Peter Thiel a další intelektuálové kolem Donalda Trumpa se často odvolávají na myslitele, který je v Evropě téměř zapomenut: Lea Strausse. Historik filosofie Heinrich Meier nedávno vydal úvod do jeho díla.
Pokud existuje společný jmenovatel, který sdílí Trumpova vláda a její poradci ze Silicon Valley, pak je to všeobecný neklid ze současnosti: politika a ekonomika, ale také kultura a společnost jsou podle nich v žalostném stavu a musí být radikálně zrekonstruovány. Zdlouhavé procesy v moderních demokraciích, ekonomická převaha USA, dominance levice v kulturním průmyslu a dekadentní wokeness hnutí – to vše členy vlády irituje a podněcuje revoluční myšlení technologických podnikatelů.
Daron Acemoğlu: Proč je třeba omezit moc bohatých?
Zakladatel PayPalu Peter Thiel, který finančně podpořil volební kampaň J. D. Vance, se obává o konkurenceschopnost Západu. Mlýny administrativního státu melou tak pomalu, že v zárodku potlačují inovace nadměrnou regulací a byrokracií. Vzhledem k tomu, že mezi demokracií a svobodou existuje rozpor, je podle něj nutná disruptivní změna à la Trump. S touto kritikou není německo-americký podnikatel osamocen: podobně uvažují Michael Anton a další představitelé konzervativních think-tanků, jako je Claremont Institute v Kalifornii. Tzv. „West Coast Straussians“ se přitom odvolávají na myslitele, který je v Evropě téměř zapomenut.
Hledání původu
Leo Strauss, narozený v roce 1899 v hessenském Kirchhainu, studoval filozofii, matematiku a přírodní vědy. Po získání doktorátu u Ernsta Cassirera v Hamburku pokračoval ve studiu u Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V letech 1925 až 1932 pracoval na Akademii pro vědu o judaismu v Berlíně. Stipendia ho poté zavedla přes Paříž a Cambridge do USA. Stal se americkým občanem a od roku 1949 vyučoval politickou filozofii na Chicagské univerzitě. Strauss zemřel v roce 1973 v Annapolisu.
Kdo byl Leo Strauss?
Leo Strauss (1899–1973) byl významný americký politický filosof židovského původu, známý jako kritik moderní filosofie a teoretik politické filosofie. Narodil se v Německu, studoval u velikánů jako Edmund Husserl a Martin Heidegger. Po emigraci do USA působil na University of Chicago, kde jeho spisy „Dějiny politické filosofie“, „Přirozené právo a dějiny“ či „O tyranii“ zásadně ovlivnily politické myšlení 20. století.
Strauss se zabýval vztahem mezi filosofií a teologií, obhajoval význam přirozeného práva a návrat k antickým kořenům politického myšlení. Je znám také jako kritik hodnotového relativismu a pozitivismu, které podle něj vedly k „ušlechtilému nihilismu“. Bývá považován za významného inspirátora amerického neokonzervatismu, i když se sám vůči zneužívání filosofie pro praktickou politiku vymezoval.
(PQ(
Kdo se ponoří do filozofického díla Lea Strausse, musí dlouho číst, než narazí na pasáže, které mu umožní navázat na současnost. Strauss se proslavil především svými detailními, textově věrnými interpretacemi jiných myslitelů. Publikoval o všech, od předsokratiků přes Aristotela a Platóna až po Machiavelliho, Maimonida a Spinozu. Heinrich Meier představuje tohoto historika filozofie ve své nové knize, přičemž se však zdržuje jakýchkoli odkazů na Straussovu aktuálnost v USA.
Filozofie nebo teologie?
Ve svých pracech o tak rozmanitých autorech se Leo Strauss zabýval především významnou alternativou, která se opakuje v pojmových obměnách: protiklad mezi teologií a filozofií, vírou a racionalitou, zjevením a rozumem, Jeruzalémem a Athénami, ortodoxií a ateismem.
Thiel, Musk, Yarvin a jejich zvrácený sen o CEO diktatuře
Strauss se nespokojil s harmonickým soužitím protikladů. Pokud jde o poslední věci člověka, v jeho očích nemohl existovat žádný kompromis. I když věděl, že filozofie nemůže vyvrátit náboženství stejně jako náboženství nemůže vyvrátit filozofii, chtěl prozkoumat původ bytí. Poháněl ho nepříjemný pocit, že moderní doba pohřbila něco zcela podstatného. Místo toho, aby osvícenství vyvedlo lidi z Platónem popsané jeskyně na světlo, naopak je uvrhlo do ještě hlubší temnoty.
Moudří vládci
Jelikož není možné „vymanit se ze svých kořenů“, Leo Strauss si dal za životní úkol vrátit se k předmoderním způsobům myšlení. „Je třeba znovuobjevit milníky, kterými se řídili myslitelé minulosti.“ V jeho spisech tak dochází k jakémusi oživení dávno minulých myšlenkových světů, v nichž víra v boží zjevení ještě tvořila pojivo společnosti. Může existovat „pravá spravedlnost, pokud neexistuje boží vláda nebo prozřetelnost“?
Ve svém hlavním díle „Natural Right and History“ (Přírodní právo a historie), které vyšlo v roce 1953, Leo Strauss staví přírodní právo, které je ze své podstaty spravedlivé a správné, do protikladu k historickým změnám. Jelikož „pravá spravedlnost“ je realizována pouze v přírodním právu, moderní historické myšlení ohrožuje nadčasové, nezcizitelné hodnoty a práva člověka. Historismus a relativismus, scientismus a pluralismus jsou podle něj zodpovědné za úpadek moderních společností. Martin Heidegger, kterého Strauss považoval za největšího filozofa 20. století, hovořil o „zapomnění bytí“.
Konzervativní revoluce
Skeptický pohled na současnost činí Straussovo dílo atraktivním pro současníky, kteří touží po společensko-politické změně. Jeho esoterický styl zapadá do obrazu myslitele, který podle antického vzoru upřednostňuje primát elity před diktátem většiny. „Nejlepším režimem vůbec by byla absolutní vláda moudrých,“ tvrdí Strauss. „Bylo by absurdní bránit volnému toku moudrosti jakýmikoli regulacemi; vláda moudrých proto musí být vládou absolutní.“
Leo Stauss ve svém díle sleduje filozofické cesty, které vedly k domnělému úpadku: za posledních 2500 let se neměnné, jakoby věčné hodnoty staly historicky podmíněnými, vědecky měřitelnými veličinami. Není proto překvapivé, že sociolog Max Weber se svou tezí, že civilizační pokrok jde ruku v ruce s odkouzlením, se stal jeho úhlavním nepřítelem.
Překvapivé je spíše to, že naprosto konzervativní, ba dokonce reakcionářský myslitel jako Leo Strauss, kterého Hans Jonas popsal jako „nesmírně naivního a úzkostlivého člověka“, se stal vzorem pro technologické miliardáře, kteří chtějí svými vizemi a inovacemi revolucionalizovat svět.
