Auto chrání muže stejně jako rytířské brnění

Poradna pro muže o současné mobilitě

Auto chrání muže stejně jako rytířské brnění
Automobil je prodlouženou rukou mužské socializace. Muži jsou vedeni k tomu být silní, soutěživí a hlasití, což potlačuje jejich skutečnou osobnost. Jako rytířské brnění jim automobil poskytuje ochranu před svým vlastním já. Toto napětí vytváří na silnicích velký potenciál k agresi.

Muži mají tendenci kupovat velká a výkonná auta – a blokují tak nutnou změnu dopravní politiky, říká ekonom a poradce pro muže Boris von Heesen. Rozhovor rakouského deníku Der Standard o maskulinitě v dopravě.

Pro některé lidi je auto nepřítelem již dlouho. Zejména ve městech jsou kritizována za to, že jsou příliš hlučná, příliš velká a příliš nebezpečná. Málokdo však při řešení tohoto problému mluví o genderové otázce, říká Boris von Heesen, německý ekonom a poradce pro muže. Je to proto, že jsou to hlavně muži, kdo se svými předimenzovanými auty dominují ulicím. A nejen tam: i v dopravní politice a automobilovém průmyslu jsou to stále ještě především muži, kdo tahá za nitky, píše von Heesen ve své nové knize „Muž za volantem: Jak patriarchát blokuje transformaci v dopravě“ (Mann am Steuer: Wie das Patriarchat die Verkehrswende blockiert).

Von Heesen v rozhovoru hovoří o tom, jak tyto struktury podporují automobilismus, proč muži vedou statistiky nehodovosti a jak by mohla vypadat udržitelná mobilita budoucnosti.

Standard: Pane von Heesene, co konkrétně mají muži společného s problémem dopravy?

Boris Von Heesen: Je šokující, jak silně je automobilový průmysl v Německu stále ještě ovládán muži. Začíná to už v politice. V dopravních výborech je nadprůměrný počet mužů, stejně jako v lobbistických organizacích a automobilových sdruženích. A rozdíl je patrný i na silnicích. Muži mají tendenci kupovat zejména velká, výkonná a na demonstraci statusu zaměřená auta. Podle Spolkového úřadu pro automobilovou dopravu je 80 % výkonných automobilů registrováno na muže. Muži způsobují mnohem dramatičtější nehody, mnohem častěji jim jsou odebírány řidičské průkazy a mnohem častěji se dopouštějí přestupků a trestných činů.

Máte k tomu nějaké údaje?

Podle oficiálních údajů se 80 % všech přestupků a trestných činů v silniční dopravě v Německu dopouštějí muži. Při nehodách pod vlivem alkoholu, při nichž zemřela alespoň jedna osoba, byli dokonce z 95 % řidiči muži. A i obětmi smrtelných dopravních nehod jsou ze 70 % muži. A to i přesto, že jezdí mnohem častěji ve větších a bezpečnějších automobilech.

Proč tomu tak je?

Auto je jakousi prodlouženou rukou mužské socializace v naší společnosti. Jako muž se učím být silný, soutěživý, hlasitý a viditelný. A učím se nepřipouštět si žádné city. Auto je jako rytířské brnění chránící muže, v němž se může pohybovat autonomně, schován před okolním světem a před svými city. Tím, že jezdí ve velkém, statusem nabitém autě a chová se agresivně k ostatním lidem, prožívá svou mužskou socializaci. Proto je na silnicích tolik potenciálu k agresi.

Není možné, že muži jsou častějšími účastníky nehod jen proto, že jezdí častěji a delší trasy?

Je pravda, že muži tráví v průměru více času cestováním autem. Muži ujedou přibližně 60 % kilometrů a stráví za volantem přibližně 60 % času. Nyní se však objevily další zajímavé údaje. Muži jezdí dvě třetiny času po dálnicích a pouze jednu třetinu po venkovských silnicích nebo v zastavěných oblastech. To souvisí s tím, že muži stále vykonávají mnohem lépe placené práce na plný úvazek, která často zahrnuje cestování na delší vzdálenosti. Na dálnicích v Německu však dochází k mnohem menšímu počtu vážných nehod a úmrtí než ve městech a na venkovských silnicích. Přestože na těchto silnicích cestuje zpravidla více žen, ve statistikách nehodovosti jednoduše převažují muži, protože jezdí mnohem riskantněji.

Podle vašeho názoru je toto rizikové chování především součástí socializace, tedy prostředí, ve kterém muži vyrůstají. Nemůže mít také biologické příčiny?

Nikdo to nemůže říct s jistotou. Jsem ale přesvědčen, že vliv společnosti je obrovský a že jsme jako společnost povinni zabývat se tím, co můžeme ovlivnit. Tento otisk můžeme řídit tím, že nebudeme chlapcům a dívkám podsouvat stereotypy v mateřských školách nebo že nebudeme točit stereotypní reklamy či filmy v kinech. V každodenním životě jsme stále bombardováni mnoha stereotypy mužství.

Ve své knize píšete, že sami muži těmito stereotypy trpí. V jakém smyslu?

Muž, který se ztotožňuje hlavně se svým velkým nebo rychlým autem, přichází v životě o hodně, protože nikdy nepozná sám sebe. Kromě toho, že jsem knižní autor, se věnuji také poradenství pro muže, chlapce a otázkám násilí. Čas od času ke mně soudy pošlou muže na poradenství, protože extrémním způsobem překročil hranice v silniční dopravě. Často se k těmto mužům musím nejprve propracovat, abych zjistil, co jsou zač. Tak silně se ztotožňují se svou prací, autem nebo hodinkami, že ani nevědí, kdo jsou. Tato fixace na statusové symboly, v tomto případě na auto, brání mužům zjistit, jaké potřeby ve skutečnosti mají.

Píšete, že dopravní politice a automobilovému průmyslu také dominují především muži. Máte pro to nějaké příklady?

Od druhé světové války existují v Německu pouze tři ministerstva, která nikdy nebyla obsazena ženou, a jedním z nich je ministerstvo dopravy. Je to jako magnetismus, který přitahuje především muže. Ve vedení velkých automobilových společností jsou stále převážně muži, stejně jako ve studijních programech vhodných pro automobilový průmysl. Ve strojírenství, elektrotechnice a materiálových vědách je podíl mužů hodně přes 80 %.

Podle vašeho názoru blokuje tato mužská dominance rozumnou transformaci dopravy. V jakém smyslu?

Muži z politiky a muži z automobilového průmyslu, kteří mají rádi skvělá auta a kteří se navzájem utvrzují ve svých názorech, jsou si blízcí. To má vliv na to, jaké produkty se vyvíjejí, jak se prodávají a jaká politická opatření jsou podporována. Důsledkem toho je, že v Německu máme extrémně velké množství velkých, silných a statusových vozidel. Hovoří se o technologické otevřenosti a nadějích pro e-fuels, aby bylo možné pokračovat ve výrobě spalovacích motorů, ačkoli mnoho lidí ví, že je stěží reálné pokračovat v provozu e-fuels automobilů. Zároveň jsme pozadu, pokud jde o elektrifikaci.

Neexistuje právě mnoho mužů, kteří podporují elektromobily nebo jsou sami nadšenými řidiči elektromobilů?

Jasně. Existuje mnoho mužů, kteří jsou hnací silou změn: kteří se například angažují v rozšiřování cyklistické infrastruktury, kteří kriticky zkoumají svou vlastní roli nebo kteří volají po elektrifikaci vozového parku. Nicméně ve strukturách, které stále formují naši zemi, převažují muži, kteří vyzdvihují automobil a kteří se stále chtějí dopravovat pomocí fosilních paliv.

Mnoho mužů může mít stále pocit, že jsou házeni do jednoho pytle, když je kritizujete. Jak se vám daří neukazovat prstem na všechny muže?

Jde o to upozornit na skutečnost, že genderovou nerovnováhou ve společnosti trpí všichni, včetně mužů. Jsou to právě muži, kteří obzvlášť často končí ve vězení, propadají závislostem nebo páchají sebevraždy. Jsem přesvědčen, že pokud se my muži budeme méně soustředit na auto a místo toho se budeme více věnovat sobě, své rodině a svým vztahům, bude nám lépe. Pak z toho bude mít prospěch nejen rodina, ale všichni ve společnosti a v neposlední řadě i životní prostředí. Problém je, že se debatou o rovnosti pohlaví stále zabýváme ve velmi malé intelektuální bublině. Ve své poradně pro muže znám muže, kteří o MeToo nikdy neslyšeli. Tak to zkrátka nemůže být.

Předpokládáte celoživotní vzdělávání v oblasti mobility jako řešení pro čistou a zdravou dopravu. Co si pod tím můžeme představit?

Je smutné, že v oblasti bezpečnosti silničního provozu nemáme o mnoho více než školení o bezpečnosti silničního provozu na základních školách a pak trochu více informací na středních školách. Mladí lidé pak dostanou řidičský průkaz a to je vše. Přitom mobilita je tak důležitá pro naši pohodu, zdraví, životní prostředí a sociální interakce, že potřebujeme nové informace přijímat celý život. Potřebovali bychom vlastní organizaci, která povede více osvětových kampaní, zaměřující se nejen na automobily, ale také na cyklistiku, chodce a veřejnou dopravu.

Přesto si každodenní život bez auta mnoho lidí nedokáže představit, a to nejen mužů.

Není to o tom zbavit se auta. Auta budeme potřebovat i v budoucnu, zejména ve venkovských oblastech. Ve městech by však v budoucnu mohlo mnoho věcí vypadat zcela jinak: mnohem méně aut stojících na ulicích, více cyklostezek a lepších cest pro pěší, samořídící minibusy, které budou jezdit po určitých trasách a které si bude možné objednat prostřednictvím aplikace, a ještě rozšířenější sdílení automobilů. Zbylo by nám pak i více peněz, protože auta jsou neuvěřitelně drahá, a díky tomu bychom žili zdravěji. Auta budeme stále potřebovat, ale zcela jinak než dnes.


Boris von HeesenBoris von Heesen je ekonom, poradce pro muže, spisovatel a ředitel organizace pro péči o mládež v Německu. Jako certifikovaný poradce pro muže doprovází své klienty v životních krizích, které mají ve většině případů původ v mužské socializaci. V roce 2022 vydal knihu „Kolik stojí muži: Vysoká cena patriarchátu“ (Was Männer kosten: Der hohe Preis des Patriarchats). Jeho nová kniha „Muž za volantem: Jak patriarchát blokuje transformaci v dopravě“ (Mann am Steuer: Wie das Patriarchat die Verkehrswende blockiert) vyšla 12. března v nakladatelství Heyne-Verlag.