Klesající porodnost znamená, že bez přilákání imigrantů bude mnoho zemí směřovat k úpadku, píše George Monbiot v britském deníku The Guardian.
Vím, jak vypadá „výmaz civilizace“: viděl jsem to v grafu. Evropská komise jej zveřejnila v březnu. Jedná se o graf míry porodnosti: průměrný počet dětí narozených na jednu ženu. Po mírném nárůstu v posledních 20 letech se míra plodnosti v Evropské unii opět snižuje a nyní činí 1,38. Ve Velké Británii je to 1,44. Míra reprodukce populace je 2,1. Můžete to považovat za katastrofu, nebo také ne, ale matematiku nezajímá, co si myslíte. Klesáme, jako by nás přitahovala gravitační síla, k zemi.
USA pod Trumpem: „Máme co do činění se začínající diktaturou“
„Výmaz civilizace,“ anglicky „civilisational erasure“ je termín, který použila Trumpova administrativa ve své čerstvě zveřejněné Strategii národní bezpečnosti. Tvrdila, že imigrace, kromě dalších faktorů, povede ke zničení evropské civilizace. Ve skutečnosti bez imigrace nebude žádná Evropa, žádná civilizace a nikdo, kdo by o tom ještě vedl diskuze.
Samozřejmě, mluvíme zde o různých věcech. Trumpova administrativa zřejmě vnímá „civilizaci“ jako výsadu bělochů a Západu, ohroženou černochy a lidmi tmavé barvy pleti, bez ohledu na to, zda se na Západě narodili, nebo tam nedávno přišli. Minulý týden Donald Trump prohlásil, že s výjimkou Polska a Maďarska evropské národy „již nebudou životaschopnými zeměmi“ v důsledku imigrace. Polsko má celkovou porodnost 1,2, což znamená rychlý pokles životaschopnosti, pokud nedovolí větší imigraci. „Civilizace“, jak tomu často bývalo v posledních dvou stoletích, je v Trumpově případě rasistickým a bílým supremacistickým konceptem. Trumpova vláda se zde obává pouze vymazání „bílé“ kultury.
Nic takového však neexistuje a nikdy neexistovalo. Náš jazyk, věda, matematika, hudba, jídelníček, literatura, umění a – díky dědictví koloniálního a postkoloniálního drancování – velká část našeho bohatství pochází odjinud. Italská kuchyně by byla bez rajčat nepředstavitelná, ale tato plodina pochází z Jižní Ameriky a do 19. století se příliš nepoužívala. Balti by se mohlo ještě více než fish and chips (což je mimochodem portugalský import) ucházet o titul národního jídla Velké Británie, protože alespoň pochází odtud. Pečené hovězí maso staré Anglie, pocházející ze zvířete domestikovaného na Středním východě, si vychutnávala elita: zbytek obyvatelstva získával většinu bílkovin z dálu (hrachová polévka, hrachový pudink, hrachová polévka). To se změnilo až tehdy, když se našel způsob, jak konzervovat a přepravovat maso ze zvířat chovaných v koloniích. Rozšířená konzumace hovězího masa v Británii si vyžádala civilizační vyhlazení domorodých obyvatel Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu a zničení jejich ekosystémů.
Někteří panovníci kdysi pochopili sílu pluralismu. Maďarský král Štěpán I., který vládl v letech 1001 až 1038, poznamenal, že kultury a znalosti cizinců obohacují království, zatímco „země sjednocená jazykem a zvyky je křehká a slabá“. O tisíc let později se zdá, že Trump na tuto zřejmou pravdu zapomněl.
Má-li evropská demokracie přežít, musí Putina zastavit
Já naopak mluvím o skutečném výmazu: doslovném zániku společnosti. Jakmile porodnost klesne pod 2,1, pokračuje v poklesu a směřování k nule se jeví jako nevyhnutelné. To neznamená, že jsem se stal „pronatalistou“ (který si přeje rostoucí porodnost). Nejsem ani pronatalista, ani antinatalista, protože oba postoje jsou stejně nesmyslné. Jak poukazuje David Runciman ve svém vynikajícím shrnutí vědeckých poznatků v London Review of Books, příležitostné náklady na výchovu dětí rostou s prosperitou, což nevyhnutelně vede k poklesu porodnosti. V některých částech světa tento proces začal již v 16. a 17. století. Zdá se, že žádné vládní omezení ani pobídky nemohou tuto trajektorii významně změnit.
Už roky se přu s lidmi, kteří chtějí z ekologických důvodů snížit počet obyvatelstva. Poukazuji na to, že dnešní tempo růstu bylo stanoveno ještě předtím, než se většina z nás narodila: jak vysvětluje zpráva OSN, „značný růst počtu obyvatelstva pokračuje i dnes kvůli vysokému počtu narozených v 50. a 60. letech, který vedl k větší populační bázi s miliony mladých lidí, kteří v následujících generacích dosáhnou reprodukčního věku“. Jinými slovy, ti, kteří jsou posedlí příliš velkým počtem lidí, bojují proti matematické funkci. Globální (a ve Velké Británii národní) populace bude ještě nějakou dobu růst, než dramaticky poklesne, a to především z důvodu demografické dynamiky.
Jediná věc, kterou by lidé postižení touto obsesí mohli udělat je, aby posunuli kulminaci o několik let, by bylo masové vyvražďování v dosud nebývalém měřítku: jednalo by se o vyvraždění v řádu stovek milionů lidí. Důvodem je, že problémem není rostoucí porodnost (globální porodnost klesá od roku mého narození, 1963), ale snižujuje se dětská úmrtnost spolu s ní se výrazně prodlužuje délka života. Ironií je, že osobou, která by mohla způsobit největší úbytek obyvatelstva, je samozvaný pronatalista Elon Musk, jehož zrušení USAID by podle odhadu časopisu Lancet mohlo způsobit úmrtí až 14 milionů lidí. Chce, aby se rodilo více dětí, ale zdá se, že mu příliš nezáleží na tom, zda přežijí.
V opačném případě, pokud budou mít zastánci „kontroly populace“ nějaký významný vliv, urychlí to – kvůli dlouhým a složitým časovým prodlevám – propad na druhé straně křivky. Tito lidé zasvětili své životy naprostému bláznovství.
Proč se této myšlenky drží i dlouho poté, co byly jejich argumenty vyvráceny? Podle mého názoru částečně proto, že populační růst je velmi pohodlný obětní beránek a odvádí pozornost od dopadů spotřeby: bohatí lidé na severní polokouli tak mohou za environmentální krizi, kterou sami způsobili, vinit mnohem chudší černošské a barevné obyvatelstvo na jižní polokouli. Přechod na rostlinnou stravu nebo energetickou transformaci z fosilních paliv na obnovitelné zdroje můžeme, na rozdíl od změny velikosti lidské populace, udělat okamžitě, humánně a efektivně. Ale obviňování jiných lidí nevyžaduje žádnou změnu ani konfrontaci s mocí.
Nás neohrožuje migrace, ale změna klimatu
Bez imigrace by během několika generací přestala existovat Evropa i Spojené království. Dnešní posedlost rasismem bude pro naše stárnoucí potomky, kteří budou zoufale potřebovat mladé lidi, aby se o ně starali a udržovali jejich země v chodu, nepochopitelná. Brzy budeme bojovat o to, abychom přilákali lidi ze zahraničí. Ale jak poznamenal Runciman: „Brzy nebude dost imigrantů pro všechny.“
Možná proto je v novém románu prozíravého Iana McEwana, What We Can Know (Co můžeme vědět), odehrávajícím se za 100 let, dominantní světovou mocností Nigérie, jedna z mála zemí, která má dnes stále porodnost výrazně nad úrovní reprodukce, i když i ta rychle klesá.
Trumpova bezpečnostní strategie je, stejně jako veškerá krajně pravicová politika, zároveň absurdní i zlověstná. Ale především je špatná.
