Článek Hanse-Jörga Schmidta, německého novináře žijícího v České republice, který vyšel těsně před návštěvou německé kancléřky v prestižním deníku Die Welt, jsem s laskavým svolením autora přeložil do češtiny a nyní si ho můžete exkluzivně přečíst na Honzových komentářích: Angela Merkelová cestuje na státní návštěvu do hlavního města České republiky Prahy. Kdysi tu platila za velkého spojence. Ale její „vítací kultura“ z ní v očích mnoha Čechů udělala nepřítele.
Koncem tohoto léta se údolím Vltavy ještě jednou rozprostřel horký vzduch. Výletní parníky vyplouvající zpod Hradčan z Kampy jsou přeplněné. Na Hradě s majestátním chrámem sv. Víta stojí turisté hodinové fronty. V dobách teroru policie kontroluje každou tašku a batoh.
V pivních zahrádkách dochází místa, večer se dobře naladění hosté trousí z lokálů. Samotní Pražané jsou ještě někde na svých chatách anebo právě plánují složitou cestu přes věčně rozestavěné české dálnice. Hlavní město je pevně v rukách turistů.
Když Angela Merkelová v minulosti zavítala do Prahy, stalo se setkání s davem příznivců na Karlově mostě skoro rituálem. Převážně němečtí turisté se na chvíli odvrátili od stánků s kreslenými portréty a nebo s podomácku vyráběnými šperky a radovali se, že mohli kancléřku také jednou spatřit na vlastní oči, přátelsky ji zdravili, potřásli si rukou, zamávali a pokoušeli se zachytit ji kamerou svých chytrých mobilních telefonů.
„Vítací politika“ Angely Merkelové Čechy zlobí
I mnoho Čechů přijímalo Angelu Merkelovou kladně. Němku, o které věděli, že za svých studentských let byla v jejich městě na praxi v Akademii věd a stále ještě ovládá několik útržků jejich ne zrovna jednoduchého jazyka, měli rádi. Za jejích nejlepších dob jí důvěřovalo více než 70 % Čechů. To bylo teprve před rokem.
Od počátku „Willkommenspolitik“ – slova, které v Čechách nikdo nemusí překládat – však její popularita klesla na půlku; jedny pražské noviny o víkendu zmínily pouhých 18 %. Před ní se umístil dokonce samotný Vladimír Putin. V zemi, ve které si v těchto dnech opět připomínali krvavý konec „Pražského jara“, který nesl především rukopis Moskvy, to hraničí se zázrakem.
Vzhledem k těmto okolnostem nyní zřejmě Merkelová od setkání s příznivci upustí. A to zrovna ve městě, které jí přirostlo k srdci, kam by se jednou ráda vrátila i jako soukromá osoba, až už nebude kancléřkou – jak se jednou přiznala.
„Islamisty u nás nechceme“
„Četl jsem v novinách, že přijede. Ale upřímně řečeno, nechci ji tady. Frau Merkel tu máme plné zuby“, dostává se zhruba padesátník Pavel Krejčí do ráže. „Pozvala všechny ty uprchlíky a teď to máme odnést my. S námi ne!“, rozpovídá se dál.
Jeho žena Eva ho doplňuje: „Teď jí teroristé v její vlastní zemi vystavili tučný účet. Tyhle islamisty, teroristy a hrdlořezy v naší zemi nechceme. Doufám, že jí to naši politici vytmaví.“
Další Češi po dotazu na Merkelovou mávnou v nejlepším případě rukou. V nejhorším případě odpoví nadávkami, které nelze citovat. Čeština je bohatá na synonyma, je mnohem barvitější než němčina. To platí i o nadávkách.
Komentátorovi blogu Aktuálně.cz Martinu Fendrychovi šla už protimerkelovská nálada natolik proti srsti, že napsal: „Merkelová není ďáblice, ale náš životně důležitý spojenec. Pomalu bychom to měli začít chápat.“
Úzké vazby na drážďanskou Pegidu
Aby zatlačili na domácí politiky, svolala různá protiislámská hnutí přes sociální média své příznivce na protestní demonstrace proti kancléřce. Mezi nimi „Blok proti islámu“, který už v minulosti na podobných shromážděních vystupoval s šibenicemi, kterými vyhrožoval politikům, pokud by snad sdíleli kurz Merkelové. Odpůrci islámu udržují úzké vazby s drážďanskou Pegidou.
Merkelová si demonstrantů sotva všimne. Pokud bude mít štěstí, potká při svém příjezdu na Hrad dokonce několik příznivců, které zde přese všechno ještě má. Ti byli rychlejší než odpůrci a svou demonstraci na náměstí před Hradem ohlásili 4 dny dříve. Kancléřka by se jimi však neměla nechat ukolébat. Na Hradě samotném jí prezident Miloš Zeman nebude šeptat pouze milá slůvka. Tak lze očekávat jasná slova.
Prezident je v odsudcích kurzu Angely Merkelové v uprchlické otázce neúnavný. Ten nazývá „velkou chybou“. Po opakovaných teroristických útocích v západní Evropě svým občanům doporučil, aby se ozbrojili. On sám stojí pod ochranou, ale své ženě řekl, aby si pořídila zbrojní průkaz. Nedávno se na sociálních sítích objevila fotografie, která ji zobrazuje v maskovacím stejnokroji s automatickou zbraní většího kalibru. Pravost fotografie však není jasná.
Sám prezident podněcuje hysterii
Sám Zeman se již před měsíci chvástal, že v případu nouze vezme sám zbraň do ruky, aby ochránil české hranice proti „ilegálům“, kteří chtějí v Česku „zavést právo šaría, kamenovat nevěrné ženy, zlodějům sekat ruce a vůbec nejraději všem hned useknout hlavy“. Takovými vyjádřeními rozdmýchává hysterii ve své zemi – ve které se v současnosti téměř žádní uprchlíci nenacházejí.
Mezi nimi se rychle rozneslo, že je lepší se Čechám vyhnout. Koho tam chytí, tomu hrozí umístění v internačním táboře. Tam musí strávit šest týdnů, bez mobilu, peněz, se špatným jídlem, bez tlumočníka a nejspíš bez právní pomoci. Kdo nepožádá o azyl, je poslán tam, odkud přišel – pokud ho sousední země vůbec přijme.
Těm, které se nepodařilo odsunout, ukážou, kdy jede příští vlak do Německa. Když si někteří z internovaných na tamní poměry stěžovali, vzkázal jim Zeman v jednom rozhovoru: „Vypadněte, pokud se vám to nelíbí! Nikdo vás sem nezval.“ Sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec od začátku vědomě sázel na odstrašení a je hrdý „jak skvěle to fungovalo“.
2000 Syřanů čeká na vpuštění do země
Tato taktika vedla také k tomu, že ministry vnitra EU schválené spravedlivé rozdělení uprchlíků pomocí kvót v Česku nefunguje. „Merkelová má pravdu, když říká, že každý uprchlík má právo na azyl v některé ze zemí EU, ne ale v zemi podle jeho přání“, ještě jen tak tak přiznávají v Praze. „To ale předpokládá, že uprchlíci také v Čechách, Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku chtějí zůstat, pokud se tam dostanou. Pokud však chtějí dále do Německa, těžko je můžeme držet. Touha dostat se do Německa ostatně dokazuje, že se jedná skoro pouze ekonomické migranty.“
Češi takový případ zažili, zrovna u ukázkového projektu. Přivezli do země vybrané irácké křesťany, kteří zpočátku požádali o azyl, potom si ale tajně pronajali autobus, kterým se vydali na cestu do Německa.
Jiní dali přednost tomu, aby se raději vrátili do své nejisté vlasti. Vláda v Praze na návrh nekompromisního ministra vnitra potom raději celý integrační projekt zastavila. K ničemu podobnému v nejbližší době nedojde. Nyní čeká více než 2.000 Syřanů na jim a EU slíbený pobyt v České republice. V tomto roce z toho ale nejspíš už nic nebude.
„Česko má zájem na evropských řešeních“
I když je nálada v širokých vrstvách české společnosti špatná až agresivní – návštěva Merkelové představuje také šanci. Luboš Palata z deníku s největším nákladem v zemi „Mladá fronta Dnes“ proto také po kancléřce požaduje „jasná slova“: „Teď není doba na zdrženlivou diplomacii. Merkelová musí svými argumenty podpořit proevropské a prozápadní síly v Česku. Pokud nechce Německo ztratit Česko jako demokratickou, proatlantickou, proevropskou zemi, je to na mnoho let poslední šance.“
Více vysvětlování doporučuje Tomáš Lindner z politického magazínu „Respekt“: Kdyby kancléřka dorazila do Prahy mnohem dříve, nebo české televizi častěji poskytla delší rozhovor, neměli by to čeští politici se svými ‚jednoduchými pravdami‘ tak lehké.“
Trochou optimizmu hýří Thomas Oellermann z pražské nadace Friedricha Eberta: „Pouze dialog může pohnout zkostnatělými pozicemi. Není třeba velkých analýz, abychom zjistili, že Česko není z různých historických a sociálních důvodů schopno nést relativně stejnou zátěž při vypořádání se s uprchlickou otázkou. Česko ale má – a tím se odlišuje od jiných zemí střední a východní Evropy – zájem na evropských řešeních.
Premiér se obává „polibku smrti“
Oellermann tím především míří na sociálnědemokratického premiéra Bohuslava Sobotku. Ten se minulý rok jako rotující předseda Visegrádské čtyřky pokusil na své kolegy z Polska, Slovenska a Maďarska působit smířlivě. Také odmítl následovat příkladu Maďarska a Slovenska a žalovat rozdělení uprchlíků podle kvót u Evropského soudního dvora.
Sobotka se tím dostal ve vlastní zemi pod tlak, ocitl se pod ustavičnou palbou kritiky prezidenta Zemana, ale i od svých koaličních partnerů. Pokud vyjde Merkelové příliš vstříc, ohrozí případné šance své strany v nadcházejících podzimních regionálních volbách. I opatrná chvála od kancléřky pro jeho rozvážnost byla veřejností vnímána jako „polibek smrti“.
Jako hostitel se tomu snažil Sobotka předejít. Nechce s Merkelovou hovořit pouze o uprchlících, obzvlášť když se oba den poté setkají ve Varšavě s ostatními premiéry Visegrádské skupiny. Tam se o tomto tématu bude jednat podrobněji, a také o situaci v Evropě po brexitu. To vše platí i pro přípravu příštího vrcholného zasedání EU v polovině září na Slovensku.
Pro kancléřku to nebude procházka růžovým sadem
Kancléřka je nápadům východoevropanů otevřená. Ve svém vládním prohlášení 28. června před Spolkovým sněmem prohlásila, že by evropská debata neměla být zúžena na otázku, zda chceme více či méně Evropy: „Co potřebujeme daleko více, je úspěšná Evropa; a úspěšná Evropa je Evropa, na které se podílí její občané, s kterou se identifikují a která jejich životy hmatatelně zlepší.“
V tomto smyslu je naléhavým problémem Sobotkovy agendy během setkání s kancléřkou i lepší dopravní spojení mezi Němci a Čechy, jmenovitě po železnici. A během společné návštěvy vědeckého centra na Českém vysokém učení technickém v pražských Dejvicích chce Merkelové názorně předvést, jak by mohlo vypadat spojení průmyslové výroby s nejmodernějšími informačními a komunikačními technologiemi.
Klíčové slovo: Průmysl 4.0. To vystudovanou vědkyni, jak doufá premiér, přivede na jiné myšlenky. Přesto: procházka růžovým sadem tentokrát návštěva kancléřky v Praze nebude.
