Historická ostuda v Oválné pracovně je logickým vyvrcholením televizní kariéry Donalda Trumpa. Jeho diváci tentokrát neseděli jen v USA, ale také v Kremlu.
Uprostřed těchto unikátních pěti minut, při snad nejviditelnější demonstraci mocenské politiky (nebo mafiánské politiky?), jakou kdy svět viděl v přímém přenosu z Oválné pracovny, se zdálo, že je Donald Trump viditelně spokojen s tím, jak dobře vše probíhá. „Dobrá, myslím, že už jsme toho viděli dost,“ řekl americký prezident do kamer. „Co si o tom myslíte? Skvělá show. To musím uznat.“
Douglas Rushkoff o broligarchii a nebezpečném mindsetu technologických miliardářů
To, že Trump myslí v televizních obrazech, není nic nového. Miluje televizi, sleduje ji v županu na posteli a ještě raději je v ní sám. Všichni moderní američtí prezidentští kandidáti musí myslet v obrazech; je třeba aby ve volební kampani obstáli v testu, zda je Američané chtějí v roli prezidenta prostřednictvím televizních obrazovek každý večer pustit do svých obývacích pokojů.
Trump už touto zkouškou prošel dříve, když dlouhá léta vystupoval ve velmi úspěšné reality show „The Apprentice“ (česky Učeň, stejnojmenný film z r . 2024 o Trumpových začátcích lze ovšem doporučit; pozn. PQ). V ní měl úzkostlivou kontrolu nad tím, jak se prezentovat jako bohatý realitní magnát (což je ve skutečnosti lež) a jak zdánlivě benevolentně podporuje ambiciózní uchazeče, což je ještě větší lež. Trump se této role nikdy nevzdal.
Donald Trump je mistrem inscenací
Svou poslední volební kampaň vedl jako televizní producent, který kontroloval každý okamžik produkce. Když byl zadržen, dokonce si předem pečlivě promyslel, jak by jeho „mug shot“ mohl být tak dobře nasvícený, že byl na X zhlédnut 334 milionkrát. I když byl Trump během volební kampaně postřelen, instinktivně dokázal vykřiknout: „Fight, fight, fight“ a zvednout pěst do kamer.
„Sdílená psychóza“ Donalda Trumpa a jeho následovníků
Minuty v Oválné pracovně nyní tuto dokonalou inscenaci reflektují. Byl tu mocný pán domu, který v jednu chvíli zvýšil hlas a pohrozil. Byl tu pilný consigliere, viceprezident J. D. Vance, který svého pána pobízel. A byl tu samozřejmě i nešťastný „učeň“, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který neovládal angličtinu a držel se zásad, které byly z Trumpova pohledu absurdní, například pravdy. Zelenskyj samozřejmě nebyl tak formálně oblečen jako ostatní pánové, z čehož si Trump dělal legraci už při jeho příchodu („Dnes se vyparádil“).
Skandál mezi Trumpem a Zelenským: Putin může stěží uvěřit svému štěstí
V příštích dnech budeme hodně diskutovat o konci Západu, o důsledcích těchto historických pěti minut pro Ukrajinu (pravděpodobně ne dobrých), o panice, která zachvátí vládní centrály na celém Západě.
Nejprve si však musíme uvědomit: Trump přinesl přesně ten obraz, který chtěl vyslat. Zaprvé pro svou domácí frontu. Američané měli vidět, s čím má jejich idol co do činění: s rebelujícím, nevděčným člověkem, který je navíc malý vzrůstem (ano, na velikosti v Trumpově světě záleží) a který si dovolí nesouhlasit, když se mu dospělí snaží říkat, co má dělat. Někdo z „velmi vzdálené země“, jak se krátce poté vyjádřil na brífinku Bílého domu. Jak můžeme od Trumpa vážně očekávat, že se bude snažit najít spravedlivé mírové řešení na Ukrajině, mělo by znít poselství?
Žijeme v době šílenství, nebo je vše ještě v normě?
Druhý divák však seděl v Kremlu. Lze předpokládat, že Vladimír Putin a jeho poradci tam jen stěží věřili svému štěstí. Trump jim totiž nyní ukázal, že je připraven udělat cokoli, aby dosáhl normalizace vztahů s Ruskem. Možná chce nejprve vyjednat mírovou dohodu na Ukrajině a zabránit tak „třetí světové válce“, jak často říkal. Možná má dokonce zálusk na Nobelovu cenu míru. Získal ji jeho předchůdce Barack Obama, což Trumpovi dodnes vadí. Především mu však zjevně jde o dobré vztahy s autokratem v Kremlu.
Mohlo by se zdát, že není moudré odhalovat své vlastní záměry tak jasně. A už vůbec nelze odhadovat, jak efektivní by jeho jednání s Putinem mohlo být. Ale o to Trumpovi nejspíš vůbec nejde, jak shrnul deník New York Times: „Je samozřejmě mnohem snazší vyhodit do povětří stávající světový řád než vytvořit nový.“ Podle New York Times trvalo vybudování globální aliance po druhé světové válce desítky let a přes všechny své slabiny dosáhla svých hlavních cílů: zabránila válce mezi hlavními mocnostmi a podpořila vzájemnou ekonomickou závislost. „Pan Trump nikdy pořádně nespecifikoval, čím chce tato pravidla nahradit, kromě toho, že bude využívat americkou vojenskou a ekonomickou sílu k uzavírání obchodů.“
Ale „America First“ je prostě skvělá show. A Trump alespoň neřekl Zelenskému „Máš padáka“, jak to dělával ve svém pořadu „The Apprentice“. Zbývá vlastně jen jedna velká otázka: jaká byla sledovanost?
