Vrchní procento nejbohatších lidí nemusí nutně vděčit za svůj úspěch kognitivním schopnostem, naznačuje švédská studie.
O finančně úspěšných lidech se často předpokládá, že jsou nadprůměrně inteligentní. Nejbohatší členové naší společnosti přece musí být také chytří, ne? Několik studií a experimentů v posledních desetiletích prokázalo, že tento předsudek skutečně existuje a je také velmi rozšířený.
Psycholožka: „Inteligence je rozdělena velmi nerovnoměrně“
Možná však jde o víc než jen o předsudek – vždyť řada studií zjistila paralely mezi intelektuálními schopnostmi a příjmem. Mají tedy lidé s nejvyššími příjmy a s nejprestižnějším zaměstnáním skutečně v průměru nejvyšší intelekt? Člověk by v to doufal.
Extrémní příjmy
Pracovní a příjmová sféra na vrcholu společenské pyramidy má obrovský význam pro všechny, kteří se nacházejí níže: ve všech západních zemích se podíl nejvyšších příjmů od 80. let 20. století zvýšil. V USA spolkne jedno procento miliardářů 20 % národního důchodu. I ve Švédsku je to stále ještě 9 %. Tyto extrémně vysoké příjmy a s nimi spojené prestižní úkoly jdou obvykle ruku v ruce s největší ekonomickou a politickou mocí – bylo by tedy přinejmenším žádoucí, aby tito rozhodující činitelé byli co nejinteligentnější.
Některé společenskovědní modely vysvětlují extrémní profesní úspěch spíše přítomností rodinných zdrojů v kombinaci se štěstím než zvláštními schopnostmi. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by talent musel hrát s rostoucím výdělkem a profesním postavením stále menší roli. Tým vedený Marcem Keuschniggem ze švédské univerzity v Linköpingu nyní ve své nejnovější studii nalezl pádný důkaz tohoto tvrzení.
Otázky a chybějící data
Na základě předchozích studií existuje široká teoretická a empirická shoda, že s kognitivními schopnostmi v průměru roste mzda a profesní prestiž, píší vědci v časopise „European Sociological Review„. Opačná otázka však nebyla téměř vůbec zkoumána: jak inteligentní je v průměru superboháč, tj. jaký je vztah mezi kognitivními schopnostmi a profesním úspěchem?
Psychologie bohatství a vliv peněz na duševní zdraví
Tato mezera v literatuře je způsobena nedostatkem spolehlivých údajů, protože by ve skutečnosti vyžadovala reprezentativní informace o kognitivních schopnostech lidí na všech úrovních úspěšnosti na trhu práce, zejména těch s nejvyššími příjmy. Zejména údajů o těchto osobách s nejvyššími příjmy je však nedostatek. Naštěstí pro výzkumný tým testuje kognitivní schopnosti v rámci povinných vojenských testů švédská armáda.
Inteligenční testy téměř 60 000 mužů
Keuschnigg a jeho kolegové Arnout van de Rijt (Evropský univerzitní institut, Itálie) a Thijs Bol (Amsterdamská univerzita, Nizozemsko) tak měli k dispozici údaje od více než 59 000 mužů, kteří se ve věku 18 až 19 let podrobili testu inteligence. Zkombinovali je s údaji o platech a profesní „prestiži“ mužů ve věku 35 až 45 let. Výsledný opulentní soubor údajů za jedenáct let dokonce výzkumníkům umožnil zjistit nepatrné průměrné rozdíly ve schopnostech mezi sousedícími stupni profesní úspěšnosti.
Analýza přinesla několik pozoruhodných výsledků. Opět se potvrdil silný vztah mezi intelektuálními schopnostmi a výší platu. Zdálo se však, že nad určitou výší příjmu se tento vztah pomalu vytrácí. Nad 60 000 eur ročně rys inteligence dokonce stagnuje na skromné úrovni +1 směrodatné odchylky; korelace se stává téměř zanedbatelnou.
„Hloupější“ horní procento?
Při výdělku 60 000 eur ročně už nebyly žádné intelektuální rozdíly mezi těmi, kteří vydělávali více. Ještě zajímavější je zjištění pro jedno procento nejlépe vydělávajících. Tato skupina si v testech inteligence skutečně vedla o něco hůře než příjmové skupiny přímo pod nimi.
Superbohatsví a ekologie: Stará budoucnost je pryč
Keuschnigg a jeho kolegové však přiznávají, že jejich studie má v několika ohledech nedostatky, zejména kvůli nedostatečné rozmanitosti vzorku. Autoři píší, že omezení analýzy na muže zhoršuje přenositelnost výsledků na celou populaci, a proto doufají v další studie s rozmanitějšími vzorky.
Kde již inteligence nehraje žádnou roli
Celkově se však vědci domnívají, že výsledky potvrzují jejich předpoklady: vyšší inteligence může skutečně hodně přispět k tomu, aby se člověk dostal do vyšších příjmových skupin. Pokud však jde o skutečně velké peníze, o definitivní finanční úspěch, kognitivní schopnosti již zřejmě tak velkou roli nehrají.
Tam udávají tón kariérnímu rozvoji jiné faktory, přičemž vědci tipují především sociální zázemí a kumulativní výhody. Jak se nyní ukázalo, může to vést dokonce k tomu, že „nejlepší hráči první ligy“ jsou v průměru méně inteligentní než příslušníci příjmově nižších skupin. V konečném důsledku to však neznamená, že tito lidé musí nutně být „hloupější“ než průměr, jen nejsou ve skutečnosti nijak inteligentnější než převážná část populace.
Další zdroje: PNAS: „Top performers are not the most impressive when extreme performance indicates unreliability„, Labour Economics: „Personality, IQ, and lifetime earnings„.
