Americký filosof Jason Stanley se z politických důvodů vzdává profesury na elitní Yaleově univerzitě a odchází učit do Kanady. V rozhovoru pro magazín Spiegel vysvětluje, proč jeho odchod souvisí i s německou historií.
V New Yorku je ráno, ale profesor filosofie Jason Stanley je už nějakou dobu vzhůru. Právě poskytl rozhovor rannímu vysílání kanadské televizi a stále je ještě udiven. „Opravdu se mě zeptali, jestli by Kanada neměla být na Donalda Trumpa hodnější!“ Kanada se brzy stane Stanleyho novým domovem. Profesor filosofie na renomované Yaleově univerzitě v americkém státě Connecticut se bude stěhovat do Toronta na Munk School of Global Affairs and Public Policy. Což se v dnešní době samozřejmě okamžitě stalo politickou záležitostí. Stanley, narozený v roce 1969, je jedním z nejvýznamnějších amerických badatelů o fašismu; jeho kniha „Jak funguje fašismus“ (How Fascism Works), vydaná v roce 2018, je bestsellerem a je k dostání i v mnoha evropských knihkupectvích. A není jediný, kdo z USA odchází: z Yaleovy univerzity odchází také dvojice historiků Timothy Snyder a Marci Shoreová. Snyderův asistent sdělil magazínu Spiegel, že tak činí „především z osobních důvodů“. U Stanleyho je to jinak.
Spiegel: Pane Stanley, 13 let jste vyučoval jako profesor filosofie na Yaleově univerzitě, jedné z nejlepších univerzit na světě. Nyní se na nadcházející zimní semestr stěhujete do Kanady. Proč?
Jason Stanley: Protože se stydím za to, že učím na americké univerzitě. Současné chování amerických univerzit mi připadá vysoce nepříjemné. Nechci s tím mít nic společného.
„Sdílená psychóza“ Donalda Trumpa a jeho následovníků
Co tím myslíte?
Nová vláda vyvíjí na univerzity velký tlak a jejich odpověď zní: snad to postihne ostatní, ne nás.
Narážíte na konflikt mezi americkou vládou a Kolumbijskou univerzitou. Washington pohrozil, že zastaví státní financování ve výši 400 milionů dolarů, pokud univerzita nezmění své směrnice pro jednání s propalestinskými protesty a nezreformuje svůj Institut pro blízkovýchodní studia. Univerzita ustoupila.
Doufají, že se jim podaří zachránit své instituce, ale zachraňují pouze jejich název, nikoli to, co představují. Správnou reakcí by bylo, kdyby americké vysoké školy a univerzity vnímaly útok na Kolumbijskou univerzitou jako útok na všechny univerzity – a podle toho se bránily. Jak se věci vyvíjejí nyní, bojuje každá instituce sama za sebe a nakonec prohrají všichni.
Jde tu o hodně peněz.
A to je teprve začátek. Je to ponižující a myslím, že tu situaci nelze popsat dostatečně drasticky. Připadá mi to jako zneužívání ve vztahu. Ale každý, kdo je bit a urážen, by neměl mlčet v naději, že agresor přestane. On totiž nepřestane. Je třeba se bránit. Přežije jen ten, kdo bojuje. Ti, kdo nebojují, už prohráli. Ale to se neděje. Minulý týden Donald Trump v jednom rozhovoru řekl, že vysoké školy a univerzity „pokleknou“.
Co to znamená?
V klasické literatuře o nástupu fašismu – u Hannah Arendtové nebo autorů Frankfurtské školy – se vždy objevuje motiv fašistického vůdce jako gangsterského bosse. O to jde. Je to mafiánský dialog: máme projevit loajalitu, políbit prsten.
Americké univerzity patří k nejlepším na světě. Jsou symbolem akademické svobody a excelence. Jak je možné, že se nechají tak snadno zastrašit?
Nuže, jak je to možné? Jak je možné, že se německé univerzity nechaly po roce 1933 gleichschaltovat? Ano, některé americké univerzity patří k nejlepším na světě. Alespoň to tak bývalo. Každý, kdo byl na některou z nich pozván, pozvání většinou přijal. S tím je nyní konec. Jednu moji kamarádku, který není Američanka, ale je profesorkou na Kolumbijské univerzitě, nedávno na hranicích na několik hodin zavřeli, vyslýchali a obtěžovali. Kdo by to chtěl v budoucnu snášet? Trumpova administrativa chce zničit USA a zaměřuje se na všechny věci, které činí naši zemi skvělou. Například na univerzity.
Je situace opravdu tak vážná?
Tento týden byla na Tuftsově univerzitě zatčena studentka za to, že byla spoluautorkou článku kritizujícího americkou politiku vůči Izraeli, který vyšel ve studentských novinách. To stačilo, aby byla zatčena přímo na ulici a převezena do věznice v Louisianě. To je jedno z nejnebezpečnějších míst, jaké si lze představit. Kvůli článku! Zjednodušeně řečeno to znamená, že každý, kdo není americkým občanem, už nesmí na univerzitě kritizovat americkou vládu. Velká část mých kolegů tady na Yaleu ale nejsou Američané. Takhle se ničí univerzity.
Thiel, Musk, Yarvin a jejich zvrácený sen o CEO diktatuře
Jak k tomu může dojít v USA, v „zemi svobody“?
Je to zbabělost. A tato zbabělost se mimochodem neomezuje pouze na univerzity. Když Bílý dům vyhodil tiskovou agenturu AP z brífinkové místnosti, měla všechna ostatní média povstat a říct: Toto je útok na nás všechny. Měla bojkotovat tiskové konference. Ale místo toho, aby se všichni navzájem bránili, snaží se chránit jen sami sebe.
Americká demokracie se opírá o složitý systém takzvaných checks and balances, což je institucionální síť, která má zaručit, že nedojde ke zneužití moci, protože jednotlivé části se navzájem kontrolují. Zdá se, že Trump tento systém obešel. Proč mu to vychází?
Možná je chyba v přesvědčení, že USA jsou tak výjimečné. Ale to nejsme.
Fungovalo to docela dobře více než 200 let.
Naše dějiny jsou složitější, než nám checks and balances systém sugeruje, a jsou plné násilí a diskriminace. Až do roku 1967 nebylo v některých státech povoleno uzavírat manželství černochů a bělochů. V poměru k celkovému počtu obyvatel je v USA více lidí ve vězení než ve většině ostatních zemí světa – v Salvadoru je tento podíl vyšší. USA nejsou majákem demokracie. Mohl bych odpovědět otázkou: Jak je možné, že je AfD v Německu tak úspěšná? Myslel jsem, že Německo je světovým šampionem ve vyrovnávání se s minulostí. Proč si myslíte, že je Německo pro Elona Muska a jeho viceprezidenta J. D. Vance tak důležité, proč podpořili během volební kampaně AfD?
Vysvětlete nám to.
Německo je zemí, která vždy mluví o tom, že se vyrovná se zločiny minulosti a už je nikdy nezopakuje. To je samozřejmě také mýtus. Velmi dobře si pamatuji Německo z doby, kdy na chodnících nebyly žádné pamětní dlaždice a Němci věřili, že největšími oběťmi Adolfa Hitlera jsou oni. Nicméně neexistuje žádná jiná země, která by se tolik zasazovala o demokratické překonání fašismu. Spolková republika Německo ji představuje. A pokud se v Německu podaří to zničit, pak se to může podařit kdekoli. Proto Musk vystoupil u AfD.
Vaše kniha „Jak funguje fašismus“ vyšla loni také v němčině. Označil byste vládu Donalda Trumpa za fašistickou?
Velká debata o fašismu se vede už léta a neznám nikoho, kdo by se tímto tématem zabýval a neřekl: je to fašismus. Vidíme tu všechna kritéria. Oslava minulosti, důraz na my versus oni, kultura lži, zatracování komplexity, víra v hierarchii, oslava řádu, který je určen shora. Vše je přítomno.
Přesto: Trump a jeho lidé působí směšně i groteskně. Trump má v sobě často něco z klauna. Jak to zapadá do celkového obrazu?
Mnoha jeho příznivcům připadal směšný i Mussolini. Ale máte pravdu, často se přehlíží, že fašismus byl také hnutím radosti. Mnoho lidí miluje Donalda Trumpa, protože jim připadá tak úžasně směšný a praštěný. Spojuje je těsné pouto zábavy a hlouposti – a tak neberou zatýkání, deportace a násilí vážně. Je to pro ně jen součást show. Hlavně to ničení, to všechno je součástí zábavy. Viděli jste fotku plačící ženy v poutech, kterou Bílý dům zveřejnil na sociálních sítích? Je v tom skrytá sadistická radost. Milují to, co dělají. Vytahují se tím. Chlubí se tím dokonce na sociálních sítích! Nesmíme zapomínat, že právě svou vulgaritou byl Adolf Hitler pro mnoho lidí tak přitažlivý. Že to byl prostý malíř pohlednic, před nímž musela pokleknout elita.
Kdo jiný než Freud by nám měl vysvětlit podstatu Trumpova hnutí?
Autor Jonathan Rauch nedávno při charakteristice Trumpa použil termín „patrimonialismus“. Jde o termín, který vymyslel německý sociolog Max Weber na počátku 20. století k označení tradiční formy vlády založené na osobních vztazích a loajalitě. Weber ji považoval za překonanou moderním státem s jeho vládními aparáty. Vrací se něco takového?
Řekl bych, že se ani tak nezabýváme patrimoniální strukturou. Dávám přednost obrazu gangsterského bosse. To se k Trumpovi hodí lépe.
Jak v této souvislosti vnímáte roli Elona Muska?
Samozřejmě je mezi fašismem a kapitalismem hluboká souvislost. Rudi Dutschke popsal fašismus jako druh nouzové reakce na ochranu kapitálu. Tak daleko bych nešel. Ale v případě Trumpovy administrativy jde o ropný a plynárenský průmysl na jedné straně a technologický průmysl na straně druhé, které vytvořily alianci.
Vaše babička pocházela z Berlína, byla tam herečkou, váš otec se tam narodil, oba utekli před nacisty.
Svým dětem říkám, že dodržujeme rodinnou tradici. Ne, žerty stranou. Můj otec se narodil v roce 1932, vyrůstal v hrůze, zejména po genocidě Třetí říše. To je samozřejmě něco úplně jiného než to, co zažíváme teď. Ale v poslední době často beru do ruky knihu své babičky Ilse, v níž píše o pocitu ztráty vlasti, o vytržení ze souvislostí.
Stanley vytahuje z police knihu. Ilse Davidsohnová hrála ve filmu Fritze Langa „Metropolis“ a byla součástí židovského odboje proti nacistům. V létě 1939 se jí podařilo uprchnout a cesta ji zavedla do USA.
„Spolu s miliony dalších lidí jsem byla vybrána, abych žila dva životy. Jednoho dne, který se zdál být dnem jako všechny ostatní, mi bylo řečeno: „Přestaň. Zastav se přesně tam, kde nyní jsi. Tvůj starý život skončil. Ať už naplněný, nebo ne, je konec. Nezemřeš. Odejdi a začni nový.“ Když čtu tyto pasáže, vhánějí mi slzy do očí. Cítím se doma v New Yorku a své přestěhování do Kanady nepovažuji za útěk. Ale ozvěny minulosti tu samozřejmě stále jsou. Nebudu přetrhávat své kořeny s USA, ale budu pendlovat mezi New Yorkem a Torontem sem a tam. Do Kanady se stěhuji z politických důvodů a proto, že nemohu vystát slabost amerických univerzit.
Ale neberete si přechodné volno, Yale skutečně opouštíte.
Ano. Z Yale odcházím. Naštěstí díky rodinné historii v Německu vím, že mé rodině nic nehrozí. Ve skutečnosti nám nehrozí větší nebezpečí než ostatním.
Jason Stanley je americký filosof a profesor filosofie. Je známý především svými pracemi v oblastech filozofie jazyka, epistemologie a politické filozofie. Stanley získal bakalářský titul na State University of New York, Stony Brook, a doktorát z Massachusetts Institute of Technology. Ve své akademické kariéře působil na prestižních institucích, včetně Cornell University, University of Michigan, Rutgers University a Yale University. Mezi jeho významná díla patří knihy „How Propaganda Works“ (2015) a „How Fascism Works“ (2018), které analyzují moderní politické narativy. V roce 2025 přijal místo na Munk School při University of Toronto, přičemž odchod do Kanady zdůvodňuje zhoršující se politickou situací v USA po nástupu Donalda Trumpa k moci. Stanley se hlásí k židovskému dědictví, které ovlivňuje jeho pohled na sociální spravedlnost a práva menšin.
