Při sledování dokumentu Louise Therouxe „V nitru manosféry“ na Netflixu jsem dospěla k smutnému zjištění, a to, že mě na tom vůbec nic nepřekvapilo, píše transformační mentorka a EMI?Eye Movement Integration je neuroterapeutická metoda určená k léčbě posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a dalších traumat. Terapeut vede oči klienta v různých směrech, což pomáhá mozku integrovat a „přepsat“ traumatické vzpomínky tak, aby už nezpůsobovaly intenzivní stres. praktikantka Michelle Schaferová.
Už delší dobu tvrdím, že čelíme obrovskému a zákeřnému problému, který se stále zhoršuje, a že pokud neuděláme něco pro to, abychom zastavili nenávist a špínu, kterou tito muži – kteří mají obrovskou sledovanost – denně chrlí, budeme mít celou generaci incelů, násilnických, žen nenávidících a misogynních mužů.
Právě proto si ženy volí „medvěda“?Výraz „choosing the bear“ odkazuje na nedávný virální internetový thought experiment (hlavně na TikToku): „Would you rather be alone in the woods with a man or with a bear?“ (Byla bys raději sama v lese s mužem, nebo s medvědem?) Mnoho žen na to odpovídalo: „raději s medvědem“. Pozn.: PQ. Právě proto se ženy rozhodují zůstat svobodné. Právě proto čelí muži epidemii osamělosti.
Pokaždé, když napíšu článek, který zraní křehké ego některého z těchto „typů mužů“, snese se na mě vlna urážek. Stačí napsat o společenských problémech, které všichni kolem sebe cítíme, a skupina opravdu rozzlobených, nejistých mužů si to vyloží jako osobní útok.
Pokud nepatříte mezi tyto muže, moje slova by ve vás neměla vyvolat žádné afekty a měli byste být schopni jasně rozpoznat problémy, o nichž píšu.
Výše uvedený dokument zachytil, jak se dotazovaní muži postupně hroutí, protože nejsou schopni ovládat své emoce a jsou tak posedlí předváděním jejich absurdního životního stylu, v němž jde jen o ego, aby zakryli svou nejistotu, traumata a z dětství nedostatečně vyvinuté systémy důvěry. Vzájemně se přiživují v zuřivé spirále hněvu, zášti a hořkosti vůči ženám.
Všechno, co dělají, dělají proto, aby si získali uznání ostatních mužů. Aby na ostatní muže udělali dojem. Aby na ostatních mužích vydělali.
A ti, kdo na tom všem tratí, jsou mladí muži, kterým do hlavy vtloukají své nesmysly. Mladí muži, kteří věří, že něco z toho je skutečné. Mladí muži, kteří jejich žvanění hltají a věří, že i oni budou žít luxusní život, kde se kolem nich budou motat ženy, i když oni sami nesnášejí přesně to, co po nich chtějí. A samozřejmě prohrávají i ženy, protože to poslední, co potřebujeme, je ještě víc nenávisti a misogynie. To poslední, co potřebujeme, je ještě víc domácího násilí nebo ještě víc mrtvých žen.
Terapie by těmto nejistým mladíkům prospěla mnohem víc než poslouchání bandy zmatených chlapů na internetu.
Na rozdíl od toho, čemu se v mužské komunitě obecně věří, za to nemohou ženy ani feminismus a není na nás, abychom to napravovali. Feminismus není o nenávisti k mužům, ale o rovnosti, což by si měl přát každý slušný a vyrovnaný člověk. A než se na mě opět někdo vrhne, neříkám, že neexistují ženy, které se chovají špatně, nebo ženy s vlastními problémy a traumaty, protože existují; jako lidé jsme všichni zraněni, odmítnuti, cítíme ztrátu a bolest, ale nechodíme po světě a neobviňujeme ostatní. Nezneužíváme ostatní. Nenávidíme ostatní. Ti, kteří to dělají, mají problém sami se sebou a potřebují terapii, uzdravení, růst a nový způsob uvažování. Přestaňte obviňovat celé jedno pohlaví za chování jednoho z rodičů nebo bývalé partnerky, která vám ublížila. Nikde nevidíme podcasty a sociální média, kde by v alarmujícím tempu rostl počet žen, které chtějí ublížit mužům. To, co vidíme, jsou některé ženy, které se brání a reagují na to, co vidí a slyší – což jsou dvě velmi odlišné věci.
Muži v „manosféře“ těží z nejistoty, zmatení a hněvu skupiny mladíků, kteří se cítí odstrčení, ztracení a emocionálně nevyvinutí a kterým by terapie prospěla mnohem víc než poslouchání bandy zmatených chlapů na internetu.
Louis Theroux vlastně nemusel dělat téměř nic. Tito muži se svým směšným chováním sami vmanipulovali do úzkých. A když se věci nevyvíjely podle jejich představ, udělali to, co dělají vždycky – obviňovali všechny kolem, jen ne sami sebe. Jako rozmazlená batolátka dostali záchvat vzteku, díky čemuž je ti emocionálně inteligentnější ve společnosti snadno prokoukli. Byla to trapná podívaná a bylo zřejmé, že tito dospělí muži byli neustále podráždění. A co je ještě zřetelnější, navzdory zobrazenému luxusnímu životnímu stylu a neustálé pozornosti, je to, že tito muži jsou hluboce rozrušení a nešťastní. Protože šťastní a sebejistí lidé se prostě takhle nechovají. Jejich emocionální vývoj se zdá být zaseknutý někde v pubertě.
Chtějí partnerku, která je jim neustále k dispozici a poslouchá na každé slovo. Věrnou partnerku, která se jim plně věnuje, ale sami odmítají být věrní. Hovoří o „sexuální tržní hodnotě“, podle níž ženy dosahují svého vrcholu ve věku 18-25 let, zatímco hodnota mužů samozřejmě s věkem roste. Muži tento pojem používají k ospravedlnění svého chování. Takhle se však mluví i v souvislosti s obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Samozřejmě je to vše něco, co si vytvořili tito muži sami a vůbec to není založeno na vědě či na faktech. Je to zastaralý pohled, který redukuje složité lidské emoce a vztahy na transakční hodnotu. Protože emocionální hloubka do této mužské sféry nepatří, je pro ně vše jen o transakci.
Jak dokument alarmujícím způsobem ukázal, existuje až příliš mnoho mladíků, kteří v těchto zkažených a zlomených mužích vidí vzory. Nedostatek kritického myšlení je tak velký, až je to děsivé. Chybí jim rozlišovací schopnosti a mladí mužští fanoušci, s nimiž byl veden rozhovor, působili dojmem, že prošli kompletní indoktrinací. Jsou ve svých vlastních životech tak ztraceni a zmatení, že zoufale hledají místo, kam by zapadli. Místo, kde by jim řekli, že za žádné ze svých životních strastí nemohou oni sami; že za vše mohou ženy.
Říkají mužům, že se rodí bez jakékoli hodnoty. Že ženy se rodí s hodnotou, kterou představuje jejich vzhled, zatímco muži žádnou nemají a musí si ji vytvořit tím, že vydělají spoustu peněz, vypracují si svalnatou postavu a budou se ženami manipulovat. To jsou samozřejmě lži. Představte si, že byste věřili, že novorozený chlapec nemá žádnou hodnotu. Představte si, že byste věřili, že žena o svou hodnotu přijde, jakmile dospěje.
Jak dokument pokračoval, bylo čím dál jasnější, že všichni tito muži z „manosféry“ prožili v dětství nějakou traumatickou událost, která formovala jejich systém víry i celý jejich život. Jejich otcové buď chyběli, nebo se k nim chovali hrubě, takže šlo o jakési „problémy s otcem“. Ale zdálo se, že někteří z nich obviňovali i svou matku nebo aspoň měli nějaké hluboce zakořeněné problémy s matkou, obvykle tedy s tím rodičem, který s nimi zůstal. Ať tak či onak, bylo jasné, že si z dětství nesou významná zranění a místo terapie, podpory a naučení se emocionální regulace si zvolili tuto cestu. Kdyby jejich myšlenky a chování nebyly tak toxické, téměř by vám jich bylo líto.
Na závěr jsme se dočkali několika naprosto absurdních výroků, které jim vyšly z úst. Nejprve to byla představa, že ženy, které měly v minulosti sexuální partnery, v sobě nějakým způsobem uchovávají DNA těchto bývalých milenců, a když se později vdají a otěhotní, jejich dítě může vypadat jako jejich bývalý partner, protože veškerá ta DNA v nich stále je! Tohle téma padlo v jednom z jejich podcastů a Theroux tu hloupost rovnou označil za nesmysl, nicméně oni stále trvali na tom, že to je pravda. Morální ponaučení tohoto příběhu samozřejmě je, že muži si musí najít pannu, nebo alespoň někoho, kdo měl jen málo partnerů. Ženy, které měly více partnerů, zřejmě ztrácejí na „sexuálním trhu“ hodnotu.
Pokud se nad tou absurditou nesmějete nebo vás nerozčiluje, měli byste se nad sebou hlouběji zamyslet.
A pak tu ještě máme „alfa“ rétoriku. My jsme alfy a každý, kdo se k ženám chová s respektem a laskavostí, je beta, paroháč nebo jakékoliv jiné hloupé označení, které je zrovna napadne. Pojďme si ten „alfa“ nesmysl rozebrat, ano? Nazývají se alfy, protože věří, že jsou vůdci smečky. Dominantní a ovládající. Zakládají to na chybné studii o vlcích v zajetí, která byla již dávno a mnohokrát vyvrácena. Ve volné přírodě tvoří vlci rodinné jednotky vedené samcem a samicí. Takže označit někoho za alfu ve skutečnosti nic neznamená.
Dokument „V nitru manosféry“ měl ještě spousta dalších znepokojivých momentů, například když jeden vlivný představitel „manosféry“ prohlásil, že žije v jednostranném monogamním vztahu – v němž je samozřejmě věrnou manželkou ona, zatímco on si venku dělá, co se mu zlíbí – a další muž, který se obklopoval spoře oděnými ženami, i když tvrdil, že tímto typem žen opovrhuje.
Zrovna když jsem si myslela, že hlouběji už klesnout nelze, dosáhl film svého dna. Zástupci „manosféry“ jsou mistři manipulace, jak dokazuje jejich chování vůči ženám. Ale nenechte se mýlit, manipulují rovněž s každým mužem, který je následuje, a to nejen s cílem vzít jim peníze, ale také udržet je v neštěstí, aby z nich mohli vytáhnout ještě víc peněz. Zde žádné štěstí neuvidíte. Není tu žádná cesta k úspěchu ani lásce. Význam slova láska ani neznají. I jejich úspěch je pomíjivý a závisí na tom, koho si vyberou jako další oběť. Kdo je dost naivní a zlomený, aby se nechal vtáhnout do lží. Kde je radost z toho, že sice máte veškeré bohatství, ale nikoho, komu na vás opravdu záleží? V čem leží úspěch z podvodů a okrádání zranitelných? Kde je štěstí, když vše, co dělají, je chrlit nenávist a promítat všechny své strachy a nejistoty na ostatní? V čem spočívá růst, když zůstávají zaseknutí, zakořenění ve stále stejném rozhněvaném a zahořklém prostoru?
Představte si, že posloucháte rozzlobeného muže a věříte tomu, co říká o tom, co ženy chtějí, místo abyste skutečně naslouchali ženám. Žádný z těchto mužů nemá šťastný a naplňující vztah, přesto svůj „sen“ prodávají mladým mužům za obrovské peníze.
Muži z manosféry trpí skutečnou neschopností sebereflexe. Neumí posoudit své vlastní chování. Nejsou schopni pochopit, že odmítnutí je součástí života a nikdo nemá nárok na čas ani tělo jiného člověka. Neumí a nechtějí přijmout ženy jako rovnocenné bytosti, a proto s nimi nikdy nenajdou šťastný a trvalý vztah, což jen posiluje jejich přesvědčení, že za vše mohou ženy a že nejsou hodny lásky – což je sebenaplňující se proroctví?Sebenaplňující se proroctví je psychologický jev, kdy pouhé očekávání budoucí události (pozitivní či negativní) nevědomky vede k chování, které způsobí, že se tato událost skutečně stane., které se bude opakovat znovu a znovu. K ženám přistupují s pocitem nároku, pohrdáním a neúctou a očekávají, že jim padnou k nohám, budou dělat, co se jim řekne, budou jim sloužit a uspokojovat je. A když to neudělají, budou pořád dokola mluvit o feminismu a „moderních ženách“. S feminismem a „moderními ženami“ to ale nemá vůbec nic společného, vše totiž souvisí s misogynním, sobeckým, arogantním, neúctivým a dokonce i zneužívajícím chováním. A když ženy toto odporné chování neakceptují, je to opět jejich vina.
Tak si tedy žijeme a v dohledné době se to nezmění. Pokud máte syny, vychovávejte je jako dobré a ohleduplné muže, kteří si váží sami sebe i žen. Vychovávejte je tak, aby vnímali ženy jako rovnocenné, a naučte je, že soucit a zranitelnost jsou přednosti. Ukažte jim, co znamená zvládání emocí. Naučte je, jak milovat sami sebe, aby věděli, jak milovat ženy. Udělejte to, abychom nemuseli vychovávat své dcery k neustálé ostražitosti. Udělejte to, aby byly naše dcery v bezpečí. Udělejte to, abychom mohli vytvořit společnost, která je inkluzivní a rovnoprávná. Udělejte to, aby vaši synové neskončili nešťastní po zbytek svého života a neustále se nesnažili někomu něco dokazovat, protože se v hloubi duše cítí bezcenně. Udělejte to, abychom neskončili s dalšími mrtvými ženami zavražděnými těmito muži a dalšími mrtvými muži zabitými vlastní rukou.
Na závěr bych ještě chtěla zdůraznit jednu věc. Mám ráda dobré muže a je jich spousta. Ze svého syna jsem vychovala úžasného muže. Dobří muži nestojí nečinně stranou a nedívají se, jak se s ženami zachází špatně; zasáhnou. Dobří muži se ozývají. Dobří muži chápou, že články jako tento nejsou namířeny proti nim. Dobří muži nenávidí „manosféru“ stejně jako ženy. Dobří muži nemusí ženám říkat, že jsou dobří muži, protože to je zřejmé z jejich činů.
Nikdo nenávidí muže víc, než tito muži nenávidí sami sebe, své stoupence a ženy. A epidemie mužské osamělosti se šíří.
Zdá se, že jde opět o sebenaplňující se proroctví.
Michelle Schaferová je australská holistická terapeutka, autorka a mentorka osobního rozvoje, která se specializuje na práci se ztrátou, traumatem a emočním uzdravováním. Působí jako holistická poradkyně, EMI (Emotional Mind Integration) praktikantka a meditační průvodkyně, přičemž ve své praxi propojuje psychologii a práci s tělem. Ve své terapeutické práci se zaměřuje především na témata smutku, vnitřního dítěte a krizových životních situací, včetně podpory dospívajících a lidí procházejících hlubokými ztrátami. Má také zkušenosti jako end-of-life doula, tedy průvodkyně umírajících a jejich blízkých. Vedle terapeutické praxe působí jako autorka osobních esejů a komentářů, publikovaných například na platformě Elephant Journal, kde se věnuje vztahům, genderovým otázkám, traumatu a osobní transformaci. Ve svých textech kombinuje introspektivní, často autobiografický styl s důrazem na psychologickou autenticitu a emocionální zkušenost.
