Maďarsko je jedinou zemí EU, která se nadále staví proti sankcím vůči Rusku. Orbán, který po svém znovuzvolení složil přísahu na další čtyři roky, nyní počítá i s kabinetem plným přátel Ruska. Bývalá insiderka však má podezření, že za tím stojí hlavně pragmatický kalkul.
Vyjádření maďarského ministra zahraničí nepřekvapilo; Péter Szijjártó je dlouhodobě znám jako člověk vstřícný vůči Rusku. S ohledem na oznámení Švédska a Finska, že se co nejdříve připojí k NATO, je „třeba vzít v úvahu ‚citlivost‘, kterou naznačilo Turecko„, uvedl budapešťský nejvyšší diplomat během nedělního zasedání ministrů zahraničí aliance v Berlíně.
Szijjártó tak podpořil tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Ten se již dříve k rozšíření aliance vyjádřil skepticky a řekl, že „nemá pozitivní mínění“ o vyhlídkách na přistoupení obou skandinávských zemí.
Postoj maďarské vlády k otázce přijetí Švédska a Finska do NATO zapadá do obrazu, který prezentuje od začátku ruské agresivní války proti Ukrajině. Budapešť, která je členem EU a NATO, vybočuje z řady. Šéf vlády Viktor Orbán nedovolí, aby byly ukrajinské armádě dodávány zbraně přes maďarské území. Odmítá také přísnější sankce vůči Rusku, zejména embargo na ropu nebo plyn. Namísto toho Orbán a jeho stoupenci kritizují ukrajinské vedení.
Inscenace jako záruka míru
Pro mnohé pozorovatele byla Orbánova proruská volební kampaň v březnu obzvláště znepokojivá. V rozhlasovém rozhovoru očernil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského jako „herce“ a jeho ministr zahraničí Szijjártó dokonce obvinil ukrajinské vedení z vměšování do maďarské volební kampaně. Nepředložil pro to ale žádné přesvědčivé důkazy. Díky této taktice však Orbánova strana Fidesz dokázala v dubnu jasně vyhrát parlamentní volby. Jeho cílem byla obava mnoha lidí, že by se válka na Ukrajině mohla přenést do sousedního Maďarska.
Orbán se inscenoval jako garant míru, zatímco opozici paušálně označil za válečné štváče. Jeho volební aliance Fidesz-KDNP získala 54 % hlasů a díky maďarskému volebnímu zákonu, který zvýhodňuje nejsilnější stranu, mohla dále rozšířit svou dvoutřetinovou většinu v parlamentu.
Otázkou je, zda Orbánův Rusku přátelský kurz byl pouze součástí jeho předvolební kampaně, nebo zda se jedná o zásadní orientaci maďarské politiky. Budapešť se přinejmenším již léta stále těsněji váže na Moskvu; svědčí o tom i její závislost na dodávkách ruských surovin, stejně jako miliardové rozšíření jaderné elektrárny Paks ruskou společností Rosatom. Orbán nyní vysílá další signál, že směřování jeho politiky jeho strategického rázu.
V pondělí složil v parlamentu přísahu již počtvrté v řadě. Nový vládní tým má nastoupit tento měsíc. Jména ministrů jsou již známa, a to i proto, že sám premiér zveřejnil jejich fotografie. Personální rozhodnutí naznačují, že Orbána ani ve snu nenapadne měnit nastolený kurz.
Řád přátelství od Putina
Na jedné straně je tu Péter Szijjártó. Zůstane ve funkci ministra zahraničí, což je jasné znamení, neboť málokterý jiný maďarský vrcholný politik dává najevo svou blízkost k Moskvě tak otevřeně jako on. Teprve v prosinci převzal Szijjártó v Moskvě od svého protějšku Sergeje Lavrova ruský Řád přátelství. Těsně před parlamentními volbami se na veřejnost dostala zpráva maďarského výzkumného časopisu Direkt 36, podle níž bylo Szijjártóovo ministerstvo „plně“ hacknuto ruskými tajnými službami. Pro ministra to zjevně byl stejně nicotný problém jako pro jeho šéfa.
Kontroverzní je také rozhodnutí jmenovat Kristófa Szalay-Bobrovniczkyho ministrem obrany. Szalay-Bobrovniczky, bývalý velvyslanec v Londýně a podnikatel, má údajně dobré vztahy s Ruskem. V roce 2019 se stal spolumajitelem maďarské části ruské společnosti Transmashholding. Tato společnost má zase vazby na ruskou armádu a ruský zbrojní průmysl.
To vše může vyvolat nelibost zejména ve Varšavě. Polští národní konzervativci, kteří byli dříve Orbánovými blízkými spojenci, již několik týdnů hlasitě kritizují maďarské vedení kvůli jeho politice vůči Rusku. Polská vláda je jedním z nejvýznamnějších podporovatelů Ukrajiny. Kurz Budapešti ji způsobuje bolení hlavy. Za normálních okolností obě země úzce koordinují svou činnost. Již několik let se vzájemně kryjí ve sporu s Evropskou komisí o svobodu tisku a právní stát.
Orbán to ví, ale přesto rozkol s Poláky riskuje. Důvodem může být skutečnost, že Maďarsko je ve skutečnosti na ruských surovinách závislé více než mnohé jiné evropské země. Důvodem mohou být i sympatie k Rusku u jeho voličů, kterým se Orbánovo kolísání mezi Moskvou a Bruselem líbí. „Existuje však i další důvod,“ říká Zsuzsanna Szelényiová ze Středoevropské univerzity v Budapešti v rozhovoru pro německý deník Die Welt.
Bývalá poslankyně byla členem Orbánovy strany Fidesz, a zná proto velmi dobře její vnitřní fungování. „Orbánova politika vstřícná k Rusku je pro něj také vyjednávacím trumfem“, říká. Maďarská vláda by mohla souhlasit s ústupky v některých oblastech, pokud by Evropská komise postupovala vůči Maďarsku v jiných oblastech, domnívá se Szelenyiová.
Konkrétně to znamená, že Budapešť by mohla požadovat uvolnění peněz z fondu na obnovu po koronakrizi nebo usilovat o kompromis v důsledku aktivace podmíněnosti právního státu. Komise zatím tento mechanismus aktivovala pouze proti Maďarsku. Budapešť by mohla přijít o miliardové finanční prostředky. „Orbán není ideolog“, řekla Szelenyiová. Jeho přátelství s Putinem je hluboce pragmatické, dodává. „Myslím, že pravda je, že je naštvaný. Protože Putin vytváří chaos. Orbánova kyvadlová politika však funguje pouze ve stabilní situaci, kdy se vše daří. Nyní si musí vybrat stranu“, myslí si odbornice.
