
V Evropě již několik týdnů panují extrémní vedra a sucho. Vlády se zřejmě rozhodly pro orwellovskou jazykovou politiku: realita se prostě umlčí. Komentář. Eko, logicky.
Už mnoho týdnů téměř neprší a panují nesnesitelná vedra. Nejlepší je hýbat se co nejméně. A vlády se tímto pravidlem důsledně řídí. Až na několik – a navíc zcela nesmyslných – prohlášení o záměrech (prohloubení plavebních drah, stavbě přehrad či jaderných elektráren a podobně) se zdá, že se vlády rozhodly pro orwellovskou jazykovou politiku, v rámci níž se vyhýbají zakázaným slovům. O masivní vlně veder se mluví co nejméně a o úzké souvislosti s *********** změnou, respektive ********* oteplováním, už vůbec ne. To by totiž mohlo ohrozit politickou ********* a tím spíše pak výsledek budoucích voleb.
Podoba s Putinovou speciální vojenskou operací, při níž Rusko ******* Ukrajinu a která se nesmí nazývat ******, je jistě zcela náhodná.
Vlády se však vmanévrovaly do pasti: proti horku a suchu neexistuje žádný rychlý recept
V případě pravicových a konzervativních vlád se postoj i komunikace ohledně klimatických změn v posledních desetiletích bohužel vyvíjel protichůdně. V 90. letech se země východní Evropy a Německo na mezinárodní scéně chlubily vysokým snížením emisí CO2 (které však bylo způsobeno především kolapsem východoevropského průmyslu). Později byly vyhlašovány stále nové a přísnější klimatické cíle, aniž by byly podpořeny odpovídajícími opatřeními. Během krátkých záblesků naděje pak byly ekologické politiky nemilosrdně napadány. A to za pomoci cílených nepravdivých kampaní o obnovitelných zdrojích, tepelných čerpadlech či proti vědě o klimatu samotné. Nezřídka byly používány i prvoplánové ekonomické argumenty o údajných vysokých nákladech, dluzích či ohrožení průmyslu. Skutečné náklady nicnedělání nyní na vlastní kůži zakoušíme všichni. Vrcholem je vyhýbání se diskusím o zanedbávané ochraně klimatu a jejích důsledcích.
Vlády se v tomto ohledu skutečně dostaly do pasti. Proti horku, suchu a vyschlým řekám neexistuje žádný okamžitý recept. A nikdo za spučasný žalostný stav nechce nést odpovědnost. Zásadní, dlouhodobá opatření jsme již dávno prošvihli. Evropa předalo Číně průkopnickou roli v oblasti energetické transformace, obnovitelných zdrojů energie a s nimi souvisejících odbytových trhů. Čína nyní dominuje světovému trhu s fotovoltaickými systémy, větrnými elektrárnami a elektromobily. Prosazujeme se pouze v oblasti fosilního plynu a automobilů se spalovacími motory. A to zcela chladnokrevně.
Tím si však nijak nepomůžeme, jen to povede k ještě většímu zhoršení situace.
Původní článek profesora Dr. Rainera Grießhammera pro německý deník Frankfurter Rundschau byl redakcí PQ upraven na globálnější přesah. Pan Grießhammer je členem správní rady nadace „Zukunftserbe“, jejímž cílem je zajistit budoucím generacím svět, ve kterém se dá dobře žít, a autorem vědeckých i populárně naučných publikací. Kromě toho je čestným profesorem udržitelných produktů na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu. Přes 30 let působil ve vedení Öko-Institutu, v roce 2010 získal cenu za ochranu životního prostředí udělovanou Deutsche Bundesstiftung Umwelt. Působil také v poradních orgánech německé vlády a Spolkového sněmu zaměřených na ochranu životního prostředí, udržitelnost a spotřebitele.

















