Donald Trump a jeho lidé? Nekompetentní. Celní politika? Špatná. A s Putinem se prezident USA již dostává na hranice svých možností, říká Eliot Cohen. Bývalý poradce Bushovy administrativy si však nemyslí, že všechno, co Trump dělá, je zcela špatné.
Eliot Cohen je vojenský historik, bývalý děkan School of Advanced International Studies (Škola pokročilých mezinárodních studií) na Univerzitě Johnse Hopkinse, poradce amerického ministerstva zahraničí a vlivný myslitel, který v posledních desetiletích pomáhal utvářet zahraniční politiku USA. A na politiku Donalda Trumpa a jeho týmu má velmi jasný názor.
Süddeutsche Zeitung: Pane Cohene, krátce po zvolení Donalda Trumpa jste napsal, že jeho prezidentství nemusí být tak špatné. Co říkáte po necelých třech měsících Trumpovy vlády?
Eliot Cohen: Upřímně řečeno, je to mnohem horší, než jsem čekal. Trump a jeho administrativa jsou bezohlednější a destruktivnější, než jsem si dovedl představit. A velmi nekompetentní. Stačí pouze zmínit Signal gate!
Nejde ale přece jenom o neschopnost. Trump řídí mezinárodní vztahy podle zásady: silnější ovládá slabšího.
Neměli bychom to příliš intelektualizovat. Mnohé z toho, co narcis Trump dělá, je prostě výsledkem rozmarů, pudů, zášti a touhy po pomstě. Není za tím žádná promyšlená filozofie nebo masterplan.
Kdo jiný než Freud by nám měl vysvětlit podstatu Trumpova hnutí?
Ale postupuje přece plánovitě.
Vnímá všechny mezinárodní vztahy jako transakci, jako dávání a braní, to je pravda. A dává přednost velkým státům, zejména autoritářským, menší země se podle něj dají vytlačit. Ale zjistí, že takto to nefunguje.
Proč?
Trump nepochopil, jakou hodnotu mají pro Spojené státy aliance. To je šokující! Je prvním americkým prezidentem, který nemá naprosto žádnou představu o tom, jak obrovský význam má americký alianční systém pro naše postavení ve světě. Historie navíc ukazuje, že malé státy mohou své velké spojence značně frustrovat. Podívejte se například na to, co se stalo s USA a Jižním Vietnamem. Nebo jak je to občas stále s USA a Izraelem. Ne vždy to poběží podle Trumpových představ
Například s válkou na Ukrajině.
Ano, na Ukrajině se mu zatím nedaří prosadit svou. Putin nedělá to, co Trump chce. Trump se již dostává na hranice své moci.
Nemá v ruce správné karty, aby přiměl Putina udělat, co chce?
USA mají na Putina mnohem větší vliv než Putin na USA. Musíme však být ochotni je také využít. To je zásadní bod. A nejsem si jist, zda to Trump takto chce.
O jakých nástrojích mluvíme?
Mluvíme například o dalekosáhlých sankcích nebo o poskytnutí skutečně moderních zbraní Ukrajincům. Ve skutečnosti máme k dispozici celou řadu pák, ale ani Bidenova administrativa je plně nevyužila.
Trump během tohoto působení v úřadu odhalil své imperiální ambice: vyhrožuje Grónsku, Panamě a Kanadě.
Ne všechno, co Trump dělá, je zcela nepodložené. Vezměme si například Grónsko. USA mají o Grónsko zájem již dlouho, od 60. let 19. století. Měli bychom ho tedy anektovat? Samozřejmě že ne. Ale měli bychom tam vybudovat další vojenské základny. A skutečnost, že se Čína snaží ovládnout Panamský průplav, má také velký význam pro národní bezpečnostní zájmy USA. To samozřejmě neznamená, že bychom měli Panamu obsadit. Co se týče Kanady, o tom, že by se Kanada měla stát součástí Spojených států, se mluvilo vždy, ještě předtím, než Spojené státy vznikly. Ale myšlenka na obsazení Kanady je dnes šílená. To se také nestane.
Žijeme v době šílenství, nebo je vše ještě v normě?
Tak proč o tom Trump mluví?
Trump ví, že podobné výroky spoustu lidí rozčilují, a užívá si to. Proto je tak důležité rozlišovat mezi tím, co je reálné, jako je ta hloupá celní válka, kterou rozpoutal, a tím, co říká, protože ví, že to všechny rozčílí. Často je nejlepší si z něj dělat legraci nebo ho ignorovat.
Nebrat Trumpa vážně, této chyby jsme se přece dopustili až příliš často.
Je to součást strategie, jak zmást lidi tolika nehoráznostmi, aby se nemohli soustředit na skutečné problémy. Kanada nebo Grónsko mezi tyto problémy nepatří.
Co mezi ně patří?
Například cla. Víra ve výhody vysokých cel není ve Spojených státech neobvyklá. V první polovině 19. století jsme měli docela vysoká cla. Tehdy to dávalo smysl. Dnes to nedává absolutně žádný smysl, jak je vidět na akciových trzích.
Jaké další problémy tu ještě jsou?
Vážné poškození některých našich nejdůležitějších institucí, jako jsou National Institutes of Health (Národní ústavy zdraví), nejdůležitější federální agentury pro podporu lékařského výzkumu. Nebo škody, které Trump působí našemu aliančnímu systému, jeho jeho kampaň proti NATO. A také nehorázné a opovrženíhodné chování, které jsme viděli, když do Oválné pracovny přišel ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. To jsou věci, na které bychom se měli zaměřit. Kdybych byl Dánem nebo Kanaďanem, byl bych z Trumpových výhrůžek velmi rozčilený. Ale jako Američan nevěřím, že jsou myšleny vážně. Proto nad nimi neztrácím příliš času.
Jakou roli hrají lidé kolem Trumpa, jeho poradci, členové vlády?
Někteří jsou pachatelé z přesvědčení, ideologové. Jejich motivací je to, co považují za oprávněný odpor vůči administrativnímu státu a míře, v jaké si uzurpuje pravomoci, které by měly patřit buď výkonné moci, nebo Kongresu. S tím se to dá přehnat, ale podle mého názoru to není zcela nerozumný postoj. Co je však zcela nerozumné, jsou ti, kteří si prostě přejí stát a jeho instituce zcela zničit. To jsou v podstatě vandalové, kteří žijí svou nenávistí k tzv. elitám, k univerzitám, ke státní byrokracii.
Co mají incelové, fašisté a teroristé společného? Nenávist k ženám
Na koho Trump slyší?
To je zcela nepředvídatelné. Jedno je však jasné: těch pár rozumných lidí ve vládě není těmi, kdo rozhodují.
Co byste právě nyní poradil Evropanům?
Nevěřte jedinému slovu, které vyjde z úst člena Trumpovy vlády.
Neměli bychom se tedy pokusit o dialog s Trumpem?
Můžete se pokusit navázat s Trumpem vztah, jako se o to snaží finský prezident nebo Britové, ale tím se nikam nedostanete. Důležitější je se po zuby ozbrojit a předpokládat, že Spojené státy Evropě v krizi nepomohou. Nemusí to tak dopadnout, ale tato vláda je prostě skrz naskrz nespolehlivá. Evropa by se navíc neměla nechat zastrašit. Jestli Trump něco respektuje, pak je to síla. A když někdo, koho považuje za silného, vrátí úder, často ustoupí. Proto se Evropa rozhodně musí postarat o svou obranu. Pro Německo to zahrnuje i znovuzavedení povinné vojenské služby.
Proč je v USA relativně málo protestů proti Trumpovi?
Lidé vědí, že v současné době toho moc nezmůžou. Naopak. Protesty by dokonce mohly Trumpa přimět k dalšímu omezení občanských práv. Odpor se však projeví nejpozději za dva roky při volbách v polovině volebního období.
To je dlouhá doba.
Víte, jsou také věci, které Trump udělal a které jsou velmi populární. Například zrušení mnoha iniciativ DEI (DEI je zkratka pro diversity, equity, inclusion, česky rozmanitost, spravedlnost a inkluze). S mnohým z toho také souhlasím. Nebo opatření proti nelegální imigraci. To je také populární. Mnoho Evropanů podceňuje, kolik chyb Bidenova vláda udělala a jak byla nepopulární.
Jaké závěry bychom měli vyvodit z toho, co se právě teď děje?
Podle mého názoru je nejdůležitější, že musíme najít způsob, jak omezit pravomoci prezidenta, které se v průběhu let nahromadily. Od počátku republiky se prezidenti úspěšně snažili své pravomoci rozšiřovat. Vzpomeňme na Thomase Jeffersona a koupi tehdejší francouzské kolonie Louisiany nebo Abrahama Lincolna, který během americké občanské války pozastavil důležité občanské právo habeas corpus.
Trump už nyní napíná své pravomoci až do krajnosti. Soudy musí znovu a znovu zasahovat. Někteří lidé proto Trumpovu vládu označují za fašistickou.
Ale víte, Spojené státy potřebují zrcadlo, ne okno.
Odborník na fašismus: „Toto je teprve začátek“
Jak to myslíte?
Že nemůžete najít odpovědi na to, co se nyní děje, v minulosti. Srovnání například s Viktorem Orbánem a v ještě větší míře s „Třetí říší“ je velmi přitažené za vlasy. Trump je nepříjemný chlapík. Je autoritářský, chce uzurpovat co nejvíce moci. A bude ji používat nezákonnými a protiústavními způsoby. Ale to, že je to hrozný člověk, který bude dělat hrozné věci, z něj ještě fašistu nedělá. Nacisté chtěli všeovládající stát, který by všechny indoktrinoval a pochodoval stejným směrem. Ale pro „gleichschaltung“ neexistuje americké slovo. A nikdy nebudou existovat zcela synchronizované dílčí státní organizace, jaké vytvořil nacistický režim, aby se všichni podřídili führerovi. Oslabí a zničí mnohem více částí státní správy, zruší například část zdravotnického systému. To je pravý opak toho, co dělali nacisté. A to je jen jeden rozdíl.
Jaké rozdíly ještě vidíte?
USA neprožily trauma, které by se blížilo rozsahu první světové války a chaosu 20. let 20. století. USA mají již 250 let republikánskou formu vlády, federální systém, státy mají mnoho pravomocí, existují staré instituce, z nichž některé se mohou zhroutit, ale jiné jsou odhodlány se bránit. Mohlo by to být velmi ošklivé, v USA by mohlo dojít k politickému násilí, ale k žádné „reichskristallnacht“. Stručně řečeno, jsem ze své země zděšen. Stydím se za ni. Ale musíme to chápat jako americký fenomén, místo abychom vyvozovali falešné analogie. Protože pak také stanovujete falešné diagnózy.
Vy sám jste řazen k neokonzervativním intelektuálům…
Stop. Nikdy jsem se neoznačil za neokonzervativce. Pro mě má tento termín často antisemitský podtext. Přestaňme s tím.
Mluvme tedy o nespokojenosti v USA. Ta už léta roste kvůli nadměrným vládním výdajům – klíčové slovo hnutí Tea Party – ale roste také po vojenských intervencích George W. Bushe. I vy jste byl jako poradce na Bushově ministerstvu zahraničí pro tyto intervence.
Hnutí Tea Party vzniklo za Baracka Obamy během finanční krize. Mnoho průměrných Američanů tehdy považovalo záchranu obrovských finančních institucí za nehoráznou.
Tažení tech-miliardářů proti „woke“ je ve skutečnosti namířeno proti zaměstnancům
Nespokojenost ale přece rostla už za Bushe. Válka v Iráku, kterou jste také podporoval, se ukázala jako zahraničněpolitická katastrofa.
Ušetřete mě toho. Ta posedlost některých evropských levicových intelektuálů Bushem je šílená. Proto nechápou, co se v USA děje. Irák nemůže za to, že teď máme Trumpa. Raději bych dodal ještě jednu věc: jsem zděšen tím, co tato administrativa dělá, zejména vůči Evropě. Ale je třeba si uvědomit, že Spojené státy brání Evropu už 80 let. Tuto historii jedna vláda nevymaže. Svět bude opět lepším. Ale bude to nějakou dobu trvat.
Eliot A. Cohen je americký politolog, historik a odborník na strategická studia, narozený 3. dubna 1956 v Bostonu. Vystudoval Harvardovu univerzitu, kde získal bakalářský i doktorský titul v oboru politologie. Během studia absolvoval program ROTC na MIT a následně sloužil jako důstojník vojenské rozvědky v záloze americké armády, kde dosáhl hodnosti kapitána. Akademickou kariéru zahájil na Harvardu a Námořní válečné škole, poté působil na Škole pokročilých mezinárodních studií (SAIS) při Johns Hopkins University, kde založil Philip Merrill Center for Strategic Studies a v letech 2019–2021 zastával funkci děkana. V současnosti je držitelem Arleigh A. Burke Chair in Strategy v Centru pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve Washingtonu, D.C. Eliot Cohen působil jako poradce ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové v letech 2007–2009, kde se zaměřoval na strategické otázky týkající se Iráku, Afghánistánu, Íránu, Pákistánu a Ruska. Je autorem několika významných knih, včetně Supreme Command, The Big Stick a The Hollow Crown, která propojuje Shakespearovu tvorbu s tématy politického vedení. Pravidelně přispívá do časopisu The Atlantic a je spoluautorem podcastu Shield of the Republic.
