Globalizace je dlouhodobý proces, který vede k propojení a vzájemné závislosti zemí, společností i jednotlivců na celém světě, a to v oblasti ekonomiky, kultury, politiky i technologií. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) jsou čtyři hlavní aspekty globalizace: mezinárodní obchod, pohyb investic a kapitálu, migrace osob a šíření znalostí.
V důsledku průmyslové revoluce došlo k výrazným proměnám ekonomik. Nastalo propojení světových trhů, snížení obchodních bariér, větší mobilita pracovní síly i investic a růst nadnárodních firem, což vedlo k rostoucí ekonomické závislosti a integraci zemí. Po druhé světové válce globalizaci podpořily mezinárodní dohody a instituce, které usnadnily světový obchod, a v posledních dekádách také přesun výroby do rozvojových zemí a fragmentace výrobních procesů.
Mezi hlavní pozitivní důsledky globalizace patří snazší dostupnost zboží a služeb, snižování cen, rychlý rozvoj technologií a komunikace, vytváření nových pracovních příležitostí, ekonomický růst v některých rozvojových zemích, rozvoj mezinárodního obchodu, přímých investic i vznik nadnárodních organizací. Negativní důsledky zahrnují prohlubování sociálních a ekonomických rozdílů mezi zeměmi, zvýšenou náchylnost ekonomiky k nestabilitě a krizím, nezaměstnanost ve vyspělých státech, ekologické problémy, kulturní homogenizaci a oslabení vlivu národních státních struktur.
