Kybernetické útoky jsou čím dál rafinovanější. Na druhou stranu je také možné hackery lépe odhalit. Za královskou disciplínu jsou mezi hackery považovány APT útoky. Za nimi zpravidla stojí státy. Pro veřejnost je ale těžké se v problematice ještě zorientovat, protože jedna a ta samá hackerská skupina může vystupovat pod nejrůznějšími jmény. Bezpečnostní IT experti proto sestavili seznam, který pomůže v základní orientaci.
Po zahájení olympijských her si mohli experti na počítačovou bezpečnost zase jednou hodit kostkou. Hackeři se pokusili sabotovat zahajovací ceremonii v jihokorejském Pchjongčchangu. V důsledku toho vypadl na olympijském stadionu částečně internet a stejně jako oficiální webové stránky, obrazovky zůstaly černé. Kdo byl pachatelem, zůstává samozřejmě otevřené.
Kostkou je míněna ironická odpověď bezpečnostních IT expertů na tíživý problém, ovlivňující světovou politiku. Tajné služby různých zemí si do svých řad najímají hackery, aby ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů pronikali do cizích systémů – kvůli špionáži, nebo sabotáži. Až pokud je zjištěna identita pachatele, lze vyhlásit sankce nebo vznést obvinění.
Bezpečnostní experti, analyzující po útoku počítačové sítě, ale často dostatek usvědčujících stop nenajdou. Zůstávají bezradní, stejně tak by si mohli hodit kostkou. Na jedné straně pomyslné kostky stojí Írán, dále pak Čína, Rusko, USA a Severní Korea. Země, která padne, je pachatelem.
Hackeři dosáhli velkých pokroků
Tyto doby z velké části pominuly, i když v případě právě probíhajících olympijských her prsty bezpečnostních expertů ukazují současně na Rusko, Čínu a Severní Koreu. To proto, že pachatelé dosáhli velkých pokroků, jak ve své knize „Spuren der Hacker“ (Stopy hackerů) píše bezpečnostní odborník Timo Steffens. Pro jeden spolkový úřad analyzuje škodlivý software, kterým jsou např. z počítačových sítí získávána citlivá data.
V rozhovoru říká: „Dříve si hackeři počínali banálně. Dnes je to tak, že pachatelé neprovádí jeden útok, ale napadají mnoho strategicky důležitých cílů současně.“ Tak lze identifikovat „středně dobré útočníky“. Špatní útočníci používají nástroje, které jsou volně dostupné na internetu, dobří útočníci vyvíjejí vlastní programy a pečlivě zahlazují své stopy. Středně dobří útočníci sice také používají své programy, dopouštějí se ale chyb, zanechávají digitální otisky.
Těžko pochopitelná diskuze
V současné době existuje po světě 150 APT skupin. Florian Roth, bezpečnostní expert pracující pro Nextron Systems, je ve veřejném dokumentu vyjmenovává. APT znamená Advanced Persistent Threats, tedy skupiny, které disponují dostatečným množstvím času a financí, aby proti svým cílům dokázaly vést dlouhodobé útoky. APT skupinám zpravidla nejde o peníze, ale o data, která se dají politicky využít. Většinou jednají ve službách států a napadají například opoziční strany nebo aktivisty, novináře a nevládní organizace. Jejich cíli se ale mohou stát i firmy, jejichž duševní vlastnictví je pro ně z nějakého důvodu zajímavé. Steffens uvádí, že jsou APT útoky považovány za „královskou disciplínu mezi hackerskými útoky“.
Pro veřejnost může být v současné době diskuze o hackerských metodách už těžko pochopitelná, myslí si Roth. Skupina, která je podle několika tajných služeb zodpovědná za útok proti německému Spolkovému sněmu, se jmenuje Sofacy, podle jiných zdrojů ale i APT28, Sednit, Pawn Storm, Fancy Bear, Strontium nebo Tsar Team. „Různí výrobci bezpečnostního software narazí např. v sítích svých zákazníků na určitou skupinu“, vysvětluje Roth. „Chtějí ji nějak pojmenovat, aby se jí mohli interně zabývat.“ Pak se ale může stát, že jiná firma o stejné skupině zveřejní zprávu a najednou je v oběhu pod jiným jménem. O APT28 nyní koluje 17 různých zpráv.
Roth tedy začal všechny veřejně dostupné zprávy a příspěvky z blogů o APT skupinách shromažďovat a zanesl je do tabulky. Podle mínění několika expertů, s kterými mluvila Süddeutsche Zeitung, nabízí dobrý přehled o aktivních skupinách. „Přesnost dokumentu odhaduji na 80 – 90 %“, míní samotný Roth. Svůj seznam pojmenoval „Rosetta Stone“, podle slavné tabulky, díky níž bylo možno překládat mezi starořečtinou a egyptskými hieroglyfy.
Při analýze hackerských skupin zohledňují bezpečnostní odborníci různé aspekty, upřesňuje Steffens. Škodlivý software, který nasazují, servery, přes které útočníci svůj útok řídí, jazykové nastavení na počítačích útočníků a geopolitický záměr osob, v jejichž sítích jsou hackeři aktivní. „Pokud všechny tyto stopy směřují konzistentně na jednoho viníka, často i po několik let, pak to mohou být přesvědčivé důkazy.“
Digitální stopy lze falšovat, proto je nutná obezřetnost
Je tu však ještě „zbytkové riziko“, že může být digitální stopa falšovaná, proto je třeba být obezřetný, říká Steffens: „Pokud je škodlivý software naprosto primitivní, pak je i hodně nepravděpodobné, že by tato skupina byla schopna položit extrémně náročné falešné stopy.“
Že právě hackerské skupiny takové zprávy, jaké Roth sbírá, velmi bedlivě sledují, zpozoroval během své práce. „Firma Trendmicro zveřejnila zprávu o jedné čínské skupině. U našich zákazníků jsme pak zpozorovali, že komunikace přes zadní vrátka najednou ustala. Skupina tedy s vysokou pravděpodobností měla jiné cesty do sítě, které jsme pak už neznali.“ Takto přišli bezpečnostní experti o taktickou výhodu. Existují dobré důvody, proč prodávají bezpečnostní firmy své vědění pouze platícím zákazníkům. Útočníci se přece nemají dozvědět, že někdo o jejich tricích ví a je jim na stopě.
Pozn.: grafiky k tématu a odkaz na rozhovor s bezpečnostním expertem Timo Steffensem v originálním článku na Süddeutsche Zeitung (odkaz níže).
