Jde to volání, které z pravicových řad slyšíme již dlouho: „Antifa“ musí být zakázána. Za tím se skrývá mnoho věcí, ale ne realistický zákaz organizace jménem „Antifa“. Ta totiž vůbec neexistuje. Natascha Stroblová z rakouského magazínu Moment.at analyzuje.
Donald Trump chce zakázat „Antifu“ a prohlásit ji za teroristickou organizaci (to chtěl už ve svém prvním funkčním období), Viktor Orbán ho v Maďarsku následuje, Geert Wilders to má v Nizozemsku alespoň v plánu. Nebude trvat dlouho a i v Rakousku, Německu a Švýcarsku se k tomuto sboru (opět) přidají pravicoví extremisté i konzervativci. (FPÖ tak vlastně už ve svých prohlášeních činí.)
Antifa je přitom vykreslována jako pevně strukturovaná organizace, která pustoší, řádí a ničí centra měst. Že se to týká spíše pravicových extremistických chuligánů než kohokoli jiného, se záměrně zamlčuje.
Údajně všemocná Antifa
„Antifa“, tak fantazíruje pravý okraj, je při svých loupeživých výpravách podporována z nejvyšších míst. Čerpá z daní, radí se s parlamentními stranami a vše je financováno ze zahraničí (klíčové slovo je zde, jak jinak, Soros). To vše jsou ingredience konspirační teorie, nikoli reality.
Každé obvinění je však pro extrémní pravici přiznáním. Extrémní pravice totiž získává finanční prostředky a podporu ze zahraničí. Ať už jde o ruské továrny na trolly, nejbohatšího muže světa nebo amerického viceprezidenta.
Antifa ve skutečnosti neexistuje
Tím je obcházen největší problém tohoto spiknutí: „Antifa“ totiž vůbec neexistuje. Alespoň ne v podobě, kterou by bylo možné zakázat. Neexistuje žádná organizace, žádní volení funkcionáři, žádní členové a často ani žádná dohoda mezi silami, které se považují za „antifašistické“.
Jak můžeme zabránit digitálnímu fašismu à la Musk a Zuckerberg?
Antifašismus je idea. Antifa je postoj. Vznikl v Německu ve 20. letech 20. století jako přímá reakce na hrozbu fašismu. V konečném důsledku jde o základní postoj, který je v demokracii vlastní. Být „proti fašismu“.
Zákaz „Antify“ znamená zakázat „všechny“
Na tomto vágním základě se nyní Trump a spol. pokoušejí zakročit proti údajně dobře organizované a nebezpečné organizaci. Jelikož neexistují žádné seznamy členů ani volení zástupci, zbývají pouze nepřímé důkazy, na jejichž základě lze určit příslušnost k této skupině. Ale musí se vůbec jednat o přímé doznání? Nestačí mít problém s fašismem? Jak lze klasifikovat kritiku Trumpa nebo Wilderse? Ukazuje se, že řetězec nepřímých důkazů lze donekonečna rozšiřovat.
To, že neexistuje žádná organizace s názvem „Antifa“ a že není možné se do ní přihlásit, není omylem těch, kteří tak hlasitě volají po jejím zákazu. Právě tato nejasnost je pro ně lákavá – a pro všechny ostatní nebezpečná. Znamená to totiž také, že „členem“ se může stát kdokoli a kdykoli. Každý člověk tak může být prohlášen za nepřítele.
Takovým zákazem získává stát prostředky k postupu proti každé nepohodlné osobě. Bylo by chybou se domnívat, že se vás to netýká, protože nemáte nic společného s obrazem radikálních metačů kamenů, který je pravicí tak rád šířen. Nakonec je samotná kritika a nesouhlas zločinem. Jak rychle k tomu může dojít, lze právě pozorovat v USA.
Antifašismus je demokratickou povinností
Zejména proto, že se pravice snaží antifašismus vykreslit jako něco špatného. Bez antifašismu však demokracie ani nemůže existovat. Každý člověk, který rád žije ve svobodné společnosti, v právním státě a demokracii, musí být antifašista. Fašismus znamená konec všech těchto ideí a co více – nejde o jeden z názorových proudů v demokratickém spektru.
Odborník na fašismus: „Toto je teprve začátek“
Fašismus je opakem lidskosti, brutalizuje a týrá nejen své oběti, ale i samotné stoupence. Proto je tak důležité postavit se mu na odpor a chránit před ním všechny oblasti naší společnosti. Nelze totiž připustit jen „trochu“ fašismu a čekat, kam to povede. Fašismus je jako olovo v pitné vodě, i malé množství vše otráví.
Jde o velmi jednoduchou rovnici. Kdo je proti Anti-Antifa, ten je pro Fa.
