Psycholog: co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?

Psycholog: co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?
REKLAMA

Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělání varuje před panikou: „Lidé, kteří jsou hnáni strachem, se velmi často ženou do ještě většího nebezpečí.“

Nájezdy na obchody, padající kurzy, zrušená představení: strach z koronaviru se šíří na všechny strany. Přitom v Německu zemře daleko více lidí na obyčejnou chřipku než na toto nové onemocnění. Panika je veliká, protože „náhle a během krátké doby přichází o život velké množství lidí“, vysvětluje odborník na rizika Gerd Gigerenzer v rozhovoru pro Handelstblatt. „Když oproti tomu umírají lidé během celého roku, nikomu to strach nenahání.“

Gigerenzer je ředitelem Hardingova centra pro rizikové kompetence Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělání v Berlíně. Trénuje managery, americké federální soudce a německé lékaře, jak nakládat s riziky. 72letý psycholog odhaduje, že pandemie přijde celosvětově na 500 miliard dolarů – i kvůli strachu z viru samotného.

Protože „lidé, kteří jsou hnáni strachem, se velmi často ženou do ještě většího nebezpečí. Například po teroristických útocích 11. září přestoupilo ze strachu z létání mnoho Američanů na automobil. Během následných dopravních nehod ale vzrostl počet obětí o 1.600 osob, než před tímto nárůstem, vysvětluje Gigerenzer.

Handelsblatt: Pane Gigerenzere, máte strach z koronaviru?

Gerd Gigerenzer: Ne. Jen si myji ruce častěji a déle než dříve. Daleko větší starosti mám z toho, abych neonemocněl obyčejnou chřipkou, nebo aby mě nepřejel řidič, protože se kouká na svůj mobilní telefon. To jsou daleko realističtější starosti.

Handelsblatt: Mnoho Němců sleduje situaci s daleko většími obavami než vy. Lidé vykupují obchodní domy, padající akciové kurzy, firmy nařizují home office, mnoho velkých akcí odpadlo. Proč se tak obáváme korony?

Gigerenzer: Je lehké propadnout strachu z šokových rizik – tedy ze situací, kdy náhle a během krátké doby přichází o život velké množství lidí. Nový koronavirus by takovým šokovým rizikem mohl být, stejně jako letecká neštěstí, teroristické útoky nebo jiné pandemie. Když oproti tomu umírají lidé během celého roku, nikomu to strach nenahání, i kdyby jich nakonec bylo výrazně více.

Příkladem je silniční doprava: v r. 2019 přišlo v Německu o život před 3.000 osob, stejně tolik, kolik zatím zemřelo lidí na nákazu koronavirem po celém světě. U nás se ale na dálnicích téměř nikdo nebojí.

Handelsblatt: V Německu také zemřelo téměř pětkrát tolik osob pádem z žebříku nebo na ledě, než celosvětově na nákazu koronavirem. Nebo si vzpomeňme na 18.000 osob, které ročně zemřou chybou lékařů. Proč se, navzdory těmto statistikám, přesto tolik bojíme koronaviru?

Gigerenzer: Mnozí tato čísla neznají, protože se o nich příliš často nemluví. Srovnání mohou pomoci, dát tato úmrtí do relace se známým nebezpečím, místo abychom se jako hypnotizovaní dívali pouze na virus. Koronavir je novým nebezpečím, neznáme ho z vlastní zkušenosti, ale primárně z médií. A některá dělají vše pro to, aby šířila strach. Denně jsou počítáni mrtví a je informováno o nových nakažených.

Politika by měla být zdrženlivá, aby se nenechala znejistěným obyvatelstvem vtáhnout do ukvapených rozhodnutí.

Handelsblatt: Mohou tedy za paniku z koronaviru média?

REKLAMA

Gigerenzer: Ano, mnoho médií k tomu přispívá. Zodpovědností médií je, aby informovala věcně a na základě faktů.

Handelsblatt: Dobře, pokusme se o to. Co soudíte o opatřeních německých úřadů k utlumení šíření koronaviru?

Gigerenzer: Německo zatím reaguje velmi osvíceně a umírněně. Radil bych politikům, aby preventivně nezavírali hranice nebo školy a neuzavírali celé oblasti. To jen přispívá k šíření strachu a úspěch takových opatření je velmi nejistý. Politika by namísto toho měla být zdrženlivá, aby se nenechala znejistěným obyvatelstvem vtáhnout do ukvapených rozhodnutí.

Stejně jako tehdy v případě prasečí chřipky. Mnoho evropských vlád vydalo stovky milionů za lék Tamiflu, ačkoliv vůbec nebylo prokázáno, zda může obyvatelstvo před následky prasečí chřipky chránit. Stačil pocit, že něco dělají. Jelikož ale prasečí chřipka přece jen ve velkém nezabíjela, Tamiflu se nakonec spálilo – a s ním i naše daně.

Handelsblatt: Po bitvě je každý generál.

Gigerenzer: To může být pravda. Můžeme se ale z minulosti učit. Naše reakce na SARS, prasečí horečku, nemoc šílených krav, ptačí chřipku, ebolu, finanční krizi nebo teroristické útoky z 11. září jsou až překvapivě podobné. Svět pokaždé upadá do velké nejistoty. Vzorec na trzích je rovněž srovnatelný: rychlý pád akciových kurzů, ekonomika a spotřebitelé se kloní k panickým rozhodnutím.

Handelsblatt: Co představuje strach pro ekonomiku?

Gigerenzer: Hospodářství může utrpět velké škody. Pandemie stojí celosvětově až 500 miliard dolarů – nejen zhroucením dodavatelských a odběratelských řetězců a rušením konferencí, ale samotným strachem z viru. Protože lidé, kteří jsou hnáni strachem, se velmi často ženou do ještě většího nebezpečí.

Například 9/11: mnoho Američanů pak přestoupilo i na dlouhé vzdálenosti do automobilu. Kvůli tomu ale přibylo 1.600 mrtvých při dopravních nehodách. Teprve o 12 měsíců později se chování opět znormalizovalo.

Handelsblatt: Zvykneme si někdy na koronavirus?

Gigerenzer: Pokud bude vše probíhat podobně jako při ptačí chřipce, SARS, prasečí chřipce a ebole, pak odpověď zní: ano. Strach, který jsme tehdy cítili, jsme ve valné většině zapomněli. Nejprve ale ještě bude strach s počtem infikovaných sílit.

Handelsblatt: Co byste poradil vystrašeným lidem, aby toto období ve zdraví přestáli?

Gigerenzer: Pokud se bojíte o život, zjistěte si, kde vězí skutečná rizika. Podle toho co víme teď, je například pravděpodobnější, že vy nebo vaši rodiče zemřou na běžnou chřipku než na koronavirus. Získejte opět kontrolu nad dálkovým ovladačem svých strachů.

Handelsblatt: Proč se vůbec bojíme?

Gigerenzer: Strach je emoce, která nám může zachránit život. Bez strachu by lidstvo už dávno zaniklo. Strach ale není vrozený, učíme se ho – většinou ne vlastní zkušeností, ale bojíme se toho, čeho se bojí i ostatní. Proto se často bojíme toho, co nám neublíží.

Strach je emoce, která nám může zachránit život. Bez strachu by lidstvo už dávno zaniklo.

Handelsblatt: Spatřujete v koronaviru také něco pozitivního?

Gigerenzer: Ano, máme nyní šanci opět rozumněji nakládat s nejistotou a naučit se s ní žít. Musíme přestat hledat absolutní bezpečí. To neexistuje. Absolutní bezpečí by také bylo nudné, nemám pravdu? Kdybychom věděli, kdy zemřeme, jestli se jednou rozvedeme, tak bychom už nepotřebovali žádné emoce. Už bychom necítili radost, nemohli bychom v nic doufat a nikdy bychom nezažili překvapení. A to přece opravdu nechceme.

Zaujal vás rohovor? Navštivte další články na téma koronavirus nebo z oblasti psychologie, které najdete v rubrice Společnost.


Gerd GigerenzerGerd Gigerenzer, ročník 1947, je německý psycholog a emeritní ředitel oddělení Adaptivního chování a kognice na Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělání v Berlíně. Psychologii vystudoval na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově, jako profesor následně přednášel na univerzitách v Kostnici, Salzburgu a v Chicagu. Působil také jako ředitel Institutu Maxe Plancka pro výzkum chování v Mnichově. Od r. 2009 je ředitelem Hardingova centra pro kompetenci rizik. V centru Gigerenzerova vědeckého zájmu leží otázka, jak se lépe a racionálně rozhodovat v situacích, kdy máme pouze omezený čas a informace a budoucnost je nejistá. Široké veřejnosti je znám svou knihou Bauchentscheidungen (Pocitová rozhodnutí), která byla přeložena do 17 jazyků. Patří mezi podporovatele Charty digitálních základních práv EU, která byla zveřejněna koncem listopadu 2016.

REKLAMA