Německá spolková země Sársko zavřela hranice s Francií. Aby snížila počet nových infekcí, říká. To je naprosto nesmyslné, když jsou infikovaní všude, vysvětluje Dirk Brockmann, fyzik, specializující se na epidemiologické modelování.
Sársko uzavřelo hranice k Francii: příliš mnoho lidí pendlovalo sem a tam, zní odůvodnění sárského ministra vnitra. Německá vláda v současné koronakrizi zároveň všem spolkovým zemím doporučuje, aby na osoby přijíždějící ze zahraničí kromě pendlerů, uvalily 14denní karanténu.
Fyzik Dirk Brockmann se na berlínské Humboldtově univerzitě mimo jiné zabývá komplexními systémy a epidemiologickými modely. Říká: karanténa má smysl, ale zavřené hranice jsou k ničemu – kromě případu, kdy by silně zasažená oblast bezprostředně hraničila s regionem, který by nebyl zasažen vůbec. Ale k takové situaci, popřípadě geografickému omezení mobility, může dojít i uvnitř jedné země a není to argument pro uzavírání státních hranic.
Jako skleněná deska v plné vaně
V Evropě rozhodně nenajdeme místo, kde by hraničila „velmi silně postižená“ oblast s „nezasaženou“ oblastí, protože ve všech zemích došlo k „signifikatnímu počtu infekcí“. Nesmyslnost takového opatření lze podle Brockmanna dobře pochopit na přirovnání: „Je to stejné, jako byste do napuštěné vany spustili skleněnou desku a pak se radovali, že voda z jedné části už neteče do části druhé.“
Jinými slovy: bránit lidem, aby nemohli cestovat z bodu A do bodu B, jednoduše nedává žádný smysl, protože infikovaní jsou stejně všude. A všechny dosavadní studie to potvrzují.
Kdy budeme za vrcholem?
Brockmann se svým týmem ve spolupráci s Institutem Roberta Kocha zveřejnil zprávu o mobilitě, která se zabývá změnami od zpřísnění zákazu styku. Ze studie vyplývá, že v porovnání s březnem 2019 došlo ke 40% snížení mobility. Jestli takový pokles postačí, aby nastal obrat v pandemii, se však zatím ještě říct nedá. „Zatím ještě nevíme, zda už jsme za vrcholem.“
Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin. Přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl. O paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper.
Další články, které by vás mohly zajímat: „Vir, který změní svět“ o dopadech současné koronkarize od George Moscola a „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, která pandemie vyvovala. O biologických a ekologických příčinách nových epidemií mluví v článku „Proč jsou epidemie stále častější?“ biolog Matthias Glaubrecht, o sociálních příčinách a dopadech pandemie píše sociolog medicíny Matthias Richter ve svém příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„, psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod, než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.
Více o koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.
