Někteří ji považují za naivní, jiní dokonce za nebezpečnou. Padesátiletá Samantha Powerová, z Irska pocházející nová šéfka americké rozvojové pomoci, je bojovnou idealistkou. Jejich posledním úspěchem je historický obrat USA v otázce zrušení patentové ochrany vakcín.
První pracovní den v novém zaměstnání si s sebou Samantha Powerová přivedla celou rodinu. Manžel Cass (66), syn Declan (11) a dcera Rian (8) byli svědky, když byla 50letá bývalá diplomatka, vědkyně a novinářka minulé pondělí ve Washingtonu uvedena do funkce šéfky americké rozvojové agentury USAID. Během slavnostní hodinky s nimi na pódium přišla dokonce au-pair Selena z El Salvadoru.
„To celé je přece naší velkou společnou snahou“, uvedla Powerová. „Bez Seleny bych si na to netroufla.“ Dívka mávala a usmívala se. Působilo to, jako by někdo v centrále United States Agency for International Development právě zapnul topnou lampu.
Velký třesk hned v prvním týdnu
Agentura USAID, založená Johnem F. Kennedym z prostředků Marshallova plánu, má po celém světě zhruba 4.000 spolupracovníků. Mnozí z nich, kteří sledovali vystoupení své nové šéfky na televizních obrazovkách, zřejmě tušili, že úřad bude opět o něco důležitější, možná dokonce nejdůležitější v celé své dosavadní historii.
Americká rozvojová pomoc se skutečně ještě nikdy v tak krátké době nezměnila tak, jako v uplynulém týdnu.
Velkým třeskem byla překvapivá ochota prezidenta Joea Bidena vzdát se patentové ochrany na vakcíny proti koronaviru. Srovnatelný signál solidarity vůči jihu naší planety tu za poslední desítky let nezazněl.
Celá záležitost má ovšem i své háčky. Principiálně je patentové právo základem všech inovací západního světa. Byznysově orientovaný deník Wall Street Journal také již v temných tónech varoval před následky: Bidenovo rozhodnutí je „těžkou ranou pro americkou biotechnologickou branži“.
Powerovou to nechává chladnou. V posledních dnech bojovala za druhý tábor, za tábor těch, kteří si myslí, že nyní musí být udělána výjimka. Jde o „odvážný a správný tah“, napsala na Twitteru – ihned poté, co své rozhodnutí oznámila americká vláda.
Že průmyslníkům na celém světě „spadla brada“, jak poznamenal britský Economist, je Powerové jedno. Vrásky jí nepřidělal ani pokles akcií některých chemických firem.
Powerová má na zřeteli něco většího. Chce podat pomocnou ruku více než 100 zemím světa, které v čele s Indií už od října minulého roku požadují pozastavení „intellectual property rights“ – tedy práv duševního vlastnictví – na vakcíny. Tento krok doporučilo i mnoho senátorů, mezi nimi Bernie Sanders. K nim se přidalo 175 nositelů Nobelovy ceny a bývalí šéfové vlád z celého světa, kteří se ve společné výzvě obrátili na Bílý dům.
Formuje se liga idealistů
Je jasné, že je americká patentová politika v těchto dnech i politikou symbolickou. Ale symboly jsou důležité. A Powerová to dobře ví. Od r. 2013 do r. 2017 byla velvyslankyní Baracka Obamy u Organizace spojených národů v New Yorku a má cit pro to, jak smýšlí zbytek světa.
Ve Washingtonu ví každý, že samotná patentová otázka není jediným faktorem, určujícím pokrok v očkovací kampani. Na pomoc musí přijít i technika, financování a distribuce. Proč bychom ale neměli pomoci všude tam, kde to jde?
„Biden má moc očkovat celý svět“, píše v magazínu The Atlantic Chelsea Clintonová (41), profesorka veřejného zdravotnictví na Kolumbijské univerzitě. „Toho by měl využít.“ Autorka je známá po celých Spojených státech, jak teenagerka kdysi v Bílém domě žila.
V současné době se v USA formuje liga idealistů a do zad jí fouká unikátní vítr současné konstelace. Lidská dobrota a geopolitická moudrost se v boji proti pandemii sčítají do úctyhodného celku.
Klíčovou roli bude hrát rozvojová pomoc
V této nové globální hře získává americká rozvojová pomoc klíčovou roli. Její první mise: Powerová má dát lidem zapomenout na temné čtyři roky, kdy se Donald Trump vyjadřoval pohrdavě o rozvojových zemích a dokonce se jim posmíval jako „shithole countries“ (zasrané země, pozn. PQ).
Powerová chce nastavit nový tón – a to rychle. Již během prvního pracovního týdne rozhodně nezahálela. Hned první den se nechala spojit s indickými diplomaty a oznámila pomoc s utlumením nouzového stavu v Indii, způsobeného koronavirem. Nyní denně odlétají obří Galaxy transportéry amerického letectva se zdravotnickým materiálem do Dillí. Každý stroj zvládne přepravit 120 tun nákladu. Politickým poraženým tohoto solidárního aktu je Čína.
Následovaly rozhovory o etiopském regionu Tigraj, kde došlo k masakrům a kde je hlad zneužíván jako zbraň v občanské válce. Powerová, která v devadesátých letech jako válečná reportérka a autorka knih psala o Srebrenici, reaguje alergicky na každý náznak genocidy.
Druhý den byl ústředním tématem „Northern Triangle“ – severní trojúhelník. V El Salvadoru, Guatemale a Hondurasu sužují lidi sucha, nepokoje a korupce. Ke zlosti vládců regionu se Powerová nejprve živě spojila s lidskoprávními aktivisty a demonstrativně je tak posílila.
Třetí den Powerová intervenovala na setkání ministrů zahraničních věcí zemí G7. Jestli by měl někdo něco proti tomu, kdyby se zvedla podpora pro vzdělávání děvčat v rozvojových zemích, zeptala se. Návrh dostal zelenou.
Takové věci Powerová dokáže, ačkoliv není ani ministryní. V jejím úřadě USAID ji nazývají „Administrator Power“. Powerové ani neublíží, když se během konferencí z home office v záběru občas objeví jedno z jejích dětí. V talkshow „Chase Jarvis Live“ se to stalo přesně v okamžiku, kdy se jí moderátor zeptal, jestli se jí daří skloubit práci a rodinu.
Americkému prezidentovi se její angažovanost, ale i její energie a normalita zamlouvá. Powerová má stejně jako Biden irské kořeny. Do USA přišla v devíti letech, po boku své matky. Ta se rozešla se svým mužem, dentistou z Dublinu, který nechtěl skoncovat s pitím. V Dublinu seděla jako dítě často v pubu, kde byl zařízen dětský pokoj, který byl ovšem silně cítit Guinessem. Její memoáry „The Education of an Idealist“ (Výchova idealisty, pozn. PQ) vychválily The New York Times jako „nádhernou knihu“.
Napřed košíková, pak Bosna, potom Obama
Jako studentka se Powerová v USA nezajímala o politiku ani náznakem. Její pozornost upoutal sport, především košíková a football. Chtěla se stát sportovní reportérkou. Ale pak v r. 1989, na ni zapůsobily záběry ze zpravodajství: Čína nechala na náměstí Nebeského klidu přejet tanky pokojně protestující studenty.
Fyzické násilí proti lidem, kteří chtěli jen vyjádřit svůj názor? Byl to začátek politizace, která u Samothy Powerové od té doby nikdy neskončila.
Studovala politologii a chtěla jako novinářka zpravovat o nespravedlnostech tohoto světa. Jako volná novinářka amerických deníků jela do Bosny v bývalé Jugoslávii a přinesla zpravodajství o zločinech proti lidskosti, jaké by tak dlouho po druhé světové válce nikdo nepokládal za možné. Za svou knihu „A Problem from Hell“ (Problém z pekla, pozn. PQ) získala Powerová v r. 2003 Pulitzerovu cenu.
Tak si jí všiml mladý černošský politik z Chicaga, který se tehdy poprvé ucházel o křeslo v americkém Senátu. Byl to Barack Obama. Přivedl ji do svého týmu, kde měla na starosti zahraniční politiku.
Tvrdohlavý idealismus Powerové vydržel i jako poradkyni Baracka Obamy v Bílém domě a později jako velvyslankyni u OSN. Konfrontacím s Ruskem se nikdy nevyhýbala. Po leteckých útocích na obytné čtvrti a nemocnice v Aleppu se v nezapomenutelném projevu v radě bezpečnosti OSN osobně obula do zodpovědných činitelů z Ruska a Sýrie: „Řekněte, existuje vůbec něco, za co byste se styděli?“
Někdy lezla Powerová na nervy dokonce vlastním lidem. Kvůli ochraně civilistů neustále volala po bezletové zóně v Sýrii. Reálpolitikové kolem Obamy kroutili očima, někteří to dokonce považovali za nebezpečné. Jak by reagovali Rusové, kdyby v Sýrii zasáhlo americké letectvo bez mandátu OSN? Powerová kontrovala, že i v kosovské válce neexistoval mandát Spojených národů, ale Srby páchané etnické čistky po zásahu ustaly.
Více vstřícnosti a více tvrdosti?
Obamovi na těchto sporech záleželo, Powerová patřila k jeho klaviatuře. Než se rozhodl, chtěl znát její názory. Když jednou Powerová ohledně eticky sporného vládního plánu okamžitě nebila na poplach, škádlil ji: „Co je s tebou, Samantho? Nejsi dnes ve formě?“ V lednu 2017, když se Obama s Powerovou po Trumpově zvolení museli stěhovat z Bílého domu, vznikla fotografie, která oba ukazuje v přátelském objetí na rozloučenou.
Některé tehdejší debaty dnes vidíme v novém světle. Kdyby se Powerová s bezletovými zónami prosadila, nedošlo by k syrské uprchlické krizi a tím by v Evropě tolik neposílil pravicový populismus. Celé dějiny minulých let, od AfD až po brexit, by zřejmě probíhaly zcela jinak.
Co z toho plyne? Je třeba na minimálních standardech lidskosti orientovaná idealistická politika USA lepší politikou – i když nám zpočátku může připadat riskantnější?
Jeden z lidí, který byl u všech tehdejších debat přítomen, Joe Biden, nyní Powerovou opět povolal na jeviště. Vysílá tím světu dvojí signál. Potřební mohou počítat s větší pomocí. Ale jiní se nemusí divit, když se setkají s větší tvrdostí.
