Francis Fukuyama: „Americká identita již neexistuje“

Co musí liberální demokracie udělat pro to, aby přežila?

Francis Fukuyama:
Podle amerického politologa a politického ekonoma Francise Fukuyamy nelze touhu po identitě překonat. Proto je třeba začít budovat novou identitu, která bude v souladu s demokratickými principy a hodnotami. (Screenshot Zeit Online.)
REKLAMA

Americkou politiku ohrožuje levicová i pravicová politika identity, říká politolog Francis Fukuyama. Jsou totiž v rozporu s liberálními hodnotami země. Rozhovor pro německý týdeník Die Zeit vedli ve Washingtonu D.C. Marcus Gatzke a Rieke Havertzová.

68letý Francis Fukuyama je americkým politologem a politickým ekonomem a profesorem na Stanfordově univerzitě. Ve své poslední knize „Identity: The Demand for Dignity and the Politics of Resentment“ (2018) Fukuyama argumentuje, že touha po identitě nemůže být překonána, a proto je třeba začít identitu utvářet tak, aby demokracii neohrožovala, ale podporovala.

ZEIT ONLINE: Spojené státy přežily prezidenta Donalda Trumpa, ten za sebou ale zanechal zemi v troskách. Teprve nedávno vytlačili republikáni Liz Cheneyovou z vedení Domu reprezentantů v Kongresu, protože se zdráhala šířit lži o údajném volebním podvodu. Pane Fukuyamo, v jakém stavu se nachází americká demokracie?

Francis Fukuyama: Právě zažíváme nebývalý kolaps našich demokratických institucí. Jednou z nejdůležitějších vlastností fungující demokracie je úspěšné a pokojné předání moci. Poprvé od občanské války k tomu kvůli útoku na Kapitol 6. ledna nedošlo. Mnoho lidí v zemi doufalo, že po této události republikáni konečně pochopí, že je Donald Trump dovedl do propasti.

ZEIT ONLINE: K tomu ale nedošlo.

Fukuyama: Ne. A mnozí z toho viní republikánské elity. Problémem ale jsou části voličského jádra. Podle průzkumů 70 % z nich věří ve velký volební podvod. Trumpovi důvěřují víc než soudům nebo dalším institucím. Republikánské vedení se zatím proti těmto částem voličstva nepostavilo. Mnoho z nich tiše ví, že se tím připoutali k poraženému. Otevřeně to však vyjádřila pouze Liz Cheneyová.

Z dlouhodobého pohledu nelze v USA vystavět žádnou vážně míněnou stranu na kultu osobnosti.

 

Francis Fukuyama

ZEIT ONLINE: Místo toho zavedli republikány řízené státy nové volební zákony. Údajně aby byly volby bezpečnější. Ve skutečnosti se však pokoušejí potlačit volební hlasy. Jak je to nebezpečné?

Fukuyama: Velmi nebezpečné. Velká část naší politiky se tak točí kolem nesmyslné víry, že naše volby nejsou spravedlivé a že jedna cesta, jak je spravedlivými udělat, spočívá v omezení odevzdávání hlasů a v tom, udělat ho složitějším. Zde se opakují dějiny: v době legální segregace neexistovaly žádné zákony, které by černým zakazovaly volit. Místo toho byly na volební právo navázány všemožné podmínky. Museli jste mít vzdělání. Museli jste platit volební daň. Tyto podmínky necílily výslovně na černochy, ale podstata spočívala v tom, že jim to v jejich sociální situaci výrazně ztížilo možnost volit. A právě to nyní dělají Texas, Florida, Arizona a všechny republikány vedené státy.

ZEIT ONLINE: Existuje zde paralela s německou historií? Převládá nyní v republikánské straně jakýsi vůdcovský princip? Všichni členové strany musí zachovávat absolutní loajalitu svému vůdci. On definuje, co je správné a co ne.

Fukuyama: To si nemyslím. Jsou tu lidé, kteří zkrátka Trumpa mají rádi. Celkem dobře pochopil, jak kolem sebe vybudovat kult osobnosti. To je pro lidi jako jsem já, kteří pocházejí z jiného sociálního prostředí, nejtěžší pochopit, protože vypadá jako nepříjemný, protivný, egoistický a zkorumpovaný člověk. Přesto mu mnoho jeho voličů důvěřuje a myslí si, že za ně hovoří. Proto se někteří odborníci domnívají, že se nacházíme v situaci podobné Výmarské republice, kdy se mnoho Američanů a Republikánská strana obrací k otevřeně autoritářské vládě.

I současnou Evropu trápí podobné problémy jako USA, byť možná ne v tak vyhrocené podobě. Rozhovor deníku Die Welt o příčinách tohoto stavu s britským historikem Timothy Gartonen Ashem: „Chápu, proč je AfD tak úspěšná“

ZEIT ONLINE: Vy si to nemyslíte?

REKLAMA

Fukuyama: Analogie s Výmarskou republikou úplně nesedí. Ve 30. letech existovali konzervativní Němci – jako například podnikatelé – kteří si řekli: „Dobře, demokracie vedla k nástupu všech těch komunistů a socialistů, pojďme tedy zkusit něco jiného.“ Nemám dojem, že by si to myslelo mnoho Trumpových příznivců. Bez Trumpa bychom v takové situaci ani nebyli. Téměř každý jiný republikán by nedělal to, co dělal. Celý Trumpův život je založen na kultivaci obrazu vítěze. Nedokáže snést představu, že by po jednom volebním období ve funkci prezidenta prohrál.

ZEIT ONLINE: Ale Republikánská strana také nepodniká nic, aby se ho zbavila.

Fukuyama: To je krátkodobá strategie. Z dlouhodobého pohledu nelze v USA vystavět žádnou vážně míněnou stranu na kultu osobnosti. Trumpova oblíbenost klesla od voleb zhruba o 10 %. Dříve se pohybovala kolem 40 %, nyní je 30 %. Pokud by se za tři a půl roku rozhodl znovu kandidovat, pak už zřejmě nebude schopen využít stejné momentum, jako v r. 2016.

„Na obou stranách jde již jen o identitární politiku“

ZEIT ONLINE: Točí se ale vše jen kolem Trumpa? V Republikánské straně jsou osoby, které zastávají podobnou politiku, ale jsou chytřejší a myslí strategicky. Například floridský guvernér DeSantis.

Fukuyama: To je pravda. Pokud je jejich cílem jen to, aby byl za prezidenta zvolen republikán, může být Ron DeSantis cestou. Během Trumpova funkčního období se často říkalo, že USA mají v jistém slova smyslu štěstí, protože Trump je tak nekompetentní. A že by bylo daleko nebezpečnější, kdyby podobně demagogicky a bezzásadově agitovala chytřejší Trumpova varianta. V Evropě takové příklady známe: Viktor Orbán v Maďarsku, Alexandr Lukašenko v Bělorusku. Jsou podobni Trumpovi, ale jsou daleko mazanější a jsou proto schopni urvat více moci. Přesto ale doufám, že to nebude cesta, po které se republikáni nakonec vydají. Musí akceptovat demokracii a demografickou změnu. Pokud to udělají, nijak to nesníží jejich šanci vyhrát volby.

ZEIT ONLINE: Proč?

Fukuyama: Jsou tu i občané, kteří Trumpa nevolili, protože by ho měli obzvlášť rádi, ale protože se jim mnohé, co demokraté zamýšlí, nelíbí. Osobně si myslím, že jde o jejich politiku identity, která je mnohým lidem na demokratech nesympatická. Nemají nic proti jejich hospodářské politice. Balíček na oživení konjunktury a plán obnovy infrastruktury jsou vlastně dost oblíbené. Republikánům by se proto mohl návrat povést. Ne kvůli tomu, že se budou snažit určité lidi odradit od voleb, ale uchopením kulturních témat, která dělají demokraty neoblíbenými.

Levice vyprovokovala pravicovou konzervativní identitární politiku, u které nejde jen o rasu, ale o konzervativní hodnoty nebo postoje k náboženství a patriotismu.

 

Francis Fukuyama

ZEIT ONLINE: Jak nebezpečný je pro liberální demokracii, jakou jsou USA, silný důraz na identitární politiku?

Fukuyama: Na obou stranách už jde jen o politiku identity. Mnoho lidí již nevolí republikány, protože by strana hájila jejich politické přesvědčení. Republikáni své postoje k ekonomice, přistěhovalectví, volnému obchodu, Rusku a řadě dalších témat silně změnili. Podporují teď pravý opak toho, za co bojovali před šesti, sedmi lety. Republikánský volič dnes volí na základě identity. Během uplynulých desetiletí totiž levice vyprovokovala pravicovou konzervativní identitární politiku, u které nejde jen o rasu, ale o konzervativní hodnoty nebo postoje k náboženství a patriotismu. Obě strany jsou nyní lapeny ve hře s nulovým součtem, která identita nakonec zvítězí. Důsledkem je stále větší rozdělení společnosti.

Identity se rozpadají a svět se stále rychleji mění. Jak si zachovat chladnou hlavu uprostřed tohoto chaosu? Na to odpoví německý filosof a vnímavý pozorovatel současnosti Peter Sloterdijk v obšírném rozhovoru pro švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung pod titulem „Mravy upadají, spravedlnost je bez domova“.

ZEIT ONLINE: Levice a její politika identity tedy napomohla k růstu populistů, jako je Trump?

Fukuyama: Myslím, že je od progresivistů pošetilé věřit, že jejich politická korektnost a extrémní důraz na určitý narativ o historii a identitě USA, který se v Demokratické straně prosadil, k tomu nepřispěl. Levice to pravici usnadnila.

ZEIT ONLINE: Nakolik?

Fukuyama: Existuje například projekt deníku New York Times, který vyvolal kontroverze o tom, jestli by měl být rok 1776 nebo 1619 dominantním příběhem k pochopení amerických dějin (pozn. redakce Die Zeit: v r. 1619 připlula k americkým břehům první loď s otroky; v r. 1776 byla schválena Deklarace nezávislosti USA). Podstatnou otázkou ale přece je: došlo od r. 1619 k pokroku? Podle mého názoru je naprosté bláznovství nevěřit, že jsme za tu dobu neušli kus cesty, že jsme nenaplnili mnoho ideálů liberální společnosti v ohledu na rasovou toleranci a rovnoprávnost. Roku 1619 se ale chopilo mnoho Black Lives Matter aktivistů. Tvrdí, že USA jsou stále ještě skrz naskrz rasistickou a patriarchální společností a že to nikdy nepřekonají. Pokud budeme tento narativ prezentovat voličům dělnické třídy z nějakého ‚swing state‘ nebo migrantům, co si o této zemi budou myslet?

ZEIT ONLINE: Neexistuje ale rozdíl mezi pokrokem a dostatečným pokrokem? USA jsou stále ještě rasistickou zemí, pokud se podíváme na mzdy nebo přístup ke vzdělání a zdravotnickému systému v černošských obcích.

Fukuyama: Ale o to v této debatě nejde. Ano, máme stále ještě velké problémy s policejním násilím a je tu mnoho dalších věcí, které musíme vyřešit. Je tu ale hlouběji zakořeněný narativ, který považuje barvu pleti, pohlaví a sexuální orientaci za základní charakteristiky, které definují člověka a které nikdy nemůžete překonat. To je v naprostém rozporu se základními liberálními hodnotami a myšlenkou, že existuje univerzální lidská podstata, která je základem všech svobod, jichž lidé v liberální společnosti požívají.

„Říkají, že každý kdo hlasoval pro Trumpa, je rasista“

ZEIT ONLINE: Můžete jmenovat nějaký případ?

Fukuyama: Podívejte se na chování voličů. Trump získal více hlasů od hispánců, asiatů, černochů a mnoha jiných skupin obyvatelstva. U nich bychom nečekali, že by ho volili, kdyby byl jen pro nadvládu bělochů. Nejsilnější korelace mezi populistickým voličem a jinými voliči – to platí téměř pro každou zemi – souvisí s kulturnímu rozdíly mezi lidmi, kteří jsou dobře vzdělaní a žijí v různých velkoměstech a lidmi, kteří žijí mimo tato města. U těchto rozdílů nejde jen o barvu kůže. Jde i o jistý pocit nadřazenosti, kterou pociťují vzdělaní lidé vůči lidem, kteří nejsou takoví jako oni.

ZEIT ONLINE: Stala se levice arogantní?

Fukuyama: Není to levice. Je to sociální třída. Dobře vzdělaní lidé, kteří žijí ve velkých městech, často nezajímá, co se děje v jiných koutech země, protože žijí ve své vlastní bublině. Nerozumí problémům lidí, kteří nejsou jako oni. Myslí si, že jsou jednoduše nevzdělaní. A to je bod, ve kterém se rasistický příběh stává destruktivním, protože pro mnohé vzdělané lidi je jednoduché některé tyto resentimenty odbýt jako rasismus. Říkají pak, že každý kdo volil Trumpa, je rasistou. To ale zkrátka není pravda. Sice to popisuje důležitou část jeho voličstva, ale zdaleka to nejsou všichni jeho voliči. Na to, co tyto lidi motivuje, je třeba se podívat poněkud diferencovanější pohledem.

Moderní demokracie, která je velmi rozmanitá, by měla usilovat o národní identitu založenou na občanské kultuře.

 

Francis Fukuyama

ZEIT ONLINE: Věříte, že při současné polarizaci společnosti vůbec ještě existuje něco jako americká identita?

Fukuyama: To je problém. Americká identita už neexistuje. Moderní demokracie, která je velmi rozmanitá, by měla usilovat o národní identitu založenou na občanské kultuře a ne na náboženství, etnické příslušnosti nebo barvě kůže. V USA jsme toho podle mého názoru do značné míry dosáhli. Nyní děláme krok zpět. Mnoho Američanů chce svou identitu opět zdůvodnit etnickou příslušností. A to není vůbec dobré.

ZEIT ONLINE: Jak důležitá je v této souvislosti sociální nerovnost? Joe Biden se pokouší ji snížit. Rozšiřuje sociální stát. Mohli bychom říci, že pokud bude úspěšný, stanou se Spojené státy americké evropštějšími. Posílí to důvěru v demokracii?

Fukuyama: To je velká otázka a já na ni neznám odpověď. Nerovnost za posledních několik desetiletí dramaticky vzrostla. Pokud USA v příštích měsících opravdu zažije konjunkturu, čemuž nyní vše nasvědčuje, pozitivní efekt to mít bude. Třeba to postačí i k překonání kulturních problémů. Mnoho z nás v to doufá, zaručeno to ale není. Kdyby šlo jen o snížení ekonomické nerovnosti, musel by se v roce 2016 stát prezidentským kandidátem demokratů Bernie Sanders.

Francouzský hvězdný ekonom hledá cesty ke spravedlivější distribuci bohatství ve společnosti – velký rozhovor stanice Deutschlandfunk s Thomasem Pikettym: „Nerovnost a ideologie“.

ZEIT ONLINE: Jednou věcí je fundovaná debata o kladech a záporech identitární politiky, mluvit o sociální nerovnosti a co proti ní dělat. Ale co dělat proti rostoucímu počtu fake news? Jak získat zpět lidi, kteří žijí v jiné realitě?

Fukuyama: Žádné jednoduché řešení neexistuje. Mnoho lidí požaduje, aby se velké internetové společnosti staly rozhodčími o tom, co je pravda a co ne. Trumpovým blokováním na Facebooku a Twitteru se už koncerny tímto směrem vydaly. Jako krátkodobé řešení to je možná akceptovatelné. Nelze ale přenechat soukromé a na zisk orientované firmě, aby se stala strážcem americké demokracie.

ZEIT ONLINE: Na Stanfordu jste spolu se svým týmem na tomto problému pracoval. Jak zní váš návrh?

Fukuyama: Nazýváme to takzvaným ‚middleware řešením‘. Místo abychom internetovým koncernům přenechali moderaci obsahu, zapojíme další rovinu a tuto činnost vyvedeme na tzv. ‚middleware firmy‘. Prostřednictvím software můžete dát uživatelům více kontroly nad tím, co uvidí a uslyší. To by sice neeliminovalo fake news a spiklenecké teorie, ale oslabilo by to moc velkých platforem. Algoritmy sociálních sítí totiž konspirační teorie podporují. Proto získaly větší pozornost necivilizované, zlomyslné diskurzy. Facebook a další koncerny tak přispěly k rozpadu politického diskurzu.

„Polarizace a fragmentace země bude pokračovat“

ZEIT ONLINE: Vaše řešení ale zároveň přináší nebezpečí, že by se lidé ještě více zahrabali do svých informačních bublin.

Fukuyama: Správně. Ale velké sociální platformy celou věc zesilují. Nikdo nemůže skutečně chtít, aby Facebook postoval protivakcinační spiklenecké teorie na stránky, na kterých spolu mladé matky cvičí jógu. Ale přesně to dělá. Protože jim to pomáhá budovat uživatelskou základnu a generovat pozornost. Middleware by možnost koncernů šířit tyto obsahy trochu oslabil. Kromě toho jsou Spojené státy velkým obhájcem svobody názorů. Nechceme, aby o tom, co jsou fake news, rozhodovala vláda. Máme zde co dělat s konkurujícími hodnotami: chceme chránit právo lidí na svobodu projevu, i když říkají nepravdivé věci.

ZEIT ONLINE: Nepotřebuje svoboda projevu, abychom chránili demokracii, žádné hranice?

Fukuyama: Jsou kruhy, které tak argumentují. Ale je to velmi nebezpečný argument. Když říkáme, že je něco pro demokracii tak nebezpečné, že to musíme kontrolovat, musíme zároveň odpovědět na otázku, kdo o tom bude rozhodovat. Komu tuto autoritu přisoudíme? Vládě? Mocnému internetovému koncernu? Pokud to domyslíme do konce, nic z toho není dobrým řešením.

Chceme chránit právo lidí na svobodu projevu, i když říkají nepravdivé věci.

 

Francis Fukuyama

ZEIT ONLINE: Mohlo by být strategií rozdělení Facebooku a dalších platforem?

Fukuyama: Ano, ale nevěřím, že to ve finále bude fungovat. Základní ekonomie sociálních sítí hovoří proti tomu. I kdybychom rozdělili Facebook tak, jako jsme to udělali u AT&T, nemělo by to dlouhého trvání. Vznikl by jiný dominantní koncern, který by skoupil všechny konkurenty.

Na konspirátory racionální argumenty neplatí – jak tedy efektivně reagovat na spiklenecké teorie: „Zasít semínka pochybností“, říká Katharina Nocunová v rozhovoru pro německou redakční síť RND.

ZEIT ONLINE: Dokážeme se jako společnost vrátit do bodu, kdy existuje pouze jedna pravda a ne tolik jejích verzí, jako dnes?

Fukuyama: To nevím. Vyrůstal jsem v době, kdy v USA existovaly pouze tři velké televizní stanice. Co se dělo při posledních volbách, by se tenkrát stát nemohlo, protože tyto stanice by si informace, které mají diváci vidět, ověřily. Je ale těžké se do tohoto světa vrátit. Takže si musíme vymyslet jiné strategie.

ZEIT ONLINE: Mluvili jsme o tom, že Biden a jeho vláda by mohli přispět k posílení důvěry v demokracii, pokud se jim podaří vyvést zemi z pandemické a hospodářské krize a vyřešit problém sociální nerovnosti. Co se ale stane, pokud Biden neuspěje?

Fukuyama: Polarizace a rozdělení země budou pokračovat. To je skutečné nebezpečí obou příštích voleb. Pokud se republikánům podaří vyhrát volby, protože dokázali významnému počtu demokratických voličů zabránit v hlasování, nebudou demokraté ochotni takový výsledek akceptovat. Pak dojde k protestům a možná i k násilí. Lze si lehce představit, jak by taková situace mohla s velmi špatnými následky eskalovat. Nechci dále spekulovat, ale je zjevné, že zde je skryto mnoho výbušnosti s hroznými dopady.

ZEIT ONLINE: Liberální demokracie ve Spojených státech tedy ještě není zachráněna?

Fukuyama: Ne, ještě ne.

Zaujal vás rozhovor? Pak si také přečtěte „Francis Fukuyama: kde udělala levice chybu? Proč se levice příliš stará o menšiny a jak z toho pravice těží“


Francis FukuyamaFrancis Fukuyama je americkým politologem a ředitelem Centra pro demokracii, rozvoj a státoprávnost na Freeman Spogli Institute for International Studies Stanfordovy univerzity, kde také vede magisterské studium mezinárodní politiky. Fukuyama pracoval pro think tank RAND Corporation (web), kde v dobách sovětské intervence do Afghánistánu a během první války v zálivu analyzoval bezpečnostní situaci v regionu. Během vlády Ronalda Reagana byl povolán do strategického plánovacího štábu ministerstva zahraničí. Po zvolení George H. W. Bushe byl pod ministrem zahraničních věcí Jamesem Bakerem zástupcem ředitele strategického plánování. Už v květnu 1989 Bakerovi doporučil, aby se připravil na znovusjednocení Německa. Rovněž rozpad Varšavské smlouvy předpověděl dříve než ostatní experti. Jeho nejznámějším citátem však je teze o konci dějin, tedy o údajném konečném vítězství liberální demokracie po zániku východního bloku a rozpadu Sovětského svazu. Tato myšlenka vyšla nejprve v konzervativním listu The National Interest, později ji Fukuyama rozvinul v knize Konec dějin a poslední člověk (The End of History and the Last Man), která byla vydána v r. 1992. Oživil zde myšlenky, které ve Francii v 30. a 40. letech formuloval Alexandre Kojève, který předložil osobitý, současně však epochální výklad Hegelovy filosofie. Za protiklad teze o konci dějin lze považovat Střet civilizací (The Clash of Civilizations, 1996) amerického politologa Samuela P. Huntingtona.

Nezapomeňte sledovat magazín POLITIQ, který vám již šestým rokem přináší to nejlepší z německojazyčného tisku.

REKLAMA