Senátor a dvojnásobný kandidát na prezidenta za Demokratickou stranu Bernie Sanders je na turné s Alexandrií Ocasio-Cortezovou a snaží se vybudovat nové progresivní hnutí. Prozrazuje, co se podle něj republikáni bojí vyslovit a co se Kamale Harrisové v roce 2024 nepovedlo.
„Myslím, že Trumpismus je o pochopení, že systém v USA nefunguje pro lidi z pracující třídy,“ říká Bernie Sanders v londýnské redakci Guardianu. „Trump se toho chopil falešným a pokryteckým způsobem. Jeho v uvozovkách ‚řešení‘ špatnou situaci jen zhorší.“
Při osobním setkání působí Sandersových 83 let jinak než na fotografiích, zřejmě proto, že je velmi výřečný. Jeho hlas je magnetický – za to může brooklynský přízvuk, který působí vřele i tvrdě zároveň. „Ale co si uvědomuji, a mluvím o tom už léta, je, že v Americe se těm nejbohatší vrstvě daří fenomenálně dobře, zatímco 60 % našich lidí žije od výplaty k výplatě.“
Později totéž řekne publiku v Londýně – jen s větším důrazem a vášní. „Šedesát procent. Šest nula. Víte, co znamená od výplaty k výplatě?“ Je vzrušující slyšet Sanderse mluvit k davu: jeho zápal se odráží v tvářích posluchačů, jeho morální zásadovost působí jako úleva od cynismu a rezignace velké části Demokratické strany vůči Trumpovi a jeho administrativě. Třídní boj je starý jako lidstvo samo, ale zvláštností této doby je, že jen zřídkakdy slyšíte politika, který by ho pojmenoval. „Já to dělám,“ říká mi. „Probíhá třídní boj. Tuto válku zahájili lidé na vrcholu společnosti.“
Je to pohled na to, co mohlo být. Sanders se ucházel o post demokratického kandidáta na prezidenta v roce 2016 a znovu v roce 2020. Poprvé panoval v USA i v zahraničí skutečný pocit, že by se mohlo stát něco neuvěřitelného: že by někdo s „téměř neznámým jménem“, jak říká, senátor z malého státu Vermont, mohl úspěšně vyzvat Hillary Clintonovou, kterou si už strana vybrala. Všichni víme, jak to dopadlo. Bylo to největší zklamání jeho politického života? „No, člověk je příliš zaneprázdněný na to, aby takové věci cítil,“ říká. „Prostě jen dál tvrdě pracujete.“
Zcela jasná je jeho kritika demokratů. Strana podle něj postrádá skutečně progresivní myšlenku. „To, co říkají, je: ‚Stávající stav funguje docela dobře a my budeme šťourat po okrajích‘, a to není poselství, které by rezonovalo s pracujícími lidmi.“ Odmítá se vyžívat v jakékoliv osobní zášti vůči Joe Bidenovi nebo Kamale Harrisové. Nanejvýš vysloví znuděnou rezignaci nad rokem 2020, kdy jeho kampaň „vyhrála první tři státy, primární státy, co se týče počtu hlasů. Pak se ale demokratický establishment postaral o to, aby ostatní kandidáti odpadli, a shromáždili se kolem Joea Bidena. Víte, to je svět, ve kterém žijeme. Nebojujeme jen s republikánským vedením, ale i s demokratickým establishmentem, který je napojen na prvky korporátní Ameriky.“
Během voleb v roce 2024 „velmi usilovně pracoval na tom, aby byla zvolena Kamala Harrisová. Jezdil jsem po celé zemi a byl jsem jedním z jejích hlavních náhradníků. Prosili jsme vedení naší kampaně, aby se začalo mluvit o potřebách pracujících lidí. Ale jejich poradci a penězodárci, kteří za nimi stáli, vymysleli jinou strategii, ukazovali, že Harrisová je konzervativnější, že spolupracuje s lidmi jako Liz Cheneyová, že spolupracuje s republikány, měli tam miliardáře, kteří chodili a říkali, že je úžasná. Mysleli si, že to je správný přístup. A já jsem byl přesvědčen, že to správný přístup není, a veřejně jsem to vyslovil.“ Odmlčí se, a ne pro efekt: je těžké znovu prožít listopad 2024. „Ale můj hlas se neprosadil,“ dodává.
Sanders začal svou politickou kariéru v roce 1981, kdy byl zvolen starostou města Burlington ve státě Vermont. Jeho bratru Larrymu je 90 let a žije v Oxfordshire. V roce 2016 kandidoval za Zelené v poslaneckém obvodě Davida Camerona. Ve svém projevu z téhož roku, v němž podpořil Sanderse jako demokratického kandidáta, Larry krátce představil portrét jejich rodičů. „Eli Sanders a Dorothy Glassberg Sandersová. Neměli lehký život a zemřeli mladí,“ řekl. Dorothy se narodila v New Yorku židovským přistěhovalcům, kteří utíkali před ruskými pogromy. Eli přišel do USA v roce 1921, většina jeho rodiny zůstala v dnešním Polsku a tehdejší rakouské Haliči, aby ji „Hitler vyhladil“, jak Sanders kdysi prohlásil. Eli se neustále staral o zajištění rodiny, zmínil Larry v projevu, a přestože on i Dorothy nebyli nijak zvlášť politicky angažovaní, „milovali New Deal Franklina D. Roosevelta a byli by obzvlášť hrdí na to, že Bernard tuto vizi opět oživuje“.
Sandersova výzva demokratům je nyní dvojí. „Jejich slabinou je podle mě to, že jejich důvěryhodnost je nyní poměrně nízká. A nemají moc poselství pro pracující lidi, kromě toho, že říkají, že Trump je nebezpečný. Myslím, že to prostě nestačí.“ Bodře odmítá zabývat se Trumpovou administrativou – jejími excesy, překvapeními, nepřekvapeními, aniž by nejprve prošel všechno, co už bylo v USA špatně. „Co musí demokraté naprosto jasně říct, je toto: postavíme se miliardářské třídě. Začnou platit svůj spravedlivý díl daní. Budeme mít zdravotní péči pro všechny lidi jako lidské právo. Budeme mít silný systém péče o děti, který si bude moci dovolit každý Američan. Zavedeme bezplatné školné na veřejných vysokých školách a univerzitách. Vytvoříme miliony pracovních míst a odkloníme náš energetický systém od fosilních paliv. Vybudujeme dostupné bydlení – panečku, bydlení je v obrovské krizi. Postavíme miliony nízkopříjmových a dostupných bytových jednotek. Říkají něco z toho demokraté? Ne.“
To, že se Sanders nenechá strhnout ke každé nové Trumpově pomluvě a místo toho se soustředí na ekonomickou realitu, která se zhoršuje už desítky let, mu pomáhá držet se kurzu. Ale rozhodně mu to nebrání střílet na Trumpa z obou hlavní. „Obvykle se nestává, že by prezidenti žalovali média a vyhrožovali jim, pokud o nich napíší něco špatného. Obvykle nemíváme prezidenty, kteří by vyhrožovali žalobou soudců. Nemíváme prezidenty, kteří žalují právnické firmy. Když to všechno sečtete, jde o hnutí za autoritářství.“ Je to horší, než předpovídal? Mám na mysli mimosoudní zatýkání a deportace, studenty odvlečené z kampusu a držené celé týdny, zcela legální migranty posílané do Salvadoru, ačkoliv odtamtud vůbec nepocházejí. „Poprvé to Trump neměl tak dobře zorganizované. Měli čtyři roky na to, aby se dali takříkajíc dohromady. A právě o tom je Projekt 2025.“
Projekt 2025 je dokument, který v roce 2024 zveřejnil pravicový think-tank Heritage Foundation a který nabízí děsivou vizi pro druhé Trumpovo funkční období. Jde o otevřený návrh na demontáž americké vlády, plán na potlačení imigrace, práv LGBTQ+ a práva na potraty – je také zaměřen proti opatřením na zmírnění klimatické krize a proti vakcínám. Jestli vypadal jako zkřížený plán Příběhu služebnice a The Road, žádná z loňských poplašných zpráv nemohla nikdy obsáhnout realitu, která nastala. Kromě mnoha jiných věcí Trumpova administrativa pokračuje v deportacích lidí bez řádného soudního procesu a následně ignoruje rozhodnutí nejvyššího soudu, který pravil, že válečná deklarace z 18. století o „cizích nepřátelích“ není řádným právním nástrojem.
Důvěryhodnost demokratů je nízká – pro pracující lid nemají moc poselství
Kladu Berniemu Sandersovi otázku, kdo financuje nadaci Heritage Foundation – protože ta všechny dary tají, což vyvolává otázky, čí zájmy Projekt 2025 skutečně sleduje. Jeho odpověď je netrpělivá: „Nezáleží na tom, kdo to je. O dobře placené pravicové poradce a intelektuály, kteří mohou tuto zemi posunout směrem k oligarchické autoritářské společnosti, není nouze“. Jeho tón je jasný – přestaňte se ztrácet v detailech, přestaňte hledat skryté souvislosti, přestaňte se motat v kruhu a začněte bojovat.
„Jedním z děsivých aspektů toho, co se děje, je míra, kam až lidé z establishmentu ustoupili, a to tak rychle,“ říká. „Během Trumpova prvního funkčního období se to dělo mnohem méně.“ Zmiňuje Jeffa Bezose, „o němž se předpokládalo, že je tak trochu umírněný demokrat“, který nakonec vyhodil svou redakční radu, protože se chystala podpořit Kamalu Harrisovou. „Totéž se stalo v Los Angeles Times. Máme ABC, která souhlasí s vyrovnáním s Trumpem; falešnou žalobu na CBS, o které právě teď jedná Paramount. Máme tu velké, miliardové právnické firmy, které říkají: ‚Dobře, přiznáváme vinu, že jsme měli klienty, kteří se obrátili na soud proti vám a vašim přátelům, byl to strašný zločin, dáme vám miliony dolarů. Harvard se trochu vzpamatoval a zdá se, že neustoupí, ale to udělala spousta univerzit. Nic z toho před osmi lety nebylo. Vytváří to obecnou mentalitu, že být kritický vůči Donaldu Trumpovi je nebezpečné.“
V jiných oblastech politiky cinkají peníze tak hlasitě, že už nic jiného ani neslyšíte. Sanders zmínil jako příklad Gazu, když řekl, že politici se bojí mluvit o izraelských akcích, aby je Super PACs – které mohou kandidátům přidělit neomezené množství peněz – nepotrestaly v příštích volbách. Zmiňuje, že nejde jen o Gazu, ale o řadu dalších problémů. „Když se zeptáte: ‚Opravdu si myslíte, že je dobrý nápad omezit MedicAid a dát daňové úlevy miliardářům? Opravdu si myslíte, že změna klimatu je podvod?‘, najde se řada, ne většina, ale řada republikánů, kteří by odpověděli: ‚Ne.‘ Ale když se postaví a hlasovali by ‚Ne‘, druhý den by Elon Musk řekl: ‚Dobrá, půjdete do primárek (proti vám bude postaven kandidát) a Trump podpoří vašeho soupeře. Vložím neomezené množství peněz na zvolení vašeho protikandidáta. Přeji vám hodně štěstí.‘“
Ačkoli je tento vzorec nepochybně patrný v mnoha otázkách, příklad Gazy je obzvláště výrazný – skupiny jako Aipac, financované proizraelskými miliardáři, vložily desítky milionů dolarů proti kandidátům do Kongresu, především demokratům, kteří podle nich v období před rokem 2024 dostatečně nepodporovali Izrael. Vzhledem k tomu, že zvěrstva v Gaze nechávají mnohé členy občanské společnosti v němém úžasu, ptám se, jaká je zde dlouhodobá hra. „To je těžká otázka a já na ni neznám odpověď. Řeknu vám, že Spojené státy mají s Izraelem dlouhodobé vztahy a je mnoho lidí, kteří se intelektuálně rozhodli nepochopit, že Netanjahu nepředstavuje Izrael z doby před 20 lety. Umírněnou demokratickou společnost nyní ovládají pravicoví rasističtí extremisté, kteří v rozporu s americkými zákony a mezinárodním právem prováděli a dodnes provádějí Palestincům naprosto šílené věci. Odmítají to uznat.“ V Dublinu bylo Sandersovi vytýkáno, že nepoužil slovo genocida, a někteří američtí progresivisté byli před dvěma lety zděšeni, když nevyzval k okamžitému příměří. Nyní mluví zcela otevřeně a pečlivě volí slova; není na vážkách.
Od konce března pořádají Sanders a Alexandria Ocasio-Cortezová (on jí tak nazývá vždy, nikdy nepoužil zkratku AOC) předvolební mítinky po celých Spojených státech od Arizony po Utah. Úmyslně nevynechávají státy, kde mají demokraté tradičně silnou pozici – o to víc je však překvapila čísla z republikánských států. „Tohle není kampaň. Je to politické shromáždění a myslím, že ta čísla jsou téměř bezprecedentní. Velké množství lidí, a to i v konzervativních oblastech, nechce v Americe oligarchii, nechce autoritářství, nechce masivní daňové úlevy pro bohaté a škrty v programech, které pracující třída zoufale potřebuje.“ Jistě, s Ocasio-Cortezovou se někdy neshodnou: „S mojí ženou se v různých otázkách neshodneme! Ale Alexandria, myslím, vychází do značné míry z toho, odkud pocházím já“.
Sanders chová víru v budoucnost. Ve sněmovním Progresivním klubu – 98členné skupině levicovějších členů Demokratické strany v Kongresu – je podle něj několik desítek lidí, kteří jsou „silně progresivní“. „Alexandria je možná jednou z nejvýmluvnějších a nejcharismatičtějších, ale jsou tam i další.“ Ilhan Omarová, Ayanna Pressleyová a Rashida Tlaibová, abychom jmenovali alespoň některé.
Také jasně říká, že se s Ocasio-Cortezovou nesnaží založit třetí politickou stranu. Namísto toho se „snaží vybudovat hnutí zdola složené z lidí z dělnické třídy a mladých lidí. Pokud nyní vidíte, že se objevují kandidáti, kteří jsou progresivní, je to zásluhou obrovského množství práce, které děláme pro volby v polovině volebního období (tzv. midterms) v roce 2026“.
Sanders je naživo velmi podobný tomu, jak se prezentuje ve své knize It’s OK to Be Angry About Capitalism (Je v pořádku být naštvaný na kapitalismus), v níž vytyčuje některé zásady, mezi nimiž jsou: „války a nadměrné vojenské rozpočty nejsou dobré“; „emise CO2 nejsou dobré“; „rasismus, sexismus, homofobie a xenofobie nejsou dobré“; „vykořisťování pracovníků není dobré“. Nabízí skutečný pohled na to, jak zapaluje dav, který elektrizuje svou nadějí – udržuje si optimismus, protože má „to štěstí, že může objíždět zemi a mluvit k velkému množství úžasných lidí“. Poselství se nemění – a nemusí být ani nové – stačí, že je pravdivé.
Jakmile se vydává po schodech do fotografického studia, kráčí rychlým krokem napřed, zatímco jeho manželka Jane O’Meara Sandersová, sama také aktivistka, se se mnou v jeho závěsu nenuceně baví. Nejde o to, že by předstíral energii v době, kdy je věk politiků neustále pod drobnohledem. Je to prostě jeho způsob – všechny ty nutné změny měly nastat už včera.
