Musíme se rychle zbavit fosilních paliv – bez jakékoliv pochyby. Potřebujeme alternativy, a to hned. K tomu je zapotřebí plán, který bohužel již desítky let chybí. To nemá nic společného s „plánovaným hospodářstvím„. Komentář Christiana Stöckera pro magazín Spiegel.
Jedním z nejčastěji zneužívaných slovních spojení posledních měsíců v souvislosti s energetickou transformací je „plánované hospodářství“. Podle „Lexikon der Wirtschaft“ (Hospodářského slovníku) znamená: „Ekonomický systém, v němž je veškerá ekonomická činnost plánována, řízena a spravována ústředním orgánem podle politických a ekonomických cílů.“
V Německu neexistuje žádný „ústřední orgán“, který by plánoval, řídil(!) a spravoval „veškerou hospodářskou činnost“. Žijeme v tržní, nikoli plánované ekonomice. Zdá se, že to ne všichni zcela chápou.
Plynárenská lobby, Kretschmer a AfD
Zdá se, že obzvlášť velký zmatek panuje zejména v řadách společností a jejich sdružení, které dosahují velkých obratů s fosilními palivy. Například Gerald Linke tento týden rozpoznal „kurz plánovaného hospodářství v transformaci teplárenství“, protože nové teplárenské systémy mají být v budoucnu provozovány z 65 procent na obnovitelné zdroje energie – jak to stanoví již koaliční dohoda z roku 2021.
Kdo je pro jádro a plyn, měl by si přečíst zprávu IPCC
Kdo je Gerhard Linke? Předseda představenstva Německého plynárenského a vodárenského svazu (DVGW), v němž jsou sdruženi němečtí dodavatelé plynu, např. komunální služby. Takže Linke, když říká „plánované hospodářství“, má vlastně na mysli: existuje plán, a to je pro můj obor problém.
Nějak podobně se pravděpodobně cítili výrobci chlorofluorouhlovodíků vytvářejících ozonové díry v 80. letech: stejně jako v případě CO2 si uvědomovali, že jejich výrobek představuje pro lidstvo velké nebezpečí. Nevyhnutelný konec fosilních obchodních modelů má s „plánovanou ekonomikou“ společného stejně málo jako Montrealský protokol, který zachránil lidstvo před ozónovou dírou, povinné katalyzátory pro automobily nebo povinnost provozovatelů elektráren instalovat dusíkové filtry. Zákony, které mají zabránit škodám způsobeným průmyslovými odvětvími, jsou politicky prosazenými právními normami, nikoli „plánovaným hospodářstvím“.
Pouze kouřová clona
Podle očekávání hovořil Linke opět o „vodíkové technologii“ pro vytápění. To je, bez obalu řečeno, dezinformace. V Německu se vodík v budoucnu v kotlích ve velkém měřítku zcela určitě používat nebude, protože je neefektivní a nebezpečný. Neexistuje ani potřebná technologie, ani potřebná síť (o samotném zeleném vodíku ani nemluvě).
Klimatická krize: kopeme si vlastní hrob
Pro připomenutí: v chladném Norsku již 60 % domácností vytápí tepelnými čerpadly, v chladném Finsku 40 %. Z dlouhodobého hlediska je to nejen dobré pro klima, ale také daleko levnější.
Stejná osnova
Saský ministerský předseda Michael Kretschmer zřejmě četl stejnou osnovu jako plynárenský lobbista Linke: ačkoli si sám nedávno instaloval tepelné čerpadlo, prohlásil v březnovém diskusním pořadu, že plány spolkové vlády v oblasti vytápění jsou přesto „plánovaným hospodářstvím“.
AfD je jako obvykle na vrcholu seznamu překrucovačů pojmů: poslanec této strany podezřelé z pravicového extremismu nedávno prohlásil, že dvanáctimiliardový obchod mezi německou společností Viessmann a americkou korporací je „výsledkem ideologického plánované ekonomiky“. Na to musíte teprve přijít.
16 let bez jakéhokoliv plánu
Ti, kdo používají termín „plánované hospodářství“ jako bojový termín, chtějí ve skutečnosti bezplánovost. Nebo plány, které uměle udrží při životě umírající průmyslová odvětví. Přesně to se také dělo v posledních čtyřech volebních obdobích!
Ve vlastním zájmu jsme se však zavázali k plnění klimatických cílů. Spolkový ústavní soud dokonce konstatoval, že ochrana klimatu má v Německu ústavní status. Vrcholový manažer, který nedokáže na schůzi akcionářů předložit plán dosažení cílů pro příští hospodářský rok, si své místo neudrží. Ale v politice?
V Německu totiž šestnáct let vládly koalice, které neměly žádný plán, jak zemi učinit klimaticky neutrální. Sice se budovaly obnovitelné zdroje energie, ale příliš pomalu. Počáteční růst byl aktivně škrcen, transformace teplárenství se znovu a znovu odkládala. Držely jsme se ruské ropy a plynu. Automobilový průmysl byl statečně bráněn proti každé hrozící mezní hodnotě. Nyní vypadá hloupě nejen země, ale i část průmyslu. Zde by se plán už celkem hodil.
„Každá větrná elektrárna oslabuje hnědé uhlí“
Toho nyní poznali například němečtí výrobci automobilů: protože v oblasti elektromobility zaspali, čínští výrobci válcují světový trh. A v samotné Číně, která je pro německý průmysl nejdůležitějším odbytištěm, se z německých aut se spalovacími motory staly ležáky. Také na trhu s energií již dávno nastal zvrat: elektřina z obnovitelných zdrojů je bezkonkurenčně levná.
Na toto se musí naše děti připravit
Spolkové země jako Bavorsko záměrně bránily nezbytnému rozšíření elektrického vedení a rozšíření větrné energie – nyní chtějí zabránit severním spolkovým zemím, aby jako první profitovaly ze svých levných větrných elektráren. Tak ještě jednou: elektřina z obnovitelných zdrojů je levnější. Skutečně.
Pro některá odvětví je to problém. Rozpočtový mluvčí saské CDU se kdysi nechtěně veřejně prořekl: „Každá další větrná elektrárna v zemi oslabuje situaci hnědého uhlí“. Nejsou tomu ani dva roky.
CDU/CSU a fosilní průmysl
Současným předsedou dozorčí rady uhelného koncernu Mibrag je Stanislaw Tillich. Ten byl dříve ministerským předsedou CDU v Sasku. A předsedal takzvané uhelné komisi, v níž se spolková vláda nechala ke škodě daňových poplatníků okrádat společnostmi RWE, Leag, Mibrag a dalšími.
Pohádka o asociální ochraně klimatu
Organizovaní odpůrci větrné energie působili na ministerstvu hospodářství Petera Altmaiera, jeho státní tajemník pro energetiku Thomas Bareiß patřil v Unii ke sdružení skeptiků klimatické krize „Berliner Kreis“ a opakovaně cestoval do ropné země Ázerbájdžán. Exportér plynu Ázerbájdžán je podezřelý, že vysokými částkami uplácel různé představitele Unie. Tyto informace je třeba mít na paměti, když představitelé stran Unie hovoří o „nepotismu“ a „kmotrech“.
Ani SPD není nevinná
A tyto informace vysvětlují, proč se stranám CDU/CSU nikdy nepodařilo předložit plán dekarbonizace německé ekonomiky: bylo prostě příliš mnoho těch, kteří ho vůbec nechtěli.
Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
Unie nečelí tomto obvinění sama. Koneckonců SPD s Gerhardem Schröderem má ve svých řadách stále pravděpodobně nejlépe placeného plynového lobbistu v Evropě a bývalý premiér SPD Wolfgang Clement ještě v roce 2012 vedl po boku dnešního lídra FDP Christiana Lindnera kampaň za méně solární energie a více uhelné energie. Také odklad výstavby větrné energetiky za Petera Altmaiera se odehrál se souhlasem koaličního partnera SPD.
Šlo by to i jinak. V Dánsku bylo například masivně vystavěno dálkové vytápění a od roku 2013 nejsou v nových budovách povoleny topné systémy na plyn a olej. Od roku 2016, jak uvádí Susanne Götzeová v magazínu SPIEGEL, „to obecně platí i pro olejové topné systémy ve stávajících budovách“. Takto vypadá plánované jednání. Mimochodem, dokonce bez účasti zelených ve vládě. U nás je naopak rozum považován za „ideologii“ a strategie za „plánované hospodářství“.
FDP je překvapena vlastním plánem
Nyní sedí na Spolkovém ministerstvu hospodářství lidé, kteří skutečně mají plán na dekarbonizaci německého hospodářství. V koaliční smlouvě z roku 2021 se uvádí:
- „Výrazně urychlit“ rozšiřování obnovitelných zdrojů energie.
- „Každý nově instalovaný topný systém musí být provozován na bázi 65 % obnovitelné energie.“
- „Snížit dotace a výdaje poškozující životní prostředí a klima.“
- Udělat z Německa „vedoucí trh elektromobility“.
Koaliční dohodu (plán!) přijala i FDP, která se v současnosti chová jako opoziční strana. Liberálové se vždy zdají být překvapeni vlastním plánem. A FDP si tento bojový pokřik zřejmě nemůže odpustit: ústředí strany komentovalo výsledky posledního koaličního výboru tvrzením, že „zákon o ochraně klimatu je konečně převeden z plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku“.
Náklady způsobené změnou klimatu jsou obrovské
Otázkou zůstává, jaký je vlastně plán největší skutečné opoziční strany? Tento týden to CDU/CSU zkusily s kampaní za vytápění plynem a olejem. To není v zájmu obyvatelstva, protože plyn a ropa budou nejpozději od roku 2028 velmi rychle zdražovat v důsledku zahrnutí stavebnictví do obchodování s emisemi. Kdo se nyní vrhne na instalaci takového systému vytápění, bude toho za pár let litovat. A za 22 let bude nyní narychlo instalované plynové topení definitivně nelegální.
CDU/CSU svou dezinformační kampaní ve službách fosilního průmyslu aktivně přispívají k tomu, aby lidé přijímali nerozumná investiční rozhodnutí. Je zjevné, že i tato činnost se řídí plánem.
Otázkou je, kdo z něj má mít prospěch.
Christian Stöcker, ročník 1973, je kognitivním psychologem. Od podzimu 2016 působí jako profesor na Univerzitě aplikovaných věd v Hamburku (HAW). Zde zodpovídá za studijní program „digitální komunikace“. Dříve působil jako vedoucí oddělení „Svět sítí“ deníku Spiegel Online. Ve svém sloupku „Racionalista“ se každou neděli zamýšlí nad hysterií a fakty v německém veřejném diskurzu.
