V téměř žádné jiné zemi není tolik majetku soustředěno do tak malého počtu rukou jako v Rakousku. Důvodem není jen absence daní z majetku a dědické daně, ale také právní systém, který umožňuje superbohatým budovat složité sítě, aby skryli svůj majetek před finančním úřadem.
Stephan Pühringer a jeho tým tyto sítě zkoumají. V rozhovoru pro rakouský magazín Kontrast ekonom vysvětluje, jaké dopady má extrémní koncentrace majetku na společnost a co proti tomu můžeme dělat.
Kontrast: V Rakousku je majetek rozdělen velmi nerovnoměrně. V téměř žádné jiné zemi nedrží malá skupina superbohatých lidí tak vysoký podíl celkového majetku. Proč je tomu tak právě v Rakousku?
Stephan Pühringer: Rakousko patří v oblasti koncentrace majetku k absolutní mezinárodní špičce. U nás je obzvláště velký podíl majetku soustředěn v rukou nejvyššího jednoho procenta obyvatel, a to především v rukou hrstky obzvláště bohatých osob.
Klimatický zabiják číslo jedna: bohatství a finance
Zajímavé to začíná být, když to porovnáme s další významnou dimenzí výzkumu rozdělení bohatství: s příjmy. V rozložení příjmů Rakousko rozhodně nepatří mezi špičku. V mezinárodním srovnání jsou příjmy u nás rozloženy relativně rovnoměrně.
To souvisí s tím, že v Rakousku platí progresivní daň z příjmu. Zde se část primárního příjmu přerozděluje. U majetku je to ale úplně jinak. Ten se prakticky vůbec nedaní. Až na daň z nemovitosti, která je však také minimální.
V Rakousku se na majetek nevztahují téměř žádné daně
V oblasti zdanění majetku je Rakousko opět na špičce mezinárodního žebříčku. Sotva existuje jiná země, ve které by tak malá část daňových příjmů pocházela z daní z majetku. Dalším důvodem je, že v Rakousku se velké množství majetku dědí. A Rakousko nemá také žádnou dědickou daň. To pak ještě více nerovnoměrné rozdělení majetku prohlubuje.
Kromě toho jsme stvořili právní systém, který v mnoha oblastech rozhodně koncentraci majetku podporuje. Stačí si vzpomenout na soukromé nadace. Ty jsou zcela zásadním nástrojem pro předávání velkého majetku z generace na generaci. Soukromé nadace se však kromě dědictví využívají také k ukrývání majetku a k tomu, aby byl pro daňové úřady těžko dostupný.
Bohatství si nelze „poctivě vydělat“
Velkou roli hraje také propojení vlastnických struktur podniků. To samozřejmě existuje i v jiných zemích, ale v Rakousku je pět obzvlášť vyvinuté.
Jak jsou vystavěny sítě superbohatých?
Kontrast: Sítě superbohatých lidí jsou velmi komplexní. Můžete přesto zkusit vysvětlit, jak tyto sítě fungují?
Pühringer: V současné době existuje řada studií, které se zabývají kvantitativním odhadem majetkové nerovnosti. Kromě toho existují také biografie jednotlivých superbohatých lidí, které jsou velmi často oslavné.
To, co se skrývá mezi tím, tedy síťový charakter superbohatých, bylo dosud do značné míry neznámé. Jak je zde jmění strukturováno? Jaké existují konstrukce podílů? Jak jsou různé podniky propojeny prostřednictvím ekonomických vlastníků? To jsme chtěli prozkoumat. Zároveň nám nešlo jen o jednotlivé superbohaté osoby, ale o síť, která je obklopuje. Naše studie na tyto sítě vrhá světlo.
Stvořili jsme právní systém, který jednoznačně podporuje koncentraci majetku.
Postupovali jsme tak, že jsme se podívali do nóbl časopisů, konkrétně na žebříček 100 nejbohatších Rakušanů. V Rakousku totiž neexistuje ani registr majetku. Na základě těchto seznamů jsme se podívali na ústřední uzly v rodinách a společnostech, které vlastní. Na tomto základě jsme vystavěli naši síťovou analýzu.
Které společnosti tito superbohatí vlastní? Kdo zasedá ve správních radách těchto společností a které společnosti zase vlastní tito lidé? To chápeme pod pojmem sítě superbohatých.
To jsme udělali pro každou osobu a každou rodinu ze seznamů nejbohatších lidí. Velmi rychle jsme zjistili, že sítě superbohatých lidí na jedné straně rostou. Stejně tak jsou vidět některé strukturální rysy, které se stále opakují.
Superbohatí zneužívají právní řád
Kontrast: Jsou tyto sítě a konstrukce účasti super bohatých záměrně tak složité, aby skryly majetek před finančním úřadem?
Pühringer: To lze určitě konstatovat. Je však třeba zdůraznit, že ne každý případ vícenásobného zakládání společností souvisí s daňovými úniky. Z ekonomického hlediska to může mít samozřejmě smysl, například ve větších společnostech s různými obchodními odvětvími. V takových společnostech často existuje několik společností s ručením omezeným, aby se oddělily jednotlivé oblasti podnikání.
Algoritmická logika neokolonialismu
To, co jsme však v naší studii zjistili, je vyhnané do takových extrémů, že to zcela převrací právní rámec. Absolutním vrcholem je u nás osoba, která je jednatelem ve 250 společnostech s ručením omezeným.
Je jasné, že zde nejde o ekonomický zájem, ale o zneužití právních forem. Vezměme si například společnost s ručením omezeným, ve které je ručení omezeno na vklad. Taková právní forma dává smysl, pokud jsem například elektrikář. Pokud někdo utrpí úraz elektrickým proudem nebo dojde k požáru, neručím celým svým osobním majetkem, ale malá elektroinstalační firma ručí tím, co je uloženo v této společnosti.
Pokud však toto omezené právo odpovědnosti rozšíříme a najednou bude jedna osoba vlastnit 250 společností, nejde již o ekonomické zabezpečení jednotlivců, ale o zneužití právní formy.
Soukromé nadace využívají téměř výhradně superbohatí
Ještě jasnější je to u soukromých nadací. Výsledek naší studie ukazuje, že soukromé nadace jsou skutečně právní formou, kterou využívají téměř výhradně nejbohatší z nejbohatších. Zjistili jsme, že 40 % všech soukromých nadací se nachází v bezprostředním okolí 60 nejbohatších rodin.
Psychologie bohatství a vliv peněz na duševní zdraví
Zdá se tedy, že superbohatí lidé využívají právní formu soukromé nadace také k tomu, aby skryli své jmění před daňovými úřady. Z vyšetřovacího výboru COFAG víme, že tři čtvrtiny všech soukromých nadací nebyly dosud nikdy kontrolovány.
Za těmito majetkovými konstrukcemi stojí celé odvětví správců majetku, advokátních kanceláří, jednotlivých právníků a rodinných kanceláří v tuzemsku i zahraničí. Toto odvětví je přizpůsobeno této malé skupině superbohatých a je zaměřeno na cílené zneužívání právní formy a bránění daňovým úřadům v přístupu k majetku a příjmům superbohatých.
Zda v těchto konstrukcích skutečně dochází k daňovým podvodům, nelze s jistotou určit, ale tyto struktury by k nim přinejmenším výrazně přispívaly. V každém případě to nevypadá dobře a podezíravost zde není zcela od věci.
Superbohatí ovlivňují média a politiku
Kontrast: Ve své studii uvádíte, že sítě superbohatých mají obrovský vliv na politiku a média. Představuje to nebezpečí pro naši demokracii?
Pühringer: Ano, rozhodně. To je také ústředním bodem naší studie. Dalo by se říci, že koncentrace ekonomického kapitálu a ekonomické moci je sama o sobě problematická, například pro míru inovativnosti jakéhokoliv národního hospodářství.
To se však týká pouze ekonomické oblasti. Už ani to samo o sobě není dobré, ale situace se ještě výrazně zhoršuje, pokud mají superbohatí přímý i nepřímý vliv na politiku a společnost. Pak se z nadměrného bohatství rázem stane politická koncentrace moci.
Nejviditelněji to v současné době pozorujeme v USA, kde Elon Musk, Jeff Bezos a další technologičtí giganti mají díky Trumpovi přímý přístup k legislativě. Stačí si vzpomenout na Elona Muska a jeho Department of Government Efficiency (zkratka DOGE, česky Úřad pro efektivitu vlády).
Existuje však i nepřímý politický vliv. V naší studii se často objevují politicky exponované osoby, které jsou součástí těchto sítí superbohatých. Pro superbohaté má smysl integrovat takové osoby do svého podnikání, například jako členy představenstva v některé ze svých firem nebo soukromých nadací.
Z ekologického, sociálního, politického i ekonomického hlediska si již „nadbytek“ dávno nemůžeme dovolit.
V naší studii hraje také významnou roli mediální propojení. Rodina Dichandů představuje mediální koncentraci v Rakousku, která je pravděpodobně jedinečná na celém světě. Pokud se podíváme na to, komu patří rakouská média, pak jsou to katolická církev, Raiffeisen Bank a několik málo bohatých rodin, jako jsou Dichandovi.
Ekonomická moc se dá převést na politickou a mediální moc. Vysoká koncentrace majetku v Rakousku má tedy vliv i na média a politiku.
Superbohatí versus finanční úřady
Kontrast: Co lze udělat, aby byly majetkové struktury superbohatých pro ministerstvo financí lépe viditelné?
Pühringer: Téměř vše, co jsme ve své studii zjistili, jsou legální praktiky. Nabízí se tedy otázka: proč máme právní rámec, který umožňuje takovou extrémní koncentraci majetku?
Je to prostě tak, že nenajdete téměř nikoho, kdo se dobře vyzná v soukromém právu, aby zároveň nepracoval v oblasti finančního poradenství. To znamená, že oproti superbohatým máme neuvěřitelnou nevýhodu v oblasti zdrojů. Celému odvětví finančních poradců má čelit finanční úřad, který má k dispozici stále méně zaměstnanců. To představuje obrovský personální problém.
Peter Sloterdijk: „Mravy upadají, spravedlnost je bez domova“
Stejně tak bychom se mohli ptát, zda má smysl, že naše obchodní právo umožňuje, aby jedna osoba byla jednatelem 250 společností. Problémem také je, že se o všech těchto věcech málo diskutuje.
Stejně tak se téměř nemluví o propasti mezi superbohatými a zbytkem populace. Majetek superbohatých je milionkrát vyšší než rakouský průměr. Tato nerovnost se rapidně zvyšuje. Covid ani finanční krize neměly téměř žádný negativní dopad na nárůst bohatství superbohatých.
A proč se o těchto nešvarech téměř nemluví? Protože většina rakouských médií je v rukou několika bohatých rodin a institucí.
Kontrast: Pokud lze pravděpodobně získat velké množství peněz z daní od superbohatých a jejich sítí, nebylo by pak rozumné rozšířit personální zdroje ministerstva financí?
Pühringer: Krátká odpověď: Ano! Existují mezinárodní studie, které dokazují, že pro stát je ekonomicky výhodné zaměstnávat více finančních úředníků. Tyto studie jednoznačně ukazují, že každý další finanční úředník přináší násobek svých nákladů.
Nadměrné bohatství si už vůbec nemůžeme dovolit
Kontrast: Co se stane, pokud proti této vysoké koncentraci majetku nic nepodnikneme?
Pühringer: V současné době proti této obrovské koncentraci bohatství děláme jen velmi málo. Situace se navíc neustále zhoršuje. Jak jsem již zmínil, tato obrovská ekonomická moc se promítá do mediální a politické moci. To vede ke krizi demokracie. Stejně tak se jedná o ekologický problém. Superbohatí lidé produkují mnohem více emisí CO2 než zbytek populace.
Nadměrné bohatství ohrožuje demokracii
To znamená, že si z ekologického, sociálního, politického, ale ani ekonomického hlediska již „nadbytek“ dávno nemůžeme dovolit. Žijeme ve světě, který v mnoha oblastech prochází krizí. Pokud proti tomu velmi rychle něco neuděláme, budou se tyto tendence dále zesilovat.
Dlouho panovala představa, že bohatství superbohatých prosákne do zbytku společnosti a nakonec se všichni budou mít lépe (mýtus tzv. „trickle-down ekonomiky“; pozn. PQ). Řada studií však ukazuje, že to není pravda. Zatímco nejbohatší z bohatých mají stále více peněz, zároveň vzrůstá absolutní chudoba.
Skandinávie jako vzor
Kontrast: Existují vůbec země, které jsou v boji proti vlivu superbohatých na média a politiku úspěšné?
Stephan Pühringer: Samozřejmě existují některé země, které mají dědické a majetkové daně. Například Skandinávie. Mají také majetkové registry, které výzkum bohatství a majetkové nerovnosti usnadňují.
V případě Rakouska je třeba pozitivně zmínit veřejnoprávní média. V Rakousku sice dochází k enormní koncentraci médií, ale veřejnoprávní vysílání zde zajišťuje určitou rovnováhu.
Kontrast: Ministerstvo financí chce skoncovat s daňovými triky, například v případě luxusních nemovitostí, dceřiných společností a nadací. Jsou tyto kroky k omezení moci a bohatství superbohatých užitečné?
Pühringer: Tyto kroky jsou pozitivní, stejně jako jakákoli diskuse na toto téma. Musíme si však uvědomit, že náš současný systém vyvinul dynamiku, v níž se nerovnost masivně prohlubuje. Těmito kroky tento vývoj pouze mírně brzdíme. I daň z majetku a dědictví, o které se v současné době diskutuje, může přispět k odstranění nerovnosti jen v malé míře, právě proto, že majetek většinou roste v mnohem větší míře než jsou aktuálně diskutované daňové sazby. O dědické dani ve výši 100 %, která by skutečně něco změnila, se nemluví. V zásadě je však důležité, aby byla zvýšena daň z soukromých nadací a byly odstraněny daňové úniky, i když se jedná pouze o malé kroky a my vlastně už nutně potřebujeme velké skoky.
Bohatství superbohatých roste čím dál rychleji
Gigantická jmění se dědí bez jakéhokoli výkonu nebo zdanění
Kontrast: Předpokládejme, že vás rakouská vláda pozve na přednášku o vaší studii. Co byste jim navrhl, aby se snížila vysoká koncentrace peněz a moci v rukou několika málo osob?
Pühringer: Domnívám se, že by bylo důležité sdělit spolkové vládě, že poměr mezi superbohatými a zbytkem populace je zcela nevyvážený. To již není ospravedlnitelné ani z konzervativního, ani z liberálního pohledu na svět. Obrovská jmění se dědí bez jakéhokoli výkonu nebo zdanění. To je také jed pro ideu o výkonu, která se právě liberálům a konzervativcům jeví jako tak důležitá.
Důležitým praktickým doporučením z mé strany by byla reforma soukromých nadací a zavedení registru majetku. Jak již bylo řečeno, soukromé nadace jsou zneužívány a dnes slouží především superbohatým k zakrývání jejich majetku. Registr majetku by nám pomohl účinně zkoumat nerovnost v Rakousku. To by byly dva důležité první kroky.
V zásadě musíme vést debatu o tom, v jaké společnosti chceme žít. Souhlasíme s tím, aby hrstka lidí hromadila obrovské jmění a měla tak enormní vliv na média a politiku? USA jsou v tomto ohledu varovným příkladem. Nebo si přejeme spravedlivější a demokratičtější společnost? Když přemýšlíme o společnosti, ekonomice a politice budoucnosti, musíme se nutně zabývat i otázkou rozdělení bohatství.
Akademik a ekonom: Dr. Stephan Pühringer (Google Scholar) je vedoucím laboratoře socio-ekologické transformace (Socio-Ecological Transformation Lab) a zástupcem vedoucího Institutu pro komplexní analýzu ekonomiky (ICAE) na Johannes Kepler University (JKU) v rakouském Linci. Jeho výzkum se zaměřuje na politickou ekonomii, sociální nerovnost, zejména na nerovnost v oblasti majetku, koncentraci bohatství a na socioekologickou transformaci. Za svou vědeckou činnost získal několik ocenění, jako např. prestižní cenu START, naposledy pak Kurt-Rothschild-Preis.
