Křesťanství formovaly chybné překlady Bible z řečtiny. V aramejském originále Ježíšových slov nebyl například Jidáš „zrádcem“ a modlitba Páně také zněla jinak. Korekturou by církev mohla získat zpět věřící. Autorem příspěvku deníku Die Welt je německý novinář a autor Franz Alt.
Ježíš mluvil aramejsky, byla to jeho mateřština a hlavní jazyk na celém Blízkém východě před 2000 lety. Nový zákon je však do všech jazyků světa přeložen z řečtiny. Znalec aramejštiny a teolog Günther Schwarz (zemřel v roce 2009) byl nespokojen s klasickým překladem a 50 let denně studoval aramejštinu, aby lépe porozuměl Ježíšovi v jeho mateřštině. Dospěl přitom k poznání, že asi polovina všech Ježíšových slov v evangeliích je přeložena špatně nebo je dokonce záměrně zfalšována.
Jeho zdrcující závěr zní: „To, čemu křesťané věří, Ježíš neučil! A co Ježíš učil, to křesťané nevědí.“ Teolog napsal o aramejském Ježíšovi 20 knih a zhruba 100 vědeckých prací. Své závěry zaslal všem německy mluvícím biskupům. Reakce: žádná.
Jako novinář proto chci svými knihami o Ježíšovi lidem poznatky Günthera Schwarze více přiblížit.
Když jsem v roce 2010 poprvé četl knihu Günthera Schwarze, byl jsem také skeptický. Nakonec mě však toto téma uchvátilo natolik, že jsem během dvou let přečetl vše, co o původním Ježíši celosvětově uznávaný odborník na aramejštinu napsal. A narazil jsem na nový, fascinující a velmi současný obraz Ježíše. Nic není tak těžké jako opustit celoživotní zažitá přesvědčení.
Duchovně vyhaslá církev
Jsou evangelia opravdu plná ‚fake news‚? Je třeba bestseller všech bestsellerů, nejprodávanější knihu světa, přepsat? Pravdou je, že pokud nesouhlasí slova, nesouhlasí celé poselství. Leží zde skutečný důvod současné dramatické vlny odchodů z obou velkých církví? Je rozhořčení z aktuálních případů sexuálního zneužívání v církvi jen zástupným důvodem? Pohled na údaje o odchodech z církve v posledních desetiletích, které vypočítal Spolkový statistický úřad a stejným způsobem extrapoloval pro další desetiletí, ukazuje, jak ohrožující vývoj pro existenci obou vyznání je.
Dokonce i kardinál Reinhard Marx, když nabídl papeži svou rezignaci, říká, že jeho katolická církev dosáhla „mrtvého bodu“. Skutečný důvod útěku z církve je duchovní a náboženský. Církev a společnost se stále více odcizují. Proč asi? Reálně existující církve totiž duchovně vyhaslé.
Názorné pro odchod z církve je prohlášení kabaretní umělkyně Caroliny Kebekusové, která z církve vystoupila nyní. Na otázku: „Znáte také něco vtipného z Bible?“ odpověděla: „Ano, panna, která porodila několik dětí.“
Přitom lze tuto hádanku s pomocí aramejštiny vyřešit poměrně snadno. V Ježíšově rodném jazyce vůbec neexistuje výraz pro „biologickou pannu“. V aramejštině se jednoduše používá výraz „mladá žena“. Zní to srozumitelně, ale hned se z toho stane problém, když si uvědomíme, že jednomu z předních a nejpopulárnějších katolických teologů, Eugenu Drewermannovi, byla odebrána učitelská licence, protože nechtěl věřit v panenství Ježíšovy matky. Hans Küng měl podobný osud, protože mu chyběla víra v „neomylnost“ papeže.
Byl Ježíš válečným štváčem?
Obtížnějším se problém překladu stává v jiných pasáží Bible. V Matoušově evangeliu 10,34 najdeme strašnou větu, kterou Ježíš údajně pronesl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. (překlad Biblenet)“ Tohle měl říct pacifista z Kázání na hoře? Ježíš – válečný štváč?
V překladu z aramejštiny tato Ježíšovo slova znamenají: „Nepřišel jsem šířit harmonii, ale vést spory“. To mnohem více odpovídá hašteřivému pacifistovi z Nazareta, ale je to opak toho, co se píší Bible po celém světě a čím církevní představitelé ospravedlňovali „svaté války“ nebo „spravedlivé války“ a čím žehnají bomby – dokonce i atomové pumy z Hirošimy a Nagasaki. Ježíš však žehnal mírotvůrcům a nikdy ne válečným štváčům a ideologům meče.
Nebo prosba z Otčenáše „…a neuveď nás v pokušení“. Je Ježíšův Bůh, milující Otec, cynikem a sadistou, který nás chce uvést do pokušení? Ve své mateřštině se Ježíš modlil takto: „A veď nás v pokušení“. To je něco úplně jiného. V roce 2016 papež František v knize o modlitbě Páně také všem biskupům navrhl, aby změnili tradiční modlitbu Páně ve prospěch aramejského textu. Nemohu věřit v Boha, který nás chce uvést do pokušení, řekl papež František.
Italští, francouzští, portugalští a brazilští biskupové změnili modlitbu Páně podle papežova návrhu, ale němečtí biskupové obou konfesí nikoli. Bývalá biskupka Margot Kässmannová v deníku Bild am Sonntag uvedla: „My přece nechceme měnit tradici! Pokud je v tak zásadní otázce, jako je obraz Boha v modlitbě Páně, tradice důležitější než Ježíš, pak věřící právem utíkají z církví. Pak církvím už opravdu není pomoci.
Jako mladý student teologie jsem často slýchával větu: „Ecclesia semper reformanda“ – Církev se musí neustále obnovovat. Ale běda tomu, kdo se o to pokusí!
Lidé, kteří si přečetli „nový“ překlad z aramejštiny v mých knihách o Ježíši, mi po stovkách píší, že z nich přitom spadlo „celoživotní“ břemeno, které jim uložili kněží nebo učitelé náboženství. Jeden 75letý katolický duchovní mi sdělil, že byl na cestě stát se ateistou. Ale díky aramejskému Ježíši se mu vrátila víra.
Další dva závažné příklady fatálních chyb v překladu: v Matoušově evangeliu 5,22 čteme, že „kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu“ (Biblenet). Zrovna v těchto dnech si mi jeden kněz stěžoval, že se kvůli těmto biblickým pasážím „bojí pekla“ a že už dlouho nemůže v noci spát. Místo hlásání dobré zprávy o Ježíšovi je nám vyhrožováno strachem z pekla.
Podobně Marek 16,16. Zde oficiální Bible hlásá: „Kdo (..) neuvěří, bude odsouzen“ (Biblenet). Ježíš nikdy nikoho nezatratil. Jde o ukázkový příklad církevního vydírání kvůli křtu a křesťanské víře. Tolerantní Ježíš, hlásající svobodu a lásku, nic takového neřekl.
Jidáš nebyl zrádcem
Obzvlášť katastrofální příklad zfalšovaného překladu se týká Jidáše. Teologové a církevní představitelé ho v průběhu staletí označovali za „zrádce“. A co víc: Jidáše ztotožnili s „Židy“ a „vrahy Boha“. Teolog Günther Schwarz doložil, že zde mají antisemitismus a antijudaismus své historické kořeny.
Skutečný příběh Ježíše a Jidáše, jak nám byl předán v aramejštině, zní: Jidáš byl jediný z dvanácti apoštolů, který se vyznal v Jeruzalémě. Proto ho Ježíš poslal k velekněžím. Výraz „zrazený“ vychází z řeckého slova „paradidomai“. Lze jej však také přeložit jako „předaný“. Je pozoruhodné, že toto slovo je překládáno jako „zradit“ na všech místech, kde je ve čtyřech evangeliích spojeno s Jidášem – tedy 32×. Na mnoha dalších místech Bible – celkem 17× – se však překládá jako „předat“.
Jidáš byl tedy záměrně ocejchován jako zrádce. A tento „zrádce“ byl po 2000 let projekční postavou všech antisemitů – až po nacisty, holocaust a Osvětim. Je nejvyšší čas tento příběh převyprávět nově. Pro populárního izraelského spisovatele Amose Oze, který zemřel v roce 2018, je příběh Jidáše jako zrádce Ježíše „Černobylem antisemitismu„.
Křesťané už 2000 let házejí na Jidáše bláto stejně, jako před 2000 lety házeli židovští teologové bláto na Žida Ježíše. „Zrádce“ byl ve skutečnosti Ježíšův nejlepší přítel, kterého Ježíš požádal o poslední přátelskou službu. Skutečným zrádcem nebyl Jidáš, ale Petr, který Ježíše zapřel, „než kohout dvakrát zakokrhá“ (Marek 14,72). Teprve dnes, při správném a poctivém překladu, se Jidášovi dostává zaslouženého uznání. Jidáš Ježíše nezradil, ačkoli je to ve všech čtyřech evangeliích stále uvedeno tak strašlivě špatně. Předal ho po domluvě s Ježíšem.
Walter Jens ve svém posledním románu píše: „Bez Jidáše není kříž. Bez kříže není žádné naplnění plánu spásy. Bez Jidáše není církev. Žádné předávání tradic bez tohoto předavatele“. Jidášův polibek byl polibkem přátelským. Bez Jidáše by nebyl Velký pátek a pravděpodobně ani Velikonoce. A zřejmě ani křesťanství.
Rozdíl mezi řečtinou a aramejštinou před 2000 lety byl podobný rozdílu mezi arabštinou a němčinou dnes.
Pokud chce japonský germanista porozumět Goethovi, pravděpodobně nebude číst „Fausta“ v čínštině, ale v němčině. Proto zní moje prosba papežovi a biskupům: nechte konečně přeložit evangelium zpět z Ježíšovy mateřštiny a na příštím koncilu Jidáše oficiálně rehabilitujte, stejně jako Máří Magdalénu, která nebyla děvkou, jak se píše v evangeliích, ale Ježíšovou nejbližší důvěrnicí a družkou, jak se uvádí v jiných pramenech. Dnešní svět potřebuje Ježíšovu renesanci. Günther Schwarz pro to již vykonal dobrou a důležitou práci.
Církev je nemocná. Ale Ježíš žije.
Franz Alt je německým novinářem a autorem bestsellerů. Vystudoval politologii, historii, filozofii a teologii na univerzitách ve Freiburgu a v Heidelbergu. V roce 1967 získal doktorát za disertační práci o Konradu Adenauerovi. V letech 1968-2003 pracoval především pro stanici Südwestfunk (SWF, dnes SWR), pro kterou 20 let uváděl politický magazín Report. V r. 1963 vstoupil Alt do CDU, jejíž členem byl až do r. 1998. Už během svého členství však sympatizoval s ÖDP (Ekologickou demokratickou stranou) o níž se několikrát pochvalně vyjádřil. Altova práce získala řadu ocenění, mimo jiné cenu Adolfa Grimmeho, Zlatou kameru, první německou Solární cenu v roce 1994, Evropskou solární cenu v roce 1997, cenu Environmental Online Award, cenu Human Rights AWARD v roce 2003 a ekologickou cenu German Business Award v roce 2004. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků a dosáhly více než dvoumilionového nákladu. Kromě vlastní publikační činnosti působí Franz Alt také jako vydavatel, mimo jiné publikoval texty Carla Gustava Junga. Jeho nejnovější publikací je „Nejneobyčejnější láska všech dob – Pravdivý příběh Ježíše, Máří Magdalény a Jidáše“ (Die außergewöhnlichste Liebe aller Zeiten – Die wahre Geschichte von Jesus, Maria Magdalena und Judas, nakl. Herder, 320, stran, 24 eur).
