„Porušujeme naše vlastní lidskoprávní standardy“

REKLAMA

V nouzové situaci směla Carola Rackete vplout do přístavu na Lampeduse i navzdory vůli Itálie, říká expert na mořské a námořní právo Alexander Proelss. A také kritizuje Evropskou unii. Rozhovor vedla Alexandra Endresová.

Napomáhání k ilegální migraci, porušení námořního práva a odpor proti státní moci: tak zní obvinění italských úřadů vznesená proti Carole Rackete. Kapitánka lodi Sea Watch 3 vplula v noci z pátku na sobotu do přístavu italského středomořského ostrova Lampedusa, ačkoliv jí to vláda v Římě zakázala. Rackete by mohla být potrestána peněžitou pokutou, v nejhorším případě i trestem odnětí svobody. Alexander Proelss, profesor mezinárodního námořního a mezinárodního práva na Univerzitě v Hamburku, posoudil pro týdeník Die Zeit chování Caroly Rackete z právního hlediska.

Zeit Online: Pane Proelssi, porušila kapitánka Sea Watch 3 námořní právo, když proti deklarované vůli italské vlády vplula napřed do výsostných vod Itálie a následně do přístavu na Lampeduse?

Alexander Proelss: Námořní právo dává státům v zásadě možnost uzavřít své přístavy pro cizí lodě. Na druhé straně tu ale je povinnost zachránit lidi v nouzi a přepravit je na bezpečné místo. Celé dilema se odvíjí mezi těmito dvěma zásadami mezinárodního práva. S výjimkou operací v rámci mandátu evropské pohraniční a pobřežní hlídky Frontex nevyplývá z příslušných právních předpisů žádná povinnost přímořských zemí tolerovat ve svých přístavech připlouvání na moři zachráněných osob. Že se zatím země nedohodly na odpovídající povinnosti, souvisí s obavou, že by tito lidé mohli v místě připlutí podávat žádosti o azyl. A to není politicky vítané.

Zeit: To znamená, že na otázku protiprávnosti jednání Caroly Rackete neexistuje odpověď?

Proelss: Ale ano, existuje výjimka, a já si myslím, že ji v tomto případě lze použít. Historicky uznané zvykové právo o přístavech v nouzi (něm. Nothafenrecht, regulované dohodou SAR, pozn. red.) platí tehdy, když se situace na palubě lodi zhorší natolik, že existuje nebezpečí ohrožení zdraví a života zachráněných nebo posádky. V takovém případě musí země, které patří přístav, přistání lodi tolerovat. V tomto případě to je Itálie.

Zeit: Kapitánka řekla, že existoval stav nouze. Může to rozhodnout sama?

Proelss: Loď byla už více než dva a půl týdne na cestě. Rackete uvedla, že docházela voda. Než vplula do přístavu na Lampeduse, bylo ze zdravotních důvodů z lodi evakuováno 13 osob. Nakonec bude muset být Rackete přiznáno právo posoudit a rozhodnout o vážnosti situace na palubě své lodi.

Zeit: Neměla se kapitánka pokusit plout do jiného přístavu, když na Lempaduse nedostala žádné povolení?

Proelss: Nejbližší přístav se nacházel na Lampeduse. Kapitánka má podle námořního práva povinnost dostat zachráněné lidi na bezpečné místo. To také znamená, že je právě nesmí dopravit do země, kde jsou ohrožena lidská práva migrantů – a to je v současné době mnoho severoafrických zemí, především pak Libye.

O Libyi existuje rozhodnutí Evropského soudu dvora pro lidská práva (ESLP), které říká, že navracení osob do Libye loděmi států, které se plaví pod vlajkou smluvních stran Evropské úmluvy o lidských právech, porušuje právě tuto dohodu. I když se toto rozhodnutí nevztahuje na soukromé záchranářské organizace, nelze po neziskových organizacích požadovat, aby se dopustily jednání, které je zapovězeno státním lodím. Rozhodnutí pochází z r. 2012 a od té doby se tamní situace ještě zhoršila.

Zeit: A co Tunisko?

REKLAMA

Proelss: Tunisko je mezi severoafrickými zeměmi možná výjimkou, co se týká lidských práv. A je také pravdou, že povinnost dopravení lidí na bezpečné místo nemusí nutně znamenat nejbližší přístav. Určení bezpečného místa záleží především na posouzení jednotlivého případu. Vždy je rozhodující, na kterém místě je nejefektivněji zaručeno, že stav nouze skončí. A to byl, pokud víme, přístav na Lampeduse.

Zeit: Podle ESLP nesmí být nikdo navrácen do Libye. Proč spolupracuje EU s libyjskou pobřežní hlídkou, která právě toto dělá?

Proelss: Protože Itálie, Německo a mnoho dalších evropských zemí nemohou tyto lidi samy poslat zpět. Všechny členské země Rady Evropy jsou smluvními zeměmi Evropské úmluvy o lidských právech, a proto jsou vázány jejími ustanoveními. Libye jako neevropská země není úmluvou vázána.

Zeit: Neporušuje úmluvu už jen to, že je libyjská pobřežní hlídka podporována finančně?

Proelss: Dokud je lidskoprávní situace v Libyi tak napjatá jako v současné době, je z mého pohledu jakákoliv spolupráce s libyjskou pobřežní hlídkou nanejvýš problematická. V krajním případě může být jednání evropských zemí posuzováno jako napomáhání k porušování lidských práv.

Čtěte také: Skupina právníků zažalovala EU u Mezinárodního soudního dvora.

Zeit: Pokud námořní právo ukládá povinnost zachraňovat lidi v nouzi, neplatí to i pro jednotlivé státy? Smí členské země Evropské unie své státní záchranné akce beze všeho ukončit?

Proelss: Rozhodně nelze ukončit státně organizované záchranné operace jako například Sophia, jak to na jaře učinila EU, a následně bránit soukromým záchranářům v práci. Jen proto, že jde o lidi, kteří touží po azylu v Evropě, porušujeme naše vlastní lidskoprávní standardy. To je z humanitního hlediska a z hlediska mezinárodní práva nanejvýš sporné.

Zeit: Jaký trest nyní Caroly Racketě hrozí?

Proelss: To nedokážu odhadnout, rozhodující je italské právo. Mohu ale říct, že pokud bude aplikováno právo o přístavech v nouzi, pak nesmí být Rackete odsouzena, protože pak jednala v souladu s tím, co jí mezinárodní právo nařizuje – totiž zachránit lidi, kteří se nachází v nouzové situaci.


Alexander Proelss Prof. Dr. Alexander Proelss vystudoval v Bonnu und Tübingenu právo. Poté působil u Spolkového ústavního soudu a přednášel na Univerzitě Christiana-Albrechtse v Kielu a na Univerzitě Trevír, nyní působí na Univerzitě v Hamburku. Od 1. ledna 2011 je ředitelem Institutu technického práva a práva životního prostředí (IUTR), od května 2011 je členem představenstva Centra Evropských studií (ZES) Univerzity Trevír a od května 2015 jedním z ředitelů Institutu politiky práva (IRP) rovněž na Univerzitě Trevír. Je také autorem a spoluautorem mnoha knih s právní tématikou.

REKLAMA