Tomáš Sedláček o koronakrizi: „Tuto přestávku si můžeme dovolit“

Tomáš Sedláček o koronakrizi:

Vyčkat a dát si kávu? „70 % našeho hospodářství dnes tvoří služby, které se dají provozovat i online. Tím lze krizi přestát daleko snadněji.“ Proč koronakrizi hospodářsky zvládneme, vysvětluje ekonom a autor bestsellerů Tomáš Sedláček.

Jako student se stal ekonomickým poradcem Václava Havla, poději dosáhl svou knihou „Ekonomie dobra a zla“ mezinárodní proslulosti. V rozhovoru pro rakouský deník Wiener Zeitung mluví český ekonom Tomáš Sedláček o koronakrizi a vysvětluje, co by nyní státy a banky měly dělat, aby ji přestály.

Wiener Zeitung: Tento rozhovor vedeme telefonicky mezi Vídní a Prahou. Jaká je situace v českém hlavním městě?

Tomáš Sedláček: Od pondělí máme v Česku něco jako 90% zákaz vycházení, podobně jako v Rakousku. Právě jsem si na kole ještě jednou projel centrum Prahy. Představte si, že Karlův most je zcela prázdný. To jsem ještě nikdy nezažil. My Češi jsme známí naším černým humorem, ale dokonce i mé cynické známé mezitím už přešel smích. Ještě nikdy jsem své krajiny nezažil takhle vážné.

Wiener Zeitung: V Evropě právě s šířením koronaviru zažíváme krizi zdravotnictví, která vede k masivnímu omezení veřejného života. Lze již odhadnout, jaký vliv bude mít krize na hospodářství?

Sedláček: To je v tuto chvíli ještě nemožné. Ale zkusme jednoduchý příklad: představme si, že jeden celý měsíc nebude v určité zemi, ale opravdu nic, vyrobeno, co by mělo nějakou hodnotu. Tady dvanáctina hospodářského výkonu najednou odpadne. Přepočteno na rok to je 8,33 % HDP. To je sice hodně, ale není to ještě konec světa. Ekonomicky to přežijeme, kvůli těmto omezením – aspoň v našich zeměpisných šířkách – nikdo nezemře. Jde o globální přestávku, které tu ještě nikdy nebyla.

Wiener Zeitung: „Korona nažene více lidí do finanční zkázy, než kolik jich zabije“, napsal oproti tomu britský internetový deník Independent. Tomu nevěříte?

Sedláček: Ne, to si nemyslím. Je to šabat, nucená dovolená. Samozřejmě že teď musí stát přijít s těmi správnými programy, aby podpořil občany a firmy a postaral se o to, abychom koronakrizi společně zvládli. Ale i kdybychom přistoupili na nejradikálnější scénář a na dva měsíce zcela zastavili hospodářský život a vůbec nic nevyráběli, odpadlo by 16 % ekonomického výkonu, což nás nezabije. To naše země nezruinuje.

Wiener Zeitung: Byl jste ekonomickým poradcem českého prezidenta Václava Havla. Co byste poradil politikům dnes?

Sedláček: V prvé řadě by měly banky svým zákazníkům prodloužit lhůty kreditních a hypotečních splátek. Pokud by to banky samy nezvládly, mělo by jim samozřejmě být umožněno, aby se obrátily na stát. Banky jsou ale v dobrém stavu. Nejsou podkapitalizovány a měly by vlastně mít dostatek likvidity, v neposlední řadě kvůli finanční krizi 2008/2009 a strestestům, které byly poté nařízeny. Kromě toho by měly být posunuty daňové závazky. Stát by měl na přímo podpořit hlavně ty oblasti, které stojí před existenciální krizí a měl by jasně signalizovat, že náklady této nemoci, která se ostatně týká nás všech, poneseme společně. Je jasné že my, jako společnost, je ve finále nést musíme.

Wiener Zeitung: Zmínil jste možná opatření bank. Jste hlavní ekonom ČSOB. O jakých krocích diskutujete tam?

Sedláček: Jednáme na úrovni Euro Banking Association (EBA). Taková opatření mají smysl jen tehdy, pokud je přijmou všechny společně. Jednotlivou banku by přivedla ke krachu. Já se ale těchto jednání neúčastním, proto vám nemohu sdělit žádné podrobnosti.

Wiener Zeitung: V mnoha evropských zemích hospodářský život fakticky ustrnul. Může to stát svými opatřeními také přehnat?

Sedláček: Samozřejmě. Ale pokud přesně nevíme, co se stane, je přehnaná reakce namístě. O koronaviru způsobujícím COVID-19 toho víme ještě příliš málo, proto bychom měli být raději přehnaně opatrní a měli bychom zvážit všechna opatření – i kdyby poškodila hospodářství. Pokud bychom byli chudou zemědělskou ekonomikou, pak bych před přehnanou reakcí varoval. Ale za posledních 30 let jsme nahromadili tolik bohatství, že si takovou přestávku můžeme dovolit.

Wiener Zeitung: Jak rychle se z takové krize lze zotavit?

Sedláček: Dějiny nás učí, že hospodářství umí externí šoky zpracovat daleko lépe a rychleji než interní šoky. Finanční krize z let 2008/09 je přesně takovým příkladem: když leží problém v samotném systému, utrpí tím systém navíc i ztrátu důvěry. Pro srovnání: v r. 2002 jsme měli v Praze velkou povodeň. Byla to skutečná katastrofa, třetina města byla zničena, ale po půl roce jsme se z toho zotavili. V neposlední řadě i proto, že tím nebyl zpochybněn systém. Zcela jiné je to v případě, když je „něco shnilého ve státě dánském“. To pak stojí daleko více sil. Nemusí to sice nutně platit pro koronakrizi, ale historicky byly interní šoky daleko škodlivější než externí.

Wiener Zeitung: To zní jako důležitý psychologický moment.

Sedláček: Finanční krize 2008/2009 byla systémový problém. U korony nemůžeme na nikoho svalit vinu. Kdo by se měl tentokrát zodpovídat? Na koho bychom měli ukázat prstem? Spíš bychom měli být vděčni lékařům a zdravotnímu personálu.

Wiener Zeitung: Globalizovaný kapitalismus stojí na volném pohybu osob a zboží. Představuje koronavirus konec kapitalismu, jak ho známe?

Sedláček: Kapitalismus se přece beztak mění ze dne na den. Nevypadal kapitalismus před 20 lety úplně jinak než dnes? Kdy byl tenkrát ekologický aspekt? Ostatně můžeme být rádi, že jsme už před koronakrizí vystavěli digitální, sterilní a zdravotně nezávadnou infrastrukturu: internet. Už dávno nežijeme ve fyzickém, nýbrž v imaginárním světě. 70 % našeho hospodářství dnes tvoří služby, jen 3 % představují zemědělství. A mnoho našich služeb lze realizovat prostřednictvím internetu. Krizi tak můžeme přestát daleko snadněji. Tento trend to ještě zesílí: více software, méně hardware. Kdybychom měli takovou pandemii před 20 lety, ekonomika by zcela zkolabovala. A před 100 lety by mnoho lidí stála život.

Wiener Zeitung: Zároveň je koronakrize pandemií globálních rozměrů. Měla by tedy existovat globální hospodářská strategie?

Sedláček: Bezpodmínečně. Měli bychom to dostat na úroveň Spojených národů. Velké otázky naší doby už nemůžeme řešit jako národní státy, prostě to přesahuje naše možnosti. To ostatně platí i pro uprchlickou krizi, stejně jako pro klimatickou krizi, nebo finanční krizi r. 2008. Vím, že to zní cynicky, protože hodně lidí umírá, ale je třeba, abychom i tuto koronakrizi pochopili jako šanci, jako budíček, abychom globální odpovědi nehledali na úrovni států, ale jako lidstvo. Je jen otázkou času, kdy vypukne další krize.

Wiener Zeitung: Česká republika je stejně jako Rakousko malou, exportní zemí. Hranice jsou víceméně uzavřené. Budeme koronakrizí trpět více než velké hospodářské mocnosti jako třeba Německo nebo USA?

Sedláček: Z čistě ekonomického pohledu je osobní doprava nejméně důležitou oblastí globalizace. Proto si nemyslím, že by hrála roli velikost národního hospodářství.


Tomáš SedláčekTomáš Sedláček je hlavním ekonomem druhé největší české banky ČSOB, publicistou a autorem mnoha knih. Část dětství strávil ve Finsku a Dánsku, na Karlově univerzitě v Praze vystudoval filosofii a ekonomii. Byl poradcem prezidenta Václava Havla a ministra financí Bohuslava Sobotky. V r. 2011 získal celosvětovou proslulost knihou „Ekonomie dobra a zla„, která mj. vyšla v angličtině a němčině. V Německu v r. 2012 získala cenu Deutscher Wirtschaftsbuchpreis.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: