Pokud chceme jiné politiky, potřebujeme jiné revolucionáře: Sigmunda Freuda

Lékem na současné problémy samozřejmě není méně, ale naopak více humanitního vzdělání

Pokud chceme jiné politiky, potřebujeme jiné revolucionáře: Sigmunda Freuda
REKLAMA

Marx je opět v módě, ale pokud chceme dosáhnout opravdové změny, přináší odpovědi moderní nástroje sebepoznání Sigmunda Freuda. Komentář Suzanne Moorové pro The Guardian.

„Pokud je něco jisté, pak to, že nejsem marxista.“ Jsem ráda, že to Karel Marx řekl. Miluji sebepoznání. A líbí se mi poezie Komunistického manifestu. Marx byl vizionář, prorok toho, co dnes nazýváme globalizací. Pochopil, že v našem životě není místo, ať veřejné nebo soukromé, které by nezasáhl kapitál, které by nezkompromitoval – to je úžasné. Je velkým myslitelem naší doby, ale v posledních letech jsem změnila názor na to, jestli je i nejdůležitějším.

Pokud bych chtěla číst někoho, kdo skutečně vysvětluje, co se dnes odehrává, kdo je znepokojující a opravdu radikální, pak je to Sigmund Freud. Jeho zásluhou je, že často objasňuje věci, které bychom raději nechtěli vědět, ale které vysvětlují, co se kolem nás děje. Karla jsem nezavrhla, ale připadá mi, že Siggy je mužem dneška, myslitel, o kterého se opírá to, jak vnímáme sami sebe. Freuda nečtete, abyste se v něčem utvrdili, ale pokud se chcete dozvědět něco hlubokého a oslňujícího, pak je ten pravý.

Číst Freuda je začátkem poznání konceptu, co to znamená být moderním člověkem. Modernita, ať už znamená cokoliv, představuje určité pochopení procesu, kterým ze sebe děláme to, co jsme: tím je sebereflexe. U Marxe vede reflexe nevyhnutelně k antagonistickým třídním vztahům. Pracující třída ale působí levici neustálé zklamání, protože sebe sama nevnímá jako třídu, nebo nedělá to, co slíbila. Myslíme si, že to je poslední dobou chyba mainstreamových médií, BBC a centristických politiků, ale ve skutečnosti se jedná o globální fenomén. Freud skutečně poznal, že část našeho bytí touží po autoritě.

Je Freudovou zásluhou, že často objasňuje věci, které bychom raději nechtěli vědět, ale které vysvětlují, co se kolem nás odehrává.

Racionalitu považoval za obal; pod ním se nachází masa složená z pudů a rozporů. Sami sebe nemůžeme poznat, dokonce ani pochopit. Jistě, i Freud měl své chyby – lékař na vzestupu, pokoušející se zlepšit poměry své rozrůstající rodiny ve Vídni na přelomu století, zakladatel vědy, vycházející z rozhovorů mužů zkoumajících životy žen – ale podívejme se, co vše nás naučil. Narcismus. Vytěsnění. Nostalgie. Jak jsou podvědomě předávány patriarchální zákony.

Podívejme se na současné politiky, kteří se dovolávají „znovunabytí kontroly“. Sigmund Freud varoval, že nostalgie je touha po něčem, co nikdy nebylo – melancholií. Jako Žid prožíval dětství outsidera, který se musel asimilovat.

Feminismus je také hnutí, které se snaží zabránit asimilaci do patriarchální společnosti. Každý, kdo čte slavný Freudův případ Dora, uvidí mladou ženu, která nechtěla hrát hru, ve které by byla objektem směny mezi mocnými muži, která nakonec našla svůj hlas. Je předchůdkyní hnutí #MeToo.

Je to Freud, který pojmenovává věci, o kterých raději nechceme přemýšlet: infantilní sexualita, perverze, fetiš a násilí v lásce.

Navzdory všem svým slepým místům – neviděl narůstající antisemitismus, místo toho se obával represálií ze strany katolické církve – se mohl rozhlédnout po tehdejší buržoazní společnosti a říct: co je podle vašeho názoru racionální, ve skutečnosti určují vaše pudy, nad kterými nemáte plnou kontrolu. Také prohlásil, že ženy mohou skutečně mužům závidět, když ne rovnou penisy, tak jejich moc.

Přišel na to, že sny jsou důležité, že chyby jsou důležité. Že vše je důležité.

Někteří američtí demokraté a jejich podporovatelé se řídí jednoduchou marxistickou představou o špatném vědomí. Ta tvrdí, že pokud lidé dostanou správná fakta, pak si budou také myslet správné věci. Toto momentum v lidech probudí pravou vizi socialismu, většinou však vzbudí hlad po další autoritě, jen s přívětivější, šedivější tváří. Třeba Jeremy Corbyn?

Důvodem totiž jsou emoce, ne třídní pozice. Freud to pochopil, co děláme vědomě, je hodně komplexní. Otočil nás naruby. Když jsem se setkala s politiky, byly to často ty nejméně sebevědomé osoby, které jsem kdy poznala. Nepatří k dobrému vůdci znalost svých vlastních pudů, ega, každodenních neuróz a schopnost změny, aby neopakoval vzorce z minulosti, nebo si je alespoň uvědomil? Ne. Jednoznačně ne.

REKLAMA

Freud jako guru svépomoci zabil Freuda revolucionáře. On však revolucionářem je a jako takového si ho uchovejme. Svůj názor na něj jsem změnila, protože i on měnil názory. Žijeme v době, kdy se vrátili utlačovaní. Ve hře jsou velmi temné síly. Pokud chceme novou politiku, pak prozkoumejme a změňme svou vlastní mysl. To je začátek.

REKLAMA