
Aktivista Bill McKibben říká, že Američané, kteří jsou rozčileni tím, jak Trumpova administrativa torpéduje úsilí USA v oblasti klimatu, musí své zoufalství překonat. V rozhovoru pro Yale Environment 360 mluví o přehodnocení role protestu, globálním tlaku na obnovitelnou energii a o tom, proč vidí i důvody k naději.
Rozhovor s McKibbenem vedla Elizabeth Kolbertová, pravidelná přispěvatelka časopisu Yale Environment 360, od roku 1999 pracující rovněž pro New Yorker. V roce 2015 získala Pulitzerovu cenu za knihu The Sixth Extinction: An Unnatural History (Šesté vymírání: Nepřirozená historie). Její poslední kniha se jmenuje Under a White Sky: The Nature of the Future (Pod bílou oblohou: Příroda budoucnosti).
Po prvních šesti týdnech nové Trumpovy vlády je jasné, že prezident hodlá zrušit nejen ekologické dědictví Joea Bidena, ale i kroky celé jedné generace v oblasti změny klimatu. Administrativa oznámila, že odstupuje od Pařížské dohody o změně klimatu. Zmrazila dotace podle zákona o snižování inflace, zastavila vydávání povolení pro další rozvoj větrných elektráren na moři a vyhlásila „energetickou nouzi“, aby zvýšila produkci fosilních paliv. Bílý dům se snaží umlčet „zprávu o ohrožení“ Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) z roku 2009, která je základem nařízení EPA o emisích skleníkových plynů i tím, že zároveň snižuje financování EPA o 65 %.
Jak by měli ekologové reagovat? Aktivista a spisovatel Bill McKibben je od roku 1989 předním hlasem v oblasti ochrany životního prostředí. Tehdy vydal knihu The End of Nature (Konec přírody), první knihu na toto téma určenou široké veřejnosti. McKibben hovořil s Elizabeth Kolbertovou o naléhavosti situace, úloze protestů, budoucnosti čisté energie a o tom, kde vidí záblesky naděje.
Elizabeth Kolbertová: Když vám záleží na budoucnosti planety, co děláte v době, jako je tato?
Bill McKibben: Myslím, že je spravedlivé si trochu propadnout zoufalství. Měli bychom si uvědomit, jak je pozoruhodné, že vláda nejmocnější země na světě, alespoň zatím, zcela odmítá vědecké poznatky, které byly objevovány po mnoho desetiletí, často vědci pracujícími pro vládu, o nejnebezpečnější věci, která se kdy v historii lidstva stala. A míra této nezodpovědnosti, ba přímo šílenství, se zcela vymyká veškerému chápání.
Zákon o snižování inflace (Inflation Reduction Act, zákon Bidenovy administrativy o klimatu) představoval první významný akt Kongresu USA, který se zabýval vědou o klimatu. Nebyl to zdaleka dokonalý zákon, ale v mnoha ohledech byl silný. Tak mocný, že průmysl fosilních paliv dělal co mohl, aby ho zablokoval a aby se v co největší míře pokusil zastavit transformaci na novou energetiku. A proto ropný průmysl vynaložil na poslední volební cyklus nebývalé částky – naposledy jsem zaregistroval sumu téměř půl miliardy dolarů.
Řekl bych, že dvě drobné naděje svítají v tom, že jak se USA stahují z vedoucí pozice, jsou tu jiní, zejména Číňané, kteří se snaží toto vakuum zaplnit. S čínskou vládou mám spoustu problémů a na její hegemonii se nijak zvlášť netěším. Ale v otázkách týkajících se energetiky se chovají racionálněji než my a v tuto chvíli staví většinu čisté energie na světě.
Druhou nadějí je, že ačkoli může současná vláda přechod na novou energetiku oddálit, nemůže ji zastavit. Je to dáno prostým faktem, že posledních tří nebo čtyř roky žijeme na planetě, kde nejlevnějším způsobem výroby energie je namířit skleněnou tabuli směrem ke Slunci. A to nikdo nezmění. Takže Američanům možná budou odepřeny některé plody této technologické revoluce a bude to zhoršeno způsobem, který klimatickou krizi ještě o hodně zhorší, ale není tomu tak, že by Trumpova administrativa mohla tento vývoj zastavit.
Moratorium, které Bidenova vláda uvalila na vývozní povolení pro zkapalněný zemní plyn, bylo velkým klimatickým úspěchem. Vy jste se na něm významně podílel. Nyní se však zdá, že Trump využívá hrozbu cel, aby přiměl země zvýšit dovoz zkapalněného plynu z USA.
To mě velmi děsí. Jedna věc je, že jsme si zničili vlastní energetickou budoucnost, a druhá věc je, že se snažíme zničit všechny ostatní tím, co je v podstatě podvod. Myslím si, že krátkodobě to fungovat bude, ale dlouhodobě se to vymstí. Evropané po invazi na Ukrajinu pochopili, že bylo pošetilé být v dodávkách energie závislí na přízni Vladimíra Putina. Každý, kdo se podřizuje Donaldu Trumpovi víc, než je nutné, je stejný blázen.
V zoufalství a rozčilení všech cítím jakýsi hlad po nějaké radostné možnosti, po něčem, co by nás spojilo.
Naznačil jste, že se obáváte občanské neposlušnosti jako formy klimatického aktivismu, protože namísto jedné noci ve vězení by nyní lidem mohl hrozit rok nebo více vězení, jak to potkalo některé klimatické aktivisty ve Velké Británii.
Myslím, že musíme i nadále využívat všechny nástroje, které máme, a budeme je využívat. Ale mám pocit, že v současné době občanská neposlušnost, jakou jsme v posledních letech hojně provozovali, pravděpodobně nebude nijak zvlášť účinná. Myslím, že svět Trump-MAGA takový odpor vítá. Takové boje mají rádi. Dodává jim to energii. Jsou krutí a sadismus je skutečně v mnoha ohledech jejich úchylkou.
Připravujeme se na velký celonárodní den akcí v září. Jmenuje se Den Slunce. Myslím, že to bude velká oslava možného. A to je teď podle mého pro MAGA agendu nebezpečnější. Jejich ideologie je závislá na tom, že lidé zůstanou shrbení strachy, přesvědčeni, že všechno, co mají, je někým ohroženo. A myšlenka Dne Slunce místo toho spočívá v tom, že jsme na okraji této mimořádné možnosti pro sluneční energii. Těším se, až uspořádáme obrovské průvody elektrokol, slavnostně otevřeme desítky komunitních solárních farem a tisíce Američanů otevřou své domy, aby si jejich sousedé mohli prohlédnout tepelná čerpadla. A přimět miliony lidí, kteří už solární panely mají, aby si ten večer dali do okna zelené světlo, které všem řekne, že je pohání Slunce.
V zoufalství a rozčilení všech cítím jakýsi hlad po nějaké radostné možnosti, po něčem, co by nás spojilo. Stejně jako proti čemu by nás spojilo.
Zákon o snížení inflace nasměroval miliardy dolarů do výroby čisté energie. Zatím asi 80 % investic do výroby, které zákon podpořil, šlo do červených států. Vidíte nějaký pozitivní dopad v podpoře čisté energie těchto států?
Nevím. Zdá se, že zákony normální politické gravitace v Americe nefungují. Proto pořádáme Den Slunce. Potřebujeme znovu vybudovat, a možná od základů, skutečnou voličskou základnu, která bude požadovat akci. A mezi ně musí patřit i dělníci z továren. Musí zahrnovat i montéry solárních panelů. Musí zahrnovat místní úředníky, kteří by rádi udrželi peníze na energie doma, místo aby je posílali do Saúdské Arábie.
Existuje určitá naděje, že opatření v oblasti klimatu budou pokračovat na státní a místní úrovni. Věříte, že se tak stane?
Na lokální úrovni lze udělat mnoho věcí, které jim usnadní práci. Například umístění solárních panelů na střechu u nás stojí asi třikrát více než v Evropě nebo Austrálii. Panely přitom stojí stejně. Měkké náklady, které se týkají hlavně povolování a marketingu, jsou mnohem, mnohem vyšší, protože máme nekonečné množství předpisů, které brání tomu, co by mělo být velmi jednoduché: stačilo by vydat povolení, pokud by vůbec bylo nutné, aby si kdokoliv mohl na střechu umístit solární panel, tedy naprosto bezpečnou věc. A to jsou překážky, které lze nadále v modrých státech a modrých městech odstraňovat a jistě i v některých červených státech.
Můžete argumentovat tím, že by nemuselo být největším neštěstím na světě, když se USA stáhnou do ústraní z globálních jednání o klimatu.
V loňském roce si v Německu jeden a půl milionu lidí umístilo na balkony svých bytů solární panely. A v mnoha případech dodávaly 20 % spotřebované elektřiny. To u nás nejde. Nemůžete jít do IKEA tak jako v Německu a prostě si koupit solární panel, pověsit ho na balkon a zapojit. Je to nelegální. A to jsou věci, které se mohou a měly by se posunout.
Jednou z věcí, na kterou nová administrativa skutečně udeřila kladivem, jsou všechny programy environmentální spravedlnosti.
Ekologická spravedlnost spojuje věci, které hnutí MAGA nenávidí nejvíce: čistou energii a citlivost k americké historii. To je opravdu hrozné. Pokud nás aspoň trochu zajímá pravda, pak si musíme neustále připomínat, že nejvíce trpí ti, kdo se na problémech, kterým čelíme – u nás i ve světě – podíleli nejméně. A protože to jsou lidé, kteří platí obrovské procento svých příjmů za energii, v racionálním světě bychom naše úsilí soustředili především tam.
Vypadá to také, že za Trumpa by vláda mohla přestat provádět výzkum v oblasti klimatu.
V tuto chvíli budeme mít velké štěstí, když budeme nadále provozovat observatoř na Mauna Loa (observatoř na Havaji, která monitoruje globální hladinu oxidu uhličitého). Přinesl nejvýznamnější vědecký nástroj v dějinách lidstva. Ale jestli tu je nějaká dobrá zpráva, pak ta, že většina skutečně zásadních vědeckých poznatků už byla učiněna. Je to určitě kopanec do zubů, když sledujeme, co se bude dít v NOAA a všude jinde. Ale moje předpověď je, že Číňané toho hodně převezmou, protože už pochopili, že tohle je jejich vstupenka k jakési morální výspě na této planetě.
Lidstvo je nyní plně schopno přejít od zdroje energie, který je soustředěn v několika málo rukou a na několika málo místech, ke zdroji, který je rozptýlený a všudypřítomný.
Spojené státy byly v celosvětových jednáních o klimatu vždy nespolehlivým partnerem, střídavě se zapojovaly a vystupovaly. Tentokrát je to však jiné.
Můžeme argumentovat tím, že by nemuselo být největším neštěstím na světě, když se USA stáhnou do ústraní, protože jsou důvodem, proč nefungovalo Kjóto, jsou z valné části důvodem, proč nefungovala Kodaň, prostě pořád dokola. Ale je to rána do zubů, protože USA jsou zároveň místem, kde jsme se o klimatické krizi vůbec dozvěděli – bylo to na základě skvělé vědy a skvělého výzkumu. A Amerika je místem, odkud pochází první větrná turbína a první solární články a další klíčové věci. Ale jak říkám, mírným pozitivem na tomto mraku je, že jsme v mnoha ohledech byli překážkou, stejně jako impulsem k tomu, aby se něco udělalo.
Divila bych se, jestli teď ještě vůbec cítíte nějakou naději.
Ve světě plném špatných věcí je tou naprosto zásadní dobrou zprávou náhlý vznik této nové možnosti čisté energie – možnosti, kterou si podle mě většina lidí dosud ani plně neuvědomila. Dokonce i ti z nás, kteří ji chtějí, o ní stále mluví jako o alternativní energii, ale to už není pravda. Tato energie už není etickým luxusem – drahá a trochu hezká. Jde o masovku – je levná, dostupná ve velkém na pultech, jen si ji vzít.
Kalifornie má dostatek baterií a solárních panelů, takže den za dnem dodává více než 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Lidstvo je nyní plně schopno v krátké době přejít od zdroje energie, který je soustředěn v několika málo rukou na několika málo místech, ke zdroji, který je rozptýlený a všudypřítomný, dostupný všude. A myslím, že to je ta nejsubverzivnější a nejvíce osvobozující možnost, kterou v současné době na této planetě máme. A na místech, kde se do toho pustili, vidíme, co vše je možné.
Jaká jsou některá z těchto míst?
Kalifornie v loňském roce spotřebovala na výrobu elektřiny o 25 % méně zemního plynu než v roce předchozím. Dosáhli tak bodu zlomu. Mají tam dostatek baterií a solárních panelů, takže den za dnem dodávají více než 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. A Texas nyní buduje čistou energii ještě rychleji než Kalifornie.
Pákistánci za poslední tři roky dovezli tolik solárních panelů, že to stačilo na vybudování poloviny národní elektrické sítě. Je opravdu úžasné, co se stalo během 12 měsíců jen proto, že měli přístup k velkému množství levných čínských solárních panelů. Totéž se děje v některých částech jižní Afriky.
A právě taková čísla — o 25 % méně fosilních paliv za jediný rok — jsou rovněž dost velká na to, aby ukrojila z oněch 3 °C oteplení, ke kterým momentálně směřujeme. Myslím, že tohle je jediná možná cesta vpřed. Nemyslím si, že by lidé ve velkém a v krátké době zásadně změnili své chování tak, aby tím výrazně snížili emise. Tohle je podle mě ta cesta.

















