Pandemie mimo kontrolu, defenzivní vyjednávání o brexitu: nad Spojeným královstvím se schyluje k bouři. A uprostřed všeho stojí dezorientovaný premiér. Komentář Alexandera Mühlauera pro deník Süddeutsche Zeitung. Popsaná situace se více než podobá té v České republice, kde je zrovna u kormidla další z neschopných populistů.
Boris Johnson je zkrátka nepolepšitelný. Od vypuknutí pandemie koronaviru slibuje, co nemůže splnit. V létě tvrdil, že se Vánoce budou konat jako obvykle. Nyní, poté co rodinám na jihovýchodě Anglie zakázal se o vánočních svátcích setkávat, tvrdí, že již o Velikonocích bude vše ve starých kolejích. Mohli bychom Johnsona nazvat optimistou bez sebereflexe; lze však také říci, že svým nutkáním vykreslit situaci růžověji, než ve skutečnosti je, jsou jeho krajané do té míry znejistěni, že ztráta důvěry ve vládu je obrovská.
Ne, Johnson nemůže za to, že se ve Velké Británii objevila nová mutace koronaviru. Ale mohl by udělat něco proti rozšíření viru po celé zemi. Kromě očkování by bylo namístě zakázat setkávání osob nejen v Londýně a širokých oblastech jihovýchodu, ale v celé zemi. Toho se ale Johnson bojí, protože by musel provést další veletoč, který opět jednou odhalí jeho neschopnost jednat uvážlivě a vážně.
Lidé nedodržují předpisy, protože to často nedělá ani vláda
Namísto toho dopustil, aby lidé úprkem opustili Londýn, aby se v přeplněných vlacích dostali k příbuzným tam, kde se s nimi smějí setkat. Na Johnsonovu výzvu, aby zůstali doma, mnozí jednoduše nedbají – i proto ne, že vláda mnohokrát dokázala, že předpisy sama nedodržuje. Vzpomeňme si jen na Johnsonova bývalého hlavního poradce, který jel uprostřed prvního lockdownu za svou rodinou do severní Anglie.
Již na začátku pandemie na jaře nás zkušenosti z rakouského lyžařského střediska Ischgl naučily, že virus nezná hranice. Hranice by ale mohly pomoci udržet vir v šachu, což nyní Johnson obzvlášť bolestným způsobem zakouší. Rozhodnutí francouzského prezidenta Emmanuela Macrona zastavit kvůli mutaci koronaviru z velké části dopravu přes Lamanšský průliv, premiéra silně zasáhla. A aby toho nebylo málo: po celém světě vypovědělo zhruba 40 zemí britským letadlům právo k přistání.
Poznámka č. 1 magazínu POLITIQ: tvrzení „virus nezná hranice“ z předchozího odstavce je samozřejmě pravdivé, proto ale také platí, že hranice virus nezastaví. Epidemiologové už nějakou dobu vědí, že zavírání hranic nemá pro šíření infekce žádný praktický význam (vyjma jednoho případu, více se dozvíte v článku „Proč hranice virus nezastaví? Vědci o koroně a národních hranicích„). Vzhledem k tomu, kdy byl první výskyt nové podoby koronaviru B.1.1.7. ve Velké Británii poprvé zaznamenán (první vzorky pocházejí z 20. a 21. září 2020) a protože vědci předběžně odhadují, že je o 70 % nakažlivější, je pravděpodobné, že postupně nahradí v současné době dominující variantu viru (která již v počátcích pandemie stejně nahradila jinou, méně agresivní variantu). Evropská komise proto také doporučila omezující opatření zmírnit či zrušit.
Poznámka č. 2 magazínu POLITIQ: 24. prosince byl hlášen první potvrzený případ nové mutace koronaviru B.1.1.7. v Německu.
Premiér se chvástá prosperující Velkou Británií
Nad Velkou Británií se schyluje k dokonalé bouři – a uprostřed stojí premiér, jehož slabiny vylézají stále více na povrch. Obzvlášť zřetelné jsou několik dní před brexitem. V jednáních s Bruselem se Johnson nachází v obzvlášť špatné pozici. Od počátků rozhovorů se Evropská unie díky své hospodářské síle nacházela u delšího ramene páky. Avšak nyní, ve světle blokády Lamanšského průlivu, je premiér tak slabý jako nikdy předtím. Macron to ví. Nyní jde o to, aby francouzský prezident nenechal krizi kolem kanálu vyhrotit.
Pokud se nepodaří ve dnech do 31. prosince uzavřít smlouvu o budoucích vztazích s EU, dojde ke clům a celním kontrolám. Kde nyní na dálnici do Doveru stojí v zácpě 1.000 kamionů, by jich brzy lehce mohlo stát 7.000. Minimálně tak to stojí v nejhorší variantě scénáře britské vlády.
Johnson by konečně měl přestat, jako naposledy v pondělí večer, s chvástáním, že bude Velká Británie v případě „no deal“ brexitu „náramně vzkvétat“. Je nejvyšší čas, aby naplnil svůj slib a uzavřel smlouvu s Bruselem. Vše ostatní by bylo, jak Johnson správně uvedl, selháním umění vládnout.
Poznámka č. 3 magazínu POLITIQ: Velká Británie opustila Evropskou unii koncem ledna r. 2020, do 31. prosince se nachází v přechodném období. O Vánocích se obě strany na poslední chvíli dohodly na konečné podobě smlouvy, kterou nyní musí ratifikovat oba parlamenty. Dohoda zajišťuje Spojenému království exporty bez cel a množstevního omezení do EU. Evropská unie za po požaduje férové tržní podmínky, tzn. stejné standardy na poli subvencí, ochrany životního prostředí a v sociální oblasti.
