Představte si, že jste na večírku, na kterém začne hořet dům. Hosté se ale nezačnou přít o to, jak oheň uhasit, ale zda vůbec hoří. Alegorie německého instagramového tvůrce Alexe Breidta vystihuje klimatickou krizi lépe než leckterá odborná studie: nejde jen o oheň, ale o to, kdo ho živí, kdo na něm vydělává a kdo nakonec zaplatí veškeré náklady.
Obsah článku
- Kdo přilévá olej do ohně
- VIP salonek a zamčené dveře
- Výbor do roku 2050 a lepení na parket
- Účet zaplatí ti, kdo spí nahoře
Svůj instagramový karusel nazval Alex Breidt „Proč je změna klimatu žhářstvím se seznamem hostů“. Večírek v něm musí být každou hodinu hlasitější než v hodině předchozí, jinak se zhroutí. Jídla je víc, než kdo sní, výzdoby víc, než kdo potřebuje, a mezi písněmi běží reklama, která všem vysvětluje, že nutně potřebují další stroj na mlhu, protože ten starý je už dvě hodiny starý.
Ekonom by to nazval hospodářstvím postaveným na nekonečném růstu a spotřebě. Pod zábavnou zkratkou se ale skrývá vážnější otázka, o které v klimatická debatě mluvíme neradi: otázka viny a spravedlnosti. Oheň totiž nezačal hořet sám od sebe a ne všichni hosté u něj stojí stejně blízko.
Kdo přilévá olej do ohně
Nejostřejší postavou Breidtovy alegorie je host, který v zadní části domu vesele přilévá olej do ohně. Patří mu benzinka v sousedství a olej prodává ostatním po kanystrech, protože „jinak by byla párty nuda“. Kanystry nedávno natřel nazeleno a přilepil na ně logo s včelkou. A že dům začne hořet, věděl už před hodinami.
Tato pasáž je méně nadsazená, než by se mohlo zdát. Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Science ukázala, že vědci koncernu ExxonMobil od konce 70. let přesně předpovídali, jak se bude planeta oteplovat. Firma přitom veřejně desítky let zpochybňovala klimatickou vědu.
Olej je navíc podle Breidta platí placen ze společné kasičky večírku, tedy všemi hosty. Ani to není puhý obraz: podle Mezinárodního měnového fondu dosáhly přímé a nepřímé dotace fosilních paliv v roce 2022 rekordních 7 bilionů dolarů, přes 7 % světového HDP. Většinu tvoří náklady na zdraví a klima, které se do ceny paliv nepromítají a nesou je všichni.
Zelené kanystry se včelkou jsou pak symbolem běžného greenwashingu. I pojem osobní uhlíkové stopy je takovou manipulací. Hosté si ji mají hosté pečlivě počítat, což je princip, který na počátku tisíciletí zpopularizovala reklamní kampaň ropného koncernu BP. Odpovědnost se tím nenápadně přesunula od těch, kdo palivo těží a prodávají, k těm, kdo ho kupují.
VIP salonek a zamčené dveře
Bohatí hosté u Breidta sedí nahoře ve VIP salonku s klimatizací, vlastními sprinklery a ledovou lázní. Jeden z nich letí z obýváku na toaletu soukromým tryskáčem. Ostatní se potí v přeplněných pokojích bez nouzového východu, s ručním větráčkem z výprodeje.
Data dávají alegorii za pravdu. Podle Oxfamu vypustilo nejbohatší procento lidstva v roce 2019 svou spotřebou tolik emisí jako pět miliard lidí z nejchudších dvou třetin světa. A číšníci, kteří u Breidta dřou dvacet hodin za dvě eura a potlesk z balkonu, stojí při požáru v kuchyni, kde je nejvíc kouře. Vedra nejvíc doléhají na ty, kdo pracují venku nebo v nevětraných provozech a nemají se kam schovat.
Hořící dům v číslech
- 1 %: nejbohatší procento lidstva (77 milionů lidí) vypustilo v roce 2019 16 % emisí ze spotřeby, nejbohatších 10 % pak celou polovinu (Oxfam, SEI).
- 7 bilionů dolarů: přímé a nepřímé dotace fosilních paliv v roce 2022 (MMF).
- 2/3: podíl půjček na veřejném klimatickém financování pro chudší země v letech 2021–2022 (Oxfam, CARE).
- 1 milion: tolika živočišným a rostlinným druhům hrozí vyhynutí (IPBES).
Sousedé z vedlejšího domu nebyli na večírek nikdy pozváni. Vítr ale nese jiskry přímo k nim: nic nezapálili, a přesto u nich hoří nejdřív a nejvíce. Když utíkají a klepou na dveře, slyší jen „Zavřeno! Dům je již plný!“.
Osazenstvo večírku jim nakonec pošle kbelík vody, ovšem jako úvěr s úroky. Ani tohle není přehnané: podle stínové zprávy Oxfamu a organizace CARE tvořily v letech 2021–2022 zhruba dvě třetiny veřejného klimatického financování pro chudší země půjčky, většinou za tržních podmínek.
Na zahradě, ve zdech a pod střechou přitom dávno před večírkem žili ježci, sovy, včely a tisíce dalších tvorů. Nikdo se jich neptal. Jedni se dusí kouřem, druzí se zamotávají do odpadků, které hosté házejí rovnou z okna. Některé druhy po večírku už nikdy neuvidíme; podle mezivládní platformy IPBES hrozí vyhynutí zhruba milionu druhů. Hosté si s posledním exemplářem ještě rychle udělají selfie.
Výbor do roku 2050 a lepení na parket
Když dům začne hořet, ukáže se celý repertoár reakcí. Pár hostů hned utíká ven, jiní popadnou kbelíky a hasí, další pomáhají starým a nemocným z prvního patra. Bernd u bufetu ale tvrdí, že nic nehoří, je to jen teplé světlo. Uwe vedle něj viděl video, podle kterého domy hoří už od doby kamenné, takže je to úplně přirozené.
Kdosi založí výbor, který má do roku 2050 prověřit, zda by se na plameny daly položit chladicí polštářky. Influencer mezitím prodává mast na popáleniny v předplatném, se slevovým kódem. Popírání, relativizace, odklad a byznys s následky: celá klimatická debata v jedné místnosti.
Ti, kdo stojí v chodbě s cedulemi „Haste oheň!“, jsou pro hostitele „levicově zelení blázni“, hašení je podle něj „příliš radikální“. Pár hostů se ze zoufalství přilepí k parketu a křičí, že hoří, což je zjevná narážka na německou skupinu Letzte Generation (Poslední generace). Ostatní se rozčilují, že se nedostanou k sushi baru. Ochranka je tedy rozpouštědlem odlepí od podlahy a preventivně zavře do sklepa.
Hostitel nakonec pronese projev. Oheň prý bere velmi vážně a nejpozději po brunchi po afterparty projedná ambiciózní cíl udržet plameny do roku 2045 o něco menší. Rok není náhodný, k dosažení klimatické neutrality se k němu zavázalo Německo. Krizový summit se koná na benzince muže s olejem a projev hostiteli napsal on. Kdo sledoval klimatické konference v ropných státech, ví, že ani tohle není daleko od skutečnosti.
Účet zaplatí děti spící nahoře
Do té doby se mají všichni hosté mimo VIP zónu uskromnit a spočítat si svou osobní uhlíkovou stopu. Pro VIP už na střeše čeká raketa na Mars. Pro ostatní jsou dveře zamčené.
Breidtova alegorie ale nekončí u hostů. Nahoře v domě spí děti, které na žádném večírku nebyly, nic nepily ani nepouštěly nahlas hudbu. Účet přesto dostanou ony: mladá a příští generace zdědí vedra, sucha, ztracené druhy a hlavně promarněný čas.
Že nejde jen o morální apel, potvrdil v roce 2021 německý Spolkový ústavní soud. Klimatický zákon podle něj odsouval příliš velkou část snižování emisí na dobu po roce 2030 a tím nepřiměřeně zatěžoval svobodu budoucích generací. Stát musel zákon přepsat.
Večírek se dá ještě utlumit a oheň ještě hasit. Čím déle ale bude hrát nahlas hudba, tím méně zbude z domu těm, kdo se něm ráno probudí. A ti si následky večírku nevybrali.
