Polsko a Maďarsko podaly veto proti finančnímu plánu Evropské unie do. r. 2027 a tím zablokovaly i záchranný balíček proti koronakrizi. Protestují tak proti státoprávnímu mechanismu EU. Vlády obou zemí si tak berou zbytek Unie jako rukojmí, komentuje pro Deutschlandfunk Peter Kapern.
Maska pravicových nacionalistů ve Varšavě a Budapešti nyní definitivně padla. Berou si zbytek Evropské unie za rukojmí. Kontinent úpí pod tíhou druhé vlny pandemie koronaviru, která s sebou nese i ekonomické dopady. A to v situaci, kdy hospodářské škody způsobené první vlnou nejsou ani náhodou napraveny.
Komu lze zavřít penězovody
Bez protiopatření se rozdíl mezi chudými a bohatými členskými státy dále prohloubí a to až do bodu, kdy se EU, nebo přinejmenším eurozóna, rozpadne. Proto byl červencový summit EU historickým datem. Členské státy se tehdy dohodly na 750miliardovém balíčku obnovy, který měl celou Unii vrátit na cestu modernizace a růstu.
Polští a maďarští ideologové na to však kašlou. Blokují finanční pomoc, protože nemohou blokovat to, co je opravdu trápí: totiž státoprávní mechanismus, na kterém se dohodlo 25 členských zemí a naprostá většina Evropského parlamentu. Před svými voliči už nadále nemohli obhájit skutečnost, proč členské země, které už léta pošlapávají principy a hodnoty Evropské unie, přesto bez překážek užívají dotační fondy EU.
Nyní existuje mechanismus, který tomu zabraňuje. Kdo pohrdá principy právního státu, tomu může být penězovod zavřen. Tak to chce Evropský parlament, tak to v pondělí schválila většina členských zemí. O minuty později následovala odplata polské a maďarské vlády. Rozhodly se blokovat dlouhodobý rozpočet a fondy obnovy.
Stejně jako vládci v Moskvě a Pekingu
Vykladači práva v Budapešti a Varšavě už roky argumentují, že je státoprávní princip variabilní, který může v jedné zemi nabýt onu, ale v jiné zemi zase jinou podobu. V této věci se názory obou vlád v ničem neliší od vládců v Pekingu a Moskvě. Kdo se s touto argumentací ztotožňuje, deklaruje, že hodnotový model Západu skončil na smetišti dějin. Pozdě, opravdu velmi pozdě, se většina členských zemí nakonec vzchopila a nehodlá tomu již nadále nečinně přihlížet.
Je bez debaty, že hlubší smysl Evropské unie tkví ve vyrovnávání zájmů jejích členů. Existují však oblasti, ve kterých nelze uzavírat žádné kompromisy. Mezi vládou práva na jedné straně a politickou šikanou soudců, menšin a cílenými útoky proti politickému a společenskému pluralismu na straně druhé neexistuje žádná střední cesta. Stejně jako při každém jiném braní rukojmích i tentokrát platí: nesmíme se nechat vydírat.
Peter Kapern, narozen 1962 v Hammu v Západním Falcku, vystudoval v Münsteru politologii, filosofii a sociologii. Je moderátorem informačních pořadů veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandfunk, v letech 2007 až 2010 byl vedoucím redakce domácí politiky. Kromě toho pracoval jako korespondent v Düsseldorfu, Tel Avivu a Bruselu.
