Z nové studie Stanfordovy univerzity vyplývá, že globální energetická transformace je možná i s dnes existujícími technologiemi – stála by 62 bilionů dolarů. Tyto zdánlivě vysoké náklady se však do šesti let vrátí. A tím dobré zprávy zdaleka nekončí.
Model energetické transformace
Studie zkoumala energetické nároky 145 zemí (odpovědných za 99,7 % globální produkce CO2) v 30sekundovém rastru. Tak úzký interval je pro takovou studii nový. Lze tak zohlednit denní a noční rytmus i sezónní potřeby. Cílem bylo vymodelovat infrastrukturu, která by dokázala tyto potřeby pokrýt čistě z obnovitelných zdrojů energie (OZE), aniž by způsobila výpadky energetie.
Za legitimní obnovitelné zdroje energie považují autoři vodní, větrnou, solární, tepelnou energii a energii z vln a přílivu. Jaderná energie nebyla zahrnuta.
Při skladování energie autoři spoléhají především na baterie, ale také na skladování tepla a chladu, vody a vodíku. Všechny tyto technologie dnes již existují. Je důležité zmínit, že se jedná o celkovou energetickou studii, nikoli o studii týkající se pouze elektřiny. V souladu s tím zahrnuje také spotřebu celého odvětví dopravy, zemědělství, stavebnictví, průmyslu a dokonce i armády.
Důvody pro přechod na obnovitelné zdroje
Podle autorů studie lze s využitím současných technologií realizovat přechod na obnovitelné zdroje energie v každé z analyzovaných 145 zemí. Celosvětově jsou zapotřebí investice v hodnotě 62 bilionů dolarů. To, co na první pohled vypadá jako obrovská částka, se při bližším pohledu ukáže jako překvapivě výhodná investice.
Proč zavírají byznysmeni oči před „klimatickými alarmisty“?
Elektrifikace obvykle znamená zvýšení účinnosti. V mnoha centrálních oblastech je elektrická varianta nesrovnatelně účinnější než její předchůdce poháněný fosilními palivy: například v oblasti motorů, vytápění (s tepelnými čerpadly) a průmyslu. Kromě toho čistě elektrický systém eliminuje náklady na pořízení a přepravu fosilních paliv. Celkově autoři očekávají, že plně elektrický systém – nazývají ho „WWS“ – sníží náklady o celých 63 %. Díky čistšímu ovzduší a nižším následným škodám způsobeným zpomalením změny klimatu se sníží také náklady v oblasti zdravotnictví.
Autoři tak dospěli k závěru, že plně elektrický systém s čistě obnovitelnými zdroji energie by celosvětově přinesl roční úspory ve výši 11 bilionů dolarů. Investice ve výši 62 bilionů by se tak amortizovala za šest let.
OZE pro Švýcarsko
Autoři vypracovali zprávu přechodu na OZE pro všechny zkoumané země. Díky WWS by Švýcarsko mohlo od roku 2050 ušetřit 52 milionů tun CO2 ročně. Náklady na energii by se snížily o 60,6 % (z 28,1 miliardy na 11,1 miliardy dolarů ročně).
Švýcarsko by do transformace energetiky muselo investovat přibližně 75 miliard dolarů. Velkou část z toho by pohltil masivní rozvoj větrné energetiky, která dosud téměř neexistuje. Právě zde vidí autoři největší potenciál Švýcarska. Větrnou energii by bylo třeba rozšířit na jmenovitý výkon 16,5 GW, což odpovídá přibližně 5500 novým větrným turbínám (typ Enercon E-82 E4 o výšce 84 metrů a výkonu 3,02 MW). Pro srovnání, kapacita německých větrných elektráren činila v roce 2020 dobrých 62,7 GW. Švýcarsku by tedy stačilo instalovat přibližně pouhou čtvrtinu této částky.
To znamená, že výsledky Stanfordské studie jsou srovnatelné s modelovými výpočty studie EPFL zveřejněné v roce 2021. Testovací případ studie EPFL počítá s 4438 novými větrnými elektrárnami – s maximálním technickým limitem 50 398 elektráren ve Švýcarsku.
Jak zvládnout přechod na obnovitelné zdroje energie?
Největší potenciál pro větrnou energii ve Švýcarsku mají Jura, Alpy a Předalpí (v tomto pořadí). 40 % turbín by mělo být umístěno v pohoří Jura.
Vedle větrné energie by bylo třeba pokročit také v rozšiřování fotovoltaických elektráren. Nominální celkový výkon by se musel zvýšit přibližně desetkrát, což se vzhledem k velkému množství nevyužitých střešních vůbec není nereálné. I zde se však největší potenciál skrývá v alpské oblasti. Vodní elektrárny by nebylo třeba dále rozšiřovat.
Pokud jde o skladování energie, bylo by třeba vybudovat především baterie (4,8 TWh) a podzemní zásobníky tepla (74 TWh).
Stanfordská studie i studie EPFL jsou čistě technickými analýzami. Z čistě technického hlediska by bylo možné realizovat energetickou transformaci ve Švýcarsku i na celém světě. Obě studie neberou v úvahu ochotu tak učinit a skutečnost, že každá z 5 500 větrných elektráren by byla torpédována odvoláními.
