Rainer Mühlhoff patří k těm, kdo důsledně a fundovaně ukazují, že umělá inteligence není neutrální nástroj, ale ideologický a mocenský projekt s přímými dopady na naši demokracii. Mühlhoffova kritika odhaluje, jak zdánlivá objektivita, efektivita a tlak technologické nevyhnutelnosti zakrývá autoritářské tendence, koncentraci informační moci a oslabení demokratické deliberace, a proč je dnes nutné o umělé inteligenci mluvit jako o politické otázce.
Debata o umělé inteligenci je dnes rámována jazykem nevyhnutelnosti?Viz též aktuální pojem „FOMO“ (Fear of Missing Out), česky „strach ze zmeškání“.. AI je prezentována jako další krok technologického pokroku, jako neutrální nástroj, který lze použít buď „správně“ nebo „špatně“, ale jehož samotná existence nepodléhá zásadním politickým otázkám. Právě proti této představě se ve své práci důsledně vymezuje filosof a teoretik technologií Rainer Mühlhoff, profesor etiky umělé inteligence na Institutu kognitivních věd a Institutu filozofie na Univerzitě v Osnabrücku a Oxfordu. Ve svých přednáškách i ve své poslední knize Künstliche Intelligenz und der neue Faschismus (Umělá inteligence a nový fašismus) ukazuje, že umělá inteligence není jen technologií, nýbrž ideologickým projektem – a že její rozšíření má hluboké, často neviditelné důsledky pro demokracii, pojetí moci i samotné chápání lidské autonomie.
Umělá inteligence není neutrální
Základní Mühlhoffova teze zní provokativně jednoduše: umělá inteligence není neutrální. Není to pouhý soubor matematických modelů, který by objektivně zpracovával data a produkoval hodnotově nezatížené výstupy. AI je vždy také zasazena do konkrétního společenského, ekonomického a politického kontextu. Už samotná rozhodnutí o tom, jaké problémy má řešit, jaká data jsou považována za relevantní, co bude definováno jako „optimalizace“ a co jako „chyba“, jsou normativní. Jinými slovy: do algoritmů jsou vepsány určité představy o světě, o lidech a o tom, jak by společnost měla vypadat a fungovat.
Tato ideologická dimenze umělé inteligence se často skrývá za technokratickým jazykem. Mluví se v něm o efektivitě, predikci, automatizaci, zlepšování rozhodování. O neuronových sítích, LLM?LLM je zkratka anglického Large Launguage Model, česky Velký jazykový model., algoritmech, statistické pravděpodobnosti?Na které je umělá inteligence založena. atd. Vše se tváří jako apolitické zefektivnění procesů, které byly předtím pomalé, otravné a/nebo nepřesné. Mühlhoff však upozorňuje, že právě tento jazyk funguje jako forma depolitizace: otázky moci, odpovědnosti a legitimity jsou překládány do technických parametrů. Politické konflikty se tím neřeší, ale neutralizují a rozhodování se přesouvá z veřejné sféry do rukou expertů, inženýrů a technologických koncernů – a jejich multimiliardových majitelů.
Zvlášť nebezpečný je podle Mühlhoffa vztah mezi současnou umělou inteligencí a autoritářskými tendencemi. Nejde přitom pouze o zjevné případy, kdy jsou algoritmy a big data využívány k masovému dohledu nebo represím?Viz např. Thielův Palantir.. Podstatnější je hlubší strukturální soulad mezi ideologií umělé inteligence a autoritářským způsobem myšlení. AI je často prezentována jako systém, který dokáže nahradit lidský úsudek objektivním výpočtem, eliminovat chyby způsobené emocemi, konflikty nebo „iracionalitou“ demokracie. Tím implicitně legitimizuje představu, že pluralita názorů, spor a nejistota nejsou podstatou demokratického života, ale problémem, který je třeba prostřednictvím technologií odstranit.
Nový autoritarismus
V tomto smyslu hovoří Mühlhoff o „novém autoritarismu“, jenž nevychází primárně z ideologie síly nebo národa, ale z víry v technologickou racionalitu. Autorita se neopírá o charismatického vůdce, ale o algoritmus. Moc se neprosazuje otevřeným násilím, nýbrž prostřednictvím zdánlivě objektivních systémů hodnocení, doporučování a predikce. Právě tato zdánlivá objektivita je klíčová: pokud rozhodnutí činí „systém“, mizí otázka politické odpovědnosti. Nikdo není skutečným aktérem – a proto ani viníkem.
Mühlhoff zároveň kritizuje způsob, jakým je veřejná debata o umělé inteligenci systematicky odváděna od jejích aktuálních sociálních dopadů. Velká část mediální i akademické pozornosti se soustředí na hypotetické scénáře superinteligence, existenciální hrozby nebo vzdálenou budoucnost, v níž by stroje mohly „ovládnout lidstvo“. Tyto scénáře sice mají silný narativní potenciál, ale zároveň fungují jako ideologická clona. Skutečné problémy umělé inteligence se totiž neodehrávají v budoucnosti, nýbrž teď a tady – v podobě diskriminačních rozhodovacích systémů, prekarizace?Prekarizace je proces nahrazování stabilních plných pracovních úvazků nejistými formami práce (dohody, švarcsystém, digitální platformy), vedoucí ke ztrátě sociálních a finančních jistot. práce, extrakce dat a koncentrace moci.
Umělá inteligence a nerovnost
Zvlášť důležitým tématem je pro Mühlhoffa vztah AI a nerovnosti. Umělá inteligence není jen software; je to celý socio-technický aparát, který zahrnuje globální datovou infrastrukturu, pracovní sílu, energetické zdroje i geopolitické vztahy. Trénování a provoz AI systémů závisí na masivním sběru dat a často i na špatně placené, neviditelné lidské práci – od anotátorů dat v zemích globálního Jihu až po moderátory obsahu vystavené extrémnímu psychickému tlaku. Výsledkem je forma digitálního kolonialismu, v níž jsou zdroje a práce jedněch využívány k technologickému a ekonomickému zisku druhých.
V kontextu demokracie je však klíčová především otázka kontroly informací. Algoritmické systémy dnes zásadním způsobem určují, jaké informace lidé vidí, jaké názory se k nim dostanou a jaký obraz světa se jim v důsledku toho jeví jako samozřejmý. Personalizace obsahu, doporučovací algoritmy a automatizovaná moderace vytvářejí fragmentovanou veřejnou sféru, v níž se společná debata rozpadá do paralelních realit. Demokracie, která je závislá na sdíleném prostoru argumentů a sporů, je tím strukturálně oslabována.
Mühlhoff zde zdůrazňuje, že nejde jen o problém dezinformací nebo „špatného obsahu“. Jde o samotnou logiku algoritmického řízení pozornosti, která upřednostňuje zaujetí, emoce a polarizaci před porozuměním a deliberací?Pojmem „deliberace“ rozumíme strukturovanou, informovanou diskuzi a uvažování.. Moc nad algoritmy se tak stává mocí nad veřejnou realitou – a tato moc je dnes soustředěna v rukou několika málo technologických aktérů, kteří nejsou demokraticky odpovědní.
AI je politická
Závěr Mühlhoffovy argumentace není technologicky pesimistický, ale politicky naléhavý. Nevyzývá k odmítnutí umělé inteligence jako takové, nýbrž k její znovupolitizaci. AI musí být chápána jako oblast politického rozhodování, nikoli jako technologický osud. To znamená, že si musíme začít klást otázky po vlastnictví, kontrole, transparentnosti a společenských cílech technologických systémů. Znamená to, že také musíme posílit demokratické instituce tak, aby byly schopny do těchto procesů zasahovat – a nenechat definici budoucnosti na technologických firmách a jejich ideologiích.
Umělá inteligence tak podle Mühlhoffa funguje jako zrcadlo současné společnosti. Odhaluje naše sklony delegovat odpovědnost, nahrazovat politiku technologiemi a zaměňovat efektivitu za spravedlnost. Pokud má demokracie v éře umělé inteligence přežít, nebude to díky lepším algoritmům, ale díky schopnosti společnosti znovu si přivlastnit otázku moci – a odmítnout představu, že výpočty mohou nahradit politická rozhodnutí.
Rainer Mühlhoff je německý filosof, matematik a programátor, který působí jako profesor etiky umělé inteligence na Institutu kognitivních věd a na Filosofickém institutu Univerzity Osnabrück. Od října 2025 do března 2026 je také visiting research fellow na Oxford Internet Institute při Univerzitě v Oxfordu ve Velké Británii. Mühlhoff se také angažuje jako výzkumník na Einstein Center Digital Future v Berlíně a je členem Collaborative Research Center 1171 Affective Societies na Freie Universität Berlin. V letech 2023–2025 byl asistentujícím výzkumníkem na Weizenbaum Institute for the Networked Society. Ve své akademické kariéře se zaměřuje na kritickou filosofii digitální společnosti, etiku a sociální filosofii umělé inteligence, ochranu soukromí a dat, mocenské aspekty digitálních technologií a otázky diskriminace a spravedlnosti. Rainer Mühlhoff vystudoval matematiku s vedlejšími obory teoretické fyziky a informatiky a později filosofii, genderová studia a německou literaturu; v roce 2016 získal doktorát filosofie na Freie Universität Berlin s disertační prací o afektivní teorii inspirované Spinozou a Foucaultem. Má rovněž zkušenosti jako programátor a management konzultant a je autorem mnoha odborných knih a publikací.
