Na začátku byla agónie. Za starých říší si silní dělali, co chtěli, a slabí trpěli, jak museli. Komentář Davida Brookse pro deník The New York Times.
Ale v průběhu staletí si lidé vybudovali výběžky civilizace: ústavy omezující moc, mezinárodní aliance podporující mír, právní systémy pro mírové řešení sporů, vědecké instituce léčící nemoci, informační kanály podporující chápání veřejnosti, charitativní organizace zmírňující utrpení, podniky budující blahobyt a šířící prosperitu, a univerzity uchovávající, předávající a rozvíjející slávu našeho způsobu života. Díky těmto institucím je náš život příjemný, empatický a kreativní, a ne protivný, brutální a krátký.
Radikalismus protestním hnutím neškodí
Trumpismus toto vše ohrozil. Jde mu především o získání moci – moci pro sebe sama. Jde o útok na více frontách s cílem učinit z USA hřiště pro bezohledné muže, takže je samozřejmě třeba oslabit nebo zničit všechny instituce, které by mohly moc omezit. Trumpismus je o egu, choutkách a akvizici a je poháněn prvotním odporem k vyšším prvkům lidského ducha – vzdělanosti, soucitu, vědeckému úžasu, snaze o spravedlnost.
Doposud jsme různé útoky prezidenta Trumpa a akolytů v jeho administrativě považovali za sérii různých útoků. V jednom šiku jdou po právních firmách. V jiném divoce útočí na U.S.A.I.D. V dalším napadají americké univerzity. Na další frontě podkopávají NATO a na další rozvracejí globální obchod.
Ale to je nesprávný způsob, jak o tom přemýšlet. Nejsou to jednotlivé bitvy. Jde o jednu jedinou snahu zrušit ty části civilizačního řádu, které by mohly omezit Trumpovo nabytí absolutní moci. A bude zapotřebí společné odpovědi, abychom tyto snahy porazili.
Každý sektor, na který Trump zaútočil, zatím reagoval nezávisle – právnické firmy se snaží chránit samy sebe, univerzity se snaží o totéž. Ano, skupina firem se spojila na podporu firmy Perkins Coie, ale v ostatních případech jde o jednotlivé právní firmy, které se snaží zajistit si s Trumpem separátní mír. Ano, Harvard nakonec nakreslil červenou linii, ale Columbia přistoupila na dohodu. To je katastrofální strategie, která zajišťuje, že Trump bude šlapat po jedné oběti za druhou. Rozděluje a dobývá.
Liberální demokracie nespadne z nebe
Mnozí z nás si pomalu uvědomují, že se musíme spojit. Ale i tyto snahy jsou izolované a roztříštěné. Několik členů konference Big Ten spolupracuje na vytvoření aliance na obranu akademických svobod. Dobře. Ale to by bylo 18 škol ze zhruba 4 000 amerických vysokých škol a univerzit, které udělují tituly.
Zatím jediným skutečným náznakem něčeho většího – masového hnutí odporu – jsou shromáždění vedená Berniem Sandersem a Alexandriou Ocasio-Cortez (Fighting Oligarchy; pozn. PQ). I to je však neúčinný způsob reakce na Trumpa; díky těmto stranickým shromážděním působí boj jako normální souboj mezi demokraty a republikány.
To, co se nyní děje, není normální politika. Jsme svědky útoku na základní instituce našeho občanského života, na věci, kterým bychom měli všichni přísahat věrnost – demokraté, nezávislí nebo republikáni.
Je čas na rozsáhlé národní občanské povstání. Je čas, aby Američané z univerzit, právnických a podnikatelských kruhů, neziskových organizací a vědecké obce, úředníci i další lidé vytvořili jedno koordinované masové hnutí. Trumpovi jde o moc. Jediný způsob, jak ho zastavit, je postavit proti němu hnutí, které bude disponovat konkurenční mocí.
Přesně to dělaly národy v historii, když čelily autoritářskému útoku. Erica Chenowethová a Maria J. Stephanová se ve své knize „Why Civil Resistance Works“ (Proč občanský odpor funguje) zabývaly stovkami nenásilných povstání. Tato hnutí používala mnoho různých nástrojů, které měla k dispozici – žaloby, masová shromáždění, stávky, zpomalení práce, bojkoty a další formy nespolupráce a odporu.
Tato hnutí začínala v malém a postupně narůstala. Vytvořila jasná poselství, která oslovila různé skupiny. Posunuly narativ, takže autoritáři už nebyli v permanentním útoku. Někdy použily nenásilné prostředky, aby vyprovokovaly režim k násilné akci, která šokovala národ, podkopala autoritu režimu a hnutí dále posílila. (Vzpomeňme na hnutí za občanská práva v Selmě.) Právě teď trumpismus rozděluje občanskou společnost; pokud budeme postupovat správně, mohou občanská povstání začít rozdělovat síly trumpismu.
Harari: „Dost lidí se domnívá, že začíná zlatý věk totality“
Chenowethová a Stephanová zdůrazňují, že to vyžaduje koordinaci. Nemusí vždy existovat jeden charismatický vůdce, ale musí existovat jedna páteřní organizace, jeden koordinační orgán, který vykonává práci při vytváření koalic.
Jared Diamond se ve své knize „Upheaval“ (Rozvrat) věnoval zemím, které prošly krizí a zotavily se z ní. Poukazuje na to, že národy, které se zotavily, nepropadají beznaději – neříkají, že je všechno v háji a že je třeba všechno spálit. Provedly pečlivou inventuru toho, co funguje dobře a co špatně. Lídři přebírají odpovědnost za svůj podíl na řešení problémů společnosti.
To mi připadá jako zásadní rada pro dnešní dobu. Žijeme ve světě s katastrofálně nízkou úrovní institucionální důvěry. Rektoři univerzit, velké právnické firmy, mediální organizace a vedoucí pracovníci podniků čelí hradbě skepse a cynismu. Mají-li se podílet na masovém občanském povstání proti Trumpovi, musí zbytku země ukázat, že chápou hříchy establishmentu, které daly vzniknout především Trumpovi. Musí ukázat, že demokraticky usilují o reformu svých institucí. To není jen obrana establishmentu, to je posun k něčemu novému.
Vezměme si univerzity. Měl jsem tu čest učit na amerických univerzitách téměř 30 let a každý rok navštívím deset nebo dvacet další. Jsou to korunovační klenoty amerického života. Centra vědeckých a podnikatelských inovací. Vědci na univerzitách nám pomáhají v milionech ohledech porozumět sobě samým a našemu světu.
Viděl jsem to znovu a znovu: děcko přijde na univerzitu jako nováček, zvídavé, ale nevyhraněné. V posledním ročníku na něm lze pozorovat něco působivého. Je probuzené, kultivované, má kritické myšlení. Univerzity opět předvedly své kouzlo.
Na americké univerzity se sjíždějí lidé z celého světa.
Jako všechny instituce však i ony mají své nedostatky. Mnohé z nich se nechaly zahalit přehnaným progresivismem, který říká půlce země: na vašich hlasech nezáleží. Svou přijímací politikou, která zvýhodňuje bohaté děti, přispěly elitní univerzity k rozdělení na základě diplomů. Pokud se generaci za generací dostávají na vrchol tytéž bohaté rodiny, pak by se nikdo neměl divit, když poražení jednoho dne převrátí stůl.
Jinými slovy, občanské povstání musí mít krátkodobou i dlouhodobou vizi. Krátkodobou: Zastavit Trumpa. Zmařit jeho úsilí. Hromada žalob. Obrátit proti němu některé jeho stoupence. Druhým je dlouhodobá vize spravedlivější společnosti, která není tvrdá jen vůči Trumpovi, ale i vůči příčinám trumpismu – taková, která nabízí pozitivní vizi. Ať už jde o univerzity, imigrační systém nebo globální ekonomiku, nemůžeme se vrátit ke stavu, který panoval předtím, než Trump vstoupil do politiky.
Opravdu nejsem člověk, který by se rád hýbal. Přirozeně nepochoduju na demonstracích ani se neúčastním shromáždění, o kterých nepíšu jako novinář. Ale tohle Amerika právě teď potřebuje. Trump oklešťuje největší instituce amerického života. Nemáme co ztratit, jen svá pouta.
