Ruský novinář a autor science-fiction Dmitrij Gluchovskij ve svém novém románu Metro 2035 kritizuje Putinův systém. A neskrývá zklamání ze svých spoluobčanů. Článek přinesla 20. května Süddeutsche Zeitung.
Arťom není žádný hrdina. Nedůvěřuje svému tělu, o kterém se domnívá, že je prolezlé nádory rakoviny. Sex má spojen s ponížením a selháním. Od lidí – svého otčíma, manželky, švagra a přátel – s kterými žije v rozvětveném systému moskevského metra, si udržuje odstup.
Metro 2035 – temná vize budoucnosti od moskevského autora Dmitrije Gluchovského, jejíž hlavním hrdinou je právě Arťom, vyšla letos v Německu i v České republice. Arťom patří k jediným přeživším ničivé atomové války, která vyhnala Moskvany do podzemí. Kniha je posledním dílem trilogie, která z Gluchovského udělala jednoho z nejznámějších ruských autorů sci-fi.
Gluchovskij románem Metro 2035 kritizuje ruskou společnost
Již v 17 letech začal pracovat na svém prvním románu Metro 2033, nedokončený rukopis zveřejnil na internetu a dál nechal fanoušky rozhodnout o vývoji prvního Arťomova dobrodružství. V něm Arťom bojuje s černými mutanty, kteří se objevili v důsledku radioaktivního zamoření. Knižně vyšlo Metro 2033 v Rusku v roce 2005, stalo se bestsellerem a bylo přeloženo do více než 20 jazyků. Následoval druhý díl Metro 2034, kde je hlavním hrdinou starý obyvatel podzemí Homer.
V nejnovějším třetím díle již Arťom nebojuje s mutanty, nýbrž s vlastními lidmi. Mladý muž je přesvědčen, že se jinde nachází ještě další přeživší atomové války. Zas a znovu vychází na povrch, riskuje vlastní zdraví a vlastními lidmi je již dávno považován za blázna. Jen Homer, hrdina druhé knihy, mu věří. Společně objeví gigantické spiknutí, jehož cílem je udržet obyvatele pod zemí.
„Někteří fanoušci si stěžovali: Kde jsou mutanti? Je to vůbec ještě sci-fi?“, říká Dmitrij Gluchovskij při setkání v Berlíně. Směje se při tom. Pro něj je totiž jedno jasné: „Metro 2035 je politickým manifestem.“ Ve své knize nepopisuje žádnou vzdálenou, fiktivní budoucnost, ale svou vlast, jak ji dnes vnímá.
Z Ruska zmizel protest
V současné době, dodává Gluchovskij, překonala absurdní realita v jeho vlasti všechnu autorovu představivost. „Co se stalo v uplynulých letech v Rusku, mě šokovalo“, vysvětluje. Po parlamentních volbách v r. 2011 ještě s přáteli demonstroval proti tehdejšímu předsedovi vlády Vladimíru Putinovi. Brzy na to se Putin vrátil do úřadu prezidenta, v r. 2014 začal válku s Ukrajinou a obsadil Krym.
Pomocí státem ovládaných médií spustil Putin obrovskou propagandistickou kampaň. Putinovy motivy jsou Gluchovskému zřejmé. Podle něj chce lidem ukázat: Podívejte se, co se stane, pokud demonstranti svrhnou systém. A to se mu podařilo. „Protesty v Rusku najednou ustaly a mnoho mých přátel si opravdu myslí, že Ukrajinu ovládli fašisté“.
Gluchovskij věří, že jeho spoluobčané ještě stále vězí v ideologických bojích 20. století. „Není divu: Od té doby, co je Putin u moci, nabývá kult Velké vlastenecké války stále hysteričtějších rozměrů“, dodává autor. Za Velkou vlasteneckou válku se v Rusku označuje 2. světová válka. „Rok od roku přibývá patriotických filmů, pompéznějších reklam a vojenské přehlídky jsou čím dál větší“, říká Gluchovskij. Tím Rusko vyplňuje ideologické vakuum, které vzniklo po pádu Sovětského svazu.
Osamělost Putinových odpůrců
Skutečné vypořádání se s dějinami, stalinistickým terorem či kolonizací východní Evropy oproti tomu chybí. A proto většina Rusů opět začíná věřit tomu, že musí bojovat proti fašistickému Západu.
Staré ideologické propasti připomíná také Metro 2035. V rozvětveném systému moskevského metra se navzájem potírají vojáci Rudé linie a fašisté z Říše, připomínající nacistické Německo. Přičemž za oběma, údajně znepřátelenými tábory, stojí stejné mozky. Stará válka ideologií slouží jen pro odpoutání pozornosti lidu – aby, jako Arťom, nepřišel na myšlenku hledat cestu ven.
Science-fiction jako společenská kritika
Dmitrij Gluchovskij tak navazuje na dlouhou tradici ruské literatury. Za sci-fi a fantasy převlečená kritika politických poměrů tam je dobře známa. Již v r. 1920 vyšel v tenkrát mladém Sovětském svazu román My autora Jevgenije Zamjatina, ve kterém popisuje totalitní systém v dobách někdy „po poslední revoluci“. V druhé polovině 20. let vydali bratři Arkadij a Boris Strugačtí četné sci-fi romány, obsahující výpady proti neutěšené byrokracii každodenního sovětského života. Mladý spisovatel Gluchovskij se jimi cítí inspirován, v r. 2010 napsal předmluvu ke sborníku jejich nejdůležitějších děl.
Metro 2035 ale představuje víc než politickou obžalobu, nabízí i pohled do autorova nitra. Osamělost a nejistota hlavního protagonisty Arťoma zrcadlí Gluchovského vlastní pocity. „Občas se sám sebe ptám: Píši snad proti zájmům lidí? Nechtějí už Rusové svobodu?“ V jedno však nevěří: že za nadšením Putinem stojí pouze nevědomost. Zná příliš mnoho vzdělaných a zcestovalých lidí, majících přístup k zahraničním médiím, kteří systém přesto podporují. „Mnoho Rusů raději věří lži – i když znají pravdu. Je to děsivé.“
Módní oblečení nahrazuje svobodu
Proč tomu tak je? Definitivní odpověď na tuto otázku Gluchovskij dosud nenašel. „Putinovy motivy mi jsou jasné. Ďábel zkrátka dělá svou práci. Ale co pohání jeho podporovatele?“ Možná leží příčina v tom, že se Rusům v soukromém životě dostává určitých svobod. „Mohou cestovat, vydělávat peníze, kupovat si módní oblečení.“ Mnoho jeho známých se tímto způsobem stáhlo do vnitřní imigrace, zhruba podle hesla: Co bych se staral o manipulované zprávy a válku na Ukrajině, když si v Moskvě mohu otevřít další obchod s teniskami?
Gluchovskému jsou tito lidé vzdáleni stejně, jako se Arťom cítí odcizen obyvatelům metra, kteří, než aby objevili skutečný svět, raději dál sedí v temnu. Tento pocit hlavní hrdina v průběhu románu nepřekoná. K velké revoluci v Metru 2035 nedojde – stejně, jako k ní dle autorova názoru nedojde ani v Rusku. Smutný závěr 36letého spisovatele, který stejně jako mnoho autorů jeho generace přestal věřit, že po revoluci opravdu přichází lepší uspořádání.
Ostatně, s tímto zjištěním nejsou mladí Rusové na světě jediní.
