Proč pravice uctívá Putina?

Mrazivý Mesiáš

Proč pravice uctívá Putina?
Přestože ruský prezident Vladimír Putin disponuje absolutní mocí a také ji bezohledně vykonává, jak ukázala i likvidace Alexeje Navalného, není pravicí na Západě vnímán jako zlověstný diktátor, ale dokonce jako bojovník za svobodu. Jak lze tuto poruchu vnímání vysvětlit?

Ruský prezident se jako údajný spasitel křesťanského Západu stává novým mesiášem pravice. Analýza švýcarského deníku Watson.

Komediální veterán Jon Stewart ve svém posledním vystoupení v pořadu Daily Show nejenže rozebral Tuckera Carlsona na jednotlivé části – mimochodem velmi vtipně – ale také trefně vystihl jádro obdivu pravice k Vladimíru Putinovi. Podle Stewarta už nejde o desetiletí trvající souboj mezi kapitalismem a komunismem. Dnes jde o kulturní válku mezi „woke a ne-woke“.

Vladimír Putin a teze o dějinách velkých mužů

V této nové ideologické bitvě se dosavadní fronty studené války k nepoznání posunuly. Rusko již není „říší zla“, jak kdysi označil Sovětský svaz Ronald Reagan. Rusko místo toho vystupuje jako zachránce křesťanského Západu, jak se nás snaží přesvědčit Putinova propaganda.

Ruský prezident si tuto image velmi pečlivě střeží a pěstuje. Nejenže pravidelně chodí do kostela, ale dokonce si jmenoval osobního kněze. Šíří spisy Ivana Iljina, fašistického mystika, který se nadchl pro křesťanskou teokracii a litoval, že Hitler a Stalin proti sobě bojovali, místo aby společně ovládli svět.

Putin však především důsledně postupuje proti LGBTQIA komunitě. Nejenže si z gayů, lesbiček a transsexuálů dělá legraci, ale nechává je pronásledovat se vší tvrdostí ruských zákonů.

Od reaganismu a thatcherismu k novému nacionalismu

A konečně, Putinovi se také podařilo stát se jakýmsi novodobým králem Slunce. Jeho moc je absolutní, stárnoucí diktátor je obklopen oblíbenci, které by ani ve snu nenapadlo mu odporovat, a díky policii a Národní gardě má také prostředky k okamžitému a násilnému potlačení každého kritického hnutí svých občanů.

Přestože Putin disponuje absolutní mocí a také ji bezohledně vykonává, jak znovu ukázala nedávná likvidace Alexeje Navalného, není pravicí na Západě vnímán jako zlověstný diktátor, ale stále více jako jasná záře, dokonce jako bojovník za svobodu. Jak lze tuto poruchu vnímání vysvětlit?

Právě pravice nemůže dost hlasitě křičet „svoboda“ a naříkat nad politickou korektností. V době „woke proti ne-woke“ však tato svoboda již není ohrožena totalitním vládcem. Nebezpečí hrozí od pokrokové elity, která vnucuje pracovitému obyvatelstvu ekologický životní styl, chce zakázat létání, jízdu autem a konzumaci masa a zároveň nebrání muslimským přistěhovalcům v zaplavení křesťanského Západu.

Tomu alespoň chtějí věřit pravicoví demagogové. Často je podporují bývalí levicoví komentátoři, kteří neustále opakují, že sociální demokraté zradili pracující obyvatelstvo a místo toho zastupují zájmy „probuzené“ vyšší třídy – lidí, kteří zdědili svůj majetek, pracují maximálně na 60 % v neužitečných profesích, jako např. etnologie, žijí si dobře v sídlech svých rodičů a na obyčejné lidi se dívají svrchu.

Bílá šaría: nová pravice a alt-right hnutí

Z této perspektivy se Putin jeví jako ochránce obyčejného člověka. Globální oteplování je pro něj cizí pojem, postará se o levnou energii a o to, aby „probuzení“ idioti byli posláni k čertu, rozuměj do sibiřského pracovního tábora. Skutečnost, že ruský prezident a jeho oblíbenci sami hýří obscénním bohatstvím – v Putinově honosné vile nedaleko Soči jsou dokonce i záchodové štětky ze zlata – nikomu nevadí, stejně jako fakt, že v současnosti rozhazuje bohatství své země na krutou a absurdní válku proti Ukrajině.

Když už mluvíme o obscénních projevech bohatství: Donald Trump je také Putinovým fanouškem. Jeho obdiv k ruskému prezidentovi jde tak daleko, že se snaží zabránit tomu, aby Kongres schválil naléhavě potřebný balíček pomoci Ukrajině.

Exprezident se k Navalného smrti nejprve vůbec nevyjádřil a poté se snažil celou věc obrátit ve svůj prospěch. O Putinovi se vůbec nezmínil. Místo toho si Trump postěžoval, že se mu děje totéž co Navalnému. I on je bezohledně pronásledován a šikanován diktátorem jménem Joe Biden.

Mar-a-Lago je sice vzorem nevkusu, ale přesto ho lze jen těžko srovnávat s gulagem.

Není to jen Trump, kdo ztratil ve věku „woke proti ne-woke“ orientaci. Grand Old Party obecně trpí těžkou krizí identity. Někdejší jestřábi proti SSSR zmutovali tváří v tvář Rusku v submisivní holubice. Lindsey Graham je toho typickým příkladem. Někdejší nejchladnější ze studených válečníků, který donedávna podporoval i pomoc Ukrajině, nyní přešel do proputinovského tábora.

Francis Fukuyama: „Americká identita již neexistuje“

Křesťanští nacionalisté jsou na vzestupu. Chtějí přeměnit USA v jakýsi druh teokracie, přestože právě tomu chtěli otcové zakladatelé ve své ústavě zabránit. Evangelikálové však vidí v Trumpovi jakéhosi nového mesiáše, který chce zničit „probuzené“ elity, stejně jako to dělá Putin v Rusku. Fakt, že Trumpův životní styl ve skutečnosti sotva odpovídá křesťanským ideálům, smetávají ze stolu argumentem, že Boží cesty jsou někdy nevyzpytatelné.

Přestože se kostely vyprazdňují i v USA, křesťanští nacionalisté získávají stále větší vliv. Ti nyní tvoří nejen základ Trumpova tábora, ale s Mikem Johnsonem mají ve svých řadách také předsedu Sněmovny reprezentantů. Stále více se jim také daří prosazovat své zájmy. Například Nejvyšší soud ve státě Alabama právě zakázal ničení zmrazených oplodněných vajíček, což je takříkajíc extrémní verze zákazu potratů. Mezitím Samuel Alito, člen Nejvyššího soudu, opět vyjádřil pochybnosti o legitimitě manželství homosexuálů.

A co v Evropě? Ačkoli je Alexej Navalnyj v podstatě ruským Vilémem Tellem, právě pravicoví „patrioti“ mu zatápějí. Roger Köppel (Roger Jürg Köppel je švýcarský novinář, podnikatel, publicista a politik. Köppel podporoval prezidenta Trumpa, představitele FIFA Seppa Blattera a Gianniho Infantina, katarského emíra Al-Tháního a prezidenta Putina; zdroj Wikipedia, pozn. PQ) se snaží jeho zásluhy bagatelizovat a jeho smrt zlehčovat. Stejně jako Putin i Köppel našel Boha a křesťanství. Ve svém posledním úvodníku pro deník „Weltwoche“ píše: „Hle, svět není zatracen a člověk je vždy schopen najít cestu ze slepé uličky svých omylů a bludů.“ Amen.