Po celém světě číhá ve zvířatech bezpočet virů, které mohou přeskočit i na člověka. Riziko přenosu se v moderním světě ustavičně zvyšuje – koronakrize ale rozhodně nepřišla bez ohlášení.
Co zatím víme: svůj začátek měla současná pandemie koronaviru SARS-Cov-2 na Huanan Seafood Marketu v středočínském milionovém městě Wu-Chan (10.607.700 obyvatel v r. 2015, pozn. red.). Ze sta lidí, u kterých byla koncem prosince 2019 diagnostikována choroba COVID-19, jich měla polovina spojení s tímto rybím trhem, většina z nich jako prodejci nebo obchodní manažeři.
Jako na mnoha asijských trzích tam byly – často za dobrodružných hygienických podmínek – kromě ryb a mořských plodů nabízeny k prodeji i desítky exotických volně žijících zvířat. V těsné blízkosti se tak ocitli hadi a želvy, hlodavci a všemožné kočkovité šelmy až po zaživa do klecí napěchované ptáky. Hned vedle byla čerstvě poražená zvířata porcována ke spotřebě. Z jednoho z těchto živočichů – z jakého není dosud jisté – přeskočil patogen na člověka.
Vědci nazývají infekční onemocnění, jejichž patogen se přirozenou cestou přenese ze zvířat na člověka zoonózou. Jakožto dědictví mladších dějin lidstva představovaly tyto virové infekce dlouho nejsmrtonosnější pohromu a několikrát rozhodující měrou ovlivnily historické události. Nyní drží v šachu současnost. Jako tzv. emerging viruses nás však budou především zaměstnávat v budoucnosti. Hrozí totiž, že náš svět změní další z živočichů přeskočivší viry – my lidé totiž tento svět sami masivně měníme.
Známe zhruba 200 nemocí, kterým se podařilo přeskočit ze zvířat na člověka. Jsou daleko rozšířenější a častější, než jsme si ještě nedávno mysleli. Zoonózami ročně onemocní několik miliard lidí a milion jich zemře – většina z nich v Asii a Africe. Beztak hrají při 60 % všech infekčních onemocnění roli přenašeče zvířata. Například moskyti u malárie nebo klíšťata u boreliózy. A celé tři čtvrtiny vše nově se objevivších infekcí jsou přeneseny z živočichů. Většinou z užitkových zvířat jako jsou prasata, drůbež nebo skot, se kterými lidé především v chudších zemích žijí na úzkém prostoru.
Kdysi spatřily epidemie, kterými dnes trpíme hlavně v dětství, světlo světa před zhruba 10.000 lety v důsledku zemědělství a chovu dobytka. Zatímco se mezi lovci a sběrači z valné většiny ještě nevyskytovaly, žilo od té doby stále více lidí v těsné blízkosti se svými hospodářskými zvířaty. Z dobytka a prasat pochází viry způsobující spalničky, neštovice, zarděnky, ale i příušnice a černý kašel. Infekce se pak rozšířily přibývajícími obchodními cestami do rostoucí civilizace Starého světa.
Poté, co postupně došlo k přirozené imunizaci, přinesli první Evropané s globalizací po r. 1492 mnoho těchto viry způsobených epidemií do Nového světa, kterým tato imunita chyběla a 90 % původního obyvatelstva následkům infekčních onemocnění podlehlo. Jednalo se zřejmě o největší puštění žilou v dějinách lidstva.
Nové epidemie
Nyní k nám přicházejí především z asijských a afrických tropických regionů infekční onemocnění, označovaná jako „nové epidemie“. Jako epidemické zoonózy mají svůj původ u divokých zvířat, ze kterých se přenáší na člověka, než se následně začnou přenášet z člověka na člověka. Vir AIDS tak má svůj počátek u šimpanzů, kteří jsou ve střední Africe často pojídáni. I obávané hemoragické horečky jako ebola, lassa a marburg mají svůj původ u řádu letounů, mezi které kromě netopýrů patří i kaloni.
Většina chřipkových virů, vedoucích k celosvětovým epidemiím, má oproti tomu svůj původ u drůbeži a u kachen. Například španělská chřipka H1N1, která před 100 lety zabila 50 milion lidí, tedy více než jich padlo v obou světových válkách, a před 10 lety mírněji probíhající ptačí chřipka H5N1.
I první velká epidemie 21. století a pandemickým potenciálem, v Číně vypuknuvší plicní onemocnění SARS (značící těžký akutní respirační syndrom), pochází od volně žijících zvířat. Na chorobu vyvolanou koronavirem onemocnělo od r. 2003 více než 8.000 osob, z nichž jich téměř 800 zemřelo. Náklady světového hospodářství na útlum nemoci byly odhadnuty na necelých 40 miliard dolarů.
Poté, co byla nemoc SARS nejprve objevena u obchodníků s divokou zvěří v jihočínské provincii Kuang-tung, byla mezitím jako přenašeč nákazy jednoznačně identifikována malá asijská kočkovitá šelma oviječ maskovaný (Paguma larvata). Šelma z čeledi cibetkovitých je často lovena v tropických pralesech od Číny až po Borneo a slouží jako pokrm. I při vypuknutí nemoci SARS byli první infikovaní z 40 % ti, co zvířata lovili, porcovali a prodávali. Oproti tomu rozšířili v r. 2012 v Saúdské Arábii vypuknuvší a mezinárodně rozšířenou chorobu MERS (Middle Eastern Respiratory Syndrom) dromedáři.
Koncem března identifikovali virologové kolem Yi Guana z Hongkongské univerzity genetické sekvence, velmi podobné nejnovějšímu pandemickému koronaviru u malajského luskouna ostrovního (Manis javanica), pašovaného do jižní Číny. U těchto zvířat, která byla zabavena v provinciích Kuang-si a Kuang-tung, byly nalezeny hned dvě nezávislé vývojové linie s různě silnou shodou s virem SARS-CoV-2, vyskytujícího se u lidí. Ta většinou obnášela 85 až 92 %. Luskouni tak dnes nejsou jen nejpravděpodobnějším přenašečem, v jihovýchodní Asii ale zřejmě v živočišných rezervoárech kolují další rozličné varianty koronavirů.
Předtím začátkem února vědci informovali, že viry čínských netopýrů z čeledi vrápencovitých (Rhinolophus) vykazují 89% shodu s genomem přenašeče COVID-19. Pro mnoho virologů tím jsou netopýři původním zdrojem nového koronaviru. Už při předchozím propuknutí nemoci SARS bylo zjištěno, že genom virů izolovaných z vrápence vykazuje 97% shodu s patogenem a také koronavir MERS pochází původně z netopýrů.
Netopýr jako roznašeč virů
Ze studie více něž 750 prozkoumaných savců víme, že právě v tropech rozšíření netopýři jsou často hostiteli stovek velkého počtu nejrůznějších virů. Aniž by sami onemocněli, jsou doslova považováni za virové odstředivky. Tisíce netopýrů, natěsno namačkaných na stromech a ve svých jeskyních navíc fungují jako výměnná virová burza. Jednotlivci jsou často infikováni několika kmeny virů zároveň. Ustavičným mixem různých virů ve zvířecích rezervoárech mohou lehce vzniknout nebezpečné patogeny. U SARS a COVID-19 se koronavir nově poskládal z různých variant koronavirů, než se nakonec přenesl na člověka.
Virologové ještě bádají nad tím, proč jsou právě netopýři – kterých, především v tropech, existuje více než 1.400 druhů – továrny na viry. Zatímco se někteří domnívají, že je za to zodpovědná váhavá imunitní reakce spolu s vysokou hustotou populace v netopýřích koloniích, domnívají se jiní, že důvodem jsou fyziologické zvláštnosti těchto jediných létajících savců.
Kvůli jejich zvláštnímu způsobu života tepe srdce netopýrů mnohem rychleji, jejich látková výměna je sedmkrát rychlejší než třeba u myší. Jejich vyšší tělesná teplota se podobá hodnotě, kterou mají jiní savci, například člověk, při horečce, aby tak usmrtili vniknuvší patogeny. To je ostatně i případ ptáků. Proto na viry, které si zvykly na horečnaté stavy svých létajících hostitelů, už obranná reakce zvýšenou teplotou příliš nezabírá.
Netopýři navíc nepředstavují podstatu problému. Jako lovci škodlivého hmyzu a přenašeči pylu přispívají k biologické diverzitě a stabilitě ekosystému. Skutečným problémem je člověk – protože se stále více lidí dostává do kontaktu s divokou zvěří. Sice toho o souhře různých živočišných druhů – například mezi přenašeči virů netopýry a luskouny – ještě příliš nevíme, nové viry však nevznikají z ničeho. Ve zvířatech zřejmě již cirkulují dlouho, bez toho aby však onemocněla.
Příčinou daleko pravděpodobněji bude, že právě v tropických regionech Asie a Afriky žije stále více lidí a ti stále častěji pronikají do odlehlých regionů. Mýtí lesy, loupí divokým zvířatům jejich životní prostor, loví je a prodávají na trzích ve stále hustěji obývaných vesnicích – a dokonce v milionových městech jako Wu-chan.
Právě v nejlidnatější zemi světa je maso divokých zvířat považováno za lahůdku a symbol statusu rostoucí a bohatnoucí střední třídy. Zároveň je Čína a mnoho dalších zemí jihovýchodní Asie stále více globálně prosíťována. V současné době jsou divoká a užitková zvířata a z nich získávané produkty dodávány do celého světa. Globální turismus a obchodní trasy jsou ideální branou pro vpád pandemií.
Pro mnoho virologů a evolučních biologů bylo vypuknutí epidemií jako SARS a MERS budíčkem. O to hlasitěji by nám měla znít pandemie COVID-19. Zoonóza vzniká tam, kde stále více lidí mění přirozené životní prostředí; kde se mýtí lesy a nahrazuje je zemědělství, silnice a hornictví. Budoucí epidemie mohou zabít i několik milionů lidí a vrhout celou planetu do desetiletí trvajících depresí jaké historie dosud nepoznala, myslí si experti jako Jared Diamond a Nathan Wolfe – není jednoduše jediný rozumný důvod, abychom to mohli vyloučit.
Obchod s divokými zvířaty
Proto musíme mít zájem na vývoji účinných opatření k zabránění dalšího zmenšování životního prostoru volně žijících živočichů a musíme zastavit mýcení tropických lesů. Především ale musíme trvale zavřít a zakázat nebezpečné trhy s divokými zvířaty, ale i celosvětově zabránit jejich obchodu a pojídání, aby se zabránilo přeskočení dalších virů ze zvířat na člověka. Kromě vakcín a strategií ke kontrole infekcí je třeba důkladněji prozkoumat evoluci virů a nutně se musíme naučit chápat mechanismy šíření a přenosu zoonóz.
Stále častěji se vyskytující koronaviry bychom měli chápat jako jednoznačný signál, že ničení další přírody může zničit především nás, lidi. A že je levnější změnit náš životní styl, než riskovat globální zdravotní a hospodářské důsledky dalších virových pandemií. V konečném důsledku se zvířaty přenášené viry dostaly mimo kontrolu proto, že jsme se my sami vymkli kontrole. Pokud na našem přístupu nic nezměníme, je další zoonózou způsobená pandemie pouze otázkou času. To lze předpovědět už nyní, ještě než současnou infekční vlnu překonáme.
Matthias Glaubrecht je evolučním biologem a profesorem biodiverzity zvířat na Univerzitě v Hamburku, zakládajícím ředitelem tamního přírodovědného centra a autorem nedávno vydané knihy „Konec evoluce. Člověk a zkáza druhů.“ („Das Ende der Evolution. Der Mensch und die Vernichtung der Arten„, kniha vyšla v prosinci 2019 u nakladatelství Bertelsmann, má 1.072 stran a stojí 38 eur).
