válka, například mezi Německem a Francií, jakkoli absurdní se to dnes může zdát?
Kdyby vzniklo hypernacionalistické Německo, Německo AfD, a k tomu nacionalistická Francie, všechny možné staré problémy by se znovu vynořily. Vztahy mezi Francií a Německem jsou, jak je známo, složité. Bude moderní Evropa dostatečně silná, aby tyto historické problémy i nadále potlačovala, aniž by Spojené státy hrály roli garanta bezpečnosti? Doufám, že ano, ale mám své obavy.
Jak můžeme zabránit rozpadu evropského společenství?
Mnoho bude záležet na tom, zda Německo bude zbrojit způsobem, který neznepokojí zbytek Evropy. Pokud Evropané posílí své armády jednotlivě, skončíme s těžce ozbrojeným multipolárním kontinentem se všemi možnými překrývajícími se sférami vlivu. A jakou roli by v tom všem hrálo Rusko? Existuje tolik proměnných, ale jedno můžeme říci s jistotou: vstoupili jsme do nové éry. Není cesty zpět k tomu, co jsme tu měli posledních 80 let.
Vladimír Putin se nikdy nesmířil s rozpadem Sovětského svazu. Jaká je pravděpodobnost, že po Ukrajině zaútočí také na pobaltské státy?
Upřímně řečeno: nevím, a ani nevím, zda by k tomu mohlo dojít v příštích třech letech. Někdy se konflikty vyvíjejí velmi rychle, jak jsme zažili v minulém století. V roce 1925 stál Gustav Stresemann v čele Německa a usiloval o mír v Evropě. Japonsko bylo demokratickou zemí, která usilovala o úzké vztahy se Spojenými státy. O pouhých deset let později bylo vše úplně jinak.
Nevím, zda v roce 2028 budeme mít ve Spojených státech skutečně svobodné a spravedlivé volby.
Jak by měli Evropané přistupovat k Donaldu Trumpovi?
Časy, kdy se věřilo, že Trumpa lze manipulovat tím, že mu budeme říkat „daddy“, jsou pryč. Byla to chyba a omyl od samého začátku. Trumpovo ponižování ostatních neskončí.
V případě Grónska se zdá, že alespoň prozatím ustoupil.
Tomy by nikdo neměl věřit. Evropané tolik doufají, že se jim podaří Trumpa nějakým způsobem přivést do svého týmu, ale neměli bychom brát jakékoliv jeho prohlášení jako závazné. Evropané musí spíše sledovat, zda se Trumpovi podaří ve Spojených státech nastolit nějaký způsob diktatury. Pokud Trumpa nazývají daddym a klaní se mu, Američané předpokládají, že s tímto prezidentem USA je vše v pořádku.
Můžeme se vrátit k liberálnímu mezinárodnímu řádu, pokud příští prezidentské volby v USA vyhraje demokrat?
Nevím, zda v roce 2028 v USA skutečně zažijeme svobodné a spravedlivé volby. Ale i kdyby po Trumpovi vládl demokrat, nevěřím, že by bylo možné se vrátit zpět. Ani si nejsem jistý, zda bych to doporučoval. Pokud jsou Spojené státy nespolehlivým garantem bezpečnosti, pak nejsou garantem vůbec. Kdo chce jako národ suverénně a nezávisle přežít, nemůže se vrátit k dohodě, kterou jsme měli po druhé světové válce.
Co to všechno znamená pro NATO?
Nemyslím si, že NATO má ještě nějaký význam. Čím dříve to Evropané pochopí, tím lépe. Je mi líto, že musím hrát roli pesimisty. Ale takový moment v historii jsme ještě nikdy nezažili. Vstoupili jsme do jiného světa.
Vždy jste se zasazoval o Ameriku, která zastupovala starý světový řád. Jak prožíváte tento okamžik?
Je to velmi odporné, je mi z toho špatně.
Robert Kagan patří ve Washingtonu k jednomu z nejhlasitějších kritiků Donalda Trumpa. Historik pochází z konzervativního tábora a v letech 1984 až 1988 během svého působení na ministerstvu zahraničí USA radil mimo jiné republikánským prezidentským kandidátům Johnu McCainovi (2008) a Mittu Romneyovi (2012). Po volebním vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 Kagan opustil Republikánskou stranu. Kagan je vedoucím pracovníkem Brookings Institution a sloupkařem deníku The Washington Post. Je mj. autorem knih The Ghost at the Feast (Duch na hostině), The Return of History and the End of Dreams (Návrat historie a konec snů), Dangerous Nation (Nebezpečná země), Of Paradise and Power (O ráji a moci) a A Twilight Struggle (Soumrakový boj).
