Klimatolog Hans-Otto Pörtner varuje před přílišnou otevřeností vůči technologiím. Kritizuje německou koaliční vládu za pochybné kompromisy. Přesto ještě neztrácí naději.
Vysvětlení kontextu
Poznámka magazínu POLITIQ
Pro pochopení kontextu je dobré znát následující fakta: koaliční strana FDP vnesla do jednání o důležitých klimatických zákonech (např. zákon o budovách, zákon o topení, transformace v dopravě) heslo o tzv. 'technologické otevřenosti' (něm.: "Technologieoffenheit"), za pomoci kterého chce tvrdost plánovaných opatření rozmělnit a přechod na obnovitelné zdroje zdržet. FDP v tom zdatně sekundují opoziční strany CSU a CDU. V čím zájmu to dělají, o tom není třeba spekulovat. I důsledky této taktiky jsou předem jasné. Některé koncerny opět vydělají, trpět budou jako vždy především občané. Nejen tím, že v budoucnu daleko tvrději ponesou dopady klimatické krize (ne, ani změna klimatu, stejně jako jakákoliv jiná krize, není spravedlivá), mohou být dokonce mylně zlákání k investicím do technologií, o nichž už dnes víme, že nejsou životaschopné (buď že jsou zastaralé nebo založené na neekonomickém vodíku).
Druhou věcí, kterou je třeba mít vždy na zřeteli, je, kde se v transformaci energetiky nachází Německo a kde Česká republika. Zatímco Německo už desítky let alespoň nějakou klimatickou politiku má, v České republice jde de facto o téma naprosto marginální. Stačí se podívat na následující grafiku: první dva grafy jsou v této souvislosti méně zajímavé (aktuální cena pohonných hmot a elektřiny), další dva hovoří za vše. Třetí graf v pořadí zobrazuje podíl obnovitelných zdrojů předchozího dne na celkové výrobě elektrické energie (75 %, 30denní klouzavý průměr 68 %). Čtvrtý graf pak znázorňuje, nakolik Německo plní své cíle výstavby solárních a větrných elektráren (šrafovaná šedá čára představuje plán; vidíme tedy, že v solární energetice je napřed, zatímco u větrných elektráren pozadu). Tato a další denně aktualizovaná data můžete sledovat na stránce týdeníku Zeit.
TAZ: Pane Pörtnere, koaliční vláda odsunula ochranu klimatu v případě budov na druhou kolej, zmírnila klimatický zákon a na klimatické konferenci v Bonnu došlo jen k nepatrnému pokroku. Vidíte v ochraně klimatu sestupnou tendenci?
Hans-Otto Pörtner: Rozhodně se objevuje trend pochybných kompromisů. Naléhavě potřebná opatření jsou opět odkládána: v mezinárodních jednáních i touto vládou. Mnohým odpovědným osobám chybí pochopení, že ambiciózní ochrana klimatu znamená, že nyní musíme emise skutečně rychle snížit. Mnozí vůbec nechápou, o jak naléhavé problémy se jedná a jak důležitý je právě nyní faktor času. A toto nepochopení vede k tomu, že se dělají kompromisy na nesprávných místech. Dále je tu ona pochybná ideologie tzv. technologické otevřenosti.
„Musíme bojovat o každou desetinu stupně.“
Hans-Otto Pörtner, klimatolog
TAZ: Co tím myslíte?
Pörtner: Pokud se stejně jako FDP a část CDU/CSU budeme snažit o technologickou otevřenost, pak nám budou chybět účinné páky, kterými bychom mohli dosáhnout rychlého přechodu na technologie obnovitelné energie. Je správné neuzavírat technologické cesty příliš brzy. Když se však technologie už jednou prosadí, vede taková otevřenost ke zbytečným průtahům při jejím zavádění. To je podle mého názoru případ elektromobilů – využití elektřiny je mnohem efektivnější než výroba e-fuels za pomoci elektřiny. Je třeba rychle přejít k realizaci a přestat diskutovat o otevřenosti technologií.
TAZ: Argument pro technologickou otevřenost vždy zní: musíme mít na zřeteli všechny možnosti.
Pörtner: V současné době se však jedná o zdržovací taktiku, které brání naléhavě potřebnému provádění opatření na ochranu klimatu. Je to jako CCS (zachycování a ukládání uhlíku; pozn. TAZ): to je sice důležité, potřebujeme ho, abychom si koupili a dohonili ztracený čas v oblasti ochrany klimatu. Současně musíme hlavně udělat vše pro to, abychom se rychle a efektivně dostali na cestu snižování emisí CO2, která nás dovede k našim klimatickým cílům. Pokud se nyní hovoří o tom, že pomocí CCS odvedeme CO2 z atmosféry, a tím problém vyřešíme, ale přitom jej budeme nadále vypouštět, pak je to podobná iluze jako věřit, že zbývající spalovací automobily budeme provozovat na syntetická paliva.
Renomovaný klimatolog Stefan Rahmstorf vysvětluje změnu klimatu (video + přepis)
Tato chybně chápaná otevřenost vůči technologiím vede ke zdržením při ochraně klimatu a nesplnění klimatických cílů. Nejvyšším cílem musí být konečně nastoupit cestu k dosažení klimatických cílů prostřednictvím snížením emisí. Na této cestě nejsme, a pokud se opozdíme, jak jsme v zásadě prochrápali již desítky let, pak jsme méně flexibilní a musíme přijmout skutečně účinná opatření. Může to být dražší a nepohodlnější, protože je třeba to udělat rychleji, než kdybychom bývali zareagovali včas.
TAZ: Mají to podle vás odpovědní činitelé v politice, například ve Spolkovém sněmu, na paměti?
Pörtner: To nevím, protože nemáme přímý přístup k odpovědným osobám. Existuje však podezření, že mnozí z těch, kteří argumentují s ohledem na voličské hlasy, postrádají hlubší pochopení těchto věcných souvislostí. Jistě to souvisí i s naším vzdělávacím systémem, v němž výuka základů vědy a fungování naší planety přichází zkrátka.
TAZ: Bylo to lepší za kancléřky Merkelové, která byla doktorkou fyziky?
Pörtner: Kancléřka, který byla fyzičkou, byla zároveň prozíravým mocenským politikem. A vedla stranu, v níž můžeme obzvlášť dobře pozorovat, jak dalece se názory na tuto problematiku rozcházejí. Takže ne, lepší to nebylo.
Zdraví Země kolabuje ve většině klíčových ukazatelů
TAZ: Kolik odpovědných lidí v německé politice četlo zprávy IPCC, které tak pečlivě zpracováváte (pravidelné zprávy IPCC shromažďují veškeré vědecké poznatky v oblasti klimatologie v přináší souhrnné vyhodnocení, pozn. PQ)?
Pörtner: K tomu nemohu říci vůbec nic, protože s dotyčnými lidmi nemám žádné přímé komunikační spojení. Přímá komunikace mezi vědou a zástupci občanů u nás neexistuje. V některých sousedních zemích je tomu jinak.
TAZ: Ale před schvalováním zákonů se konají odborná slyšení. A vláda má spoustu vědeckých poradních orgánů. Vy sám jste členem WBGU, německého poradního sboru pro globální změny.
Pörtner: Ano, v úvahu se berou i obecné poznatky ze zpráv o klimatu a biologické diversity. Nebo je někdy člověk přizván do podvýboru. Ale přímé komunikační linky neexistují. Po přijetí zpráv IPCC jsem pravidelně přednášela v Evropském parlamentu. Nevěřte, že se něco podobného děje i ve Spolkovém sněmu. Po přijetí šesté zprávy IPCC k takovému přímému kontaktu s větší skupinou poslanců nedošlo. Přitom by mělo velký smysl hovořit s parlamentními skupinami.
TAZ: Co byste jim řekl?
Pörtner: Lidé by měli pochopit něco zásadního: musíme napravit chyby průmyslového věku. Posledních 150 let nám přineslo mnoho úspěchů, ale udělali jsme také mnoho chyb. Každý konzervativně smýšlející člověk, který chce zachovat důležité věci, by si měl uvědomit: tyto chyby musíme napravit okamžitě. Ale právě konzervativci nechtějí tyto velké souvislosti vidět, ale pokračovat stejně jako dosud.
A jsou to spíše levicověji orientované strany, ty zdánlivě progresivní, které zastávají hodnotově konzervativní postoje, protože říkají: musíme zachovat základy života na této zemi. Hodnotové konzervativce, pokud jde o přírodní zdroje a živobytí, najdeme například ve straně Zelených, nikoli v oficiálně konzervativních stranách. Stačí se podívat, jak se konzervativci v Evropském parlamentu staví ke Green Dealu.
TAZ: Jak frustrující je, že jste jako vědec tak málo slyšet na rozhodujících místech? Trápí vás to hodně?
Pörtner: Samozřejmě, že nás to jako vědce trápí. Koneckonců nejsme jen vědci, kteří jsou zavázáni k neutralitě vědeckých výroků. Jsme také občané nebo rodiče a prarodiče. To by mělo být dostatečnou motivací k tomu, abychom se jasně ozvali, když se vědecké poznatky v politice dostatečně nezohledňují.
Na toto se musí naše děti připravit
TAZ: Kde se tak děje?
Pörtner: U zákona o ochraně klimatu. Máme rozhodnutí Ústavního soudu, který řekl zcela jasně: v sázce je budoucnost nejen současných, ale i budoucích generací. To znamená, že je vysokou ústavní hodnotou umožnit příštím generacím stejnou míru svobody, jakou máme my. Co to přesně je, je diskutabilní, ale de facto to znamená, že příštím generacím musíme zanechat světové klima, ve kterém je možné žít.
V současné době se však snažíme tuto snahu podkopat a zabránit jí zdržovací taktikou. Jednoduše řečeno: nový zákon o ochraně klimatu je v mých očích protiústavní, pokud povede k tomu, že nebudeme plnit klimatické cíle kvůli rozmělněným opatřením.
TAZ: Tzv. reálpolitika říká: s ochranou klimatu to nesmíme přehánět. Musíme spojit to, co je fyzicky proveditelné, s tím, co je ekonomicky rozumné, jak říká např. ministr financí FDP Christian Lindner. Jak to zní vám jako vědci?
Pörtner: Mně jako vědci to připadá, že jsme připraveni poslat klimatické cíle k šípku. O to tu jde. Na cestě k dosažení klimatických cílů už nemáme volnost, kterou bychom chtěli mít, protože nejsme na správné cestě. Flexibilitu, kterou tato prohlášení předpokládají, můžeme mít pouze tehdy, pokud se nacházíme na cestě k emisním klimatickým cílům. V současné době to tak ale nevypadá, globálně směřujeme ke světu, který bude o 2,7 až 3,2 stupně teplejší.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
TAZ: Obáváte se, že se vzdáme pařížských klimatických cílů, protože nemusí být dosažitelné?
Pörtner: Všechny naše cíle v oblasti ochrany klimatu, udržitelnosti, biodiverzity nebo ochrany před katastrofami znějí báječně tak, jak byly zapsány. A bylo dost těžké se na některých z nich vůbec dohodnout. Vzpomeňte si na Pařížskou dohodu. Ale nyní jsou u moci lidé, kteří u toho tehdy nebyli, nebo až ve druhé, třetí či čtvrté řadě. Ti možná opravdu nejsou připraveni brát ji stoprocentně vážně. Všechny průběžné cíle ještě zdaleka nebyly dosaženy, nebo příslušná opatření ani nejsou v plánu.
TAZ: Pane Pörtnere, dejte nám prosím trochu naděje.
Pörtner: Jasně, naděje umírá poslední. Samozřejmě doufám, že se stane malý zázrak a že opatření, která jsme v Německu zahájili v rámci programu na ochranu klimatu, ještě povedou k úspěchu. Ale to také znamená, že musíme táhnout za jeden provaz se všemi zeměmi. Země, které prosadily průmyslovou revoluci, by měly jít v čele a jako první napravit své chyby.
TAZ: Shrňme to tedy: situace je nyní taková, že naprosto racionální a vědecky uvažující přírodovědec jako vy musí věřit v zázraky.
Pörtner: Musíme bojovat o každou desetinu stupně Celsia. A pokud oteplení přesáhne 1,5 stupně, nebo možná v určitém okamžiku přesáhne 2 stupně, pak musíme stále bojovat, abychom zabránili ještě větším škodám a utrpení. V konečném důsledku má ochrana klimatu pro člověka i přírodu existenční význam – proto nemá žádnou alternativu.
Prof. Dr. Hans-Otto Pörtner je fyziolog a mořský biolog, který provádí výzkum v Helmholtzově centru pro polární a mořský výzkum Alfred Wegener Institute (AWI) v Bremerhavenu, kde vede sekci integrativní ekofyziologie. Během své vědecké kariéry Hans-Otto Pörtner vytvořil několik průkopnických teorií o dopadech oteplování oceánů, okyselování oceánů a hypoxie na mořské organismy a ekosystémy a potvrdil je v mnoha studiích. Dvě z jeho zásadních témat se týkají molekulárních, biochemických a fyziologických mechanismů, které určují toleranci, výkonnost a adaptační kapacitu mořských živočichů, a toho, zda a jak se tyto mechanismy univerzálně uplatňují u všech živočichů včetně člověka. Od roku 2018 je vysoce citovaným výzkumným pracovníkem podle Web of Science/Clarivate Analytics (top 1% Cross-Field). V pracovní skupině 2 Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která se zabývá dopady změny klimatu, je jedním ze dvou spolupředsedů a je spoluautorem zpráv o stavu klimatu IPCC. Hans-Otto Pörtner je voleným členem Evropské akademie věd a v roce 2020 byl německou vládou jmenován do jejího Poradního sboru pro globální změny (WBGU).
