Hans-Jörg Schmidt: „Stane se potenciální podvodník premiérem?“

Všechny průzkumy veřejného mínění předvídají vysoké volební vítězství dolarového miliardáře Andreje Babiše v říjnových parlamentních volbách a tím pádem i jisté křeslo premiéra. Že je proti němu vedeno vyšetřování kvůli neoprávněnému nakládání s dotacemi EU, nikoho obzvlášť neznepokojuje. Článek napsal pro Die Welt německý korespondent v České republice Hans-Jörg Schmidt (na serveru Die Welt byl článek redakčně upraven, zde najdete překlad originálního manuskriptu autora, text vyšel i včera na zpravodajském portálu Forum24).

Svoje líbánky si Andrej Babiš zcela jistě představoval jinak. Místo aby se podle plánu tulil ke své novopečené manželce někde v Tichomoří, musel se připravovat na slyšení před sněmovním mandátovým a imunitním výborem. O zproštění imunity Babiše a jednoho ze zástupců hnutí ANO požádaly vyšetřovací orgány proto, aby mohly zahájit trestní řízení (mandátový výbor včera sněmovně doporučil, aby Babiše a Faltýnka imunity zprostila, pozn. překl.). Podezření není žádnou novinkou, nyní je ale zřejmě prokazatelné: Babiš měl ilegálně zneužít dotace ve výši 2,2 milionů dolarů (necelých 50 milionů korun, pozn, překl.) na stavbu svého luxusního venkovského sídla Čapí hnízdo nedaleko Prahy. A to přesto, že původně šel do politiky proto, že mu podobné kriminální praktiky z řad „etablovaných politických stran“ lezly krkem. Ve volbách před třemi lety prorazil díky tématu korupce, stal se vicepremiérem a až do doby svého předčasného odvolání v květnu tohoto roku byl ministrem financí.

Reportáž ARD ze srpna 2016: Pan Babiš a evropské peníze (s českými titulky).

Že 62letý v Bratislavě narozený slovenský podnikatel a majitel zemědělského a potravinářského koncernu Agrofert, jehož jmění je odhadováno na 3,4 miliard americký dolarů, reagoval kysele, nesouvisí pouze se zpackanou svatební cestou. „Případ je starý deset let a byl již několikrát kontrolován. Výsledky našeho účetnictví byly vždy v pořádku. Nerozumím, na čem se policejní obvinění zakládají“, zlobil se Babiš v rozhovoru na Radiu Praha. A pokračoval: „Je to pokus o ovlivnění voleb. Pro mě je to načasování výmluvné.“

Pražský novinář Pavel Šafr, který během svého profesního života opakovaně zastával šéfredaktorské pozice, považuje Babišova vyjádření za pokrytecká. Na zpravodajském serveru Forum 24 shrnul, za co všichni kritici Babiše pranýřují: „Když miliardář před zhruba 10 lety se stavbou této nabubřelé venkovské usedlosti začal, využil – lépe řečeno, zneužil – k tomuto účelu dotace EU určené pro malé a střední podnikání. Tyto dotace samozřejmě vůbec nejsou zamýšlené pro jeho gigantický holding Agrofert.“ Babiš tedy z holdingu jednoduše vyčlenil menší firmu a pomocí akcií na doručitele ji anonymizoval. Jak se později zjistilo, patřila jeho dětem a příbuzným. Tento, papírově nyní středně velký podnik, podal žádost o evropské dotace. A také je obdržel. Po uplynutí pětiletého období, během kterého příjemce dotací podléhá kontrole orgánů Evropské unie, se firma opět vrátila pod křídla Babišova obřího koncernu Agrofert.

Babiš byl vždy všemi mastmi mazaný. A své činy také uměl pokaždé dokonale zahladit. Dodnes nejsou známy všechny okolnosti, za kterých se zmocnil kdysi státního podniku Agrofert. Za socialismu se jednalo o jeden z tzv. podniků zahraničního obchodu (PZO), pomocí kterých tehdejší stranické a státní vedení realizovalo obchody s „kapitalistickou cizinou“. Management těchto firem se většinou skládal z agentů komunistických tajných služeb. Dodnes panuje podezření, že byl agentem také Babiš. V této věci je proti němu v Bratislavě vedeno už roky trvající soudní řízení. Zatím se však podezřelý všech obvinění zbavil, údajně i díky podplácení svědků. Tato tvrzení však nejsou prokázaná. Babiš nicméně otevřeně přiznává, že své impérium vybudoval díky politickým stykům. Dnes vládne 200 firmám, mezi které patří největší české chemičky a podobné podniky na Slovensku a v Německu – konkrétně např. výrobce umělých hnojiv v Piesteritzu v Sasko-Anhaltsku.

V samotných Čechách si Babiš připadá být politikou neustále napadán. Brojil proti etablovaným stranám i proti dlouholetému prezidentu Václavu Klausovi, kteří údajně otevřeli dveře korupci. Když pak sám vstoupil do politiky, slíbil, že s nimi zúčtuje. On, Babiš, bude údajně řídit stát stejně efektivně jako firmu. Na to lidé slyšeli: z parlamentních voleb v r. 2013 vyšlo jeho hnutí ANO (Akce nespokojených občanů) jako druhá nejsilnější strana. Sociálnědemokratický vítěz voleb Bohuslav Sobotka ho s jistou dávkou naivity jmenoval do funkce vicepremiéra a ministra financí. Tím se ministr Babiš dostal k finančním tokům z EU a to bez ohledu na zjevný konflikt zájmů s podnikatelem Babišem. 3 roky byl zodpovědný za přerozdělování dotací z Evropské unie. Jeho firma Agrofert z toho obrovsky těžila: každý rok shrábla 33 milionů euro subvencí. Tedy daleko víc, než za dob Babiše jako „prostého podnikatele“. Proto je oligarcha kromě příslušných českých orgánů vyšetřován i Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF).

Jelikož byl Babiš obviněn z korupce a daňových úniků, musel začátkem léta 2017 opustit vládní křeslo. Premiéra Bohuslava Sobotku stálo mnoho sil, aby prezidenta Zemana o svém rozhodnutí přesvědčil. Zeman a Babiš jsou si totiž hodně blízcí.

Babiš proti sobě vznesená obvinění odmítá. K jeho zastíracím manévrům patří i nákup důležitých, veřejné mínění vytvářejících médií v České republice od bývalých německých vlastníků. Ti opustili Českou republiku během velké novinové krize a svá ztrátová média prodali bez jediné znalosti politické situace tomu, kdo nabídl nejvíc – tedy Babišovi. Oligarcha nově nabyté noviny a rozhlasové stanice nevyužil pouze k tomu, aby zahalil rouškou mlčení své vlastní aktivity, ale po tajných dohodách se svými redakcemi také k diskreditaci svých politických soupeřů. Evropský parlament sice 1. června na Babišově příkladu diskutoval o ohrožení mediální diverzity v České republice, ale bez skutečných výsledků. Babiš svůj holding Agrofert, stejně jako svá média, sice mezitím převedl do svěřeneckých fondů, ty jsou však spravovány jeho manželkou a blízkými spolupracovníky. Jde tedy o stejný postup jako u Čapího hnízda.

Mandátový a imunitní výbor sněmovny nyní studuje několik tisíc stran obsáhlý policejní vyšetřovací spis o Babišovi. Jestli bude skutečně zbaven imunity a zda dojde k obvinění, je zatím otevřené. Český ministr spravedlnosti, další člověk z Babišova hnutí ANO, se otevřeně postavil proti vyšetřování. Důvod je nasnadě: v průzkumech veřejného mínění před nastávajícími parlamentními volbami hnutí ANO se svým tažným koněm Babišem zřetelně vede. Čechům je víceméně jedno, co se kolem šéfa ANO děje. Babiš se tedy nachází na nejlepší cestě k tomu, aby se stal předsedou vlády. Při tom má úzkého spojence: prezidenta Miloše Zemana. Ten už oznámil, že ho v případě volebního vítězství pověří sestavením vlády. Zeman si od toho na oplátku slibuje Babišovu podporu v nadcházejících prezidentských volbách. Již citovaný novinář Pavel Šafr považuje „koalici“ mezi Babišem a Zemanem za „skandální“. A apeluje na Evropskou unii, aby oligarchy jako Babiše neztratila z dohledu: „Konec konců Babišovu neustálému růstu pomáhají peníze z evropských fondů. Nemá smysl, aby bohatší země financovaly chudším partnerům jejich dravce a autokraty.“

Babišovi protivníci říkají, že postupuje daleko šikovněji, než Viktor Orbán v Maďarsku nebo Jarosław Kaczyński v Polsku: „Situace v Čechách se od té v Polsku a v Maďarsku liší v podstatě protidemokratických tendencí, ale ne v rizicích. Ta jsou v Čechách možná ještě vyšší“, dodává Pavel Šafr. V Polsku a Maďarsku to jsou „staří známí“, kteří chtějí tamní společnosti svést z jejich demokratické cesty. „Babiš se ale nachází mimo toto klasické spektrum. Jím šířená iluze efektivní vlády slouží k destrukci ústavního systému a ořezání kontrolních funkcí parlamentu.“ Není při tom divu, že tento útok vychází z hnutí, které si zakládá na svého druhu vůdcovském principu bez viditelných mechanizmů parlamentní kontroly.

Kvůli tomu chce Babiš snížit počet poslanců z 200 na 100 a senát – druhou komoru českého parlamentu – chce rovnou zrušit úplně. Ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ k tomu napsal: „Taková změna Ústavy by jen posloužila efektivitě vlády.“ U jeho voličů padla myšlenka „efektivity“ na úrodnou půdu, stejně jako další podobné heslo zřejmě budoucího premiéra: „Ostatní jen kecají, my makáme.“